Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je mi to moc líto, strašný zážitek
Vůbec se nedivím, že z toho máš trauma. Nicméně trauma se dá odstranit. Zkus vyhledat nějakou pomoc. Klidně mi napiš do SZ, zkusím poradit.
Můžeš se uklidnovat tím, že ty lidi už nikdy neividis.
chápu, že ti bylo trapně, ale určitě to nikdo nekomentoval, nebo snad jo? Můžeš navštívit psychologa, je škoda kvůli jedny nepříjemný situaci celý život žít ve stresu, že někde není záchod. ![]()
Já tohle mám akorát v těhotenství, jak se mi chce pořád čůrat tak odmítám jít kamkoliv, kde se během pár minut nedostanu na záchod. Tvuj zážitek je hodně nepříjemný, ale upřímně kdybych byla jedním ze svědků tak se ani nebudu divit, sama bych málokdy vydržela 6 hodin bez toho abych si odskočila, navíc ty lidi už nikdy neuvidíš.
Myslím, že když jste tam trčeli šest hodin, že těch počuraných lidí bylo víc, prostě mimořádná situace - šest hodin bych taky nevydržela. Věřím, že se ti trauma podaří odbourat.. Já jednou taky už nevěděla jak si sednout a nepustit. Dálnice, Maroko, cesta na letiště - vysvobození !! na letišti v Agadiru jsou záchody hned při vstupu - úúúúúleva. Důvod: silné kafe zapité třetinkou coly těsně před odjezdem - už to víckrát neudělám:)))))
Stejně bych jim nerozuměla, kdyby to komentovali, když to bylo v cizině…
Dřív mě ani nenapadlo, že by mě něco takového mohlo potkat a teď mám představy, co bych dělala, kdyby třeba autobus někde uvíznul v zácpě…
Jestli byli rozumni, tak to pochopili, je to dlouha doba, stalo se.. Ja jednou jela s nedolecenym mocakem busem, sla jsem se vycurat pred, ale stejne po 10 min se mi zacalo chtit, ale hrozne, venku jeste prselo
hodina a pul nez stavil, vylitla jsem z busu.. A cestou jsem myslela, ze mi mocak oraskne a odhodlavala se vstat a donutit ho na dalnici zastavit
dodnes si ti vybavim a to se mi nestalo co tobe. Trcet nekde ve vzduchu v kabince.. Bud rada, ze slo o malou. Zkus to hodit za hlavu, pripadne terapeut.
@Jitka9888 nech si psychologicky pomoct to zpracovat, ještě by mě zajímalo, jak se k tomu postavil přítel, jestli tě podpořil a tedy jak píšou holky, nevěřím, že jsi byla sama…
Já si vybavuju, že něco podobného, kdysi vyprávěla moderatorka Štěpánka Duchkova, jela v Londýně autobusem na letiště, pospichala k odbavení a autobus zůstal v zácpě, vystoupit nemohla a chtělo se jí na malou, vyprávěla, že naštěstí na sobě měla dlouhý kabát a save kalhoty, vyřešila to tak, že si stoupla k zadním dveřím a tam to pustila, kabát jí zakryl, ale vyprávěla, že ro pro ní bylo dost trauma a chvíli trvalo, než o tom mohla mluvit, v tu dobu, kdy to vyprávěla, už se tomu smála. Věř, že i ty se tomu jednou zsmejes.
Díky všem za podporu…Na terapie chodím už déle, kvůli depresím a zatím to moc nepomáhá…
Přítel mě chtěl v rohu kabinky zastínit kabátem, když viděl,jak trpím, jenže já se hrozně styděla…
@Jitka9888 píše:
Přítel mě chtěl v rohu kabinky zastínit kabátem, když viděl,jak trpím, jenže já se hrozně styděla…
Hele, byt tam ja, tak te polituji a neresim, stane se. Zadni pubertaci co by se smali tam nebyli, normalni clovek tohle pochopi a neodsuzuje, souciti a je rad, ze na tom neni atejne (ja bych asi byla). Nikdy se mi to nestalo, ale musi to byt hrozny pocit, nicmene je to v tve hlave, ty terapie snad zaberou, kdyz nekam jedes vybirej, kde je zachod, u dalkovych bez problemu nebo jed vlakem. Tu lanovku taky casem prekonas. Ja mam kamaradku co nesnasi male prostory, je pak nervni a trese se a nesmi tam byt nikdo cizi. Jednou seczasekla v precpanym malym vytahu a mela panickou ataku a nemohla dychat. Namackla na dverich, jeden chlap ji tlacil brichem na zada a po case ucitila i jeho erekci, bohuzel pan z toho zadny spatny pocit nemel, naopak. Vyvolalo to v ni PP a dnes uz je v klidu, prekonala to, ale dlouho nevlezla nikam, kde bylo vuc lidi, preplnene metro, busy.. Vytah jen sama..
@Jitka9888 píše:
Loni v létě jsme byli s přítelem na dovolené V Alpách. Jednou jsme si
udělali výlet kabinkovou lanovkou, vše bylo nádherné, ale cestou zpět se
lanovka najednou zastavila. Všichni jsme si mysleli, že se za chvíli
zase rozjede, ale ono nic. Nejhorší na tom bylo, že se mi chtělo čím dám
víc na malou.Po třech hodinách už jsem stála zkroucená jako paragaf a
polévalo mě horko. Bylo nás v kabince 6 a kromě mne jen chlapy.Po
dalších dvou hodinách mi bolestí a beznadějí tekly slzy. Tak strašně se
mi v životě nechtělo. Když už jsme tam trčeli asi 6 hodin, najednou to
prostě povolilo a já s hrůzou zjistila, že jsem se připočůrala. Nejhorší
bylo, že se mi ale chtělo pořád stejně. Pak se to ještě dvakrát
zopakovalo a nakonec jsem se počůrala úplně. Brečela jsem jako malá
holka. Nikdo si nedokáže představit, jak mi bylo, když jsem tam stála v
louži před cizíma lidma a potom šla od lanovky k autu v počůraných
kalhotech. Byli tam davy lidí a všichni na mě koukali. Dodnes z toho mám
psychické problémy, do lanovky už bych nevlezla, bojím se jet i
autobusem, když v něm není WC.
Stalo se vám někomu něco podobného a jak jste se s tím vyrovnaly?
cítím s tebou, já chodím nerada i ve vlaku…jednou jsem měla střevní problémy po dlouhém výletu a musela jít akutně, bylo to někde na slovensku..vlak lítal ze strany na stranu..a já se snažila udržet nad wc madlo úplně jinde.., samozřejmě jsem si sednout nechtěla.. přesně v okmažik o..to se mnou hodilo na stranu, takže jsem proudem průjmu za..ala totálně celý wc i okolí, jen v míse nic..toaletáku minimum..2 balení papír kapesníčků tu pohromu jistilo..dále asi není nutné komentovat..
Nepřemýšlela jsi, že by ses na takové delší cesty, kde je problematické zastavit, pojistila nějakou inkontinenční pomůckou? Třeba by ti pomohlo do začátku už jen to vědomí, že když se to náhodou zase stane, nikdo nic nezjistí. A postupně to zpracovat na terapii a odbourávat? Víš ono pokud nejedeš po dálnici, tak se to podle mě téměř vždy dá vyřešit, poprosit řidiče, až bude nějaké příhodné místo k zastavení, nebo i vystoupit dřív, pokud se stydíš poprosit… Zkus se na to podívat i takhle, že těch pro tebe kritických situací zase tolik nastat nemůže a když ano, že se to dá řešit, to vždycky pomáhá mně, udělat si v hlavě takový krizový scénář předem, když mám z něčeho obavu
Doufat v nejlepší, být připraven na nejhorší
Držím palce, ať to brzo překonáš ![]()
Tak sest hodin by to vydrzel málokdo a myslim, ze za prihodu v kabince se nemusis vubec stydet. Ostatni to jiste pochopili a jeste ke vsemu je uz nikdy neuvidis.
Jinak bych rekla, ze to mas psychické. Uzavreny prostor bez wc rovna se chce se mi curat. I kdyby jsi tesne predtim byla stokrat a nic nepila, ze? Co s tim nevim ![]()
@Michelle_M píše:
Nepřemýšlela jsi, že by ses na takové delší cesty, kde je problematické zastavit, pojistila nějakou inkontinenční pomůckou? Třeba by ti pomohlo do začátku už jen to vědomí, že když se to náhodou zase stane, nikdo nic nezjistí. A postupně to zpracovat na terapii a odbourávat? Víš ono pokud nejedeš po dálnici, tak se to podle mě téměř vždy dá vyřešit, poprosit řidiče, až bude nějaké příhodné místo k zastavení, nebo i vystoupit dřív, pokud se stydíš poprosit… Zkus se na to podívat i takhle, že těch pro tebe kritických situací zase tolik nastat nemůže a když ano, že se to dá řešit, to vždycky pomáhá mně, udělat si v hlavě takový krizový scénář předem, když mám z něčeho obavuDoufat v nejlepší, být připraven na nejhorší
Držím palce, ať to brzo překonáš
Ty krizové scénáře si dělám pořád, ale stejně nevím, jak bych se svojí stydlivostí zastavovala autobus a pak běžela někam za svodidla.Naštěstí delší trasy než hodinu busem nejezdím. Snad už mě to nikdy nepotká…
@Maminanamatersky píše:
Tak sest hodin by to vydrzel málokdo a myslim, ze za prihodu v kabince se nemusis vubec stydet. Ostatni to jiste pochopili a jeste ke vsemu je uz nikdy neuvidis.Jinak bych rekla, ze to mas psychické. Uzavreny prostor bez wc rovna se chce se mi curat. I kdyby jsi tesne predtim byla stokrat a nic nepila, ze? Co s tim nevim
Přesně tak to je,jak vím, že jsem někde, kde není WC , tak se mi chce…Všechno je to tou psychikou…