Nemocná kamarádka se dvěma dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Citovat
- Upravit
Ona je také z Frýdku jako ty? Já jen, že bych klidně pohlídala, kdyby bylo potřeba, ale to je teda bohužel kurňa daleko.
O tom, že by umřela, ani neuvažuju a neměla by ani ona takhle přemýšlet. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A proč je kamarádka v přesvědčení,že by měla zemřít?Dnes je šance na vyléčení dosti vysoká.A kde má rakovinu?Jaká bude další léčba-operace,ozářky,chemoterapie?Asi bych v kůži kamarádky měla snahu vyhledat rodiče,co touží po dětech a vidět,že budou v super rodině.Ale je tu i otázka,že když se kamarádka vyléčí-což by bylo nejlepší-tak si děti bude chtít nechat.A co ti rodiče,kteří by děti měli u sebe třeba rok,dva či tři?Najednou jim je zase sebrat?
A ona nemá ani u jednoho z dětí udedeného otce v rodném listě?A každé dítě má jiného otce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mě napadá taky jenom nějaká pěstounská rodina. Tam se děti neumistují navždy,ne? 
Já jsem dokonce viděla v telce dokument o pěstounské rodině - měli 2 své děti a holčičku v péči. A její pravá maminka za ní chodila na návštěvy, na procházky a holčička byla spokojená - věděla,že to je její pravá maminka,která se o ni nemůže starat,tak má druhou „maminku“ která má prostředky na to, aby se o ni starala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Martinko, odkud kamarádka je? Já bych se teoreticky mohla nabídnout s pomocí, až bude kamarádka jezdit na vyšetření apod. Můj chlapeček je moc hodný, takže mám docela prostor. Bohužel ale nemám k disp. auto, takže pokud je z OVY, můžeme se domluvit.
Jinak ke kamarádce … Ona diagnóza je jedna věc a lidská touha žít věc druhá. Mojí babičce řekli, že její rakovina jí položí do 2 měsíců. Žila pak ještě dva a půl roku.
Držím jí palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Možná je to chvilková první reakce.. zemřu… Myslím si, že nějaká naděje tím je, ale bude to mět hodně náročné…
Třeba týden v nemocnici pak doma, tři týdny, kdy jsou zdravotní problémy, aspoň tak nějak vím, že to bývá ty cykly chemoterapie..
Zase mi ale nepřijde dobré hned dávat děti dopředu pryč, i když je jasné co s nimi, protože když nemoc podchytí a prostě se bude držet a děti už budou v jiné rodině??? Pro co bude žít a snažit se bojovat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
každopádně by se nejprve hledali příbuzní, otec, tety atd a těm se děti „nabízejí“ teprve, když je nechtějí, tak jdou do DD. Každopádně bych kontaktovala FOD, ti jsou schopní mít děti u sebe, když bude mámě zle a pak děti bez problémů vrátí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A nebo pořemýšlet nějakou výpomoc doma při pobytu po léčbě 
… Jako ji nebude zlé pořád, to bývá těsně po léčbě…Třeba někdo bezdětný někdo známý
Je to smutné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
já se tak nějak obávám (podle toho co jsem různě četla na diskuzích nejen tady), že nějaká sociální pomoc tady neexistuje. Pro sociálku bude priorita to, kdy se nebude moct o děti postarat a myslím, že ona nebude nikoho zajímat. Prostě jí děti seberou, roztrhnou je a umístí do kojeňáku - když se kamarádka vrátí a přežije, tak je otázka, jestli by jí je vrátili. Spíš bych zkusila oslovit soukromé nadace, SOS vesničky, Klokánka… dřív než bych šla vykecat situaci na sociálku. Měla bych strach, že se dostane do jejich hledáčku dřív než by kamarádce bylo milé. A pak stačí týdenní pobyt v nemocnici a bude vymalováno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě by bylo nejlepší kontaktovat FOD, mají už zkušenosti a myslím, že dokážou poradit a děti tam mohou být po dobu kdy ji nebude dobře. Jen je nedávat pryč to by neměla pro koho žít. Možná i v to Klokánku by ji třeba poradili nějakou náhradní rodinu a kdyby došlo k nejhoršímu (což by si ona neměla připouštět, psychika dělá hodně)tak by u nich eventuálně mohly zůstat.Ona by věděla, že jsou její děti v dobrých rukou.A otec dětí se proč nestará, já být na jejím místě tak bych mu je asi nesvěřila.Držím palce, ať si s dětmi ještě hodně užije a dobře to dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj. Kamarádka mě upozornila na tuto diskusi. Nedá mi nereagovat. Jsem pěstounkou.
Situace tvé kamarádky je šílená a první myšlenkové pochody zcela chápu - strach o děti, beznaděj, bezmoc. Z diskuze nevyplývá, v jakém stádiu nemoc je, o jakou nemoc se jedná, jaká je reálná prognoza. Takže nechci soudit, zda je její úvaha předčasná či nikoliv.
K pomoci tolik:
V každém městě je na Magistrátu OSPOD - Oddělení sociálně právní ochrany dětí. Tam je nutno zajít. Ženské to tam mívají rozdělené podle městských částí, obvodů, apod. Tam vše vysvětlit, poradit se.
Myslím, že situaci, co s dětmi po dobu léčby nevyřeší, ale jistě poradí.
Adoptivní rodinu si určitě sama vybrat nemůže.
U pěstounské péče je to už trochu jinak, tam se to „dá ukecat“. Správně se má sice postupovat jako u adopce - jako že porota vybere rodinu dítěti, ale z vlastní zkušenosti vím (stalo se nám 2×), že to jde i opačně - že si dítě vybere rodina.
Řešením by bylo vybrat si pěstouny (musejí to ale být skuteční pěstouni, OSPODEM prověření, co již nějaké děti měli nebo mají. S nimi se „spřátelit“ a umístění do takové rodiny má pak přednost před výběrem rodiny cizí. Tohle je samozřejmě neoficiální postup a na OSPODu bych se s tím rozhodně nechlubila
Co se týče hlídání dětí po dobu léčby, pomoct můžu nabídnout i já - dočasně (i na pár dní a nocí). Jsem z Havířova, pěstounkou jsem 6 let. Děti v PP mám 3 a 2 vlastní - Madlenku 2,5 roku a Valinku 10 měs. Témeř celý den jsem doma jen s těmi dvěmi nejmenšími, ostatní mají po škole spoustu kroužků a k večeru se to všechno sejde a je veselo. Děti se mají vzájemně moc rády a vyhrají si spolu. Auto mám veliké (Jen autosedaček by bylo málo Původním vzděláním jsem zdr.sestra, později jsem si dodělala Bc.
To, co by kamarádka potřebovala, je tzv.profesionální pěstounská péče - kde se budou děti umísťovat do prověřených rodin, na dobu dočasnou - dokud se problém v biol.rodině nevyřeší. Ale tento typ péče je teprve v plenkách a teprve se bude realizovat.
Pokud tě ještě něco zajímá, pisni mi do SZ. Danča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
DanMaj v podstatě napsala vše. Každopádně bych se obrátila na městský úřad - pokud je z FM tak na Radniční ulici. Tam mají dokonalý přehled o pěstounských rodinách - i naše rodina k nim patří. Není pravda, že když ti dítě vezmou, že už jej nikdy neuvidíš. Pokud nejsi zbavena rodičovských práv, vždy jsi jeho rodič a můžeš dítě dostat zpět, klidně v sedmnácti !! Než Klokánka, určitě bych šla cestou pěstounů, kteří by si dítě v případě , že by se matka neuzdravila dítě ponechali a nevystavovali jej zbytečně dalším traumatům s příchodem do jiných rodin. Ale v první řadě bych pátrala asi v rodině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj Sati 
Já bych ještě dodala, jak tu někdo psal o sourozencích…dnes už se sourozenci nerozdělují, aspoň se teda o to OSPOD max.snaží. A malé děti tohohle věku, zdravé, bez právních problémů, a jen dva - by se v kojeňáku ani neohřály
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj
Ideálně, kdyby šly rovnou z rodiny do rodiny náhradní a kojeňáku se úplně vyhly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Revoluce v medicíně? Japonským vědcům se podařilo odstranit chromozom, který způsobuje Downův syndrom. Zjistěte jak!
Nevím, ale pokud se na to podívám z pohledu sebe, kdybych nikde nikoho neměla a nevěděla bych, co bude s dětma, když to se mnou bude nejhorší, tak bych asi také uvažovala o umístění dětí třeba do náhradní rodiny.
Nevím jestli jste všechny viděly člověka co prochází rakovinou, ale já bych asi také nechtěla, aby to bylo to poslední, co si budou mé děti pamatovat. Nehledě na to, že jestli jí bude špatně, tak se o ně opravdu nepostará.
A ptát se kamarádky proč se o ně nepostará sama? Dejte si ruku na srdce a řekněte, kolik z vás, by bylo ochotné se postarat o další dvě děti?
Já mám děti tři a hlavu mám občas v pejru, nedovedu si představit, že bych si dovedla domů ještě další dvě. I kdyby se jednalo o moji nejlepší kamarádku. Nehledě na finanční stránku věci.
Tohle by opravdu řešení nebylo. Volila bych spíš ten klokánek nebo dočasně náhradní rodinu..třeba jen na dobu než se dá dohromady. Tak bude mít pro co žít a bude mít jistotu, že jednou nepadne v bytě a nebude u toho její syn. Je to hrozné, ale je to tak.
Hrozně jí ale přeji, aby se z toho dostala a mohla mít děti u sebe.