Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky s dětmi s ADHD budu ráda když si uděláte čas a zkusíte mi napsat vaše zkušenosti s touto poruchou. Dcerce je 17 měsíců a už máme doporučení k psychologovi. Zatím není nic potvrzeno. Doktorka říkala, že z toho co popisuji to může vykazovat rysy lehké formy autismu, nebo to je jen přechodná fáze, ale prý to není od věci tam zajít. Já jsem zatím laicky autismus vyloučila, ale asi od roka pozoruji zvýšenou hyperaktivitu, která samozřejmě může být i jen temperamentem, ale připravuji se raději na variantu ADHD. Když se diagnoza nepotvrdí, tak mi vaše rady i tak určitě pomohou v přístupu k temperamentnímu dítěti
.
Co pozoruji:
Budu vděčná za každou radu jak ji zaujmout, jak si s ní hrát a něco ji naučit, jak být důsledná, ale přitom ji netrestat když má amok, jak docílit úkolů bez excesů atd…
Moc díky všem
Příspěvek upraven 06.03.13 v 22:58
Ja bych teda rekla, ze je normalni, ze tohle dela 90 procent deti.To ta moje by musela byt taky autista. Prosimte kliiid.
Tak podle tvého popisu mám doma autistu s ADHD
a naše doktorka je spokojená s vývojem a říká, jak je šikovný. Synovi je 15 měsíců a dělá většinu věcí jako tvoje dcera. Nepřijde mi to nijak nenormální. Je to prťousek. Navíc začíná období prvního vzdoru.
Nebor si to osobně, ale chtělo by to trochu nadhledu.
Mám radu, nepozoruj ji, nech ji, ať se vyvíjí vlastním tempem. Na psychologa bych se vybodla a počkala do 3 let. Ne nadarmo se tam posílají děti až v tomto věku. Jsou to mrňata, za týden může být všechno jinak.
U tebe doma nejsem, může to být jinak než to vyznělo. Ale podle tvého popisu mi přijde jako úplně normální sedmnáctiměsíční holčička.
Uplne napodobne
nase mala 15mes. kdyz nema naladu, tak je to pekelny. Proste normalne se vzbudi, vyndam ji z postylky a at se prijde napapat do kuchyne. Kdyz ma naladu, prijde. Kdyz ne, zacne brecet uz v pokoji, ja na ni promluvim a jdu dal do kuchyne. Ona tise doleze na chodbu aby na ni bylo videt, zacne zase bez duvodu jecet, u toho dela neco jako damsky kliky a mlati rukama i hlavou o zem a kdyz ji teda vezmu a posadim do zidle, tak se mnou nemluvi a je tak urazena, ze ani nechce jist. A tohle se stava uplne nepredvidatelne kdekoli kdykoli, casto bez duvodu. Rekne tak tata a ne, jinak vse co chce si jen ukazuje. Knizky ji bavi trhat, kdyz ji povidam pohadku, behem minuty se se smichem zdejchne pryc. Neusne driv jak v deset a rve az je cela zpocena a mokra… Uz jsem taky mockrat premyslela jestli je normalni, ale davam ji cas. I tak z ni muze byt hodna holka jednou ![]()
Muj syn, ADD, do 4,5 roka vubec nemluvil, a hlavne nerozumel, pak mu neco sepnulo a behem pul roka dohonil v reci svoje vrstevniky. Dnes je mu pet a pul, po spickach chodi bohuzel stale, na radu fyzioterapeutky masirujeme lytka a cvicime chuzi po patach. Nekdy ma dobry den a nekdy horsi. Dobry den vypada asi tak ze je ‚normalni dite‘, horsi - ztraci zabrany, treba v autobuse hladi lidi pred nama po vlasech, vterinku ho nehlidas a uz nekomu rozepina bundu (a nevysvetlis ze neni nevychovany). Knizky ho zacaly trochu bavit az ted co se naucil abecedu, vysvetujes mu ze mlatit mladsiho brachu neni spravne a on je fascinovany flickem v hornim rohu steny. Taky nevyjadroval co chce a nechce.
Hodne mu pomaha pevny denni rezim, z mych ctyr je vzdycky v osm v posteli (jako jediny
) a uvedomuje si souvislosti pricina-nasledek (pokud na to sahnes, spalis se). Az pomerne nedavno pochopil vyznamy casovych pojmu ‚pozdeji, priste, vcera‘. Ma pomerne bujnou fantazii a je vynalezavy, treba mi sebral 5 pasku a navesil je na zabradi, chytal ryby, nebo si dal na zem periny a skakal na ne z postele, protoze 'byl mys ktera skace do misky s popcornem a nam-nam-nam se tim popcornem prokousava
'
Mluv na ni, snaz se s ni co nejvic komunikovat, naladit se na jeji vnimani. Do tech tri ctyr let to bude mozna tezsi, ale potom uvidis ze se to usnadni.
Tak to jste mně trochu uklidnily. Děkuju. Já vím že to může vypadat že plaším, ale je to jen o tom, že nemám srovnání, mám o ni strach a zkrátka se jí chci věnovat a nevím jak, abych ji zaujala. Ale jsem ráda že tyhle postřehy nemám sama.
Jsme na tom prakticky stejně. Doktorka má taky podezření na ADHD. Ale je to jen podezření, v tak nízkém věku se to diagnostikovat nedá.
Syn má 19 měsíců, nemluví, řekne jen tata, mama, baba, ne. Reaguje jen, když mu řeknu na něco v souvislosti s naším kocourem. Celkově je opožděnější, chodíme na neurologii, k tomu má hypotonii a cvičili jsme Vojtovku. K tomu má ještě nějakou poruchu metabolismu, díky které neprospívá a právě je díky tomu i opožděnější ve vývoji. Toto stále řešíme na neurologii, snad se už dozvíme něco určitého. Navíc měl od narození hydrokalikózu ledviny, což se teď dost zlepšilo ![]()
V lepších dnech si vydrží sám něco dělat 10 minut, v horších se jen válí po zemi, tluče hlavou do země a ječí. Kamkoliv jdeme, tak je nezvladatelný, neudržitelný, skoro mi leze po hlavě. Jediný, s kým vydrží delší dobu zabavený je známých dvouletý syn. Stále nespí v noci, někdy se vzbudí dvacetkrát, někdy jen pětkrát.
Na jeho chování jsem si už zvykla, nic jiného mi ani nezbylo. Nemyslím si, že má ADHD, ale asi je to právě tím, že tohle chování beru už jako standart. Je to ještě moc brzo na to, aby se to určilo. Snažím se ho motivovat, čteme, zpíváme, stále dokola se snažím ho něco naučit, třeba zvuky zvířat a tak… Zatím bez úspěchu. Asi jsem ti moc neporadila. Jen jsem ti chtěla říct, že v tom nejsi sama ![]()
To mluvení bych nehrotila… Mám 19m kluka a ten si umí ukázat, co chce a řiká přitom „tototo“, umí říct „ne“, jak dělá pes, auto, prase, říká „čau“ (v jeho podání „ta“), tata a mnam, ještě houká jak sanitka a jak vlak
Rozumí přímejm otázkám… A mň v porovnání se starším prckem připadá, že mluví „moc“
U něj vidím teda problém i v tom, že hodně napodobuje bráchu, takže co neříká brácha, neříká ani on, jen občas, když se zapomene (to pak umí i máma)…
Mimochodem staršímu je tři a půl a začíná se rozmlouvat až teď… ![]()
Ale hrát si sám vydrží docela dlouho i udrží pozornost, když chce…
Ahoj, při čtení Tvého příspěvku jsem si vybavila synovce, v tomto věku se projevoval dost podobně včetně chůze po špičkách - má Aspergerův syndrom, je mu už 10 let.
Určitě je dobře, že se nad chováním své holčičky zamýšlíš už teď, kdyby náhodou měla nějaké problémy i dále, budeš lépe připravená.
Mám 18m syna a až na to mluvení (mluví celkem slušně, dá dohromady jednoduchou větu) je úplně stejný jako tvoje dcera. Zrovna teď se tu válí po zemi a řve, protože jsem si mu dovolila dát k snídani jogurt
.
Je neuvěřitelně živý a spí opravdu málo, ale nemyslím si, že by se na základě popisovaného chování daly v tomhle věku vynést nějaké soudy. Dost mě překvapuje, že tvoje doktorka to řeší už teď, stejně ti na odborném vyšetření řeknou, že pro potvrzení eventuální diagnózy musíte přijít ve třech letech.
Některé děti jsou náročnější, je těžké je zaujmout.
Ja bych se nestresovala (zatim).Dite mas opravdu malicke a jak uz bylo zmineno, tyhle projevy ma dalsich x deti v jeho veku
Sleduj ho, snaz se ho rozvijet, chodte mezi deti, nejlepe nejaka skolicka..A kolem ctvrteho roku, bych nechala udelat celkove vsetreni, at uz psychologem, psychiat.,genetiku, neurologa atd.Ale osobne bych se prozatim opravdu nestresovala. ![]()
Myslím, že ADHD se diagnostikuje až v 8 letech, do té doby se jen spekuluje. Tvoje dcerka mi přijde přimněřeně k věku
Docela důležitý je, jak se chová mězi ostatními dětmi.
Tak to mam take autistu. A troufam si tvrdit, ze i vsechny deti z nasi vesnice v tomto veku. Krome toho chozeni po spickach. To bych resila spis rehabilitaci. Palec si take necuca, protoze ma dudlika.
Opravdu bud v klidu. Nechapu tvoji doktorku, ze te muze takhle stresovat a hazet diagnozu od boku, kdyz se v tomto veku adhd ani poruchy autistickeho spektra nedaji diagnostikovat. Navic i kdyz se to tady na emiminu podle statistiky nezda jsou to docela dost vzacne onemocneni.
Ta chůze na špičkách- moje dcera taky občas chodí a dcera kámošky taky, ale ta teda dost často a je to zdravá holka.
Fakt buď v pohodě ![]()
Ahoj taky si myslím, že zbytečně plašíš. řeč se řeší až když nezačne mluvit do tří let, tak to je ještě hodně času, navíc náš mladej byl na tom podobně a ve dvou letech říkal básničky. navíc autisté se spíš lidem vyhýbají a většinou se netulí. Děti s adhd často špatně spí a hlavně málo. Navíc ADHD se dá zjistit až ve školním věku. Dle mne más normální neandrtálské dítko:-))Doporučuju přečíst Karp:Nejšťastnější batole v okolí a hodně se ti vyjasní:-pěkný den