Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Bývanie na HÁJENKE
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.9.10 11:42
Bývanie na HÁJENKE
Ahojte holky,
potrebujem sa opýtať na skúsenosti, názory..Sme štvorčlenná mladá rodinka,s 2 malými deťmi, bývame v prenájme a ako sa povie žijeme skor „z ruky do huby“..Platíme mesačne vyše 10 tisíc za byt, manžel doteraz zarábal 13 tisíc tak si viete predstaviť ako nám to asi všetko „vychádza“..Manžel ale konečne doštudoval lesnícku vysokú školu a jeho sen bol odjakživa bývať na hájenke, uprostred lesa..je to navyše aj vášnivý myslivec a sprírodu je spätý už od malička..ja zase mestská holka, po presťahovaní z menšieho mesta do brna som sa tu cítila skvelo, tolko možností…Ale čo sa nestalo, môj muž má nastúpiť po troch rokoch čo robil v lese ako delník na pozíciu hajníka, splní sa mu sen..Už veľa krát mi ukazoval v lese pri Bílovicích nad Svitavou krásnu hájenku, a že je jeho sen tam raz bývať..Hájenka je to fakt nádherná, a vždy som mu povedala že by to bolo super..uprostred lesa, v tichu, tam kde líšky dávajú dobrú noc. a nejakou šťastnou náhodou, práve táto hájenka sa má vo veľmi krátkej dobe uvolniť(do vianoc) a my máme možnosť bývať v nej..tak jak som pred tím trochu o tom aj ja snívala, tak sa teraz bojím..je pravda že by nás to vytrhlo z finančnej krízy, kedže by sme za ňu palatili ani nie polovicu čo za obyčajný dvojizbový byt v Brne a to je to rodinný velký barák ( bol by to vlastne firmený byt, kde by sme bývali až do mužovho dôchodku 
, pre deti asi idálne miesto, záhrada, čisté ničímnerušené prostredie..Ale teraz som sebec, ja holka z mesta, čo v živote nebývala v rodinnom dome, nemala záhradu a navyše dosť bojazlivá, aj keď som v byte večer sama doma. zvyknutá na to, že prebehnem cez cestu a som v potravinách keď niečo chýba, niečo sa stane a v nemocnci som za pár minút..mám teraz ísť na samotu do lesa..Myslíte že sa dá na to zvyknúť ? ja si ani neviem predstaviť, koľko roboty vyžaduje RD, už v tomto malom byte občas pekne funím jak nestíham..Pred manželom som „nadšená“ no v skutočnosti mám z toho všetkého hrozné obavy..Aj keď to vlastne bol vždy aj môj sen. Poznáte niektorá takéto bývanie na samote? Alebo prekonali ste niektorá v živote takúto veľkú zmenu, aká ma čaká ? Potrebujem asi len povzbudiť, že to bude určite ok…(inak samotou myslím že je to tak 3 km od dediny a 4 km od Brna,a mám auto )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.9.10 12:19
Neporadím ti, jen ti zkusím přiblížit postoj mých tchánovců. Koupili si hájenku jako chalupu a postupně zjistili, že na ní bydlijou. Je tam nádherně, přesně jak říkáš, lišky tam dávají dobrou noc, pro děti ideální.
Tchán jezdí každý den do práce (=mezi lidi) a doma si užívá svůj klid. Je samotář, bydlení na hájence mu vyhovuje, satelit se sportovníma programama mu stačí k naprosté spokojenosti.
Tchýně je doma a běhá kolem baráku (zahrada, kuchyň, dřevo). Ona si užívá dvakrát třikrát týdně, když jede nakoupit (=mezi lidi). Je společenská, zbožňuje návštěvy (v zimě se k nim málokdo dostane - po 2km neudržované polňačce). Ta samotou trochu trpí. Nad vodou ju udržuje jen to, že tak za 10 let se plánují vrátit do města a hájenka bude dál jen víkendovou chalupou. Jo a dva 40kg psi, kteří by v paneláku dost trpěli.
Každopádně je nutné, abyste oba měli své auto (celkem nákladná záležitost - benzín)!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 12:24
Ahoj, na tvém místě bych manželovi o svých obavách určitě řekla. A myslím, že by bylo dobré, abyste si nastavili pravidla, že budeš mít možnost pravidelně se do města dostat, užít si ruchu a „vyskáskat se“. A opravdu to dodržovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 12:26
Ahojky, s bydlením na samotě teda zkušenost nemám, myslela jsem, že píšeš o hájence, která je na okraji lesa na Polance, ale když píšeš na samotě, tak to nebude ona 
Myslím si, že pokud máš auto, tak to snad nebude problém, když bude toho ticha na tebe moc, sbalíš děti a za chvilku seš v Bílovicích nebo v Brně 
V Bílovicích mám rodiče a myslím si, že je to tam super na bydlení pro rodinu s dětmi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 12:40
Já jsem ze samoty ne teda v lese, ale u lesa a kolem nás vedla silnice, autobus nám stavěl před barákem. Přesto pár postřehů. Jako dítě jsem to milovala, ten rozběh a ta volnost byla neskutečná. V létě koupání hned vedle je velký rybník, v zimě bruslení - kolikrát jsme šli v bruslích rovnou z domova.
V pubertě jsem nadávala, že je to díra a že se za jakoukoli akcí musí dojíždět. Dojíždění byl teda denním chlebem už od základky, ale to mi nevadilo, člověku to nějak nepřišlo.
Pak jsem šla na vejšku do Prahy a nemohla si na to velký město zvyknout. Strašně ráda jsem se vracela domů do klidu.
Teď bydlíme v baráku s manželovýma rodičema v menším městě. Chtěli bychom svoje a protože ty ceny pozemků tady jsou dost děsný (Třeboň), tak dost možná půjdeme někam na vesnici. Do bytu se nám moc nechce ani jednomu.
Pro někoho z bytu a velkýho města věřím, že ten přechod bude velkej.. najednou tam opravdu nebudou žádný lidi, jen komáři, pavouci a tak. Zas na druhou stranu když se nad to člověk povznese, tak autem (to je fakt nutnost) se dá dojet všude - za kamarádkama, do obchodu.. prostě kamkoli.
No psa bych k hájovně rozhodně pořídila.. my vždycky měli aspoň dva, já jsem taky strašpytel a fakt to pomůže vědět, že někdo hlídá a že když se něco šustně, tak ten pes hned začně štěkat. Nemusí to být velký psi.. naši jezevčíci udělali kraválu až dost.
Co se týče práce kolem baráku, té je dost.. už jen sečení zahrady.. naši si teď pořídili na ty naše „lány“ zahradní traktůrek.. ale celý léta sekli sekačkou.. na druhou stranu je to taková odpočinková práci. člověk si u toho vyčistí hlavu. Já to vždycky dělala ráda. Nebo třeba hrabání listí, odhrabování sněhu.. no je pořád co dělat. My jsme topili dřevem, tudíž v létě teplá voda byla až večer, když se zatopilo.. nijak to nevadilo.. je to prostě zvyk. Ještě na jednu věc jsem si vzpoměla… že když jsem přišla do města, tak jsem byla ráda, že v noci není v bytě úplná tma.. protože tam je fakt tma jak v pytli a pokud není úplněk, nevidíš nic… ale dá se na to zvyknout.
Držím palce, ať je ten přechod co nejmíň zmatkoidní a bolestivej.. ať se vám tam líbí. Nakonec se ti možná na ten důchod nebude ani odtud chtít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 12:50
A co se týká přechodu z města, tak do cca dvaadvaceti jsem žila v Praze, od té doby doteď mini vesnice a i to se mi zdá nějak moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 12:51
Tak tohle je jak příběh z knihy Hajný a já od Evy Bešťákové. Popisuje strasti a slasti bydlení v hájovně, kam se odstěhovala holka z města se svým čerstvě vystudovaným mužem - hajným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 12:53
Bývalá spolužačka takhle bydlela, na konci světa, kladů bylo více než záporů, byla spokojená, dva auta v rodině byly ale nutností.
Jen si vyřídila zbrojní pas a měla nějakou zbraň, protože to od nich nebylo daleko do uprchlického tábora, či jak se to jmenuje, tam, kde se umistují běženci.
Použít ji nemusela a ani si to nejspíš nedovedla představit, jak ji jako osoba hluboce věřící používá, spíš ji měla pro svůj klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 13:13
Ahoj, ale ta hájenka v Bílovicích (pokud je to ta, kterou myslím) má do „civilizace“ kousíček. Z Bílovic cyklostezka do Obřan (5km?), do Obřan jezdí taky 75ka při přestupu v Majlontu na šalinu 4 seš v centru za půl hodky. A co chvila jezdí z Bílovic vlak. Já bych neváhala ani minutu. Bílovice jsou prakticky Brno.
Skoro závidím. (Kecám, závidím úplně )
J.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 13:21
Ahoj, no tak přesně takhle momentálně bydlíme už čtvrtým rokem - není to teda úplná samota - 4domy v lese. Momentálně chceme byt pronajímout a vracíme se zpátky do Prahy. Nerozdýchávám to tu - jsem doma na rodičáku. 2auta máme, můžu si zajet kamkoliv a kdykoliv, ale jsem městské dítě a potřebuju ho k životu.
Z vlastní zkušenosti ti mohu říct, že život na samotě není pro lidi z města. Pro děti sice super, ale to moje dítko je velice společenské a jakmile ji zatáhnu do lesa, tak řve a řve a řve 
už i manžel pochopil, že to tu s náma prostě nejde 
Do nejbližší „civilizace“ to máme 3km. doprava sem jezdí, ale stejně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 13:39
ahoj, mám na rude dítě, omluv písmo.
bydlím taky na samotě u lesa. jsem sice dítě jakoby z paneláku, který ale trávilo veškerý volný čas na vsi nebo přímo v kopcích na šumavě. takže mám obojí porovnání. obojí má plusy i mínusy a jde jen o to, co knkrétně člověk potřebuje k životu. protože jsme každý jiný a nelze někoho zatracovat jen za to že by mu sice nechyběly k životu srny za oknem )ty potvory žerou na jaře tulipány) , ale nákup jednou dvakrát za týden je nedostačující.
pro děti je to úžasný. co jim hrozí - že zakopnou o povalenej strom, že se pořežou o ostružiní . no, v porovnání s auty a jiným nebezpečím ve městě … třeba moje babi říkala, co vy tam budete dělat, až vás tam zamordujou? a já jí nemůžu vysvětlit, že je sice možný, že opravdu někdo sem přijde, lekne se, že je to obydlený a tu kudlu vytáhne, ale mnohem větší riziko budu mít, když půjdu v noci sama jistou čtvrtí ve městě … a nedovedu si předtsavit toho magora - to by fakt byl magor! - že tu bude sedět a čekat, až já půjdu ven, aby mě táhmle pod mrkem majznul po hlavě a vzal si tu dvacku, co mám v kapse! navíc poté, co jsme se tu zabydleli, v okolí klesla kriminalita, je opravdu méně vyloupných chat …
co je protivný, je dojíždění. za vším. je to velký plánovaní, když už člověk jede do města, aby vyřídil vše. bez dvou aut to skoro nejde. a nebo jo, ale muž by musel autobusem, na který musí hodný kus cesty pěšky. obchody, doktoři, úřady. všechno jet někam. ale říkám si, to musí i člověk v tom městě. takže rozdíl je asi jen v těch kilometrech … a v tom, že tady není mhd.
jako dítě střední školou povinné už jsem taky dojížděla. bylo to protivný, ale současně jsem se docela na ty cesty těšila - jezdila prostě parta. byla to nakonec zábava, i v mrazu se dalo zažít dobrodružství - když autobus vůbec nepřijel, nebo se náhle zastavil a už nejel … když je ti 16, čas neřešíš, bavíš se …
přátelé. ti keří ctějí přijet, přijedou i na kole. a kdo nechce, s tím se dá ještě mluvit po telefonu nebo existuje internet. a ten zbytek … to už snad nelze brát jako přátelé.
nemám pocit, že jsem tu sama. je tu komunita chatařů, kteří chdí k nám )teda okolo nás) a my zase chodíme na špacír okolo nich. děti k nim lítají, jejich zase k nám, atd. když jsem byla těhotná, neustále denně nabízeli, že kdyby cokoli, vezmou si starší dítě na hlídání a mě jejich muž okamžitě odveze do špitálu …
a je tu klid, akorát ty srny. víte, jak to šíleně v noci řve??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 14:23
Celou dobu, co jsem četla tvůj příspěvek, jsem myslela, že bych Ti poradila, aby sis to ještě pořádně rozmyslela - než jsem přečetla poslední větu…
My bydlíme na polosamotě od města 25km a to je fakt děsný. Nikdy bych si nemyslela, jak mě to bude omezovat, i když mám auto. V chaloupce bydlíme rok a 4 měsíce. Je tady znatelně víc práce, než v paneláku. Život předtím a život teď se nedá absolutně srovnávat. Prostě celé víkendy, všechny volna, dovolené, večery zabere práce kolem chalupy (i dítěte) nutno dodat, že chaloupku ještě předěláváme, aby se tady dalo bydlet líp. Topení tady není, jenom kamna v obýváku a kamna na chodbě (v těch vařím a peču), v zimě, když se nám narodilo mimčo, jsem vlastně topila nonstop (i v noci, než jsem malého vzala z postýlky na kojení, tak jsem přiložila do kamen) a prakticky jsme bydleli v jedné místnosti. I přes všechnu tu práci tady bydlím ráda, prostředím jsem nadšena, vždy jsem chtěla vychovávat dítě v přírodě, na zahradě. V paneláku bydlet už nikdy nechci. Jediné co mi vadí a kvůli čemu mívám depky je ta vzdálenost a vědomí, že nemůžu jít do města, když si to usmyslím. Tady jsem celý den sama s prckem, čekáme do večera na tátu, není tady krám, není tady pošta, nikoho neznám (pár důchodcu z vidění) a to mě hrozně ubíjí, i když jsem introvert. Kdybych měla 4km do města, tak bych tam chodila pěšky i s kočárem a vůbec bych to neřešila. Když chci jít do města odsaď, musím si to sakra rozmyslet, co kde jak a kdy. Kolem nás jsou samí chalupáři, v zimě jsme chodili na procházku tak na půl hoďky a nikdy jsme nepotkali ani auto, ani človíčka.
No abych to ukončila, tvoji hájenku bych brala všemi deseti - jestli ti nevadí, že tam bude trochu víc práce, zahradničit se naučíš, to pak budeš mít radost z vlastní chutné zeleniny. Akorát si zjistite, jestli tam v zimě protahujou cestu (nevím jestli u vás padá hodně sněhu, u nás tedy jo, bez frézy by jsme se neobešli) a jestli je tam signál (třeba i na internet). Myslím, že pro malé děti je to super vyrůstat v přírodě. A když ještě navíc ušetříte penízky, budeš taky ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 14:29
to emilie: moc hezký příspěvek 
PS: nám se srny na zahradu nedostanou, ale lišku jsme už viděli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.10 14:30
Nemám osobní zkušenost, já bych v hájovně bydlela hned (podmínkou by ovšem byl velký hlídací pes), ale mám praktický tip - pokud do toho půjdete, pořiďte si velký mražák a domácí pekárnu. Obojí dost zredukuje potřebu častých nákupů
Edit - 4 km do Brna opravdu není moc, 25km do civilizace už bych si sakra rozmyslela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
