[b]Radost a zároveň strach a úzkost[/b]

258
13.9.04 11:47

[b]Radost a zároveň strach a úzkost[/b]

Ahoj holky, je mi 20, jsem 6-1tt a sem moc stastna. Zaroven mam ale hrozny strach. Uz jsem z nekolika stran slysela…to je prima, ale este se moc neraduj, spousta tehotenstvi brzy zkonci. Doktorka rekla ze pry asi 40%. A to je tak strasne moc!! No proste mam veliky strach o sve miminko. I kdyz je tak malicke, tak si nedovedu predstavit, ze o nej treba prijdu. A navic s tim mnoho nenadelam…muzu dekovat panu Bohu, ze ho mam a prosit, aby to tak i zustalo. Preju i vam ostatnim tehulkam vsech stadii, aby vam vase krasna miminka zustala, a mohly jste se s nimi tesit a milovat je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
13.9.04 13:00

říkej si, že tvé tělo je moudré a že ví,co dělá. I kdyby to nevyšlo,tak by to určitě mělo nějaký smysl-ona příroda není hloupá. já měla stejné obavy,jako ty a když mě v sedmém týdnu pobolívalo břicho,tak jsem utíkala k doktorovi.Ten nic neobvyklého nezjistil a já si řekla,že se musím přestat nervovat,protože bych se z toho za devět měsíců zbláznila…nakonec jsem se uklidnila a když zjistili problém ve 33 týdnu (srdíčko mimča, můj diabetes, neprospívající plod)tak jsem se sama divila, kde se ve mě,hysterce, bere ten klid a vyrovnanost. Víš,kdyby bylo něco špatně,kdybys potratili,nebo by mimi nebylo v pořádku, tak by to moc bolelo,ale nemůžeš to ovlivnit jinak než životosprávou a pozitivním myšlením, tak na takové věci nemysli dopředu a nenech se ochromit strachem. Bohužel,i nevyvedená těhotenství k životu patří a nic s tím nenaděláš…je to trochu schizofrenní, radit ti nemyslet na to, když číslo 40% je obrovské, ale jiná rada není,než myslet pozitivně a důvěřovat svému tělu, přírodě, nebo třeba Bohu a kdyžby se nepovedlo,jít dál :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
lisa2
13.9.04 16:54

Ahojky,

mě 4dny po zjištění těhotenství v 5.t. řezali zub moudrosti, jelikož tam byl zánět a především rostl do kosti a do tváře zároven a já už nemohla nic.Na chirurgii mi úplně normálně řekli, jestli si to nechci rozmyslet, že je docela pravděpodobné, že z bolestí potratím.Ale co jsem měla dělat-zubařka řekla, že to musí ven a já už taky byla ráda,že se ho zbavím.Tak mi po 45min řezání a tahání ulomeného kořene řekli,že mám jíst zmrzlinu,že jako těhotná-což je samozřejmé-žádné prášky na bolesti nesmím.Do toho jsme se týden předtím stěhovali a veškerý nábytek jsme s manželem odtahali sami včetně těžkých skříní!!!!To jsem ještě nevěděla,že jsem těhutěhu.Mimi bylo OK a mělo se čile k světu-až doktorka říkala,že takového divocha dlouho neviděla.Taky jsem měla velký strach,protože jsem četla,že každá 5.těhu o mimi přijde.V 17týdnu jsem dostala 39horečky a šup do nemocnice,kde až 5na kapačkách zjistili,že mám jakýsi těžký zánět moč.cest,ve 20tt gyn.operace a ve 24.tt svatba.Do toho pořád strašili,že porodím dřív a nakonec mi porod musili urychlit-maličkej byl parašutista se šnůrkou na krku a tak mu srdíčko neudýchalo každou kontrakci-byl přenášený.Takže strach v trěhotenství je úplně normální a jak vidno, mimča jsou odolná a nejsou z porcelánu.Pokud někdo o mimi přijde,pak je to prý většinou proto,že bylo těžce postiženo,příroda to tak prý dělá.Nicméně musím dodat,že ted,když mám zdravého prcka,máme s manžílkem ještě větší strach než v těhotenství.Večer k němu pořád chodíme,jestli je v pořádku a každá změna jeho nálady či rytmu mě znepokojí.Je to náročné,ale kouzelné a zázračné a náš maličkej je to naše největší štěstíčko.Chce to ale opravdu se zkusit nestresovat a spíš se soustředit na pozitivní věci-když se budeš pořád stresovat, přenese se to na mimčo a to pak není dobré ani pro jeho budoucí charakterové rysy.Hodně štěstí a pohodové těhotenství zakončené zdravým mrňouskem Lisa

  • Nahlásit
  • Citovat
258
13.9.04 17:49

Tak to je prima…takhle odolny prcek..co si prat vic. Ja se samozrejme uplne nejvic raduju ze sveho tehu…ale ty hormony..clovek je chvili stastny jak blecha a za chvili se mu chce brecet..co nadelas…
kazdopadne diky..rada potesi :( :arrow: :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
14.9.04 08:48

Neboj se!!

Ahojky
byla jsem ve stejnem veku jako Ty kdyz jsem cekala naseho Jenika a mela jsem uplne stejne pocity,stale jsem se bala.
Ale pak jsem si rekla,kdyz budu v pohode ja bude v pohode i mimi…a pomohlo to.
I pres vsechno se muze stat ze o mimi prijdes,ale musi si clovek rict ze je to tak lepsi,nez aby se narodilo a bylo pak moooc nemocne.
Jinak preji samozrejme aby jsi za nejakych 9 mesicu videla a drzela sveho Cvrcka v naruci:)
hodne stesti
Trintron a Jenik(vcera 10 mesicu)

  • Nahlásit
  • Citovat
Radina
14.9.04 08:57

Carolin, já jsem možná trošku jiný případ. V těhu jsem z ničeho strach neměla, ale až se syn narodil, měla jsem strach, že mu při oblékání zlomím ručičku nebo nožičku, že nu ublížím když ho zvedám a nepodepřu dobře hlavičku… . Teď když se mi narodila dcerka, manžel (jsem podruhé vdaná a je to jeho první mimčo) se bál stejně jako já poprvé a to jsem mu tlumočila jednu super radu, která fakt pomáhá: Děti jsou gumové, vydrží všechno, jenom ti ten uzlík nesmí upadnout na zem :oops: :D :D :D . Začal se tím řídit a fakt všecek strach zmizel. Neboj se ani v těhu, pokud je mimčo zdravé a ty se nebudeš nijak extrémně přetahovat, nebo naopak moc lenošit, budete zdraví oba dva. Pud sebezáchovy je asi to nejsilnější co příroda stvořila a pokud miminko nevydrží, má tenhle pud oslabený a příroda občas provádí „selekci“. Je to strašně kruté vůči maminkám, ale spolehlivě to funguje. Jó, to se mi to kecá, když mám dvě zdravý děti :oops:
Radka + Lukito + Bětulka

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
14.9.04 17:29

Hlavně žádný stresy. Miminku ani tobě to nepomůže, právě naopak. Je pravda, že porodem strach nezmizí, možná se naopak zhorší. Nedá se s tím nic udělat, jen zatnout zuby.

  • Nahlásit
  • Citovat
lisa2
14.9.04 22:22

Nálady jsou normální a dnes se jim oba s manželem, zasmějeme.V těhutěhu jsem třeba brečela zničehonic a když se mě manžel zeptal, co se stalo, začala jsem se z breku najednou smát a nevěděla jsem ani proč jsem brečela ani proč jsem se pak smála.No dneska uznávám,že to pro manžela byl asi záhul-skoro denně se ptal,jestli něco neprovedl,jak jsem byla náladová a nutno říci,že moje těhu by každej druhej asi vydržel sotva pár dní a pak za sebou pořádně prásknul dveřma-manžel byl ale pořád se mnou a když jsem se cítila psychicky zle, jen mě pohladil,obejmul a ujišťoval,že všechno bude vpořádku-byl to ten správný manžel se vším všudy.Jen když otravuju,že bříškatým maminkám jejich těhutěhu závidím/již cestou z porodnice/ a že bych chtěla taky, protože ten pocit při narození malého tvorečka je nepopsatelně nádherňoučkejpocit,tak se mě zeptá:A chceš zase 30×za noc chodit na záchod a pamatuješ na všechny benzínky na cestě k rodičům?/díky WC/ atd.Samozřejmě to říká žertem,protože do 2let chceme být opět těhutěhu :wink: Takže z nálad si nic nedělej-jednou na ně budeš vzpomínat s úsměvem,i když ti to ted třeba nepřijde.lisa

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama