Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja bych to nechala plynout a uvidis casem, dulezity je, zes se svym pohledem seznamila manzela.
Normalni je to, co vam vyhovuje. Ja mam dve dcery s rozestupem 10let (ruzni tatinkove), nelituju, je to skvely a strasne si to po tech 10 letech uzivam. A posledni dobou premyslim, zda jsem skoncila ci ne a jsem absolutne nerozhodna. Pro- zazit to jeste jednou, mozna bude kluk, velka rodina, ten priliv bezmezne lasky, plus celkove ja si materskou fakt uzivam, sice pracuju, ale bavi me ten rezim s ditetem a aktivity a tak, dava mi pak vsechno nejak smysl…Proti- muj muz neni nejmladsi, odlozeni cestovani apod., zase vse na me (muz taky dost pracuje a jsme bez hlidani), nevyspat se x let, deleni pozornosti mezi dalsi dite…
Tim jsem chtela rict, ze je plus, pokud se citis rozhodnuta a jsi s tim v pohode, lepsi nez to porad premilat sem a tam
a jestli se bojis, ze by ti kvuli tomu muz odesel (nebo aspon tak jsem to z uvodniho prispevku vycitila) v budoucnu, tak tim bych se prilis netrapila..po pravde stat se muze cokoliv a lide se mohou rozdelit z tisice a jednohu duvodu..
Ja si rikam, ze kdyz uz clovek konecne zjisti, ktera bije, vse se nauci a ziska know-how, tak je skoda mit jen jedno.
Je to jako vystudovat nejaky obor a pak ho nedelat
.
Jinak ja se druheho desila, ze to bude masakr, a nakonec proste mimino zapadlo „do gangu“ a bylo, to same pak treti.
A kdyz vidim ty interakce mezi nimi, to je neco neuveritelneho, jedinacek je hrozne o moc ochuzeny.
Ale chapu, ze tohle vsechno je nesdelitelna zkusenost, no.
@PaníBovaryová píše:
Ano, pohravas, ale nepujdes do toho, protoze se ti uz nebude chtit.
Nechtělo se mi předtím, teď už i ano.
Takže do toho půjdu. Zda se podaří, to je už na přírodě. ![]()
Mám naprosto dobrovolně jedno dítě
Je to kluk, bude mu 8
Občas se ta myšlenka vkrade, jako vím, že bych i to druhé milovala, ale syn vlastně sourozence nechce a já vlastně nechci být znovu na MD/RD, i když syna miluji nadevše, ty tři roky doma pro mě byl očistec
bude mi 36, takže myslím, že názor už nezměním. Si mladá, nemusíš mít děti hned za sebou a nemusíš se zdaleka rozhodnout teď. Třeba za rok - dva - tři - budeš uvažovat jinak, ale když ne, nic se přeci neděje. Svět je přelidněný až běda, vlastně pomáháš planetě (to ber s nadsázkou, samozřejmě
)
Já mám jedno dítě vlastní a jedno vyvdane. S manželem jsme řešili, jestli si pořídíme ještě jeden kousek spolu, pořád jsme to rozhodnutí odkládali. Dala jsem si limit svoje 39.narozeniny, kdy to rozsekneme. A taak se nám ulevilo, když jsme se shodli, že mimino fakt už nee:)
Jinak když ex chtěl 2.dite a nabídka z mé strany zněla -dobre, ale jdeš na rodicak, tak už najednou dítě nechtěl…
Dlouho jsem si myslela, že budu mít jen jedno. No, dopadlo to tak, že mám 2 kluky s věkovým rozdílem přes 7 a půl roku. Jsem ráda, jedinacek je hrozně ba strach. Kluci si rozumí. Jediná moje vnitřní podmínka byla to stihnout do 35 let. Stihla jsem druhého porodit ve 34,5 letech.
@Svetluska55 hlavně že jste se shodli. My jsme to měli různé. Napřed já ne ( moje děti byly malé a já šla teprve do práce),on jo ( měl jedno už větší). Potom já už jo, zase on ne. Nakonec jsme se sešli v jednu chvíli, že oba jo. Limit byl do 36 ( teď nám je 39 a dítě už ani ve snu). Syn se narodil, když mi bylo 35,5
Je to fajn. Jsme rádi že ho máme. Je to nositel manželova příjmení, rod nevymře po meči. A je to fakt krásné, společné dítko. Ale kdybychom byli starší, tak už bychom to toho taky nešli a též by to mělo nesporná pozitiva.
My mame jen jednoho syna a po deseti letech snahy o druhe to ted vypada, ze jsem uz v prechodu, takze druhe uz definitivne nebude. Jsem uz s tim po tech letech vicemene smirena, ale chtela jsem ho proto, ze jsem citila, ze nase rodina jeste neni kompletni. A taky jsem zvazovala ten rozumovy argument, co kdyz se prvnimu neco stane (my o syna temer prisli kdyz mu byly 3 mesice, takze tez to vidim hodne realnyma ocima…), i tu peci ve stari. Kamaradce, ktera je jedinacek, zemrel pomerne necekane tatinek na covid, maminka se z toho zhroutila a nastartovala se u ni starecka demence, a kamaradka navic zjistila, ze rodice meli i financni problemy, o kterych tatinek zrejme nikomu nerekl a snazil se do posledni chvile resit nejak sam… A to vse musela najednou kamaradka resit, o jejim vlastnim soku a smutku ze smrti tatinka ani nemluvim, to musela zvladnou tak nejak „za behu“… Kamaradka ma funkci rodinu (s jeste relativne malymi detmi, ktere taky nemohla ani dočasně odstavit uplne na druhou kolej, ze…) vcetne manzela, ktery ji maximalne podrzel atd, ale to nic nemeni na tom, ze veskera zodpovednost proste lezela ve finale na ni. Popravde, kdyz jsem si predstavila, ze v podobne situaci se muze jednou ocitnout nas syn, dobre mi fakt nebylo…
Ale pokud se na druhe necitis, nelamala bych to pres koleno. Cas jeste mas a fakt je mozne, ze se to v tobe zlomi a jeste to prijde - treba az se syn zacne ptat, kdy bude mit taky sestricku nebo bratricka jako kamaradi ve skolce… Mmch ta kamaradka taky neni zrovna matka roku, co by se v materstvi vyzivala, ale rikala, ze druhe mela vlastne jen proto, aby to prvni nezustalo jedinacek jako ona… Vlastne ve svem okoli nevim o zadnem jedinackovi, co by sam mel pote taky jen jedinacka ![]()
@Magda26 Zajimava story, ale ten vas argument, ze se s jedinackem muze neco stat. Tezko rict, co jsem zazily a je mi lito. Rozpomnela jsem se na jeden pribeh z Napsano zivotem, kdy se pani nechala po 3detech sterilizovat a uhorely ji vsechny v baraku. Ale to uz je trosku nanos a Napsano zivotem holt…
To ja znam spis jedinacky, kde je i nejaky z rodicu jedinacek jakoby to byl nejaky vzorecek. K pribehu tvoji kamaradky - tak ta ma preci uz vlastni rodinu nez aby se pdo tihou toho musela hroutit. To bych nevidela tak tragicky. Horsi jedinacek co nezalozil rodinu, tam to musi byt nalozr. Kor kolikrat si ti sourozenci takhle vjedou do vlasu (dedictvi, pece o nemocne rodice atp.) to mi neprijde jako znevyhodnena jedinackovska situace.
Z techto pohledu, je jedinacek proste prakticka zalezitost.
My odjakživa plánovali jedno dítě, respektive od té doby, co jsme se rozhodli že vůbec chceme dítě (oba jsme si dokázali představit život s dítětem i bez, podle okolností). Je to méně populární volba, ale naše osobní zkušenosti, povahy, názory i limity nás prostě vedou k tomu, že je to pro nás správná volba.
Máme teď miminko sedm týdnů a docela nám to zamávalo s hormony, už jsme si i říkali, jestli není škoda mít jen jedno takhle úžasné miminko
A to je teda malá skutečně dost náročná. Ovšem v praxi si to představit fakt neumíme, až nás hormony zase přejdou, věřím že zůstaneme u plánovaného jednoho. I proto že jsem už stará bréca a u druhého by mi bylo víc než 35.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.