Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
nic. Naše babička taky nemá zájem o mladší. Starší miluje, ale na mladší neustále něco vidí - nechce ji na spaní, neustále ji vyčítá to, co starší projde. Řešila jsem to na jednom semináři s dětskou psycholožkou a ta mi řekla, že to nemám řešit, protože tohle nemá řešení, prostě nemůžeme nutit druhé, aby měli rádi naše děti - bude to křeč.
Jakmile jsem si uvědomila, že to prostě nezmením, tak se mi ulevilo. Dcera to bohužel cítí, ale od toho jsem tady potom já. Má lásku ode mě.
Jednou jim to bude líto. A bude na našich dětech, zda jim odpustí, nebo ne. ![]()
@chs.jasmin ahoj, děkuji za tvoji zkušenost. Když mě prostě tohle vše mrzí, ani ne kvůli mě, jak kvůli dětem… ![]()
@Anonymní píše: Více
Je mi méně než tvojí tchýni. Kamarádka si na stará kolena ve 45 pořídila dcerku. Holčičce byl teď rok a kdyby mě poprosila o hlídání, tak bych ji raději přispěla financemi na hlídačku. Já už se prostě na hlídání takhle malého dítěte necítím. Paradoxně kdyby byla ještě ležící miminko, tak ano a nebo naopak už aspoň 3 letá.
@Anonymní píše: Více
A říkáš při tom furt, jak bys ji pohlídala a nabízíš to? Asi ne, ze. Takze uplne jina situace.
Myslim ze je uplne validní, kdyz někdo nechce hlídat takove caparty. Ale nepochopitelne je, kdyz furt dává naději, a pak ji zase bere.
@Anonymní píše: Více
U vnoučete to člověk bere jinak. Jsem krátce babicka, je mi 49 a vnučku si užívám, jsem šťastná za každou společnou chvili.. Vubec by me nenapadlo dceri odmítnout pomoc, neberu to ani jako hlídání, ale cas který muzu věnovat vnučce. Vubec tedy nemam dojem, ze bych se necítila, nebo nezvládla male dítě, takovy pocit očekávám v 80 ![]()
@Anonymní píše: Více
Kvůli dětem tě to vůbec mrzet nemusí, ty to prostě přijmou tak, jak to bude. Lepší aspoň jedna babička na vozíku, než žádná. Přestaň se tím trápit, nemá to řešení. Je potřeba přijmout, že existují různé typy lidí, ne každý to cítí stejně jako ty". Přestala bych se jí vnucovat a osobně bych trochu omezila styky.
@Anonymní píše: Více
Taky mě to mrzelo a mrzí. Řešila jsem to právě i na kurzu s dětskou psycholožkou - tolik mě to mrzelo. Ale opravdu já nemůžu nutit jiné osoby, aby měly rády mé děti. I když je to jejich vlastní krev.
Jsou věci, které neovlivníme. Já akorát měla rozpravu s tchýní, aby se alespoň snažila, aby alespon trochu měla nějakou vůli - pomohlo to na chvíli
Je to těžké, je to boj… Ale tlačit můžeme jak chceme, jen to asi nebude mít ten efekt, ve který doufáme.
@chs.jasmin v tom máš pravdu.. tlačit můžeme, ale je to zbytečné. Asi bych si to měla přiznat už..
Jinak my dnes byli u babičky na obědě a nabídla se, že v neděli pohlídá. Sama od sebe. Vůbec jsme se nezmínili o ničem. Že prý můžeme někam jít nebo tak. Dost mě to zarazilo. Tak mě zajímá, jak to dopadne tentokrát. Jestli to opět vychladí, tak už nevím… Jestli se člověk má těšit nebo rovnou ne
@Anonymní píše: Více
Co na to rika manzel? Jeste ji to veri?
@PaníBovaryová manžel ji to nevěří… vzdává to úplně stejně, jak já pomalu.. ![]()
@Anonymní píše: Více
Jestli Vás podrazí i tentokrát, na Tvém místě už bych tam nejezdila.
Vy nemůžete nutit jí zajímat se o Vaše dítě, ona nemůže nutit Vás zajímat se o ni.
@Pitřice pokud bys četla, já své dítě nikomu opravdu nenutím. Ona se nabízela s hlídáním. Stačí si přečíst vše, ne jen to, co člověk chce. @PaníBovaryová on to vidí sám. Kolikrát mi říká, ať jsem doma.
asi je to o nastavení @Bytsamsebou my už ji to neříkáme… Protože když po roce není snaha ani vozit kočárek, co by člověk pak čekal no…
@Venetia co bude nebo nebude nevím. Ale vím, že když mě moje dítě bude potřebovat, tak tu pro něj budu. Ostatně jako hlídání budoucích vnuků/vnuček
@nikitice to nechápe nikdo. Ale já už možná tomu ani rozumět nechci. Když prostě nechce, tak ať nechce, já ji to neberu. Ale nemůže se pak divit, ať se stane už cokoli.
Vážně? A jak to dopadlo?