Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Babička odmítá vnuka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.5.26 23:46
Zase nepřeháněj („nechce už ani říkat babi“). Za mne se tchyně prostě nadchnula z budoucího vnoučete, ale realita je jiná. Myslím si, že je to dítě ještě malé. Navíc lítat za batoletem není nijak extra zábavné, pro mne nejhorší věk. Babičku bych nezatracovala, stýkala bych se s ní často a na chvíli. Za pár měsíců může být vše jinak.
Taky je možnost si s ní narovinu promluvit ve smyslu, že vás to mrzí.. Třeba řekne, že se na tohle už necítí, má strach, obavy. Prostě spolu mluvte, neživte averzi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 00:20
Hodinu předem to zrušit je blbé, to chápu, že jsi byla naštvaná. Na druhou stranu, dítěti je cca rok, to chápu, že může „hlídače“ vyděsit, je to dávno, co byly její děti tak maličké. Neměla to slibovat, když se na to necítí, ale zase nepřeháněj - roční dítě se určitě na babičku pravidelně nedotazuje a nepřestane říkat babi, protože ho jednou nepohlídala, nepřenášej na něj svou averzi. Pokud byla ze začátku nadšená, podporovala bych jejich styk tak, aby jí v tom bylo příjemně a za čas se třeba odhodlá i k samostatné akci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 05:10
Prostě vám hlídat nechce a nebude. Tak se nevnucuje. Najděte si nějakou hlidačku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 06:47
Chápu, že tě to mrzí, ale s tím bohužel nic neuděláš. Když hlídat nechce, nedá se nic dělat. Někteří lidé jsou bohužel takoví – mají spoustu velkých slov, ale realita je jiná.
Není to ale žádný důvod, abys jim kvůli tomu omezovala vzájemné kontakty. Přesněji řečeno – co se tebe týče, klidně si je omez a nejezdi k ní. Je to manželova maminka, takže k ní může jezdit manžel se synem sám dle vlastní úvahy… ty se toho nijak zvlášť účastnit nemusíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 06:48
Neuděláš nic, baba je divna, ale to nezměníš, ze nepřišla hlídat kdyz slíbila, je hnus. Mohla aspoň dorazit ta manželovo sestra pohlídat.. Proste rodina na houby, musis si sehnat nějakou placenou chůvu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 06:56
@Anonymní píše: Více
Naštvalo by mě, když by slíbila hlídání, vše bylo naplánované a připravené, a ona hodinu před tím cukla. Zbytek bych ale asi neřešila. Prostě ho hlídat nechce, tak bych se nevnucovala. Zamrzí to, když měla takové plány a nic z toho, ale co nadělaš no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 07:08
No a kolik tomu dítěti tedy je? A babičce? Ono hlídat batole není pro důchodce žádná sranda. Už si to nepamatuje a teď jí překvapilo, jak je to vlastně náročné s bojí se, aby to zvládla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 07:21
Souhlasím s ostatními, abys ji rovnou neodepisovala a kvůli dítěti kontakt udržovala, třeba se chytne, až bude dítě starší a samostatnější…a klidně ať ten kontakt udržuje především manžel. Ale stejně tak chápu tvoji frustraci, protože mít opakovaně nabídku hlídání a pokaždé z toho nic není…to je na dvě věci, ta naděje a pak zklamání…hele, znám to (od jiného příbuzného, babičky máme daleko a se zdravotními problémy, tak od nich hlídání nehrozí). Mě pomohlo to nebrat jako vážně míněná slova, ale jako slova se mluví, voda teče a s manželem se tomu pak vždycky už jen zasmějeme, když přijde další taková pseudonabídka hlídání. V našem případě v tom hraje roli nulová zkušenost s péčí o děti a tedy (nevyslovený) strach, že to nezvládne. Ve vašem případě to může být třeba snaha naplnit stereotypní roli hlídací babičky (proto ty sliby), ale reálně třeba nemá o malé děti zájem, neví si s nimi rady (jaká byla matka? Věnovala se dětem nebo je jen nakrmila a ošatila?), už nemá sílu na mimino, ale bojí se to přiznat…kdo ví. Ale slíbit hlídání, abyste oslavili výročí a pak to na poslední chvíli zrušit je fakt hnusné! Nedá se nic dělat, jako s hlídací babičkou s ní nepočítejte, zaplaťte hlídačku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 07:32
Nechala bych kontakt už převážně jen na manžela, pokud má on zájem. Treba se jeste oklepe az bude dite starší. Ale kdyz tam budes jezdit kysela, tak si ten vztah zabijete i do budoucna.
Coz mluvim z vlastní zkušenosti. Naše tchyne ma taky plnou pusu reci, ale realne syna videla naposledy o Vánocích, protoze za nami odmítá dojíždět a chce, ať prijedeme pouze my. 150 km. Tvrdi, ze se ji špatně jezdí vlakem, protoze tam jsou vzdycky Ukrajinci. 
Nekdy to proste neklapne. My toho hlidani taky mnoho nemame. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 07:32
Slíbit a nepřijít je na houby. Nicméně za mě se taky mohla bát pěti hodin s ročním dítětem, které zatím nehlidala, musí ho nakrmit, prebalit, uspat a rodiče v kině asi na telefonu moc nebudou. Takže za mě u dost nerealistické očekávání od vás.
Zkuste si s ní rozumně promluvit, jestli by o to stála nebo až bude větší. Spousta lidí se hlídat miminka a batolata bojí, naopak si to pak užijí s dítětem, se kterým se už domluví, které si samo řekne na záchod, umí se najíst. Takže pokud se máte někam posunout (a bude zájem z druhé strany), tak bych začala tím, že zůstane se synem půl hodiny, příště ho může zkusit nakrmit, následně i prebalit a třeba to půjde. A třeba ne, tak holt počkat, až bude starší. Ale odstrihavat babičku kvůli tomu, že nechce hlídat batole, mi přijde jako nesmysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 08:19
Pokud má často sama od sebe řeči, že bude hlídat(až), tak bych jí řekla, že nehlídat je její svaté právo, ale vaše právo je zase říct jí, že si má nechat ty trapné řeči od cesty, když to není pravda.
Zkušenost s podobnou osobou mám, i když už je ve věku, kdy hlídání více než 2-3 minutky, než si třeba skočím na záchod, nepřipadá v úvahu. Je líná jako veš, nic jiého se k tomu říct nedá.
Ale a to je další věc, nikdo z naší rodiny by nikdy neslíbil něco, co by nedodržel, pokud není extrémně závažný důvod(náhlá nemoc a podobně). Takhle se chovají lidé, kteří jsou na hraně socek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 09:52
@Anonymní píše: Více
Nic. Jeji skoda.
Jezdila bych jenom, pokud bych mela chut. Urcite ne z povinnosti budovat cizi vztah (babicka-vnuk), to je jeji prace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.26 09:59
@albertka132 píše: Více
Ale ona taky snad umí mluvit ne? Kdyby rovnou řekla, že se necítí na hlídání takhle malého dítěte, tak ok. Ale pořád něco plánovat a slibovat, a nikdy to nedodržet je teda síla. Ty bys naštvaná nebyla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.26 10:02
Nic, přijmi to. Jediný koho to drtí jsi ty. 
Přijde pak období, kdy se dítě bude ptát, protože ostatní babičky dorazí do školky/ školy, na akce, na zápis, ale to zvládneš. Ono i to dítě si časem zvykne a ptát se přestane
A divit se třeba babička jednou bude nebo taky nebude, to nevíš. U nás ty vztahy vnoučata babička jsou v podstatě 0 a už ani jedna strana nechce. Tchýně jednou přiznala, že to byla chyba (měla mraky důležitějších projektů a na budování vztahu s vnoučaty nebyl už čas ani energie) a na ten vztah se těžko navazuje v dospělosti dětí, kdy už pak ten čas je. Tak jsou na návštěvě 1× za rok - dva, pokud jim děti doručíme / se doručí až pod nos… Děti jsou plnoleté, oni je nepozvou ani na kafé k sobě. Musí se pozvat oni sami. 2 děti nikdy neměli ani na noc, žádná akce, výlet, nepřišli na maturitní večírek, atd.. Prostě to tak je.
Když druhá strana opravdu nechce, neuděláš nic.
U nás se to hodně snažil komunikovat manžel, protože to jsou jeho rodiče. Ale smůla. Oni to tak chtějí, je to jejich rozhodnutí. I on to vzdal po letech a respektoval rozhodnutí.
Příspěvek upraven 13.05.26 v 10:09
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
Mám syna, bude mu rok a půl. Bohužel z mé strany má syn jen babičku a z druhé od manžela také. Dědečky nemá. Celkově naše rodina je malá. Teď k věci.
Před tím, než se malý narodil, tak manžela maminka byla celá nadšená, hrozně to plánovala, jak bude chodit s prckem ven, v kočárku, jak ho bude hlídat. Znělo to fakt hezky. Jasně. Jenže ona realita je jiná. Syn se narodil a začalo to. Přijela za rok na návštěvu dvakrát. Vlastně před porodem a dva týdny po porodu. Pořád vyprávěla, jak sama hlídání neměla a že nechce, abychom se tak cítili. Jak si ho vezme a bude ho hlídat. Prostě to podala tak, že jsme všichni byli nadšeni. Jenže to taky rychle přešlo.
Nejdřív začala tak, že k nám to je daleko (je to 10km) a ještě vesnice. Pak že se sama nevyzná - tak jsem nabídla odvoz. To řekla, že ne. A začalo to. Nejdříve že bude hlídat, až syn nebude u ní brečet. Syn přestal brečet. Tak další výmluva že až bude sedět… Syn začal sedět. Pak že nemůže ho hlídat, protože je těžký a ona ho nosit nebude. Pak teda že až začne chodit, že ho nemůže nosit. Syn začal v 8mi měsících chodit a od 9teho mu to šlo moc hezky… A zase…že je moc malý, že si to neriskne a že beztak ji nikdo děti nehlídal a že když chceme děti, ať se staráme. A takhle ty výmluvy jedou dál.
Samozřejmě nemá absolutně žádnou povinnost nám syna hlídat, ale nikoho jiného vesměs nemáme. Tety jsou většinou na druhé straně republiky a moje máma je na vozíčku, takže se nedokáže o syna pořádně postarat.
S manželem jsme chtěli po roce jít na večeři k našemu výročí a ona slíbila, že pohlídá. Naplánovali jsme to na pátou hodinu, a nejdéle v 10 bychom byli doma. (Kino a tak). Tak že pohlídá. Říkám no super. Vše jsem ten den připravila, udělala jídlo, aby měli oba co jíst, a čekala, až napíše, že můžeme pro ni přijet. Hodinu před tím napsala, že nemá čas…
Takže nás to s manželem dost naštvalo. Pro zajímavost, s jeho maminkou bydlí ještě manželova sestra, která nám týden na to řekla, že se jí prostě nikam nechtělo a celou dobu koukala na televizi.
Já už nevím, mám se vůbec o něco snažit? Když přijedeme, tak jako vita syna, ale že by si ho vzala do ruky, nebo si s ním hrála? To ne. Já už tam ani poslední dobou nechci ani jezdit. Už mám k ní takový, prostě narovinu odpor, že mě to zmáhá. Syn pořád chtěl za babičkou a ta se pořád vymlouvala, že už ani babi neříká…
Já jen mě přijde tohle hrozně líto. Aby se pak za pár let nedivila, že k ní syn nechce.
Co mám dělat?