Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Ja-rekk Jsou krásní, všichni. Nedávno jsem na veterině poprvé viděla mainku zblízka, naživo
a překvapilo mě, jak moc jsou obrovské, fakt boží. Můj kocour má nějakých 6kg a když na mě hupsne, tak kolikrát vyheknu
, maina by mě asi rozplácla komplet. ![]()
@Anonymní píše:
@Ja-rekk Koukám jak blázen, jak i ta koťata pozujou. Že se vůbec nebojí. Ten náš je pla. šan. Vydrží na ruce, když ho člověk uloví, jinak se schovává a v ruce a to neužívá. Vaše koťata se nechají normálně hladit a chovat? Nam paní od které ho máme říkala, že je normální, že se kotě bojí a prý se hlavně bojí návštěv. Proto nám to nepřišlo divné, že se nás bál, počítali jsme s tím a bylo nám řečeno, že si doma zvykne, jenže nestalo se tak.
nee, není to běžné, to kotě muselo být fakt šíleně vystresované už u paní, my jsme loni našli v hospodě maličké nemocné kotě, vzali jsme ho k veterináři a domů, a jak se mu za 3 dny ulevilo, přestalo se bát, hrálo se a mazlilo
právě koťata se nebojí ničeho, jsou šíleně hravé a zvědavé,
a když se s ním hrajete, třeba s kočičím prutem s peříčkami nebo tak něco, tak to ho baví?
@matkabagristy píše:
jj, nas kocour ma malou hlavu, je roztomily, nunaci
jo naši jsou také roztomilí i s malou hlavou
ale jednou jsme měli toho kastrovaného až v dospělosti, byl také hrozně mazlivý, ale byl to pan kocour - s tou mohutnou hlavou byl takový impozantní, nenáviděl teda ostatní kočky
@stinga píše:
nee, není to běžné, to kotě muselo být fakt šíleně vystresované už u paní, my jsme loni našli v hospodě maličké nemocné kotě, vzali jsme ho k veterináři a domů, a jak se mu za 3 dny ulevilo, přestalo se bát, hrálo se a mazlilo
právě koťata se nebojí ničeho, jsou šíleně hravé a zvědavé,
a když se s ním hrajete, třeba s kočičím prutem s peříčkami nebo tak něco, tak to ho baví?
Přesně, máme doma kotě, s kterým si parta děti házela jak s míčem. Byl jí sotva měsíc, ještě nezrala sama. Dozvěděli jsme se, že jí děti vzaly z jedné firmy, kde nějaký zaměstnanec nebo kdo to je koťata zabíjí. Mají tam divokou kočku. Tohle kotě přežilo, díky paní na vrátnici, která ho těm deckam dala, než ho stačil najít ten psycho, co ta koťata zabíjí, kočka jí pustila, když jí někam přenášela, tak ji ta paní sebrala. Takže kotě lidí neznalo a jediný kontakt a člověkem mělo tu chvilku, co s ním parchanti hráli volejbal, když jsem jim jí sebral, tak prskala a bála se. Doma se rychle uklidnila, to poslání trvalo tak dva dny, potom si zvykla a nebojí se ničeho. Pořád něco vymýšlí a zlobí a v noci spí jedině přímo za našim krkem, to samé, když si člověk lehne na gauč, už je na něm. Takže to chování tohohle kotěte je fakt divný. Musí být z něčeho v poradnem stresu.
To kote je nejspis bazlive povahove, zadny stres.
Da se to trochu zlepsit spravnym pristupem, ale mazel z nej nikdy nebude.