Bojím se finále, tedy porodu

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
25.12.19 09:47

Bojím se finále

Prosím o zachování anonymu.
Ahoj. Jsem v 8 měsíci a začínám se bát. Ne bolesti, ale že se něco podělá, že třeba těsně před porodem mi umře dítě ještě ve mě, nebo chvíli po narození, nebo že se něco zkomplikuje a bude mít buď miminko nebo já nějaké doživotní následky. Každý den se bojím jak se blíží datum porodu. Dle dr je vše ok, celé těhotenství jako z knížky ale já se tak prostě necítím. Když jsem to řekla manželovi, tak mi řekl ať se uklidním… Možná je to tím že sousedce se stalo že jejímu plodu týden před porodem přestalo tlouct srdce, kamarádka přišla o dvou měsíčního kluka a třetí byla do 30 tt úplně ok a pak jí řekli že je něco špatně a má malého liliputána (nevím jak se ta nemoc jmenuje) další dvě okolo mě potratily ve vyšším stádiu těhotenství. Jsem z toho vyděšená a bojím se :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19526
25.12.19 09:53

Je to nanismus. A co na to říct, tvůj muž má pravdu, uklidni se. Navíc mnohem víc případů dopadne dobře, říkej si, že to budeš i ty. Síla myšlení

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6665
25.12.19 09:55

Tedy s takovými příběhy v okolí se nedivím že máte strach. Ony ty špatné příběhy jsou v menšině, bohužel jsou ale více viditelné než ty dobré. Tak třeba já mám dvě děti, těhotenství i porod v pořádku, obě děti zdravé. Tak ať vám to dopadne jako u mě. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20719
25.12.19 09:57

Hele - těhotentví jakotakové úzkost přirozeně zvyšuje - tím jaké hormony ti proudí v těle, tak prostě mozek jimi ovlivněný vyhodnocuje věci, které by předtím ingoroval jako něco ohrožujícího.

A pokud se ti v okolí staly špatné věci, tak je vcelku logické, že úzkost má hodně silný argumenent, jak tě dostat pod svou nadvládu.

Je to evoluční mechanismus, který v realitě života pro který jsou lidi vyvynuti - totiž kmeny lovců a sběračů na stepi pomáhal přežít. V dnešní době ale škodí, protože hrozby co zažíváme jako paniku nejhorší jsou ve skutečnosti vlastně většinou neexistující - ale neurochemie tou úzkostí vyplavené je reálná a komplikuje naše zdraví - jak fyzické, tak psychické.

Co tím chc říct?

Že se potřebuješ začít učit zvládat tu úzkost - ta je klíčový problém, ne to co ti tvrdí, že se stane strašného.

Takže ajko první věc - pořiď si tuhle knihu.
https://www.kosmas.cz/…tehotenstvi/

V případě že na tvou úzkost nebude stačit jen porozumění tomu jak funguje a pár základních triků, jak ji neživit a neposilovat, najdi si někoho kdo ti bude pomáhat ji tlumit a rozpouštět. Bud psychoterapeuta a nebo šikovnou dulu.

Protože po porodu ty hormony posilující úzkost narostou a přidá se k tomu nevyspání a únava, které taky zvyšují citlivost k poplachové reakci a utlumují racionální myšlení.

Takže je potřeba se na to připravit teď a cestou není zabezpečovat se proto tomu, co si úzkost zrovna vymýšlí že nastane za katastrofu - tím tu úzkost jen krmíš a ona si velmi rychle vymyslí další volovinu, kterou tě bdue víc a víc strašit a postupně ti ukradne celý život.
Cestou je úzkost ignorovat, neživit a případným věcem kterých se bojí čelit a prakticky si ověřit, že úzkost lže a přehání, že realita je výrazně méně děsivá, než v úzkostných představách. Tím se úzkost oslabuje a tlumí. Zároveˇse tím posiluje kontrola nad vlastním životem.

Držím palce.

Příspěvek upraven 25.12.19 v 09:58

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28360
25.12.19 09:57

Měla by jsi se zklidnit, ono spíš porodem vše začíná a máš se teprve o co bát. Mysli pozitivně! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 10:08

Nad nějakým terapeutem jsem přemýšlela, jenže v okolí co vím je čekačka cca měsíc a to už bych do porodu nemusela stihnout žádnou návštěvu. Co mě štve je to, že než jsem otěhotněla tak jsem nevěděla co se kolem komu stalo v těhotenství, během porodu, nebo po porodu, nevím proč někteří mají potřebu takové zážitky vyprávět těhotné :nevim: fakt nevím co ty ženský k tomu vede… V neposlední řadě přišla moje máti s tím že moje teta 3× rodila mrtvé děti, nakonec měla dvě zdravé, ale první tři rodila okolo 8 měsíce mrtvé, jako taky jsem jí řekla proč mi to jako teď říká? :nevim: Celý život jsem to nevěděla a v těhotenství mi to najednou musela říct.

  • Citovat
  • Nahlásit
7220
25.12.19 10:29

Já zas pro změnu nemám okolo sebe nikoho kdo by měl nemocné dítě nebo potrratil ve vysokém stádiu. Jen jedna rodila 25tt a pak jsem slyšela o jedné z práce, že se narodilo mrtvé. Ale jsme korporat o stovkách lidí. Žiješ v nějaký naakumulovany bubline

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23390
25.12.19 10:56

Máš kolem sebe pěkný dobráky, příště se zeptej jestli by chtěli poslouchat katastrofický scénáře kdyby byli nemocní jak pak by se jim to líbilo

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17793
25.12.19 11:32

Mám kolem sebe jen jeden takový příběh, ale bojím se taky. Celé těhotenství jsem byla absolutním zenu, všechno v pohodě a teď mám strach. Ale asi ne tak velký jako Ty. U mě je milník 33tt, kdy se to dotyčné stalo. Čím víc se to blíží, tím jsem nervóznějsí a zároveň doufám, že se pak uklidním (i když je to samozřejmě naprosto iracionální). Nenech si už vnutit žádné horory a naopak se obklop pozitivnímí příběhy, najdi si tu třeba skupinu s podobným termínem porodu (nebo dřívějším, kde to už holky mají za sebou), ať nasaješ pro změnu i dobré konce. Je jich mnohonásobně víc než těch špatných :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 11:35

@ka2ka takovou reakci příště zkusím. Já se samozřejmě vždycky snažím držet kamennou tvář a mít řeči typu " tak to hold někdy je" ale doma mě to pak šrotuje samozřejmě a zaobírám se tím.
Jinak před 14 dny nám starý hafan začal pšikat hlen s příměsí krve a mama hnědá že má rakovinu a umírá 8o nakonec dostal antibiotika, byla to nějaká psí viroza a je ok… Někdy si říkám že by bylo lepší s nikým se nebavit a nereagovat. Asi mám vyloženě smůlu a přirtahuju lidi co na mě sypou jen samé negativa. Tak to mám už od cca puberty.

  • Citovat
  • Nahlásit
Lynx.lynx
25.12.19 11:38

Já byla v absolutním zenu do porodu. Pak nevyspání, náročný dítě, hormony a po šestinedělí jsem s úzkostí taky bojovala. Pomohla mi terapeutka, chodila jsem tam s malou, naučila jsem se zvládat tu úzkost, chápat jí a nekrmit jí svýma obavama. A dobrý, teď jsem maximálně šťastná :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 14:03
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu.
Ahoj. Jsem v 8 měsíci a začínám se bát. Ne bolesti, ale že se něco podělá, že třeba těsně před porodem mi umře dítě ještě ve mě, nebo chvíli po narození, nebo že se něco zkomplikuje a bude mít buď miminko nebo já nějaké doživotní následky. Každý den se bojím jak se blíží datum porodu. Dle dr je vše ok, celé těhotenství jako z knížky ale já se tak prostě necítím. Když jsem to řekla manželovi, tak mi řekl ať se uklidním… Možná je to tím že sousedce se stalo že jejímu plodu týden před porodem přestalo tlouct srdce, kamarádka přišla o dvou měsíčního kluka a třetí byla do 30 tt úplně ok a pak jí řekli že je něco špatně a má malého liliputána (nevím jak se ta nemoc jmenuje) další dvě okolo mě potratily ve vyšším stádiu těhotenství. Jsem z toho vyděšená a bojím se :,(

Upřímně, přesto že tomu teď věříš, porodem to neskončí, porod v tomhle není finále. Já jako těhotná měla trochu podobné pocity, ale asi o hodně mírnější, po porodu ty pocity nezmizely, naopak, měla jsem strach, jestli má miminko v pořádku vsechny orgány, jestli se nenajde nějaká vada, jestli neonemocní, jestli dost jí a pije atd. Pak se zjistilo, že opravdu má zdravotní problém a strach z toho, co bude, mě neopouští a nejspíš neopustí.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 15:08

Já vím že porodem to neskončí a o dítě se budu bát do konce svého života, ale teď mám tento strach, z toho že se něco stane buď do porodu, během něj a nebo chvíli po něm. Stres jestli je vše ok budu mít až opustím bránu nemocnice a budu doma, a tím počítám. :nevim: Ale potřebuji nějak vyřešit teď tuto situaci a ne tu co bude cca za 1-2 měsíce.

  • Citovat
  • Nahlásit
17793
25.12.19 15:50
@Anonymní píše:
Nad nějakým terapeutem jsem přemýšlela, jenže v okolí co vím je čekačka cca měsíc a to už bych do porodu nemusela stihnout žádnou návštěvu. Co mě štve je to, že než jsem otěhotněla tak jsem nevěděla co se kolem komu stalo v těhotenství, během porodu, nebo po porodu, nevím proč někteří mají potřebu takové zážitky vyprávět těhotné :nevim: fakt nevím co ty ženský k tomu vede… V neposlední řadě přišla moje máti s tím že moje teta 3× rodila mrtvé děti, nakonec měla dvě zdravé, ale první tři rodila okolo 8 měsíce mrtvé, jako taky jsem jí řekla proč mi to jako teď říká? :nevim: Celý život jsem to nevěděla a v těhotenství mi to najednou musela říct.

Kdyby Ti to přerůstalo přes hlavu, znám jednu „paní na hlavu“. Je to teda koučka, trošku zvláštní a soukroma, tak ji moc nepropaguju, ale několikrát mi pomohla vyčistit hlavu… Kdybys chtěla, napiš SZ. Jestli to chceš zvládnout sama, tak prostě myslet na to, že ty hnusný věci se skoro nestávají. A Tobe se nestanou. Tečka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.12.19 21:55

@Ba-stet To je hezky, ale po telefonu se nikomu zpovídat nebudu a nevím odkud jsi ale například Čechy jsou mimo můj okruh.
Profesionála budu potřebovat, dneska jsem se o tom přesvědčila.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat