Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Minonko: jak jsem psala, u nás je to obdobné. Starší Lukáš je občas takový, jak to popisuješ ty… Sice je mu 3,5roku, ale vypadá na 5let a ostatní dítka ho tak berou, že je velký… To já taktizuji a hned se jim za něj omlouvám, že je ještě malý, že je „menší“ než oni samy - většinou si teda troufá na starší, takže ti potom jako pochopí, že jsou starší a on jako mladší se ještě chovat neumí… Ale když to přesáhne únosnou mez - tak ho normálně popadnu - no s tandemovým kočárem to jde trochu hůře, ale prostě jdeme domů i když vyvádí a on se příště chová docela hezky…
Spíš mám pak někdy chránit jeho - to mi přijde vždycky líto, když on na písku dělá díry a kopec, a jiné dítko jde a ten jeho kopec mu zboří… Pak nevím, jestli mám napomínat to druhé dítko (protože to dělá cíleně, ne jenom jednou), nebo utěšovat Lukáše, jak je mu to líto… Občas na něm vidím, jak zatne pěstičky a nejraději by toho troufalce praštil… To pak spíše jdu a začnu stavět s ním a to druhé dítko „taktně“ napomenu, když to neudělá jeho maminka…
Takže zdravím písečkáře - ať tam dítka moc nezlobí - ani naše a ani cizí..
Věra
Ahoj maminy,
já jsem taky řešila,zda Báru bránit před dětmi nebo ji nechat,ať si poradí sama. Ale fakt záleží na situaci. Většinou vysvětluju - když nechce půjčit svoje hračky,tak že se musí dělit,jinak nebude mít kamarády. Když pak nechce jiné dítko půjčit hračky, tak malá nechápe, proč.Tak před dítětem a klidně před maminkou,když sama nenapomene, vysvětluju,že to je přesně to dítě, které nebude mít kamarády, když se nechce dělit.Teď už ji spíš nechávám,ať si „pískové souboje“ vyřizuje sama, jen když se mi nelíbí, jak se chová,tak ji usměrním.Ale projev větší agrese bych řešila stejně, to už je něco jinýho. Na jednu stranu by měla Bára vědět, že není svět jen růžový a že není všechno po jejím a nic špatného se jí nemůže stát, na druhou stranu přece nebudu koukat na to,jak jí někdo ublížuje.
Myslím, že není dobré předcházet těmhle situacím tím, že mezi děti nebudeme chodit, stejně se s tím setka, ve školce a tak, a pak neví,jak se správně zachovat a maminka na vysvětlování poblíž není. A izolovat od dětí jen kvůli tomu,že by se něco mohlo stát, mi nepřijde to nejlepší řešení.Samože záleží na věku-jiné je to u ročního a jiné u dvouletého.
Jitka a mrňousci
Ahojky,
minonko - no já sice mám zatím prďolku, ale taky je spíš ta průbojná než ustrašená. Klasicky leze a bere dětem hračky, dudlíky. Chce zkoumat očička, pusiny. Prostě je taková živá (nemyslím že v 8 m. je agresivní to asi ještě ne). Někdy jsem z ní už na mrtvici a závidím maminkám co si stihnout v herně pokecat to já teda nemám šanci. Prostě jí budu muset usměrňovat, vysvětlovat. Zakazovat a omlouvat se maminkám, dítkům.
A abych upřesnila to, že moc nemusím cizí děti. No prostě mi vadí, že vedle toho mého lítají, skákají. A nedají se koordinovat. Příjde mi to nebezpečné a bojím se o Viki. Ale samozřejmě, že se snažím s Viki do kolektivů chodit. I když jí to většinou baví a mě až tak moc ne. ![]()
Tak dítkům pískovištím a hernám zdar. Ahoj Iva a Viki.
Udělalas to naprosto v pořádku. Kluci mají vědět, kde jsou hranice a dcerka má v Tobě aspoň oporu. Však kdyby dělala totéž ona, taky by ses přece do toho vložila. Tak si říkám, že všem dětem zkrátka stejná pravidla. Nepřihlášená EvcaZb.
Nevím, jestli ještě můžu přispět trochou do mlýna, když už je srpen, ale kolikrát jsem to taky musela řešit. Naše malá je spíš opatrná, zeptá se, jestli si může něco půjčit a tak. Nechci z ní mít ustrašenou holčičku, tak vyčkávám, ale pak se někdy zapojím. Nejhorší zkušenost byla, když kluk strkal děti nahoře na klouzačce až malá spadla dolu. Ten kluk tam byl snad sám (jeho matka asi kouřila před hřištěm nebo nevím…), vynadala jsem mu a pak jsem pořád koukala ke komu půjde. Nakonec tam přišla jeho matka, tak jsem jí to ještě řekla. A ona koukala jako puk a nic…
Ach jo, byla jsem z toho hotová.
My jsme se pravidelným chozením na hřiště trochu otřískaly obě
. Chodíme na jiné hřiště, kde se většinou sejdeme ty samé mamky s dětmi, zatím bez dalších problémů, naopak je fajn, že i já si pokecám. Lucka je ve společnosti dětí ráda, i když ke klukům má pořád jistou nedůvěru
.
Maminky těch kluků, co do ní tehdy vráželi, asi opravdu nereagovaly proto, že kluky prostě vypustí a neřeší, tudíž si nejspíš ani nevšimly, že chlapci konají nějakou lotrovinu.
Od té doby máme z dětských hřišť převážně pozitivní zážitky.
Stejně vzpomínám s nostalgií na doby, kdy jsem vozila miminko v kočárku a dětská hřiště mohla míjet zpovzdálí
.
Je těžké rozeznat, kdy mezi děti zasáhnout nebo ne, ve mě se to taky dost často pere, jestli ano nebo ne.Člověk nechce ze svého dítěte dělat nějakého ustrašeného zajíčka, ale některé děti jsou zralé opravdu na ránu, co si všechno dovolí. Hlavně mě docela dost popuzuje, když vidím, že už i u tak malých špagátků se objevuje agrese, vypočítavost a zábava dělat někomu naschvály, vím, že jsou to jenom děti, ale někdy si prostě nedokážu pomoct.
Bránila bych, stejně tak, jako jsem to udělala i dnes. Agresivni jedici se musi dozvědět, že mladším a slabším se neublizuje!!!!!! Jsem toho ještě i ted plná. Mělo to být poklidné odpoledne na písku a 2 starší chlapečci stále provokovali - nadávali a fyzicky utočili na mého zjevně o rok mladšího syna. Na starší si to nedovolíme, že??!!! Skončilo to rozhovorem s maminkou sígrů a nebylo to příjemné pro obě strany. Ale udělala bych to znovu a nepochybuji, že to udělám zase. A kde že se ta šikana bere?????že???!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ahoj, já byla včera nucena bránit dceru (3roky) před asi 10letými kluky. Byli jsme na hřišti a ti kluci se rvali na skluzavce. Mezi nima se motala spousta malých děcek. Tak sem na ně vletěla, ať se rvou někde jinde. No než sem to dořekla, tak mi zhodili malou na zem a ještě ji stoupli na nohu (skopli jí palec, že jí tekla i krev). Měli štěstí, že stihli zmizet dřív, než jsem Lucku uklidnila.
Takže za mě. Pokud si malá sama neporadí, tak ji budu bránit.