Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Budeme mít jen jedno dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.4.22 16:13
No, já mám dvě s rozdílem téměř 3 let, ale po první jsem se vracela do práce a bylo mi jasné, že čím déle to budu odkládat, tím menší je pravděpodobnost realizace. Ten starší bude víc a víc samostatnej a ty budeš víc a víc svobodnější, takže pochybuji, že se ti za dva roky bude do druhého chtít.
Jinak jo, to druhé dítě bylo takové rozhodnutí z rozumu. Nechtěli jsme, aby dcera byla jedinacek. Celý těhotenství jsem si říkala, že to byl blbej nápad. Ale ne, nebyl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 16:13
Přijde mi úplně normální mít jedno dítě, stejně jako děti vůbec nemít nebo jich naopak mít třeba pět. To je jen na vás.
S ostatními bych to opravdu neřešila. Ti, kdo potřebují mít otravné řeči, je budou mít vždycky - jednou je dětí málo, jindy moc, jsou moc daleko / blízko od sebe, to je škoda, že nemáte páreček / proč další dítě, když už máte páreček, ten kluk nemluví / pořád mluví, jak vy můžete mít děti s takovým bydlením / autem / platem / zvěřincem / pravopisem… A když je všechno v pořádku, tak jsi určitě moc mladá / stará / úzkostná / ledabylá nebo aspoň tlustá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 16:17
Já mám sice děti dvě, ale nepořídit si je po dvou letech, tak asi taky budu váhat. Nyní vidím už ten klid a pohodu a znovu bych do toho nešla. Takže plně chápu co nyní prožíváš. Máš už doma malého parťáka a nechce se ti vracet k plenám. Pokud to chápe i manžel, tak není co řešit. Ono pořídit si děti po 5 letech je sice super, že máš na obě čas, ale to starší budeš omezovat mimčem a sourozenec na hraní už to moc nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mackA159
21.4.22 16:24
@CrewGirl píše:
@Layana no sem sve myslenky radsi nepoustim, je to pravda, i kdyz je to kruty. Je mi moc lito Tveho bratra, to je moc smutne. O tomhle samozrejme premyslim, jen si ti nepripoustim..
já ho " naštěstí " nepoznala jsem ta náhrada aby sestra nebyla sama… ale taky by mně nevadilo jen jedno dítě, jediný důvod vlastně pro druhé byl tento :-/ je to skok zpět co se týče času sama pro sebe no to samozřejmě… ta pohoda co byla jen se synem je pryč ale byla bych z toho nesvá mít jen jedno. Ale já ještě nejsem schopná ocenit situace kdy si spolu budou hrát atd zatím se snažím zabránit aby starší 3r nezlikvidoval mladšího 3m
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 16:27
@Sedmnactnulajedna píše:Úplně přesné.
Přijde mi úplně normální mít jedno dítě, stejně jako děti vůbec nemít nebo jich naopak mít třeba pět. To je jen na vás.
S ostatními bych to opravdu neřešila. Ti, kdo potřebují mít otravné řeči, je budou mít vždycky - jednou je dětí málo, jindy moc, jsou moc daleko / blízko od sebe, to je škoda, že nemáte páreček / proč další dítě, když už máte páreček, ten kluk nemluví / pořád mluví, jak vy můžete mít děti s takovým bydlením / autem / platem / zvěřincem / pravopisem… A když je všechno v pořádku, tak jsi určitě moc mladá / stará / úzkostná / ledabylá nebo aspoň tlustá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.4.22 16:27
@CrewGirl chtěla jsem jedno dítě. Když bylo synovi asi 2,5 tak jsem chtěla druhé, nechtěl zase manžel. Teď jsou synovi 4 a vzhledem k situaci u jednoho dítěte zůstaneme. Opravdu není doba na to mít děti.
- Citovat
- Upravit
21.4.22 16:28
@PaníBovaryová píše: Čím déle to budete odkládat, tím méně se vám do toho bude chtít.Lidé, co mají mezi dětmi více než 5 let, tak jsou ti, kterým to prostě nějak nevyšlo, ale dvě děti chtěli od začátku. Lidé, kteří váhali, váhali, tak se jim pak už nechtělo vůbec a zůstali u jednoho. Vyberte si
To vůbec nemusí být pravda, já jsem touhu po druhém dítěte pocitila až když první bylo 5-6let. Do té doby jsem žádnou potřebu neměla, kazdy to má jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 16:37
Vlastní dítě mám jedno a jsem maximálně spokojená, další rozhodně neplánuji. Vyslechla jsem si řeči, jak to ještě prijde a budu chtít a bla bla bla, no nepřišlo a nechci. I s jedním dítětem lze být spokojená kompletní rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.4.22 16:39
Cítila jsem to podobně od cca dvou, tří let let dcery. Naopak do jejího cca roka bych druhé dítě brala hned - asi hormony 
Ale pak začalo být s malou víc starostí, kolem dvou let jsem si neuměla absolutně představit řešit k ní ještě moje případné těhotenství a následně miminko. No a postupně jsem si druhé dítě uměla představit míň a míň a už to tak zůstalo. Vzhledem k věku na 99% konečný stav (jakože jedině že by zasáhla příroda, plánovaně fakt miminko už ne). Manžel naopak původně razantně jen pro jedno dítě, postupně by druhé i bral, ale já prostě už ne 
Není žádná povinnost mít víc než jedno dítě (ona vlastně není povinnost mít vůbec nějaké že jo ). Já mám o sobě hodně pochybností, jaká máma bych byla více dětem, takže jsem ráda za jedno a za to, že to dáváme tak, jak to dáváme.
A hodně nemám ráda řeči o tom, jak sourozenec je to nejvíc, co dítěti můžeš dát, a hlavně jací jsou rodiče plánovaných jedináčků sobci a jak je ochuzujou. Všechno má svoje pro i proti - jak být jedináčkem, tak být z velké rodiny.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.22 16:45
@markytka3 píše:
muj nazor je, ze kazda zenska je nastavena na urcity pocet deti, ja kdyz mela prvorozene (cisar, KP, nedonosene), vnitrne jsem citila, ze nejsme jeste komplet. po narozeni druhorozeho tyto pocity vymizely a jsem vnitrne naplnena… + si myslim, ze okoli se ptava spise ze zdvorilosti nez ze by je to doopravdy zajimalo a nejak te odsuzovalo
Já právě nás čím dál víc cítila jako „komplet“ už s prvním (a psem ). A čím dál víc případné druhé jako pomalu nějaký cizí element… Prostě ta skutečná touha jako u prvního dítěte tam nikdy nebyla, spíš hodně rozumové rozhodnutí případně, to jsem nechtěla („plodit dítěti sourozence“ nebo dokonce „když teda nemůžu najít práci, tak pojďme mít druhé dítě“), tak to beru jako znamení, že je to teď přesně tak, jak to má být.
- Citovat
- Upravit
21.4.22 16:47
První dítě bylo z rozumu, a pak najednou v jeho 1,5 letech přišlo prozření, že druhé dítě by nebyl zas tak špatný nápad. No nakonec bude rozdíl 4,5 roku, protože přírodě některé věci neporučíš. Rozhodně nebudu řešit, jestli budou nebo nebudou parťáci, mělo to asi vyjít právě takto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 17:07
My mame sice jeste miminko, ale temer jiste vim, ze uz dalsi mit nebudeme. Okoli doufa, ze to jeste prehodnotim, ale ja od prvnihi dne, co je maly na svete, citim, ze jsme takhle kompletni a nikdo dalsi v nasi rodine nechybi. Navic jsem nikdy nebyla moc matersky typ a opravdu se tesim, az maly vyroste a zacne nam byt partakem, az se budu moct naplno vratit do prace, od sestinedeli delam puluvazek na HO, ale proste se fakt tesim zpatky do kancelare na plny uvazek. Taky jsem si vyslechla, jak je sourozenec pro dite nejvic a ja ho o to ochudim. Ale uprimne? Moji rodice jsou oba ze dvou deti a sourozenec je pro ne v dospelosti spis velkym problemem, nez zivotnim partakem. Ani jeden se svym sourozencem nestyka, vztahy jsou nadobro znicene a je z toho spis vic problemu nez uzitku. Takze asi tolik k nutnosti mit sourozence..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 17:19
@CrewGirl píše:
Je to prave tak, ta ocekavani okoli a toho, co je “normalni”, a podle me mit jedno dite je pro spoustu lidi proste zvlastni a nepochopitelne. Ale prece deti si delame pro nas a ne pro okoli, protoze nikdo z tech, kdo se nas vytrvale ptaji na sourozence, nam pak uspavat ani hlidat nebude. Ale prave kazdy, kdo ma jedno dite, jako kdyby musel mit duvod - vek, potize s pocetim, narocny porod apod., jako kdyby clovek nemohl chtit jedno dite jen tak, proste proto, ze to tak citi. Navic ty argumenty, ze potrebuje partaka atd, ze se jinak nebude umet delit. Uz ted bude mezi nasimi detmi kdyztak 4 roky, to partaci proste nebudou a nebudou do te doby, nez jim bude treba 10 a 14 nebo tak, do te doby jsou 4 roky obrovska propast vekova a kazde je v uplne jine fazi vyvojove. A ani si nedelame deti, aby se o nas nekdo ve stari staral, to mi taky prijde argument tak nejak mimo. Ja nevim, ctu to po sobe a prijdu si jako sobec. Ale starat se budu proste ja z 99%, manzel pracuje hodne a nebude to jinak, proto to i prijal, ze se na dalsi dite necitim a netlaci na me, ale bojim se, ze tu touhu potlaci kvuli mne a jednou se mi to vrati, ze proste bude vuci me zahorkly kvuli tomu, i kdyz ted rika, ze ne. Utesuji se jeste tim, ze mam snad jeste par let, kdy by byla sance na otehotneni a nebijou mo doufam jeste hodi ny na poplach, i kdyz kdo vi.
Očekáváním okolí bych se tam moc nezabývala. Ono je to spíš takový dobrý konverzační téma o ničem, prostě tlachání. No sobecký to není, žena nese tíhu těhotenství a porodu se všemi komplikacemi a následky. Péče o malé dítě je dřina bez odpočinku. Svoje dítě miluju, ale tohle je prostě fakt. Zdá se, že máš super manžela, tak se moc netrap a užívej toho, co máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.22 17:29
Na okolí se vykašli, tomu bude pořád něco vadit. My jsme zase jiný extrém,
jsme divni že máme tři, z nichž to nejstarší má teprve 4,5 roku…my teda takhle malý věkový rozdíl neplánovali, ale stalo se. A kašlu na to, živime je my a staráme se o ně taky my. A ty pindy že se n nepovedl kluk (máme „jen“ holky) to bylo na atentat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
