Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj ženy. Příští týden mě čeká rozhodnutí, jak rodit. Mám druhý porod, KP, mimino odhad 3,5 kg, což je o. k., ale u mě o dost větší než první (2,6 kg). V porodnici mě příští týden prý v podstatě nechají vybrat, jestli se pokusit o normální porod nebo naplánovat CS. Každý dr. mi radí něco jiného, já se přikláním k CS, je tam víc důvodů, především první porod nebyl zrovna ukázkový (nejde o bolest, jde o strach o dítě) a byly po něm komplikace a dlouhá rekonvalescence. Navíc prý cca polovina porodů KP stejně skončí na operačním sále.
Rizika atd. mi vysvětlí v nemocnici, tady bych se ráda zeptala, jak jste se cítily po CS vy:
Zajímají mě spíš dlouhodobější problémy, chápu, že prvních pár dnů/týdnů nebude legrace, je to operace.
1. Intenzivně asi týden
2. Hned po příchodu domů (4. den po porodu)
3. Za 4 měsíce po porodu
KP pánevním bych přirozeně nerodila ani za nic.
@Pipi 00 já jsem relativně čerstvě po císaři. Rodila jsem v půlce října.
1. - po prvním císaři mě jizva nebolela vůbec, po druhém pár měsíců
2. - hned po návratu z porodnice, ono to jinak nešlo
běžný úklid jsem jenom šolíchala, do vany a z vany dával dvouleťačku tatínek, když nebylo zbytí, tak jsem ji musela vzít já, snést třeba ze schodů jsem zvládala celkem v poho. Naštěstí mám manžela, který zvládne nákupy i navařit, takže v tom mi hodně pomohl
3. zkoušela jsem jógu asi po pěti měsících, ale začala jsem dost cítit jizvu. Pořádně cvičit jsem začala až teď - po osmi měsících, to už mám vše ok
Podle sebe - beznou peci o domacnost zvladnes nejdyl po dvou tydnech, nejvetsi problem bude asi se zvedanim starsi dcerky, ja mam sice prvni, ale kdyz jsem ji potrebovala ze zacatku vzit treba v sedacce, nebo balik vody, tak to bylo dost neprijemne az bolestive. Jizva pri beznem provozu bolele tak dva tydny, ale treba prave pri zvedani neceho tezsiho, nebo kdyz jsem se zvedala se zapojenim primych brisnich svalu, tak to bolelo skoro tri mesice. Ale musim rict, ze na bolest jsem citlivka ![]()
1. Jizva bolela týden v nemocnici, po 2 týdnech jsem o ní skoro nevěděla. Na dotek jsem měla jizvu a okolí necitlivý asi půl roku, ale bez bolesti.
2. Hned jak mě pustili z porodnice jsem běžně fungovala, manžel v práci, dovolená nebyla třeba, nikdo mi nepomáhal. Bylo to první dítě, tak jsem jiné na starost neměla.
3. Na sport jsem neměla čas, měla jsem dost uřvaný a nespací mimino. Posilovací cviky jinač hned po 6-nedělí. Při otřesech(běh, skok)mi to bylo na jizvu nepříjemné asi 3 měsíce.
První týden jste v porodnici, možná jen 5 dní, já tam byla 6. První den po cs jste na Jipu, do 24h vás postaví na nohy - no bolí to, ale dá se to. A pak je to den ode dne lepší. Prvních 14 dní je horších a pak se to hodně zlepšuje. Se zvedáním nevím, určitě měsíc, možná min. měsíc bych nic těžšího nezvedala. Myslím, že na dlouhé procházky to taky hned nebylo. Ale pomalu se došourat na písek, to by šlo. Asi moc konkrétně jsem neodpověděla, je to už 7 let.
@Pipi 00, nejde ani tak o to jak dlouho bolela jizva, ale spíš ty přeťaté břišní svaly, které člověk normálně ani netuší při čem všem používá..
Minimálnš měsíc mně omezovalo zvedání něčeho těžšího, ne 4 kilového miminka, to je v poho, ale už třeba vajíčko s miminkem jsem nést sama nemohla, což mně dost vadilo, jednak je už těžší, jednak si ho člověk opře o jednu stranu břicha, že.. staršího jsem nepochovala taky ještě několik týdnů.. Péče o miminko v pohodě, o domácnost po návratu z porodky taky celkem v normálu, ne nějaké výkony, ale přiměřeně a na pohodu se zvládlo vše… Posilovat a cvičit na břicho mi doktorka povolila nejdřív za 2 měsíce, radši prý za 3.
1. ani nevím, ale asi jen pár dnů
2. okamžitě po příchodu domů (4 den po sekci)
3. nikdy ![]()
A to jsem měla CS kvůli dvojčatům a doma jsem na ně byla sama (přítel v práci, hlídací babičky pracující a daleko), víc než jizva mi vadilo vyplandané břicho (v 9. měsící s dvojčaty jsem ho měla fakt mega
) a trvalo asi 6-nedělí, než se stáhlo zpět, do té doby jsem si ho občas přidržovala rukou ![]()
Tak díky, to vypadá (ve srovnání s mým prvním porodem) celkem rozumně. Zvedat bych nesměla ani po normál porodu aspon 6 týdnů a nesmím ani v těhotenství. Vajíčko už jsem se naučila s první nechávat pokud možno v autě a starší všude leze sama krom vany a mimořádně vztekacích situací
. Úklid si případně zaplatím (už někoho mám, musela jsem 2 měsíce v těhu ležet) a cvičit první 3 (spíš 6) měsíců asi moc nestihnu. Tak to snad nebude velký drama
.
@Pipi 00 1.nejhorší je vstát z postele poprvé a umýt se. pak už to šlo.
2.podruhé hned po příchodu domů, ale dost jsem se šetřila, nic nezvedala atd. Manžel měl ošetřovačku na 9. dní. Pak šel do práce. Poprvé se týden staral o malého on.
3.hodně pohybovat a cvičit jsem začla asi 3 měsíce po porodu, ale opatrně a šlo to.
Jizva mě vlastně nebolela.
Já jsem po dvou dnech doma skončila s prckem ve špitále (on byl nemocnej), takže tam pokračoval servis typu jídlo na pokoj a na starost jen mimino. Ale pak jsem doma vcelku už přežila. neměla jsem teda žádné starší ditě.
Sportovat (pilates) jsem začala v 15 m dítěte, neměl mi kdo dítě hlídat.
Příspěvek upraven 28.04.15 v 12:30
Rekonvalescence po SC skoro nulová, cvičit-břišní tance od 5 týdne +fitbal, skoro vše, jen mi nedoporučili velké protahovačky.
Od konce šestinedělí normálka 3× týdně cvíčo-bosu, aerobic.
Jizva nebolela skoro vůbec, tak týden jsem jí cítila při vstávání z postele.
Jinak zvedání nedokážu posoudit, nic jsem nezvedala, běžná péče bez problémů. Manžel byl doma 14 dnů, takže pomáhal.
Kojení do 13m.
Měla jsem plánovaný SC.
Jinak neváhej, pokud je mimi KP nerozmýšlela bych se vůbec.
@Pipi 00 jizva mě bolela asi 2 týdny, v domácnosti jsem fungovala hned jak jsem přišla domů- 4.den po CS, manžel mi pomohl- uvařil, ale jen pár dní, ale po 3 týdnech od CS jsem dostala zánět a poležela jsem si 5 dní ve špitále, cvičit jsem začla až 4. měsíc po CS, já bych císařem už rodit nechtěla, pokud by to nebylo nutné, což v tomto případě bylo, rekonvalescence byla dlouhá, bála jsem se zakašlat,…
Každá jsme originál a každá máme jinej práh bolesti. ![]()
Já po 6 dnech byla po CS doma a hned jsem se musela starat o mimčo. Hlídací babičky atd. nebylo a manžel musel do práce.
Zvládala jsem to v poho, i vařit, žádnej problém. Občas mě to zabolelo, ale to k tomu patří, operace bříška není žádná prča.
Takže se drž a neboj, zvládli jsme to všechny, tak ty taky ![]()