Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Batole se stalo nesnesitelným
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Tosidelassrandu
31.10.23 19:51
@Anonymní píše:
Už nemůžu. Moje batole se za pár dní změnilo na nesnesitelně dotěrného, rozmazleného, zlobivého a ukňouraného mamánka. Dokud mu bylo od narození do dvou let, byla to nádhera. Furt na mě teda visel, ale to vyřešilo nosítko a moje trpělivost. Teď je ale pro mě každý den jak peklo.
Jakmile vstanu už jsem v depresi a těším se, kdy si ho vezme nějaká babička, táta nebo kdy usne. Neumím si to přestavit ještě několik let. Hned co vstane tak furt řve mamiii mami mami maaaaamiii. Když ne to tak kecá něco jiného, furt mluví. A když nemluví, tak vykřikuje jak pavián. Bolí mě z něj hlava. Když neřve, tak si najde uplně stupidní zábavu. Něčim tříská, vzteká se, hází hračkama. Jakmile si ho nevšímam, je prostě strašnej. Nepomáhá nic, jen když si s ním hraju. Vydrží u všeho tak 10 minjt, takže celý den měním aktivity. Vaříme spolu, chodíme ven, hrajeme si, vytváříme, chodíme za dětmi, do lesa, do města. Po obědě jde spát na hodinu a než usne tak se se mnou pere, huláká řve. Už půl roku nekojím a teď zničeho nic mi začal stále sahat na prsa, ví, že mi to vadí a dělá to schválně. Stouone si schválně prede mě a pěstičkou mlátí třeba do země nebo do židle, protože si ho nevšímám. Třeba vařím oběd nebo něco jiného, co je potřeba. Přijdu si jak otrok, kterého jen šikanuje a už jsem z toho fakt zoufalá. Furt po mě chce nahlas předčítat z knihy, chce abych koukala jak si hraje a mě to nebaví pořád. Co s nim mam dělat, když je takovej?venku chce jen tam kam si ukáže, když chci zpět tak brečí, zatne nohy a domů nechce. V kočárku schválně skáče, div ho nepřevrátí, motorku zahazuje. Jsem uplně vyřízená. Když si ho vezme manžel nebo babička. Odfrknu si, ale pak to jede zas nanovo.
Ach bože!!! Batole chce pozornost mámy, kterou to hluboce obtěžuje! Jak si to dovoluje spratek jeden. Třeba se ještě vejde do babyboxu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.10.23 19:57
Soucítím, ale nevím, co poradit. 
Mám dceru přes 2,5 roku, do 2 let jak píšete to byla paráda, hodné miminko, ale teď je to fakt na palici, sice asi ne tak hrozné jako u vás, ale taky dost výživné. Bydlíme v domě s tchánovci, ale ti skoro nepomůžou, vezmou si ji na chvíli jen když se jim chce, od svých rodičů jsem daleko přes půl republiky. Manžel dělá na směny, takže když má odpolední, je rád že se umeje a nají, v podstatě nic po něm nechci, ale to se stejně vrací až v noci když malá už spí. Spí naštěstí dobře, i přes den, ale často se vzteká, válí po zemi, na procházky moc nechce, tak se jen placatíme na hřišti. Kromě toho tu nemám žádnou kamarádku, kam bych zašla, bydlím tu pár let, ale nějak se tu nikdo moc družit nechce jak mi připadá. 
Přiznávám, že tato dlouhá odpoledne, kdy už je ve 4 tma upřímně nesnáším. Tak jsem si postěžovala a jedeme dál. 
Vyrostou z toho, uvidíte. 
Jestli máte hlídání, využila bych toho, co jde. A někdy si třeba s manželem domluvit nějaký den o víkendu, kdy vypadnete z domu sama. 
- Citovat
- Upravit
31.10.23 19:57
Já mám dvou a půl léta dvojčata. Na výchovu jsme opravdu hodně přísní a děti mají striktně určené hranice. Co a jak děláme tady vypisovat nebudu, kdybys chtěla, tak napiš SZ. S našimi přehnaně aktivními dětmi je to tak na napsání celé knihy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.23 20:03
@Tosidelassrandu píše:
Ach bože!!! Batole chce pozornost mámy, kterou to hluboce obtěžuje! Jak si to dovoluje spratek jeden. Třeba se ještě vejde do babyboxu.
To je fakt velmi empatický a povzbudivý komentář.
Ano, je možné, že je matka při prvním dítěti psychicky unavená. Batolecí období mně osobně jako prvomatce připadá taky náročné. Holt ne každá to nejhorší zažije ten první rok ala prdíky, koliky, nespaní apod. Někdo si to „vyžere“ později.
- Citovat
- Upravit
31.10.23 20:06
Zakladatelko, u nas je to uplne stejny a jeste k tomu je nehlidatelna, bez maminky nikam a s nikym neodejde. Ted ji byly dva a tohle obdobi u nas trva tak pul roku uz, ted je to snad jeste horsi. Vali se mi na chodniku, je zabejcena, ma hystericky zachvaty. Radu nemam, doufam, ze to brzo prejde. Ale stejne ji miluju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 20:17
Jojo, vítej ve světě unavenych matek. máš úplně super zdravé dítě, raduj se! Má energii do života, bohužel tobě ji trochu bere, ale trpělivost… 🙂 u nás máme ještě období vzdoru do toho, dneska jsem už taky myslela ze vyletim z kůže. Do toho ještě malý miminko, takže jsem si usila bič na sebe. ale buď ráda že je zdravej a že chce tvoji pozornost. Horší by asi bylo ldyby ji nechtěl a nechoval se jako klasický batole. Buď ráda že máš hlídání. Kdybys to fakt už nedávala, zkus poprosit třeba i muže, aby se starl víc on a ty šla třeba někam na relax. Spokojená máma = spokojene dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 20:27
@Tosidelassrandu píše:
Ach bože!!! Batole chce pozornost mámy, kterou to hluboce obtěžuje! Jak si to dovoluje spratek jeden. Třeba se ještě vejde do babyboxu.
Tohle jsou blbý kecy. Každý z nás má tu hranici jinde, co jedna zvládá s lehkostí, jiná se hroutí a každé dítě je jiné. Moje máma taky říkala, že kdyby můj brácha byl prvorozeny, tak o druhém dítěti ani nepřemýšlí. Ale já byla údajně opravdu hodná holka a máma nechápala, jak jiný děti můžou svoje matky tak vysavat.
Jako jestli sis nikdy nerekla,,Super, už spí a mám klid." Tak máš asi štěstí na povahu dětí. Zároveň prvorodicka může být hodně překvapená, co dítě všechno zvládne dělat a nemá ani školní léta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 20:32
Pomůže ti, že moje třetí dítě je takové snad od 3 měsíců? Do toho ti 2 starší. Nespí absolutně vůbec. Neskutečně hlučné, neustále jen mamíí celé dny a 3/4 nocí. Kočárek nenávidí odmalička. 
Mně na to pomáhá si přečíst jakýkoliv příběh na doniu…a říkám si díkybohu za to, že jenom vymýšlí kraviny a řve. Taky může člověk dostat do vínku tisíckrát horší osud. A ještě bych ráda dodala, zkus se nad to trochu povznést. Jakože bouchá pěstma, když ty vaříš? No a co, tak ať si bouchá. Jde jinam venku? No tak buď někam potřebujete dojít - popones ho a nebo jdete jen tak na procházku - ať si dělá co chce. Už je načase trochu začít rozlišovat, co nedovolíš (třeba bouchat do někoho) a co je vlastně jedno a ať si to klidně dělá (třeba vzteky bouchat do země, když si ho zrovna minutu nevšímáš).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
31.10.23 20:33
@xxprincesscz píše:
Tohle jsou blbý kecy. Každý z nás má tu hranici jinde, co jedna zvládá s lehkostí, jiná se hroutí a každé dítě je jiné. Moje máma taky říkala, že kdyby můj brácha byl prvorozeny, tak o druhém dítěti ani nepřemýšlí. Ale já byla údajně opravdu hodná holka a máma nechápala, jak jiný děti můžou svoje matky tak vysavat.
Jako jestli sis nikdy nerekla,,Super, už spí a mám klid." Tak máš asi štěstí na povahu dětí. Zároveň prvorodicka může být hodně překvapená, co dítě všechno zvládne dělat a nemá ani školní léta.
Ono stačí se trochu zajímat a vzdělávat. Přečíst si něco z vývojové psychologie a nemít úplně šílený očekávání o vývoji dítěte. Když víš, proč se něco nějak děje, tak to mnohem líp snášíš. Ale tady si to všichni chtějí dělat “selským rozumem” a “nikdo mi do toho nebude kecat” a pak to takhle dopadá - úplným nepochopením toho dítěte. Jo, je to někdy brutální vychovávat batole, jaksi takhle část vývoje se nedá skipnout 
- Citovat
- Upravit
31.10.23 21:04
Toto období je náročné. A ne jen toto. Kdo se nudí, ten prudí. Ale ty jsi naštvaná už ráno, tak se nediv, že prudí. Děti v tomto věku potřebují akci, zpětnou vazbu a bavit se. Potřebují poznávat svět a mít někoho, kdo jim bude průvodcem, ne soudcem. Kdo jim ukáže hranice a bude je vést a bavit.
A pak se tady za pár let objeví diskuze, jak nikdo ve školce/škole nechápe individualitu dítěte. Jak jsou ty učitelky hrozné. A nejsem učitelka. Jen vidím ty diskuze.
Zkus být oporou, pevnou, ne naštvaným turem. Býk mi sem neseděl a samice mi přišla drsná. Upřímně. Ty se v tom sama plácáš. Hlavu vzhůru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 21:11
Popisuješ úplně normální batole. Jen to psychicky nezvládáš. Najdi si čas pro sebe na svoje aktivity, na něco, při čem se bez dítěte odreaguješ a udělá ti to radost. A nejlépe pravidelně, i vícekrát v týdnu (klidně večer, až bude doma s dítětem tatínek). My se takhle s manželem střídáme v tom večerním “hlídání” dětí a je to fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 21:18
Vítej v klubu. Dceři je 2,5 let a dneska měla ultra „krásnej den“. Co vstala, jen řvala, stačilo se na ni podívat. Rvala se se starším, mlátila ho. Ten si z ní dělal dobrej den a ještě víc ji vytáčel. Myslela jsem, že z nich skočím z mostu Večer jsme šli na hřbitov, manžel ji musel celou dobu nosit, a ona ho u toho schválně škrábala a nebo tahala za kůži.
Edit: zapomněla jsem, jak trvala na tom, že si ven oblíkne letní šaty. Nakonec jsem ji popadla a na chodníku musela zakleknout a narvat bundu, abysme už konečně mohli jít. Skoro nám ten hřbitov zavřeli.
Příspěvek upraven 31.10.23 v 21:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.23 21:18
Klasika dvoulety bezmozek, no . To prejde.
Jed si svoje aktivity a jeho k tomu proste priber. Nemuzes fungovat ve stylu „nonstop zabava pro milacka“.
Neuspavej na silu, nepodstatne veci neres.
Idealne se teple oblec, at pri tom postavani nezmrznes, vem si knizku/mobil/cokoliv a vypust ho nekde v lese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Už nemůžu. Moje batole se za pár dní změnilo na nesnesitelně dotěrného, rozmazleného, zlobivého a ukňouraného mamánka. Dokud mu bylo od narození do dvou let, byla to nádhera. Furt na mě teda visel, ale to vyřešilo nosítko a moje trpělivost. Teď je ale pro mě každý den jak peklo.
venku chce jen tam kam si ukáže, když chci zpět tak brečí, zatne nohy a domů nechce. V kočárku schválně skáče, div ho nepřevrátí, motorku zahazuje. Jsem uplně vyřízená. Když si ho vezme manžel nebo babička. Odfrknu si, ale pak to jede zas nanovo.
Jakmile vstanu už jsem v depresi a těším se, kdy si ho vezme nějaká babička, táta nebo kdy usne. Neumím si to přestavit ještě několik let. Hned co vstane tak furt řve mamiii mami mami maaaaamiii. Když ne to tak kecá něco jiného, furt mluví. A když nemluví, tak vykřikuje jak pavián. Bolí mě z něj hlava. Když neřve, tak si najde uplně stupidní zábavu. Něčim tříská, vzteká se, hází hračkama. Jakmile si ho nevšímam, je prostě strašnej. Nepomáhá nic, jen když si s ním hraju. Vydrží u všeho tak 10 minjt, takže celý den měním aktivity. Vaříme spolu, chodíme ven, hrajeme si, vytváříme, chodíme za dětmi, do lesa, do města. Po obědě jde spát na hodinu a než usne tak se se mnou pere, huláká řve. Už půl roku nekojím a teď zničeho nic mi začal stále sahat na prsa, ví, že mi to vadí a dělá to schválně. Stouone si schválně prede mě a pěstičkou mlátí třeba do země nebo do židle, protože si ho nevšímám. Třeba vařím oběd nebo něco jiného, co je potřeba. Přijdu si jak otrok, kterého jen šikanuje a už jsem z toho fakt zoufalá. Furt po mě chce nahlas předčítat z knihy, chce abych koukala jak si hraje a mě to nebaví pořád. Co s nim mam dělat, když je takovej?