Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lychee13 ještě dodám k té výchově - bratr se kvůli její výchovy odstěhoval do zahraničí a už 5 let se nevrátil, každý týden jí pošle jen jeden krátký mail, aby měla klid, že je v pořádku, jak byl tady, tak ho taky uháněla a chtěla mít vše pod kontrolou, on si nic takového líbit nenechá, není takový kliďas jako já. U mě zase nezvládala to, že jsem moc nejedla, do teď mám k jídlu docela averzi z toho, jak se do mě snažila jídlo cpát a nepřeji si, aby totéž dělala své vnučce, jakožto tohle už dělat začala i přes můj zákaz. Kdyby s ní byla rozumná domluva, nebylo by co řešit ![]()
@Anonymní píše:
@Lychee13
Já Tě opravdu chápu, samozřejmě budeš mít rady, jak Ti to nic neudělá povídat si s mamkou a jak máš být trpělivá a taková a onaká.
Jenže to každý popisuje ze svých vlastních prožitků. Moje mamka je také takový generál, vše ví a umí a nenechá volně nadechnout. A proto jsem se chtěla odpoutat. Takže jsme těch 200km. A nebyl to jen tak výběr, odtud je manžel.
Takže za mne, když to budeš všechno nadále v sobě dusit a přikrmovat každou menší nebo větší křivdu, budeš bouchat pravidelněji a víc.
@dedrichov mrzí mě, že si sama dělá svůj život těžší, ale ona se prostě nad tím vším nezamyslí, že by mohla něco změnit a jede pořád dokola podle svého a ostatní neslyší, čím víc se snažím jí něco vysvsětlit znovu a znovu, tím víc se mi vzdaluje až pak přijde den, kdy pohár přeteče, jako třeba včera nebo například bratrův odjezd do ciziny, pak už je prostě pozdě, ani tak se z toho neponaučí. Mému otci se divím, že to tak dlouho vydržel, je to velký flegmatik a raději se sbalí a jede na ryby nebo se odebere do vedlejší místnosti a dělá věci na PC. Několikrát už taky bouchnul z toho, jak furt něco řeší dokola a poradit si nenechá, natož si nechat domluvit.
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
chtěla bych znát jen názor nezaujatých, jestli to přeháním já nebo má matka. Je to osobní, proto chci prosím zůstat pod anonymem. Mám dceru, které bude brzy rok. Moje máma nemá žádné koníčky, chodí jen do práce, pak domů, kde se dívá jen na televizi. Můj otec své koníčky má a doma se zabaví. Denně mi moje máma volá a když to nezvedám, volá mi na skype a pak i manželovi na mobil. Každý den se ptá dokola na to stejné, stále se mi snaží vnucovat, co mám s dcerou dělat, co jí mám vařit atd., mám z toho až pocit, jako by to bylo její dítě a já byla nějaká najatá paní na hlídání. Doma ji tady máme 2× týdně, má klíče, takže zaklepe a hned si klíčema otevírá. Už asi 50× jsem jí říkala, že se mi to nelíbí a že telefony jí už prostě nezvedám z důvodu, že nic důležitého stejně nepotřebuje a mám jiné věci na starosti, než každý den odpovídat stále dokola na stejné dotazy. Dnes tady opět byla a byla jsem na ni už hodně jedovatá, teď mě to mrzí, stejně to ale nebude mít žádný účinek. Má dcera je její jediné vnouče a můj bratr je v cizině a domů nejezdí, tak chápu, že má jen nás, ale mám si to nechat kvůli tomu všechno líbit? Všechno má přeci své hranice, ale nechci, aby byla nešťastná… Říkala jsem jí, ať si třeba čte, to ji kdysi bavilo, ale bez výsledku. Co si o tom myslíte? Jsem docela flegmatik, ale tohle mi přijde už příliš.
Tak když přijde k vám tak jí ustroj dceru a pošli je na procházku, ty si odpočineš, maminka se projde s vnučkou, dejte si pak kafe, pokecejte. Přijde mi že se maminka cítí tak nějak zbytečná ![]()
Já má naštěstí super i mamku i tchýni, ale s tebou soucítím, to musí být fakt otrava. Takže se řadím k těm, kteří myslí, že máš právo žít svůj vlastní život i trochu samostatně a bez neustálého dohledu, jakkoliv dobře myšleného a že pokud to tvoje máti neumí zkousnout a snažit se najít si v životě i něco jiného, je to její problém a zodpovědnost, ne tvoje. Mimochodem, pokud je to její první vnouče, tak mi přijde hooodně odvážné, jak tady některé mluví o tom, jak to má ve stáří těžké, vždyť jí může být max. padesát…
Máš právo žít podle svého. Maminka si musí svůj život pořešit sama, samozřejmě i s pomocí. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to se snadno řekne. My k sobě nikdy moc blízko neměly.
Někdo tu zmínil psych. nemocnou maminku, jak odpovídá naprosto mimo realitu. Tak mě tak moje mamka odpovídá celé dlouhé roky. Uprostřed slova, věty - absolutní nezájem o to, co jí říkám. Časem jsem se omezila jen na věty o dětech, ty přetrpí.
Takže jen opakuji, že velmi dobře rozumím, jak je otravné přijímat ty telefonáty.
Jak reaguje na to, když jí třeba řekneš, že se o tom prostě dneska bavit nechceš?
@Anonymní píše:
@arinecka já bych jí ji dala do kočárku, ale ona s ní dělá věci, které si nepřeji, už jsem psala výše, co provádí a vymluvit si to nedá@sakota má 51 let, stará vážně není
To je pak těžký no, tak jí asi budeš muset říct natvrdo, že jí máš ráda ale už jsi dospělá, máš rodinu, ráda jí uvidíš ale ne tak často. ![]()
@Lychee13 Četla jsi vůbec celou diskusi? Tohle by mi teda taky vadilo, on je velký rozdíl v tom pokud by maminka zavolala třeba jednou za tři dny, zeptala se jak se mají atd a nebo kdyby nevolala vůbec a nechala dceru aby jí zavolala ona. Tohle spíš vypadá že si ta maminka nějak neuvědomuje že je dcera dospělá a má své názory na výchovu, život a všechno okolo. Nebo proč prostě nepřijde a nevezme si vnučku na procházku s tím že jí nebude posazovat a nic do ní cpát? Vážně by ti nevadilo jakékoliv respektování toho co říkáš? ![]()
@arinecka Opravdu by mi to nevadilo od vlastní matky, od tchýně možná ano. Asi jsem divná. ![]()
@Lychee13 Proč divná, prostě to máš takto nastavené a jsi s tím ok. Ale odsuzovat zakladatelku, že to vnímá jinak, ok není. Tobě by to vyhovovalo, jí ne. Obojí je možné a,,správné".
U zakladatelky je ten problém, že to ona a její matka vnímají jinak a upřímně, já jsem tady spíš na straně zakladatelky. Není její vina a zodpovědnost, že si matka neumí najít jinou zábavu, než stalkovat každý její krok a neustále vědět vše o jejím životě a pokud jí to není příjemné, což úplně chápu, musí to být matka, kdo přistoupí na nějaká pravidla a kompromis. Dcera je prostě dospělá a má svůj život, který si chce žít trochu sama a má na to plné právo.
@Lychee13 píše:
@arinecka Opravdu by mi to nevadilo od vlastní matky, od tchýně možná ano. Asi jsem divná.
Nevadilo by ti, kdyby kdokoli (pocinaje tchyni, kamaradkami a maminkou konce),delal s tvym ditetem zamerne neco, co si neprejes? At uz je to posazovani ci nuceni do jidla, cpani cokolady pred spanim, nedodrzovani casu spanku ci jidla kojence, vykladani, ze Jezisek neexistuje ci cokoli jineho???
. Mas vubec deti? Mas nejake zasady pece o ne a vychovy? Vazne nechas vsechny, kdo o tve dite projevi zajem, delat si s nim, co chteji bez ohledu na tvuj nazor?? ![]()
@Bondgirl007 píše:
@dedrichov Ted to pises z pozice dcery nebo matky?Ja se s rodici vidim rada, zase tak daleko bych byt nechtela, nam staci tedy 15km
Navic tady mame i zbytek rodiny a pratele, praci, na to nejsme staveni se premistit tak daleko a zacinat nekde odznova. Kdybychom se s mamkou vidaly treba jednou tydne a klidne na cely den nebo i vikend a sem tam telefonat ci zprava (ktery ma nejakou vypovedni hodnotu), tak jsem spokojena. Ale takove to denni kontaktovani a jakoby neustale sdileni nadich zivotu, to je pro me tezke.
píšu z pozice nevděčné dcery, to je jasné.
Manžel je odtud, nebylo to jen tak pláchnutí do větru.
@Lychee13 píše:
@arinecka Opravdu by mi to nevadilo od vlastní matky, od tchýně možná ano. Asi jsem divná.![]()
No jo jenže co nevadí jednomu tak druhému může, každý je jiný
Takže zakladatelku chápu.
@inkakřivák @Lychee13 takže vy by jste každý den dobrovolně a s radostí třeba i 2× zvedaly telefon a odpovídali na tytéž otázky ikdyž je více než jasné, že za ten den se nemohlo nic nového stát a pořád dokola by jste poslouchaly, co a jak máte kolem svého dítěte dělat namísto toho, aby jste volnou chvilku, kterou strávíte odpovídáním na tytéž věci dokola věnovali třeba partnerovi nebo se v klidu navečeřely bez telefonu u ucha? Pak po těchto telefonátech přijde na návštěvu a ještě se snaží ukázat názorně, jak si mám se svým dítětem hrát a nejlépe, jak ji mám posadit a postavit? Pokždé jsem trpělivě vysvětlila, proč to dělat nemá a další návštěvu to dělala znovu. Vím, že tady v diskuzi se nic nenapraví, chtěla jsem jen znát názor, jestli už to včerejší prdnutí nervů byla přehnaná reakce nebo si to mám nechat líbit a vše radši odkývat, jen ať je spokojená máma a já mám byt z toho zase potichu nešťastná, jako jsem to dělala do včerejška…