Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky, je mi 20, jsem 6-1tt a sem moc stastna. Zaroven mam ale hrozny strach. Uz jsem z nekolika stran slysela…to je prima, ale este se moc neraduj, spousta tehotenstvi brzy zkonci. Doktorka rekla ze pry asi 40%. A to je tak strasne moc!! No proste mam veliky strach o sve miminko. I kdyz je tak malicke, tak si nedovedu predstavit, ze o nej treba prijdu. A navic s tim mnoho nenadelam…muzu dekovat panu Bohu, ze ho mam a prosit, aby to tak i zustalo. Preju i vam ostatnim tehulkam vsech stadii, aby vam vase krasna miminka zustala, a mohly jste se s nimi tesit a milovat je.
říkej si, že tvé tělo je moudré a že ví,co dělá. I kdyby to nevyšlo,tak by to určitě mělo nějaký smysl-ona příroda není hloupá. já měla stejné obavy,jako ty a když mě v sedmém týdnu pobolívalo břicho,tak jsem utíkala k doktorovi.Ten nic neobvyklého nezjistil a já si řekla,že se musím přestat nervovat,protože bych se z toho za devět měsíců zbláznila…nakonec jsem se uklidnila a když zjistili problém ve 33 týdnu (srdíčko mimča, můj diabetes, neprospívající plod)tak jsem se sama divila, kde se ve mě,hysterce, bere ten klid a vyrovnanost. Víš,kdyby bylo něco špatně,kdybys potratili,nebo by mimi nebylo v pořádku, tak by to moc bolelo,ale nemůžeš to ovlivnit jinak než životosprávou a pozitivním myšlením, tak na takové věci nemysli dopředu a nenech se ochromit strachem. Bohužel,i nevyvedená těhotenství k životu patří a nic s tím nenaděláš…je to trochu schizofrenní, radit ti nemyslet na to, když číslo 40% je obrovské, ale jiná rada není,než myslet pozitivně a důvěřovat svému tělu, přírodě, nebo třeba Bohu a kdyžby se nepovedlo,jít dál ![]()
Ahojky,
mě 4dny po zjištění těhotenství v 5.t. řezali zub moudrosti, jelikož tam byl zánět a především rostl do kosti a do tváře zároven a já už nemohla nic.Na chirurgii mi úplně normálně řekli, jestli si to nechci rozmyslet, že je docela pravděpodobné, že z bolestí potratím.Ale co jsem měla dělat-zubařka řekla, že to musí ven a já už taky byla ráda,že se ho zbavím.Tak mi po 45min řezání a tahání ulomeného kořene řekli,že mám jíst zmrzlinu,že jako těhotná-což je samozřejmé-žádné prášky na bolesti nesmím.Do toho jsme se týden předtím stěhovali a veškerý nábytek jsme s manželem odtahali sami včetně těžkých skříní!!!!To jsem ještě nevěděla,že jsem těhutěhu.Mimi bylo OK a mělo se čile k světu-až doktorka říkala,že takového divocha dlouho neviděla.Taky jsem měla velký strach,protože jsem četla,že každá 5.těhu o mimi přijde.V 17týdnu jsem dostala 39horečky a šup do nemocnice,kde až 5na kapačkách zjistili,že mám jakýsi těžký zánět moč.cest,ve 20tt gyn.operace a ve 24.tt svatba.Do toho pořád strašili,že porodím dřív a nakonec mi porod musili urychlit-maličkej byl parašutista se šnůrkou na krku a tak mu srdíčko neudýchalo každou kontrakci-byl přenášený.Takže strach v trěhotenství je úplně normální a jak vidno, mimča jsou odolná a nejsou z porcelánu.Pokud někdo o mimi přijde,pak je to prý většinou proto,že bylo těžce postiženo,příroda to tak prý dělá.Nicméně musím dodat,že ted,když mám zdravého prcka,máme s manžílkem ještě větší strach než v těhotenství.Večer k němu pořád chodíme,jestli je v pořádku a každá změna jeho nálady či rytmu mě znepokojí.Je to náročné,ale kouzelné a zázračné a náš maličkej je to naše největší štěstíčko.Chce to ale opravdu se zkusit nestresovat a spíš se soustředit na pozitivní věci-když se budeš pořád stresovat, přenese se to na mimčo a to pak není dobré ani pro jeho budoucí charakterové rysy.Hodně štěstí a pohodové těhotenství zakončené zdravým mrňouskem Lisa
Tak to je prima…takhle odolny prcek..co si prat vic. Ja se samozrejme uplne nejvic raduju ze sveho tehu…ale ty hormony..clovek je chvili stastny jak blecha a za chvili se mu chce brecet..co nadelas…
kazdopadne diky..rada potesi
![]()
Ahojky
byla jsem ve stejnem veku jako Ty kdyz jsem cekala naseho Jenika a mela jsem uplne stejne pocity,stale jsem se bala.
Ale pak jsem si rekla,kdyz budu v pohode ja bude v pohode i mimi…a pomohlo to.
I pres vsechno se muze stat ze o mimi prijdes,ale musi si clovek rict ze je to tak lepsi,nez aby se narodilo a bylo pak moooc nemocne.
Jinak preji samozrejme aby jsi za nejakych 9 mesicu videla a drzela sveho Cvrcka v naruci:)
hodne stesti
Trintron a Jenik(vcera 10 mesicu)
Carolin, já jsem možná trošku jiný případ. V těhu jsem z ničeho strach neměla, ale až se syn narodil, měla jsem strach, že mu při oblékání zlomím ručičku nebo nožičku, že nu ublížím když ho zvedám a nepodepřu dobře hlavičku… . Teď když se mi narodila dcerka, manžel (jsem podruhé vdaná a je to jeho první mimčo) se bál stejně jako já poprvé a to jsem mu tlumočila jednu super radu, která fakt pomáhá: Děti jsou gumové, vydrží všechno, jenom ti ten uzlík nesmí upadnout na zem
. Začal se tím řídit a fakt všecek strach zmizel. Neboj se ani v těhu, pokud je mimčo zdravé a ty se nebudeš nijak extrémně přetahovat, nebo naopak moc lenošit, budete zdraví oba dva. Pud sebezáchovy je asi to nejsilnější co příroda stvořila a pokud miminko nevydrží, má tenhle pud oslabený a příroda občas provádí „selekci“. Je to strašně kruté vůči maminkám, ale spolehlivě to funguje. Jó, to se mi to kecá, když mám dvě zdravý děti ![]()
Radka + Lukito + Bětulka
Hlavně žádný stresy. Miminku ani tobě to nepomůže, právě naopak. Je pravda, že porodem strach nezmizí, možná se naopak zhorší. Nedá se s tím nic udělat, jen zatnout zuby.
Nálady jsou normální a dnes se jim oba s manželem, zasmějeme.V těhutěhu jsem třeba brečela zničehonic a když se mě manžel zeptal, co se stalo, začala jsem se z breku najednou smát a nevěděla jsem ani proč jsem brečela ani proč jsem se pak smála.No dneska uznávám,že to pro manžela byl asi záhul-skoro denně se ptal,jestli něco neprovedl,jak jsem byla náladová a nutno říci,že moje těhu by každej druhej asi vydržel sotva pár dní a pak za sebou pořádně prásknul dveřma-manžel byl ale pořád se mnou a když jsem se cítila psychicky zle, jen mě pohladil,obejmul a ujišťoval,že všechno bude vpořádku-byl to ten správný manžel se vším všudy.Jen když otravuju,že bříškatým maminkám jejich těhutěhu závidím/již cestou z porodnice/ a že bych chtěla taky, protože ten pocit při narození malého tvorečka je nepopsatelně nádherňoučkejpocit,tak se mě zeptá:A chceš zase 30×za noc chodit na záchod a pamatuješ na všechny benzínky na cestě k rodičům?/díky WC/ atd.Samozřejmě to říká žertem,protože do 2let chceme být opět těhutěhu
Takže z nálad si nic nedělej-jednou na ně budeš vzpomínat s úsměvem,i když ti to ted třeba nepřijde.lisa