Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chování ve školce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymni
15.9.05 17:16
- Citovat
- Upravit
15.9.05 18:12
Ahoj Leni,
zatím jsem sledovala tuhle diskusi jenom „z povzdálí“, ale nedá mi to Ti napsat pár vět.
Máme doma taky jednoho závisláka na maminkce ( 
), který se hrozně těší do školky - pořád o tom mluví a chodí se koukat na děti ve školce..... 
Obávám se však úplně stejné reakce, jako u Tvého mrňouse. Proto je zatím se mnou doma a chystám se jí tam dát až později..... Zvlášť po Tvé zkušenosti.
Myslím, že jste udělali dobře!
Pavla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.05 22:11
Ten anonym před Pavlasem jsem byla já,omlouvám se,nějak se dneska zapomínám přihlašovat.
Ještě jsem zapomněla napsat,že jsme si ze školky přinesli pořádnou rýmu a kašel a odnesla to celá rodina včetně Terezky. 
Ale to nic není podle toho,jak se začal náš Martínek teď chovat.Začal si všechno vynucovat pláčem a dokud to nemá,prostě se vzteká a řve.Stejně tak jako si vyřval,že nechce chodit do školky.
Nevím,mám pocit,že zjistil,jak s náma manipulovat a teď zkouší,kam až může zajít.A to bylo moje nejhodnější dítko na světě
A popravdě,teď cukají nervíky mně 
Ahoj Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.05 23:01
Teda Lenko,
to Tě lituju, sama vím, co to je, takovýhle vztekadlo , Kubíček mi to předvádí denodenně 
.
Tak držím palce, ať ho to rychle přejde 
.
A brzo se vyzdravte!!!
Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.05 23:05
Lejlo,
vydrž! Teď máte všichni náročný období.....malej časem získá jistotu a¨uklidní se, nemoci přejdou. Třeba je ten pláč ¨vynucující prostředek, třeba je to ještě vystrašená dušička, ale zvládnete to 
.
Taky si pamatuju z dětství to chytré nepozorovatlené zmizení rodičů. Vždycky to byl prö mě šok a hrozně mě to rozhodilo. Najednou jsem se otočila a maminka nikde . Při tom, když šel se mnou taťka, řekl mi sice „suše mužsky“ ahoj, ale byla jsem s tím srozuměna a hotovo. Nelekala jsem se pak a nikoho nehledala. Těchto „výchovných“ metod se fakt ve školkách docela bojím 
. Přijde mi to stejný, jako když mají někteří učitelé metodu, že když na dítě budou řvát a popichovat ho, začne se víc snažit. Vím, že každé dítě je jiné, ale beru to podle sebe a mě to dovádělo ke stavům absolutní nechuti k celé škole všemu, co se jí týkalo. Někdo potřebuje raději některé věci párkrát vysvětlit a hlavně se ujistit, že ho tam nic zlého nečeká.................
Když se začne odtáhnutím od matky, je to špatně.
Toť můj názor a asi bych nezvládala svěřovat dítě této učitelce ani v lednu. Jsou to pořád ty stejné komunistické staré gardy, které chtějí děti lámat. Asi tak „lámali“ i je . Bohužel.
Každopádně hodně sil přeje
bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.05 11:28
Ono sa to "zlomi"... je to dobry pristup?
Neda mi to nepripojit sa.
Pred 4 rokmi sme davali nasho 3-rocneho syna do skolky my. Verila som skusenym ucitelkam, ze to nevadi, ze rano place az sa trasie… vraj je to v poriadku… Plakat sice prestal, lebo bol zodpovedny a vedel, ze nam tym urobi radost… ale po tyzdni v skolke zacal koktat. Odborne ucitelky stale tvrdili, ze to je v pohode a to sa spravi… Ked sa to druhy tyzden zhorsovalo a videla som tu tvaricku rano..... tak som zacala verit sebe a svojim pocitom, ktore hovorili, ze taketo traumatizovanie dietata normalne nie je. Zo skolky som ho vzala.
A ako to pokracovalo? Zistili sme (aj za pomoci odbornikov), ze nas syn potrebuje ine zvykanie a spolu s nami. Ze nazor, ze dieta ma byt od prveho dna v skolke same, je predsudok a ze zvykanie s rodicom je uplne v poriadku a dietatu prospesne. Vacsina z uciteliek, ktore tvrdia, ze zvykanie s rodicom je zle, to nikdy nevyskusalo…
Dalo nam vsak namahu zohnat skolku, kde sa to dalo. Poviem vam, plakalo tam ovela menej deti pri zvykani…
A koktanie? Presli sme fazou, kedy syn nevedel dopovedat slovo, kedy sme si to vsetko vycitali..... Preslo to po 3 rokoch (vdakabohu, ze to preslo) a nikomu to nezelam.
Mozno 90% deti zvykanie sposobom „ono sa to zlomi“ zvladne… ale co ak to nase dieta patri medzi zvysnych 10 percent?
Nepodcenujme pocity deti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.05 12:31
Ahoj holky, Zuzi..
taky jsem diskusi jen přelítla a rozhodně bych dítě nelámala, je jasný, že úderem třetího roku se nemusí až tolik změnit, každý se vyvíjí jinak…také mi vyhovuje chodit do kolektivu dětí za přítomnosti rodičů (syn má dva roky), školka (pokud nás někde vezmou) nás čeká později.. ale lámat to rozhodně nebudu, mám ještě mladší dceru, takže může být klidně s námi doma..
MOje kamarádka také nic nelámala, její tříletý syn do školky nechtěl…později tam s ním občas zůstávala a nakonec ho tam dávala pouze na dva nebo tři dny v týdnu, prvním rokem jen dopoledne… nakonec si zvykl a „pořádně“ tam začal chodit až jako předškolák. Je to sebevědomý kluk, ve škole neměl ze začátku jediný problém. Není kolektivní typ, ale s dětmi vychází výborně…
Mně osobně se tento příklad líbil…
Tak ať to ty děti zvládají!!!
Theo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.05 13:15
Ahoj,
naše Anetka měla teď 5 let a do školky ji začnu dávat od příštího týdne na dva dny v týdnu. Myslím, že to bude v pohodě, protože tam byla i několikrát před prázdninama, spíš se jenom podívat, jak to tam chodí, pohrát si na písku a tak. Ale vždycky jsem tam byla s ní, jenom, když tam byla naposled, tak jsem ji tam nechala dopoledne samotnou, ale hned po obědě jsem pro ni přišla a ona to věděla a byla v klidu.
Taky mi vadilo, jak se mě kamarádky pořád ptaly, kdy dám malou do školky, že už má nejvyšší čas atd . Ale já si myslím, že jí nic neuteče, narodila se v září, takže do školy půjde o rok později a ve školce bude 2 roky. Taky je takový mamináč, ale teď už je na kolektiv zralejší, než v těch 3-4 letech. Takže na tvém místě bych se školkou raději nepospíchala a nechala to zatím tak. Každé dítě dozrává jinak.
Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli je fakt pravda, že jsou děti ze začátku chození hodně nemocné a případně za jak dlouho si vybudují imunitu. Já vím, že je to asi hodně individuální, přesto budu ráda za každou odpověď.
Peggi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.05 14:06
Peggi, je to fakt individualne… nase deti boli malo chore, obidve. A to mladsi nastupil do skolky v 3 rokoch a hned naplno… a choroby minimalne. Skolkou to nie je, deti su tam chore, len ich to akosi obchadza. Ked je chripkove obdobie, tak su soplavi alebo kaslu, ale tym to konci…
No a mas deti, co su chorlave este aj v skole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.9.05 16:40
Ahoj Lenko,
to co popisuješ si umím úplně živě představit. Sice jsem to nezažila, ale když jsem před 2 lety vedla poprvé malou do školky, tak takové případy tam byly. Naše malá to vzala perfektně, začala chodit do školky ve 3 letech s „důstojností“, ale taky přišla krize až ve 4 letech, kdy mi utíkala cestou do školky zpátky domů a nechtěla tam a prosila, žadonila. Vše nastalo po jedné události, když ve školce propukla střevní chřipka a malá se pozvracela jako spousta dalších dětí u jídla a byl konec nadšení. Tahala jsem ji tam násilím, slibovala, prosila ji, protože jsem zaměstnaná a být z ničeho nic doma jsem si nemohla dovolit. Pokaždé když jsem ji tam dostala jsem už po schodech dolů brečela jak želva, když jsem ji slyšela jak mě volá a pláče. Celý den v práci mi bylo nanic. Stejně jsem byla myšlenkami u ní. Pak se to změnilo trochu k lepšímu, ale přestala ve školce jíst. Asi z obavy, že se znovu z oběda poblinká. Tak my nezbývalo nic jiného, než jít párkrát do školky ve 12 hodin a sedět s ní u oběda, aby jsem ji dokázala, že jí z jídla nic nebude. A teď? Je jí 5 a polovinu prázdnin mi doma bulčela, kdy už konečně půjde do školky. A když pro ni příjdu, tak její údiv je „ty už jsi tady??? Ještě jsem si ani nepohrála“. Jen by jsem chtěla říct, že má hodná tchýně dělá celý život učitelku ve školce a potvrdila mi několikrát slova vaší učitelky, že opravdu je lepší pro dítě, které to takhle těžce nese ho do školky zavést a pokud možno okamžitě a bez loučení odejít. Možná si pobrečí, ale většinou se za nějakou dobu zapojí do kolektivu a na maminku si vzpomene až ji uvidí. A možná se ráno zase bude opakovat situace, možná se bude opakovat měsíc, dva nebo tři, ale zaléží jen na dítěti a na tom, která maminka to vydrží. Ale pokud má dítě tyto problémy se školkou, a nemusí do ní chodit, tak je nesmysl ho dávat na 5 dní v měsíci. Toto je jen trápení dítěte, když tam 5 dní prořve a pak je 15 dní doma a zase 5 dní křiku. To by jsem ho tam raději nedávala teď vůbec.
To je můj názor
- Citovat
- Upravit
16.9.05 16:58
Anonymni, robila tvoja „tchyne“ niekedy ucitelku v skolke, kde bolo bezne zvykanie s rodicmi?
A akosi stale neviem stravit, ze ucitelky povazuju za normalne aj to, ze dieta place 3 mesiace… Podla mna je v tomto pripade niekde problem a mal by sa riesit. Nie cakat, ze sa dieta „zlomi“.
Som presvedcena, ze vacsina z tych deti, ktore chyta zo skolky hysaky, by ich mat nemuselo… ale to by sa musel zmenit cely pristup ku zvykaniu na skolku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.05 23:56
Nejsem sice pedagog, ale doporučovat „nepozorované zmizení rodiče“ z důvodu lability dítěte se mi zdá „sakra divný“! 
Proboha, představte si, že jedete například do ciziny s partnerem, on má všechny peníze, mapu, zavazadla, doklady, umí - narozdíl od vás - jazyk, vy jste na něm zkrátka úplně závislé, a najednou se otočíte a on nikde!
Jak by vám bylo? A to můžete jít aspoň na policii, víte, že lidi se jen tak neztrácejí atd., neboť jste dospělé.
A přitom to je víceméně tatáž situace, do které se dostává chudák dítě umístěné do školky stylem „maminka Copperfield“.
Já si dodneška pamatuji, jak mě moje maminka nechala čtyřletou (!) doma (!) s babičkou (!) a šla na tři hodiny(!) do práce - měla jsem hysterický záchvat, moje tehdy už skoro osmdesátiletá babička mě absolutně nemohla uklidnit a vysvětlit mi, že se maminka vrátí. Na závěr jsem se pokusila o sebevraždu (snažila jsem se otrávit vodovkama , nevím, jak mě to napadlo).
Takže, za sebe jako za bývalé čtyřleté dítě říkám rozhodné „NE“ mizení maminek, brrrrrrrrrrr!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
2.3.06 15:49
Ahoj holky.Potřebuji poradit(jestli jsem ve špatné diskuzi,tak mi to promiňte,ale jsem hrozně bezradná).Máme 3-letou dceru(3r a měsíc),tak jsme ji dali teď na zkoušku( na měsíc)do školky,ale ouha problém:do školky jít chce,ale ze školky nééé.Nezabírá domluva,že tam druhý den půjde zase.Prostě chytne amok a řve a řve,práskne sebou o zem a učitelky místo aby mi trošku pomohly ji uklidnit,tak zavřou dveře a myslí si:matko pomož si sama.Mallá je hrozně temperamentní a společenská,i u psychologa jsme byli(tam na nic nepřišli,jenom mi bylo slušně řečeno,že je to malý tyran-takže jsme tam,kde jsme byli.Jo ještě chci říct k té školce,že když už se mi ji podaří obléct(asi po 20minutách ustavičného,hysterického řevu),tak ječí i po cestě domů,kdy ji doslova táhnu-jinak se zasekne a nejde.Prosím Vás zkušené maminy-poraďte mi,co mám dělat.Ještě chci dodat,že učitelka říkala,že naše malá dětem ubližuje(štípe je,občas plácne a venku nechce dát nikomu ruku).Jsem na pokraji svých psychických i fyzických sil.Omlouvám se,že tu píšu tak zmateně,ale fakt nevím,jak dál.A děkuji,že jsem se mohla vypovídat.Gábi
- Citovat
- Upravit
4.3.06 14:59
Hej, hej,hej Gábi,
hlavně se uklidni....., to nebude tak zlé...... 
Máte doma patrně opravdu hooodně temperamentní dítě, které vyžaduje hodně pozornosti, trpělivosti a podmětů, vím, určitě jste si zažili perné chvilky.. To, že nechce ze školky, si myslím, že je rozhodně lepší, než kdyby nechtěla tam, kamarádky syn to taky takhle prožíval, takže řešení bylo, že ze školky chodil úplně jako poslední, pak už nemá námitky… Maminka si připadala, sice jako nějaká „krkavčí matka“, ale když jí syn už poněkolikáté řekl:„Ty už jsi tady, já jsem si nestihl vůbec pohrát!“, vyšla mu tímto vstříc a přestala to řešit. Teď si uvědomuji, že znám další maminku holčičky a je to tam stejné, musí chodit pro dceru až jako poslední…
To že, dcerka snaží ubližovat dětem, to je druhá věc… možná neumí navázat kontakt…Myslím, že je ale ve věku, kdy rodiče vytyčují přesné hranice, co se smí a co ne…Asi bych se s ní o tom snažila mluvit, pátrat, co jí k tomu chování vede…vy jste dokonce navštívili psychologa, pokud vám neporadil, možná bych zkusila jiného. Nevím, jestli chování holčičky souvisí s nástupem do školky, nebo s nějakou jinou změnou, ale asi prožívá „vzdorové období“, které má v určité míře většina dětí…
Držím pěsti, ať tohle náročné období co nejdříve překonáte!
Irena + 2kluci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 12:20
Lejlo, zrovna tuhle diskuzi jsem hledala. Kristýnka šla minulý týden taky poprvé do školky, strašně se těšila, první den byl v pohodě, nedala mi ani pusu a utíkala si hrát, takže do breku bylo spíš mě. 3 dny byla v klidu, ale pak začla brečet u jídla (což je úplně normální, doma nad ní musíme stát s vařechou, jinak by celý den nejedla). Včera, tj v pondělí ráno se zase těšila, ale když jsem si pro ni odpoledne přišla, seděla bobek nad svačinkou a brečela. Je hrozný živel, takže jsem měla strach, že ji učitelky nezvládnou, ale jak jsem se dozvěděla celý den jen sedí a s nikým si nehraje Večer brečela, že už znova do školky nechce, stejně tak hned ráno po probuzení. Celý den tady trpím a říkám si, jestli ji tím vlastně netýrám
Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj holky,
nevím jestli ještě někdy náš Martínek do školky půjde,protože jen se řekne slovo školka a už má depku-doslova a do pímene.Roztřese se a začne šíleně plakat,že tam nechce.
Pani učitelka je moc hodná-učila i mě a já jí zbožňovala,jen už má „svůj“ věk a samozřejmě zastaralý metody.Probírala jsem to s učitelkou z předškolní třídy a ta mi řekla,že evidentně ještě není zralý na školku a ne třeba to uspěchat(zná ho mnohem líp než „ta“ paní učitelka,co ho v tý školce měla-bydlí naproti a ví jak je fixlíček na maminku).
Když jsem tam chtěla být chvíli s ním,aby se „otrkal“ paní učitelka mi řekla,že to není dobrý,že je lepší nepozorovaně zmizet.
No uvidíme v lednu-snad tenhle strastiplný zážitek se školkou nějak překonáme a ve školce se mu někdy líbít bude.
Díky za schválení našeho rozhodnutí,snad je to tak nejlíp.
Ahoj Lenka