Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj potřebuju poradit.
Malému je 3,5 a od dvou let usínal sám v pokoji bez problémů. Před půl rokem jsme se přestěhovali do domku, takže usínal sám v pokojíku a patro výš - ale měl rozsvícené na chodbě a otevřené dveře a my slyšeli každou jeho prosbu,pokud nějaká byla.
Před Vánocema byl nemocný a špatně dýchal (trpíme na laryngitidy) , tak jsem si ho na noc vzala do postele,ať ho mám pod dohledem.
No a když se pak měl vrátiit zpět do své tak zalo peklo…huláká a hystericky řve, že se bojí, že slyší foukat vítr, že ho straší atd… vysvětlujeme, uspáváme, ale vydrží třeba hodinu podřimovat a při sebemenším pohybu se vzbudí a řve, že je tam sám a bojí se. Já bohužel kolikrát usnu s ním.
Párkrát jsme se dívali v ložnici večer na film a on při něm usnul a pak jsme ho jen přenesli…Ale i když si chce jít lehnout do ložnice, tak tam sám prostě nebude a neskutečně hystericky až bojácně řve, že se bojí. I když se jdu třeba dolů napít, tak stojí u dveří a řve jestli už jdu…
Poradte co s tím. Neměly jste některá podobný problém? Nebo se mám smířit, že místo večerního poseezení s manželem budu hodinu uspávat dítě až do jeho puberty?
Náš malej (3,5)ne že by se bál, ale zkouší to pořád, že chce, aby u něj někdo byl, než usne. Tak jsme mu začali pouštět pohádku na cédéčku, to poslouchá, až u toho usne… a strašidelné zvuky to přehluší, takže nemá důvod říkat, že se tam bojí ![]()
VerouS, co mu dát do pokojíku nějakou hezkou lampičku, kterou mu necháte svítit a hračku usínáčka, která tam bude usínat s ním a bude ho „hlídat“.
Popravdě já se doma bojím taky usínat sama, když je manža na služebce a v ložnici se dokonce zamykám
a to jsem dospělej člověk.
V dětství mě vzal táta jednou do kina na normální dětskou animovanou pohádku a já z ní měla docela slušný trauma a noční můry dost dlouho. Nikdo mi nevysvětlil, že se v pokojíku za závěsem nikdo neschovává i když je asi 20× roztáhl… Byla to normální pohádka, ale s dětským mozkem udělala docela maglajz. ![]()
Ufff záleží jestli se fakt bojí, pak bych asi pořídila lampičku, Cd přehrávač s pohádkami, hudbou. Nového obranáře (plyšáka, dinosaura, tank????? cokoliv s čím si hraje a zároveň ho to bude chránit). A zkusila s ním projít pokoj, lehnout si k němu do postele a probrat ČEHO se bojí, třeba přemístit plyšáka co v noci vypadá strašidelně, jinak zatemnila okna, nebo třeba pořídila vysílačku aby mohl být s vámi pořád v kontaktu (takové ty obousměrné něco jako domovní telefon). Nebo i celý pokoj přestěhovat podle jeho přání.
U nás se naprosto nesmí strašit (žádný bubák, čert a pod.) - jinak máme týden, čtrnáct dní, bezesné noci. Pořídili jsme jí svítícího medvídka, což jí taky navozuje příjemné usínání.
A hlavně jsme jí strčili do pokojíčku sestřičku - zatím stačí prostě říct, že jsou tam spolu a jsou tam všichni její plyšáci, tak není čeho se bát. (to ale asi není rada pro vás) ![]()
S tím cedečkem je to dobrý nápad… On má plnou postel hraček a vždycky má sebou svého oblíbeného pejska a nad postýlkou má svítící měsíček, takže v tom problém není..a v krtkovi a medvídkov pů snad žádné horory nenašel.
No já se sice taky bojím když jsem v baráku sama, ale to je něco jiného..on má rožlé i na chodbě a nás lsyší a my jeho..jsme už uvažovali že mu snad koupíme nějakou dětskou vysílačku ať má jistotu, že jsme stále ve střehu, kdyby něco. Já už fakt nevím co povymýšlet.