Chodíte do práce, pokud máte dítě s postižením?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@terien píše: Více
Určitě je lepší když může matka od postiženého dítěte jít do práce… taky říkám, že bych se doma zbláznila. V práci se aspoň dostanu mezi lidi… Ale musíš mít pomoc…pokud jsou na to rodiče sami, tak jeden musí vydělávat a druhý zajistit péči.
No já taky nevím jak dopadnu až mi moji rodiče nebudou moct pomáhat… nejspíš taky budu muset zůstat doma. Ale syn se naštěstí zlepšuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@berua13Tak pokud je to na 1 člověku, tak to musí být mega náročné samo o sobě.
Ono samozřejmě taky záleží o jakém postižení se bavíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně přijde i mega náročný pro všechny vozit dítě hodinu tam, hodinu jet pak sama zpátky a odpoledne to manžel znova?
Nebylo by lepší se odstěhovat a manžel by hodinu dojížděl?
Pro samotného chlapa mi to přijde jednodušší. A děti by měli školku a školu (a třeba maminka i nějakou brigádu) v místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak my máme „výhodu“, že syn je díky své poruše vlastně hodný dítě 
je klidný, ve školce takový easy, nic moc nepotřebuje. Ale jinak člověk se s ním nedomluví, chodíme na x terapíí, má křivé nohy. A tím, že ještě roste rychleji si o něm hodně lidí myslí, že je daleko starší. Nedokážu si představit mít třeba agresi, nebo co má psychycké problémy. U nás začne další kolotoč v pubertě 
Teď je relativně klid, řešíme jestli ho pustí do normální školy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám dvě malé lehce postižené děti. Dokud byl mladší ve školce, tak jsme to horko těžko zvládali a chodila jsem do práce (zkrácený úvazek a flexibilní směny, reálně jsem byla v práci cca 3 dny). Teď už je i mladší v první třídě, přibyla domácí příprava a úkoly, do toho terapie, kontroly a logopedie. Vyzvedávám je po obědě, protože po odpolední družině jsou oba tak unavení, že z nich nic nedostaneme… Takže jsem v práci musela skončit…
Naštěstí chodí oba do stejné školy. Kdybych měla štěstí na práci ve stejné části města+ zkrácený úvazek, tak by se to zvládat dalo. Ale i manžel řekl, ať jsem chvíli doma, odpočinu si a uvidíme příští rok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja bych se odstěhovala do města, kde je ta speciální skola. Dojizdel by manžel. My jsme prave kvůli skole stěhování zavrhli, meli jsme vymyšlený složitý system, kdo by kdy kam koho vozil, ale to by bylo šílený. Odstěhovali jsme se az kdyz jsme věděli, ze na tu školu dite nakonec nepujde. Ted bydlíme par min chůze od školy a je to k nezaplacení. I kdyz treba dite nemůže chodit samo. A do práce bych byt tebou sla, pokud to aspon trochu půjde. Kvůli sobe, kvůli budoucímu důchodu. Ja dělám jen na pul úvazek a i tak je to masakr, a to nemám deti postižené, ale jen ovesene diagnozama a k tomu i moje zdraví. Porad nějací lékaři, terapie, zrovna ted mam propustky 2 dny po sobe, no co se dá delat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@pikola my řešíme, na kterou speciální školu ho přihlásíme a kam ho reálně vezmou. Pokud na tu nejbližší (cca 40 minut jedna cesta), tak se zaraduju a po zvykačce se začnu opatrně rozhlížet po zkrácených úvazcích v okolí školy. Pokud to bude víc, tak tedy nevím, jak to skloubím ještě se starším dítětem, které tu podporu taky ještě potřebuje. To je integrované zase jinde ve škole, kde je zvyklé, svědčí mu to tam a má tam svou podporu, takže stěhování někam blíž ke specce úplně nepřipadá v úvahu…
- Citovat
- Upravit
Můj syn PAS (v mladším věku diagnostikován jako středně funkční), v institucích až tak do 11 let mohl být jen do oběda (družina už ne).
Do práce jsem se vrátila na půl úvazku, ALE 1) měla jsem částečně HO (na jeden den jsem platila asistentku pro syna na odpoledne)
- Věděla jsem, že do práce chodím hlavně kvůli sobě a kdyby to nešlo, můžu zůstat doma a manžel nás uživí.
Jinak si myslím, že pokud vás manžel uživí a ty nepotřebuješ do práce, aby sis odpočinula od provozu s postiženým dítětem, tak není úplně důvod se do práce hnát.
A klidně bych nechávala mladší dítě ve školce někdy spát do odpoledne, abys měla klid na domácí práce a taky trochu na sebe.
Když budeš mít kdy odpočívat, bude se Ti pak lépe starat o děti.
- Citovat
- Upravit
@Ahep píše: Více
Stydět by ses měla hlavně ty. Hnus co jsi napsala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A nemůžete se přestěhovat někde na půl cesty aspoň? Já bych teda jako rodič raději dýl dojížděla než aby dojížděly děti. Plus pokud by to tobě pomohlo psychicky jít do práce, tak za mě jasná volba stěhování a mít vše poblíž. I za cenu změny práce manžela, ale spokojení budete všichni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Anonym, prosím.
Mé mladší dítě loni nebylo schopné ani samostatně sedět, vstát, dojít si na WC. Nechodilo do školy, učila jsem ho doma na domácí výuce. Neudrželo tužku, písanku jsme psali doslova po půl-pismenkách. Zhruba 25% času jsme byli po nemocnicích. Do toho starší - pořád vyzvednout, vrátit.
Zvládla jsem to. Ale jen díky part time 5h/denně a z domova/resp. z nemocnice s neomezeným připojením k internetu. Byl to záhul.
Teď je to už lepší, i tak to množství doktorů a nevolností z léků etc. je náročné, ale holt když se chce, musí to jít.
Na tvém místě, pokud nemusíš, bych do práce nešla. Bylo to fakt na palici. Ale bála bych se toho, že nebudu mít důchod, takže bych se snažila to udělat tak, aby se situace změnila a pracovat jsem mohla.
- Citovat
- Upravit
@Janli píše: Více
Hele, ale v něčem pravdu má… Pokud není naděje na zlepšení, tak by to měla nějak řešit, třeba tím, že se přestěhují do města, jak tu někdo psal - ona si tam najde práci a dojíždět tu hodinu tam a zpátky bude manžel, než si najde něco jiného. Takhle nemá moc výhled na to, že by mohla někdy pracovat. Což jen kvůli tomu, že je škola/školka jen v jiném městě je nesmysl.
Nemůže se spolehnout na to, že tu manžel bude navždy a ona bude jednou potřebovat důchod.
- Citovat
- Upravit
@Ahep píše: Více
Ty asi netušíš, co obnáší péče o postižené dítě, že? Já mám štěstí, že jsem kvalifikovaná a mám díky tomu velmi dobře placené přivýdělky. Nedovedu si ale představit, že bych chodila do běžné práce. Každý by mě poslal do háje, když bych řekla, že mám čas jen občas a jen na dvě až tři hodiny dopoledne, občas večer nebo v noci atd.
- Citovat
- Upravit
