Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
peta měla jsem po probuzení z narkozy obrovský bolesti a přesto tam malýho měla, nic jsem si kolem něj neudělala sama, půl noci sestřička stála u postýlky a přebalovala ho, dávala k prsu a chovala aby neplakal, já by jsem to nedokázala, večer jsem horko těžko dolezla do tý sprchy-ale bylo to povinný pro všechny, prostě se začít hýbat
druhý den jsem dost věcí kolem malýho udělala, ale než jsem si sedla na posteli to bylo třeba 15minut, bolesti hrozný, v noci opět sestřička pomáhala aby jsem mohla chvilku i spát
Maddlen píše:PetaP píše:No nevím… já jsem už večer po CS chodila - musela jsem, dali mě na normální pokoj, protože potřebovali místo na tom pooperačním… A cítila jsem se hodně dobře v porovnání s kamarádkou, která rodila hned po mně. Já bych řekla, že to trochu o té pohodlnosti je…goldenka píše:záleží taky na stavu matky, já měla malého u sebe až třetí den a to až na noc.. ale po tom císaři jsem se nemohla ani hýbat, měla jsem cévku zavedenou, nebyla jsem schopná vstát, z bídou jsem se zvládla otočit na bok, takže jsem neměla šanci se o malého postarat.. takže tak.. někdo je po SC jak rybička a může ho mít hned, myslím, že vážně záleží spíš na stavu matky než na lenosti personálu…
trochu mimo, ale proč v jedné porodnici jde mít miminko od první minuty života u sebe po celý pobyt a v druhé ho občas jen donesou na nakojení? nebude to jen lenost personálu?lítat ke každý mamince po císaři milionkrát za noc? asi ano, pokud je miminko v pořádku
Dobře, asi jak kde.. já jsem jen psala, že třeba u mě to nebylo možný dát mi ho dřív.. i když ten 3.den mi to asi mohli dát už ráno ale dali až večer, nevím..
PetaP píše:
Já jsem psala o tom i deníček, jak je mi strašně líto, jak „málo“ lásky jsem mu po porodu dokázala dát, jak mě to neskutečně mrzí, o co jsme byli ochuzeni, že jsme nemohli být spolu hned po porodu. I sem to ořvala, ale až časem, v tu chvíli - po tom SC (holky nezlobte se), mi to bylo jedno. Věděla jsem, že oba žijeme a to mi stačilo. Neuvědomovala jsem si, že mu nedávám mateřskou lásku hned, nebylo mi líto, že ho nemůžu ňuchňat a mazlit a pusinkovat.. Teď je mi to líto neskutečně, i když vím, že jsem byla po SC tak v pr*eli, že jsem byla ráda, že můžu ležet a koukat do stropu![]()
nedokázala jsem se o to dítě bít.. Vynahrazuju mu to doteď a ještě dlouho budu…
Bohužel i když ještě nejsem ani těhotná, tak i můj druhý porod podle poslední prohlídky na gyndě zatím vypadá na SC![]()
Vnímám to úplně stejně, i když jsem se nějak pod psa necítila. Prostě v tu chvíli mi to nějak nedocházelo. Dneska je mi to hrozně líto.
goldenka píše:
peta měla jsem po probuzení z narkozy obrovský bolesti a přesto tam malýho měla, nic jsem si kolem něj neudělala sama, půl noci sestřička stála u postýlky a přebalovala ho, dávala k prsu a chovala aby neplakal, já by jsem to nedokázala, večer jsem horko těžko dolezla do tý sprchy-ale bylo to povinný pro všechny, prostě se začít hýbat
druhý den jsem dost věcí kolem malýho udělala, ale než jsem si sedla na posteli to bylo třeba 15minut, bolesti hrozný, v noci opět sestřička pomáhala aby jsem mohla chvilku i spát
holky já to přece nemyslela špatně, nechci se zastávat personálu, jen sem to brala z pohledu mojí situace.. Vidíš, to by mě ani nepadlo, že to takhle může být.. ![]()
PetaP píše:goldenka píše:holky já to přece nemyslela špatně, nechci se zastávat personálu, jen sem to brala z pohledu mojí situace.. Vidíš, to by mě ani nepadlo, že to takhle může být..
peta měla jsem po probuzení z narkozy obrovský bolesti a přesto tam malýho měla, nic jsem si kolem něj neudělala sama, půl noci sestřička stála u postýlky a přebalovala ho, dávala k prsu a chovala aby neplakal, já by jsem to nedokázala, večer jsem horko těžko dolezla do tý sprchy-ale bylo to povinný pro všechny, prostě se začít hýbat
druhý den jsem dost věcí kolem malýho udělala, ale než jsem si sedla na posteli to bylo třeba 15minut, bolesti hrozný, v noci opět sestřička pomáhala aby jsem mohla chvilku i spát
Však to je jasné…
Já jsem ten svůj příspěvek myslela i tak, že jsou prostě porodnice, kde existuje určitý zajetý systém a nejede přes něj vlak. Třeba co psala goldenka mě fascinuje, to bych si přála… Je škoda, že někde to jde a jinde ne. Myslím, že by se měli ještě víc přizpůsobovat potřebám maminek - kdo se cítí zle, tak miminko dát později, kdo se cítí fajn, tak dát miinko klidně hned a třeba chodit víc kontrolovat.
Příspěvek upraven 08.12.11 v 12:02
mě bylo v tu chvíli taky fuk že tam malej je, nebylo mě dobře, ale zpětně jsem za to hrozně moc ráda.tatínek klokánkoval a choval a malinkýho mě podával
dokonce ho sestřička na první kojení vyslíkla jen do plínky a já byla nahá a dala mě ho na hrudník
rodila jsem v Jihlavě, měli zrovna narvaný oddělení, ale ochota byla obrovská
No je fakt, že se nezeptali, jestli chci malého, je taky fakt, že jsem si o něj neřekla, to je těžký, asi to o lenosti bude.. ![]()
Někdy je to o stavu matky, někdy o stavu personálu ![]()
Mě třeba malou flákli i na několik hodin, i když jsem nebyla schopna se o ni plně postarat, lehnutí i zvedání mi trvalo s hekáním několik minut
Samozřejmě, že jsem v tu chvíli byla ráda, že ji u sebe mám, ale věděla jsem, že to není úplně ideální v tomhle stavu se přepínat a poskakovat z leva doprava, abych mohla střídat prsa na kojení, přebalování, nošení atd.. Naštěstí jsem patřila k těm, co byli po císaři relativně schopni a čilí, paní se mnou na pokoji ale ne a přesto jí to dítě nechali po stejnou dobu jako mě ![]()
no vidíte a já si zase myslela, že to tak funguje skoro všude a hrozně mě překvapilo, že ne-e, takže jsem si opravdu vybrala skvělou porodnici
zaĺezi na porodnici…ale u me bylo takto:
rano v devet me nachystali…jestli chces celkovou nebo epi se ptaji..doporucuji epi..je to rychlovka…dovezli me na sal a za pet minut byla mala venku
ukazovali mi ji..ale ja celou dobu zvracela tak nic nevim…uzil si ji muz
ten prvni den je blbej…ja mela zimnici silenou, motala se hlava z toho epiduralu apod. ale strasne rychle se to zlepsuje…vecer dosla sestra…vytahla tu hadicku na cisteni bricha a hadicku do mocaku…sla jsem se osprchovat…malou mi nosili uz ten den na kojeni…druhej den jsem dostala malou uz k sobe…a za 4 dny dom…hojilo se to paradne…za 14 dni sem byla uplne ok…za mesic uz jsem byla na lyzich ![]()
jo a pri odchodu z porodky jsem uz plne kojila.
a jinak jsou i porodnice kde presto ze mas doporuceni od sveho lekare na cisare tak ti nevyhovi…
všechny otázky musíš směřovat na porodnici, kde chceš rodit, případně na holky, co tam rodily, protože to má opravdu každá jinak ![]()
já mám zkušenost takovou: (porodnice Č. Budějovice)
1. probudíš se na JIP, dávají opiáty na bolest (to rozhodně všude nedělají), miminko nosí zkoušet přikládat (mně ho donesly sestry asi 3h po porodu a potom prostě jak se jim to hodilo, kdy měly čas, protože dítě je na bečárně spolu s dalšíma císařátkama a dětma, co tam maminky chvíli nechaly, takže obvykle ho donesli ospalý nebo mrzutý…)
2. na normální pokoj jsem šla 48h po císaři
3. kojení se samo rozjede (jakože mlíko se spustí), ale jak tam chybí to bezprostřední přiložení, tak se to někdy nepovede, bohužel, to byl i náš případ. Malý se odmítl přisát a tak jsem mu 3 měsíce vše odsávala a krmila ho flaškou
4. domů jsem šla 6. den (den operace se nepočítá), tj. s.c. byl ve čtvrtek, domů ve středu.
jinak řešila se tu lenost personálu atd…i když samozřejmě bych ráda měla malého u sebe od začátku, tak chápu, že to není někdy možné. U nás je JIP v jiném pavilonu než 6N a chápu, že není naprosto v silách sester vozit miminko kdykoli si békne k mamince
, navíc není tam samo, průměrně ten den porodí sekcí třeba 3 mamky a fakt chápu, že se to nedá, kor když v noci slouží sestry dvě…
Mikito, no nevím, na lyžích po měsíci?? Ono je císařský řez velká operace, žádná sranda. Hojí se to cca 1rok, než je to úplně ok… Myslím si, že je zbytečné se přeceňovat.
Bolí to, je třeba se k tomu stavět s respektem. V mnoha zemích se na sále hodně umírá. My máme super péči v porovnání s každým.
Měla jsem plánováný porod, epidurál, bolesti obrovské docela dlouho.. druhý den mě hnali do sprchy, šílené, ale jinak bych tam ležela dodnes
. Malého nosili a až když jsem byla na normálním pokoji a v pohodě, tak jsem si ho vzala k sobě (3den). Vůbec mi nepříjde, že bych byla o něco ochuzená. Věděla jsem, že budu potřebovat sílu a energii, doma jsem už měla 2,5letého roštáka…
Šťastný porod přeji
a jinak hojení je opravdu strašně individuální,já tyto operace snáším perfektně, pominu-li hustou anémii a nevolnost z narkozy, která nastupuje druhý den, tak co se rány týče, za týden lítám jak veverka, za tři neděle jsem schopna jet do Alp (vyzkoušeno po prasklém mimoděložním, taky to museli dělat velkým řezem)…tak uvidíš
co se bolesti týče, tak mně ta rána ani ne tak vyloženě bolela, jako spíš dost silně štípala, bylo to nepříjemné, ale vydržet se dalo (opiáty jsem odmítla ihned, jak jsem mohla, oni jsou v tomto bohužel dost nekompromisní
)
kackamates…on to ma fakt kazdej jinak…tak pisu i svoji zkusenost treba bude mit zakladatelka stesti a bude se hojit jak ja…ja fakt po mesici byla naprosto ok…nic nebranilo v tom jet na hory (jako ne ze bych nonstop celej den vydrzela na prkne…ono clovek ztrati i kondicku po nejakym tom mesici tehotneni a setreni se)…i jizva mi zmizela uplne..vypadam jak kdybych nerodila vubec ![]()
Rodila jsem akutním císařem, skoro celý den po porodu jsem ležela na JIPce, kam mi syna přinesli jen jednou. Na noc jsem ho dostala až čtvrtý den po porodu (dřív bych neměla sílu) a domů jsme šli po týdnu. Jizva se mi zahojila krásně a ani s kojením nebyl problém, rozkojila jsem se třetí den po porodu.