Chyba v práci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Já s tím mívám problémy taky. Hrozně dlouho se každou chybou trápím, doma jsem kvůli tomu kolikrát nemohla spát a říkala jsem si, že si všichni kolem určitě myslí že jsem pitomá. Ale víš jak… chvíli se o tom mluví a pak se mluví o někom jiném 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Enmamma to mi je kloučka moc líto. Máma je nemocná a neuvědomuje si to, možná i taková povaha no.
V kriminále je hodně vysoký výskyt osob s disociativní poruchou osobnosti. Tyto poruchy jsou zařazeny do výčtu nemocí mezinárodní klasifikace chorob, do tzv. MKN - 10. Pramení z nich sklon ke kriminálnímu chování. Přesto byly odsouzeny a za své činy odpovídají, nikdo je nelituje. Tvá matka je zodpovědná za nelidské chování vůči tobě jako dítěti, pokud nemá kvalitativně změněné vědomí. Domnívám se však, že toho by si okolí všimlo a byla bys jí odebrána.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsme na tom stejně, mě ta práce strašně baví, zboznuju ji, je to velmi zodpovědná a náročná práce, která mě naplňuje, ale kolektiv je šílený, nebo spíš jak píšeš, moc tam nezapadám 
no já pak zjistila, že to je fakt tím, že si vůbec nevěřím, že jsem úplně zapomněla sama na sebe a dělala vše jen pro ostatní a furt jsem měla strach, aby byli ostatní spokojeni. Jednou jsem někde cetla: Potřebuji dostat svolení od ostatních, že můžu být spokojená a šťastná. A to byl přesně můj případ. Na sebe jsem nekoukala vůbec. Takže jsem zase asi po třech letech začala dělat věci, které mě baví, bez ohledu na ostatní, hledám si čas pro sebe a hlavně jsem se naučila věřit sama sobě. Každý člověk dělá chyby, důležité je se z ní poučit, ale ne se z ní trápit. Chybama se vše učíme, není úspěchu bez jediné chyby 
i me chování a muj vzhled má chyby, ale to je právě super ne? Jaké by to bylo trapne, kdybychom byli všichni dokonalí? je to fakt hodně o sebedůvěre a i ve vztahu se to strašně moc projevilo, já se konečně zas dostávám do pohody a stejně tak vše okolo 
vždycky si říkám, já mám svědomí čisté, protoze jsem to dělala nejlépe jak jsem mohla a chyba se proste stane
- Citovat
- Upravit
@Serpentini píše:
Já s tím mívám problémy taky. Hrozně dlouho se každou chybou trápím, doma jsem kvůli tomu kolikrát nemohla spát a říkala jsem si, že si všichni kolem určitě myslí že jsem pitomá. Ale víš jak… chvíli se o tom mluví a pak se mluví o někom jiném
přesně tak přeci musí být vždycky někdo, o kom se dá momentálně drbat ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, po obnovení tel jsem přišla o heslo sem i k emailu, tak abyste si nemysleli, že si někdo založil profil pro vymýšlení příspěvků. Potřebovala bych poradit nebo vysvětlit, jak sw vyrovnat s chybrani. Jako malá jsem byla za všechno hodně trestaná, když jsem chodila do školky a zlobila jsem nebo udělala chybu, zkrátka něco provedla máma mě vyhodila za dveře bytu a nechala mě tam dlouho plakat, říkala, že už mě nechce nebo mě zamkla dp komory, dávala pod studenou sprchu a tak dále, ani nemám na to vše napsat. Teď už je mi přes 20 a neumím se vyrovnat s chybou, co udělám špatně, třeba zapomenu něco udělat v práci, připomenout, napíšu v dopise hrubku, rozbiju sklenici, cokoliv, omluvím se, chybu přiznám, snažím ae napravit, ale sama v sobě si to nedokážu odpustit, mám to v sobě třeba týden, ubližuju si tím, chybí mi ten test, protože to mi dávalo pocit, že jen tak můžu napravit svojí chybu, ale co teď v dospělosti? Co dělat?
Chyby potrebujeme delat, protoze diky nim se posouvame dal. Doporucuju tuhle knizku, treba ti alespon v necem trosku pomuze
https://www.knihydobrovsky.cz/…ele-26522385
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
S rodiči jsem si taky zažila své. Teď je mi 20, „naštěstí“ jsem do podzimu na rodičáku, mám jenom maturitu z gymnázia, a práci nejistou. Už teď vím, že to pro mě bude strašný problém. Aktuálně mám ve správě e-shop (práce z domu pár hodin týdně), ale jen díky příteli, který to s majitelem firmy dojednal, já jsem ho ještě nikdy neviděla ani mu nenapsala e-mail, vše jde přes partnera. Představa, že s ním mluvím a mám pro něj pracovat v kanceláři, je pro mě strašná. Od rodičů jsem odešla s tím, že pokud něco nezvládnu udělat dokonale (míněno tak, že to vím na 100%), tak to radši nemám ani zkoušet. Takže jsem si ani nezačala dělat autoškolu (kterou na podzim budu potřebovat, abych vozila syna do lesní školky), protože coby kdyby… nezvládla bych unést, že jsem neuspěla napoprvé. Nebo že by mi auto při jízdě „chcíplo“, asi bych se před instruktorem rozbrečela, vysedla z auta a utekla pryč. Nemám tedy tendence očekávat až vyžadovat trest, já se spíš situacím, kde by nějaký trest mohl při mém selhání přijít, snažím za každou cenu vyhnout. Nejsem si skoro schopná sama objednat jídlo, protože mi přijde, že ty lidi otravuju, a proto na mě budou nepříjemní atd.
Na tvém místě bych zkusila najít pro tebe přijatelné řešení, jak si problém odpustit a nedržet emoce v sobě. Když uděláš v dopise hrubku, omluv se (pokud je to vůbec třeba) a pro svůj klid si třeba pročti danou gramatickou problematiku, aby měla jistotu, že už to ovládáš. Když rozbiješ sklenici, kup rovnou dvě nové (trestem je třeba cena sklenice navíc) a tu nepotřebnou nechej třeba ve sklepě na příště. Prostě cokoliv, co pro tebe bude přijatelné jako trest (odpustíš si tak), a zároveň tě to nebude omezovat v životě. Vím, že to zní jako blbá rada od někoho, kdo má spoustu problému sám se sebou, ale vyrovnat se s potřebou potrestat se jsem už docela zvládla. Není to sice ideál, naučit se vůči sobě používat mírnější tresty, ale postupem času, si jako potrestání třeba dáš: „Sakra, zase jsem rozbila skleničku. Tak nic, víno si dnes prostě naliju do hrnku.“
- Citovat
- Upravit
Ja jsem si v praci vypracovala takovy system kontrol, abych ja primo chyby nedelala, tedy alespon takove, kterym jde tak nejak lehce zabranit kdyz uz se nejaka blbost stane, nemam pak problem to priznat, posypat si popelem hlavu, otrepat se a uz na to nemyslet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, po obnovení tel jsem přišla o heslo sem i k emailu, tak abyste si nemysleli, že si někdo založil profil pro vymýšlení příspěvků. Potřebovala bych poradit nebo vysvětlit, jak sw vyrovnat s chybrani. Jako malá jsem byla za všechno hodně trestaná, když jsem chodila do školky a zlobila jsem nebo udělala chybu, zkrátka něco provedla máma mě vyhodila za dveře bytu a nechala mě tam dlouho plakat, říkala, že už mě nechce nebo mě zamkla dp komory, dávala pod studenou sprchu a tak dále, ani nemám na to vše napsat. Teď už je mi přes 20 a neumím se vyrovnat s chybou, co udělám špatně, třeba zapomenu něco udělat v práci, připomenout, napíšu v dopise hrubku, rozbiju sklenici, cokoliv, omluvím se, chybu přiznám, snažím ae napravit, ale sama v sobě si to nedokážu odpustit, mám to v sobě třeba týden, ubližuju si tím, chybí mi ten test, protože to mi dávalo pocit, že jen tak můžu napravit svojí chybu, ale co teď v dospělosti? Co dělat?
Až zas provedeš nějakou prkotinu, řekni si - stávají se horší věci. V práci si po sobě věci kontroluj, nějakým chybám se vyhneš. Ale jinak chyby dělá každý. Kdyby ti to přerůstalo přes hlavu, tak jedině asi psycholog. Vypovídat se. Tvoje máma se na tobě podepsala, tak ji nenech, aby to dělala i v dospělosti. Už nemusíš s brekem stát za dveřmi. Dělej si denně nějakou radost a pochval se. Za maličkost. Ale každý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, po obnovení tel jsem přišla o heslo sem i k emailu, tak abyste si nemysleli, že si někdo založil profil pro vymýšlení příspěvků. Potřebovala bych poradit nebo vysvětlit, jak sw vyrovnat s chybrani. Jako malá jsem byla za všechno hodně trestaná, když jsem chodila do školky a zlobila jsem nebo udělala chybu, zkrátka něco provedla máma mě vyhodila za dveře bytu a nechala mě tam dlouho plakat, říkala, že už mě nechce nebo mě zamkla dp komory, dávala pod studenou sprchu a tak dále, ani nemám na to vše napsat. Teď už je mi přes 20 a neumím se vyrovnat s chybou, co udělám špatně, třeba zapomenu něco udělat v práci, připomenout, napíšu v dopise hrubku, rozbiju sklenici, cokoliv, omluvím se, chybu přiznám, snažím ae napravit, ale sama v sobě si to nedokážu odpustit, mám to v sobě třeba týden, ubližuju si tím, chybí mi ten test, protože to mi dávalo pocit, že jen tak můžu napravit svojí chybu, ale co teď v dospělosti? Co dělat?
Ahoj,
to co píšeš je mi moc líto, protože tvé pocity viny nesou známky tvého neštastného děctví. Věř, že tyto pocity nejsou normální 
Normální reakce je se omluvit, ale dál to neřešit - poučit se ze svých chyb a jít dál Určitě není normální mít nějakou nutkavou touhu po potrestání, aby věc byla pro tebe uzavřená 
Myslím, že by bylo docela na místě navštívit psychologa a začít tady na sobě pracovat. Víš, aby jsi pak nenašla nějakého blbce chlapa, kteří na takové ženské jako jsi ty se nalepí a dokáží ji pak ze života udělat peklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
