Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám 4letého syna a někdy už nevím co s ním. Na jednu stranu je to doma neposlušný divoch, ale na druhou stranu je na některé věci velmi přecitlivělý. Od září začal chodit do školky a od té doby je to každodenní pláč. Nejhorší na všem je, že se nedokáže začlenit do kolektivu a najít si kamarády. I jako menší nikdy neměl rád dětská hřiště (je tam moc dětí) a různé dětské společenské akce (karneval…), vždy hrozně plakal a nehnul se od maminky. Jak jsem psala, tak od září je ve školce (myslím si, že kolektiv prostě k životu potřebuje a měl by si zvykat), ale opravdu těžce to nese. Nemá žádného kamaráda a z toho mála co mi řekne, tak si ve školce hraje jen sám a do ničeho se nezapojuje (naštěstí ho paní učitelky nenutí). Má problém si ve školce o cokoliv říct, proto každé ráno s pláčem řeší jak si obuje sám bačkůrky, kdo mu dá mikinu a bundu, jak si zaváže boty, co má dělat, když mu je venku teplo, co má dělat když mu nechutná jídlo… Vždy mu vysvětlím, že mu paní učitelka ráda vždy pomůje, jen si musí říct…
Budu ráda za každou radu či postřeh ![]()
Ahoj, asi ti neporadím, ale mám doma to samé. Deniskovi je 3,5 let a do školky jsem ho ani nemohla dát, byl by nešťastný. Zkusím to za rok. Vím, že děti kolektiv potřebují, ale náš doktor mi říkal ať to nechám být, že ještě není zralý, že některým dětem (hlavně prý jedináčkům) to déle trvá. Mám malé mimčo tak si můžu dovolit si ho nechat doma. Nemám na to se každý den dívat jak pláče. Držím ti palce a doufám, že někdo poradí jak to tomu malému človíčku vysvětlit, že je školka vlastně fajn.
@jaknel A co se zkusit domluvit s nějakou maminkou ze školky, že třeba půjdete ty, ona a vaši kluci do zoo. Když tam bude sám jens tím chlapečkem, třeba se osmělí, zažijou něco pěkného a ve školce se budou bavit a tím by se mohl do kolektivu trochu vtáhnout.
Ahoj mám doma to samé. Synovi je 3,5,doma divoch že bych ho přerazila někdy a ve školce jak miminko.Syn je taky přecitlivělý, ráno brečí pokaždé když ho tam vedu, ale pobrečí si pár minut a pak je dobrý. Ale nezapojuje se mezi děti, hry atd atd.On ještě ani pořádně nemluví, což je asi taky trošku bariéra mezi ním a dětmi. My chodíme do soukromý, ve státní by jsme si asi neškrtli, to vím, že by nedal.My jsme tam chodili už minulý rok na dva dny v týdnu a teď od září každý den kromě pondělí a jeden i spí. Každopádně učitelka se snaží ho zapojovat, ale nenutí ho. Pokrok udělal v tom že mezi ty děti jde, obědvá s nimi u stolu, to taky nechtěl. Jestli si říká, že mu je zima nebo teplo to netuším, učitelka mu ještě pomáhá s oblíkáním, svlékání mu jde. Nechce tam jíst, jenom občas.
Nemá moc ráda malé děti ale ty starší a těch je tam minimum.
V pondělí jdeme k psychologovi a budu se ptát co s ním.
Asi bych ti poradila pořád mu to vysvětlovat že se nemusí bát apod. vím že je to těžký a některé děti to prostě nepochopí dlouho, jako ten náš. A poprosila bych učitelku aby mu pomáhala trošičku a vysvětlila že se nemusí bát. Když v ní získá důvěru, třeba to bude lepší.
On tam syn chodí s kamarádkou z ulice - ráno se sejdeme na ulici, jdou společně, jenže ve třídě se holčička rozběhne za ostatními a on jen brečí u mě, poté si ho odvede paní učitelka a za celý den se do kolektivu nezačlení, protože tam jsou i „cizí“ děti
.
Minulý víkend jsme byli v pražské zoo, syn tam zahlédl velikou skluzavku, byla tam fronta, tak ji trpělivě vystál a když u byl na řadě, tak se rozplakal, protože tam jsou opět „cizí“ děti. Je plno situací, kdy vidím, že by něco chtěl jít dělat s ostatními, ale nedokáže to v sobě překonat a tak raději stojí u mě a jen kouká.
Ahoj, náš mladej je něco podobného. Někdy dokáže řádit úplně neskutečně (i v kolektivu), ale na druhou stranu je taky někdy dost cíťa. Na hřišti tedy problém nemíval, měly jsme s kámoškama „kočárkovou“ partu, takže už od malička se točil mezi kamarádama, ale s nástupem do školky ve 4 letech měl taky problém, první týden dva si občas poplakal, prvních půl roku učitelka říkala, že se moc do kolektivu nezačleňuje, uměl třeba všechny písničky, básničky, ale když nacvičovali na besídku, tak to nechtěl říkat, nechtěl s dětmi společně cvičit, nic. Pak se to prostě nějak samo od sebe zlomilo, zvyknul si. Chce to čas. Dodnes má slabé chvilky, když na něj třeba nějaký dospělý spustí zhurta (i ze srandy), vidím na něm, že začíná nabírat, v kolektivu kamarádů dobrý, ale když lidi nezná, tak se stydí a drží se u mě, ale já taková bývala taky.
Asi bych ti doporučila zkusit se seznámit s nějakým rodičem, matkou od společného spolužáka ze školky (zkusit navázat třeba v šatně kontakt, společné téma se určitě najde), pokud bude oboustranná chuť, tak si domluvit třeba společnou návštěvu hřiště a zkusit ho takhle s někým seznámit blíž, aby v té školce měl
alespoň jednoho důvěrnějšího kamaráda a ono už se to potom bude postupně nabalovat.
Petro79, taky synovi stále vše dokola vysvětluji. Říkám jak je to skvělej a šikovnej kluk a že by si sním chtěli ostatní děti hrát atd.
Píšeš, že jdete k psychologovi - o tom jsem také uvažovala, ale ještě jsem blíže nepátrala. Je k tomu nutné doporučení pediatra???
@jaknel píše:
On tam syn chodí s kamarádkou z ulice - ráno se sejdeme na ulici, jdou společně, jenže ve třídě se holčička rozběhne za ostatními a on jen brečí u mě, poté si ho odvede paní učitelka a za celý den se do kolektivu nezačlení, protože tam jsou i „cizí“ děti.
Minulý víkend jsme byli v pražské zoo, syn tam zahlédl velikou skluzavku, byla tam fronta, tak ji trpělivě vystál a když u byl na řadě, tak se rozplakal, protože tam jsou opět „cizí“ děti. Je plno situací, kdy vidím, že by něco chtěl jít dělat s ostatními, ale nedokáže to v sobě překonat a tak raději stojí u mě a jen kouká.
Jo tak v tý zoo jsme zažili přesně to samý. Hrozně tam chtěl, šla jsem s ním nahoru k tý skluzavce a viděl tam cizí děti a už tam nechtěl, ak jsme zase šli. Ale jinak na hřišti zase takový problém nemá.
@jaknel píše:
Petro79, taky synovi stále vše dokola vysvětluji. Říkám jak je to skvělej a šikovnej kluk a že by si sním chtěli ostatní děti hrát atd.
Píšeš, že jdete k psychologovi - o tom jsem také uvažovala, ale ještě jsem blíže nepátrala. Je k tomu nutné doporučení pediatra???
Nám ho doporučila logopedka ke které chodíme a mají tam i psychologa, ale musela jsem jít pro žádanku k naší dětský doktorce. Jinak bych za to musela platit.
@jaknel píše:
Petro79, taky synovi stále vše dokola vysvětluji. Říkám jak je to skvělej a šikovnej kluk a že by si sním chtěli ostatní děti hrát atd.
Píšeš, že jdete k psychologovi - o tom jsem také uvažovala, ale ještě jsem blíže nepátrala. Je k tomu nutné doporučení pediatra???
ale dobrý nápad je i co píše Gina domluvit se s maminkou ze školky a chodit spolu na hřiště a podobně.
Z meho citliveho 4letaka se stal citlivy 6letak
, ale je to o moc lepsi. Driv mel problemy se zmenami, s novym prostredim, trochu se stranil, spis pozoroval..a ted po 2 letech ve skolce a 2 letech ve skole se docela otrkal..kamaradu ma spoustu, zrovna v nedeli mel oslavu a pozval 9 deti..je fakt, ze se casto kamaradi s mladsima detma. Citlivy je porad a to mu asi zustane, ale uz spoustu situaci zvlada v pohode..Nam hodne pomohlo zvat kamarady ze skoly k nam domu..postupne i on chodil k nim a tak si ziskal dost dobrych kamaradu. Porad ma problem se nekdy poradne ozvat, nebo rict ne, ale i to se zlepsuje. Urcite je dulezite nic nelamat pres koleno, hodne o vecech mluvit a treba ho trochu pripravovat..myslim si, ze i vek hraje dost roli. Tak at se to zlepsi.
Jaknel, u nás je to taky takové. Syn má 4roky, ale chodí od září už na střední oddělení. Sice si řekne co potřebuje, ale to je tak všechno. Ptala jsem se učitelky jaký je, tak mi řekla, že ho nenutí, když vidí, že nechce se zapojit do hraní a tak. Ale říkala, že by se to mělo zlepšit. Když jdeme na hřiště tak se moc těší, ale jakmile je tam víc dětí, tak jen stojí, chvíli pozoruje a pak mi řekne: „a jdeme domu!“ Logopedka nás poslala za psycholožkou, to bylo taky něco, neřekl ani slovo, lehl si na pohovku a hotovo. Říkala mu paní at si vezme nějakou hračku a on na mě: „mamí dones mi nějakou hračku“. Říkala jsem si v duchu to je konec, nechtěla jsem slyšet co mi na to ona řekna. Ale říkala, že jen potřebuje víc času, že si nemyslí, že by byl nějaký jiný než ostatní děti. Máme za ní zase přijít po novém roce. Ale je pravda, že doma mu není rady. Nevím, možná má povahu po mě, taky nejsem nějak společenská a stydlivá jsem taky docela hodně. ![]()