Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@mončatka píše:
@martina.se Taky bych nejradši neletěla, nebo jela autem
do Bulharska? ![]()
@plošina píše:
jak můžeš vědět, že let nesnášíš, když nelétáš
nelétám po zkušenostech. Nikde jsem nepsala, že nelétám.
@mončatka píše:
@plošina No vlastně jo. Normálně se tam autem jezdí taky
to ano, ale to musí být nervy ![]()
@martina.se píše:
@mončatka prozradim Ti tajemství, nelétám![]()
jiný recept na to neznám. Nesnáším to
tak nevím ![]()
@plošina píše:
tak nevím
no teď už nelétám, dřív jsem to párkrát prubla ![]()
@martina.se Tak nějak myslím, že na tom budu stejně, až kluci povyrostou a budou si lítat sami ![]()
Let je bezběčnější než cesta autem nebo autobusem:)
Užijte si dovču ![]()
Zkus na to nemylet..před prvním letem jsme se taky bála, pak se mi to začalo líbit, a líbí se mi to pořád, akorát před každým odletem ve mě hlodá červíček strachu, ale těšení se převládne…přitom jinak mám taky docela strach z výšek, na cestě korunami stromů jsme šla připos. raná prostředkem, křečovitě jsem se držela kočáru, a hystericky ječela, jakmile se mi některý z dětí přiblížilo zábradlí…nedávno na Lomnickým štítu na mě šly mrákoty, když jsem viděla tu hloubku pod sebou, šourala jsem se okolo restaurace, přilepená na zeď, a byla ráda, že je docela mlha, a nevidím všechno, z lanovky jsme nekoukala vůbec…ale letadlo mi nějakou záhadou nevadí, tak docela ráda koukám z okýnka ![]()
Prošla jsem fází létání je paráda, přes fázi asi mne jebne, ale letím k fázi ještě že se musím starat o děti
a nemusím o tom přemýšlet.
Má za sebou přes devadesát vzletů a zlom přišel někdy v polovině po nouzovém přistání (nekomunikace personálu letadla to celé zhoršila o 100%) v Amsterodamu.
Jako první pomoc doporučuji Krizovou esenci (Bach rescue remedy)-seženeš ji v lékárně s trochou štěstí.
Já se také bojím každého letu, v letadle vždy hypnotizuju hodinky, kdy už přistaneme. Recept nemám, já to vždy prostě přetrpím. Lepší je pro mne létat v noci, jak není nic vidět z okýnka, tak nejsem tak nervní ![]()
Já jsem poprvé letěla teď. Nemyslela jsem si, že do letadla někdy vlezu, ale dítě si přálo moře a když jsem si představila nějakou celodenní cestu autem s otráveným prudícím dítětem, tak jsem si radši řekla, že nebudu srab a vlezu do letadla. Jenže to jsem netušila, že objednám zájezd a dítě začne trojčit, že se bojí do letadla.
Musela jsem ještě dělat hrdinku, že to nic nebude, že to bude zábava jako na horské dráze i když jsem nikdy neletěla. Horská dráha zabrala a dítě se začlo těšit. Né tak já.
No byl to pro mě děsný zážitek, ale prostředek letu jsem docela zvládala. Pozorovala jsem tu obrazovku z mapou kde jsme, jak dlouho letíme a kolik je hodina na cílovém letišti. Taky mě zabavilo chodit na záchod
Nejvíc mi vadil ten přeplněný prostor, vzlet a přistání. Prostě já bych do toho šla zase. Je to fakt rychlý přesun. ![]()
Ja letela prvne loni, ve 26 letech. Trochu jsem se bala, ale i tesila. Pri vzletu jsem vlivem asi poklesu tlaku nekolikrat omdlela. V Heraklionu pripristani foukal silny bocni vitr. Cestou zpet jsem omdlela dvakrat. Asi bude chvili trvat nez se premluvim k letu. Bohuzel pritel leta rad.