Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Budu dobrá matka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Caty
7.1.11 11:24
Neboj, už jen to, že o tom uvažuješ je dobré a až budeš držet ten maličký uzlíček, všechny pochybnosti se vytratí
- Citovat
- Upravit
7.1.11 11:28
Ahoj, myslím si, že tenhle strach je naprosto přirozený 
Taky mě teď napadá milion otázek a popadá panická hrůza, jak to vlastně zvládnu v roli matky, čím víc se porod blíží 
Vůbec se tím netrap 
Já to přiřazuji tomu, že je přede mnou něco, na co mě nikdo nepřipraví a je to úplně něco nového a především strašně velká zodpovědnost … důležité je, že vím, že toho broučka v bříšku miluju a budu se snažit dělat vše, jak nejlépe umím … a ty určitě taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 11:32
Taky mne napadaly různé věci. Jestli se nebudu doma nudit, jestli mi nebude chybět práce, co budu celé dny dělat, přemýšlela jsem, jak brzy budu moct nechat dítě babičce, abychom mohli zase cestovat…
A teď jsem ta nejspokojenější matka, rozhodně se nenudím, práce mi nechybí ani omylem, den je krátký, a dítě bych rozhodně doma další x let nenechala a cestuje všude s námi.
Prostě totální obrat a mateřství si užívám a trochu lituju, že jsem nezačala dřív, protože teď už těch dětí moc nestihnu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 11:33
No tak to sme na tom stejne. I ted budu radsi tlacit kocarek a tahnout deti do kopcu a lesu, nez si sednout na hriste s jinyma matkama, nevim, co si s nima rict. Po detech ostatnich sem nikdy nesla, proste tak nejak normalne. A ze bych se nabizela na hlidani, to nikdy. Ted mam svoje vlastni dve a chvilema sem z nich na mrtvici, nejradsi bych sla aspon na 4 hodinky do prace, ted v zime je to masakr, porad doma, deti otravny a ja na prasky. Ale uvidis, budes to mit trochu jinak nez „klasicky“ matky, ale dite budes milovat a postaras se o nej taky dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 11:39
Neboj, bude to dobré… Jen nečekej tu změnu „až miminko poprvé uvidíš“, klidně to může být i později, za pár dnů - šestinedělí je někdy těžké, ale pak už budete s mimčem bezva dvojka.
Já bych taky na nějaké hřiště nešla, asi… Stejně tu žádné nemáme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 12:14
Nebudem ti klamať, materská je očistec, niekedy mám pocit, že som zrelá na psychiatriu 
Sú chvíle, keď by som šla radšej do práce, medzi ľudí. Proste toto ma nebaví, nudím sa a zároveň nenudím Ale i tak by som nemenila za nič na svete! Zároveň je to to najkrajšie, čo sa ma v živote stretlo. Malú milujem hrozne moc som šťastná, že ju mám, milujem, keď sa na mňa usmeje, keď robí pokroky, sledujem ju keď pí, aká je krásna…
To bude dobré, neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 12:21
silvik Presne. Nudim se a vlastne nenudim. Prace nad hlavu, ale deti nedovolej. A vlastne i kdyz si s nima hraju tak se nudim, pac to jsou vlastne hry pro deti, ne pro dospely, takze me moc nebavej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.11 12:25
Zakladatelka
No tak jste mě trochu uklidnily 
asi to moc řeším, ale jak jsem doma, tak to člověku nedá. Ale jsem ráda, že nejsem sama, kdo takové pocity měl
- Citovat
- Upravit
7.1.11 12:49
Jsem se teda nejdřív urazila ,že jako máme být zhlouplé.. Ale všas ty obrátíš, až si budeš muset zorganizovat den s miminem
Né vážně - zbav se svých předsudků a nech to plavat. To se prostě nedá vysvětlit, to musíš zažít. Čeká tě jen to pěkné..a pracovat pak budeš až se z tebe bude kouřit.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 12:53
Ahoj, já tyto pocity, co teď máš ty, zažívala už od okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Taky nepatřím mezi lidi, kteří se vrhají na cizí kočárky a dítka. Mám doma 2 děti a dodnes si neumím hrát s cizím dítětem. Ale ty svoje miluju tak, jak jsem myslela, že to není možné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 14:34
Ahoj, měla jsem to samé. Pořád jsem se ptala zda-li jej mít a nebo ne. Čim blíž byl porod, tím větší obavy. Že to nebudu zvládat a že nebudu nikam moct jít atd atd a ted? Ted mám prdelinku už přes měsíc doma a jsem šťastná a vim, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 14:46
Do poslední chvíle před porodem jsem měla ke všem miminům odstup. Po žádném jsem neslintala. To malé v bříšku jsem měla moc ráda a těšila se na ni, ale všechny ty řeči kolem - hlavně od babiček mě přiváděly k šílenctví. Nechtěla jsem mluvit o výbavičce, kočárku, hračkách atd atd. Prostě jsem to koupila a tím to haslo. Po porodu to byla láska na první pohled. I když pak přijdou krize, když třeba brečí atd. Ale nedala bych ji. 
Cizí děti se mi začaly líbit až tak 6 měsíců po porodu.
Je pravda, že krize přijde hlavně, když mrzne a člověk nemůže ven s kočárem. Ale pak se to zase utřese.
Doporučuju navštěvovat např. cvičení s miminky. Nejde ani tak o to cvičení, jako že člověk přijde mezi lidi a i mimi vidí, že existujou i jiné děti. Je to fajn. Dá se chodit od 3 měsíců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.11 14:52
ahoj, byla jsem na tom podobne..prvni dite v 34letech, manzel jeste starsi, zvykla na svuj klidecek a pohodicku a pritom jsme o dite moc stali…a kdyz se blizil porod a pak jeste par tydnu po nem jsem si rikala, proc jsem byla tak blba a to dite chtela, ze to nezvladnu a delam vse spatne apod… maly ma pres 7 mesicu a musim rict, ze tperve ted si ho zacinam uzivat, teprve ted jsem se vzpamatovala z nasledku porodu cisarem, teprve ted se trochu zacinam citit jako „mama“ ja myslim, ze strach a obavy u prvniho ditete jsou opravnene, je to obrovska zivotni zmena, a i kdyz clovek nacte miliony casopisu a informaci je to neco neznameho a musime si zvyknout…(a dodala bych, ze opravneny strach a obavy jsou i u dalsich deti, to uz tusite do ceho jdete )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.1.11 17:57
Zakladatelka
No tak to vypadá, že v tom fakt zdaleka nejsem sama. Ráno jsem se rozmýšlela, jestli to vůbec mám napsat a teď jsem ráda, že jsem to udělala. Moc vám všem děkuju
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, zakládám tuhle diskuzi radši anonymmě, protože si nejsem jistá, jestli se na mě nesesype hora kritiky. Je mi 32 let, a jsem ve 34tt, miminko se nám povedlo prakticky na první pokus. Jenže já si najednou nejsem tak jistá, jestli to byl ten nejlepší nápad. Najednou mám strach, že jsem bez práce, závislá na manželovi. Do práce jsem chodila ráda a když jsem odcházela poslední den, úplně se mi stáhl žaludek, že nikam nepatřím. Navíc mi děti nikdy moc neříkaly, nejsem ten typ, co se vrhá po dětech kamarádek a nemůže si s nima dost vyhrát. Matky v mém okolí jsem vždycky brala jako jiný druh lidí, kteří si vybrali jinou cestu než já. Nejsem nijak extra chytrá, ale vždycky jsem měla dojem, že na mateřské se blbne a brala jsem to tak, že je to ok, protože se mě to netýká. Teď je to najednou tady a já mám strach, že mimčo třeba nebudu mít dost ráda, že nezapadnu mezi ostatní matky, že zhloupnu a já nevím co. Manžel se mimča nemůže dočkat, každý den mluví do břicha a je šťastný, takže mu to nechci kazit svým strachem. Stalo se vám to taky některé a můžu třeba doufat, že se po porodu všechno změní, až malou poprvé uvidím?