Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Jitka
Jj usinat bez dudliku to sa lahko vravi. Ako synovi by dudlik nechybal, ale ked nema dudlik zacne si cucat pst…a to nechcem.
Bratranec si tak cucal prst, ze si znicil prst aj chrup ![]()
@krtek7489 píše:
@Jitka-DD Já nikdy žádné ze svých dětí neuspávala, to je omylprostě jsem je vždycky oblékla, opusinkovala, položila do postele, řekla dobrou noc a spalo se
Už od narození / syna tedy jeden čas trápilo bříško, ale to byla chvilka/ a mají to tak do dneška. I když synovi už bude tedy pomalu 13 a malé je 1,5 roku. Nikdy jsem žádné „chytré“ knihy nečetla, ať se to týká spánku, stravy, pohybu, nosení miminka, výchovy, zkrátka ničeho. Řídila jsem se vždycky svým instinktem, který tak nějak automaticky nastoupí porodem dítěte. Totiž co člověk a co mnohdy samozvaný odborník, to názor
Proto máš takový zmatek v hlavě, každý píše, nebo říká něco jiného. Zahoď všechny ty chytré knihy a trochu si věř a spolehni se na svou hlavu. A uvidíš, že budeš mít zdravé, šťastné a spokojené děti i bez těch knih a příruček
přesně..taky sem nikdy žádnou z těch knih nečetla a nemíním s tím začínat ![]()
@Jitka-DD
fakt je, že každé dieťa je iné. My sme do troch mesiacov veľkúčas dňa a nebol to len večerný plač preplakali. Skúsili sme všetko, aj si hrať, aj ukazovať, ale dcéra si vyžadovala jedno. Blízkosť. Zavynovačka ju ukľudňovala, ale nedokázala byť niekde sama, postieľka, kolíska. Ono sú všetky teórie len teórie, bežné metódy nezaberajú. Je napapaná, prebalená, dostávala v tom čase lieky na bruško, pocvičili sme a plač a plač. Jediné čo ju ozaj upokojilo bolo húpanie sa na lopte. Lenže keby som nemala pomoc v tom čase, tak mi všetko stojí. Nemáme navarené, opraté, ožehlené. Po troch mesiacoch sa to ale zlomilo a už začínala pomaličky chápať, že som na blízku aj keď ju nedržím na rukách. No niekedy dieťa proste plače, lebo chce plakať, nepomáhajú žiadne metódy. No u nás bol základný problém v tom, že od narodenia zle spávala cez deň. V podtate si len tak zdriemla ráno chvíľku poobede chvíľku a potom z vyčerpania nemohla fungovať a plakávala. A pri tom tu mala kľud. Biely šum, ani zvuk vysávača, či fénu u nás nezaberal to plakala ešte viac. Jediné čo ozaj fungovalo bolo húpať sa s ňou, držať na rukách a jemne hojdať. Nedokázala v prvých mesiacoch zaspať inak ako pri húpaní. Teraz je to už dobré, ale to obdobie bolo náročné, lebo som naozaj nič nemohla doma urobiť.
@reliska píše:
Jo a momentálně jsem začala číst knížku „A dost! Francouzské děti nedělají scény“ kde je spousta těchto bodů uvedeno (hlavně se vypichuje pojem „pauza“, kdy se s prvním zakňouráním neutíká hned k miminku, ale právě se chvilku počká, co se z toho vyvine. Zda je to jen přechod z REM spánku do NREM spánku nebo naopak, a nebo mimi skutečně něco potřebuje. Zabraňuje se tím nabourávání spánkového režimu miminka a prý všechny děti ve Francii spí nejdéle od 3 měsíců celou noc.. No, zkusím si to někde ověřit![]()
)
Na základě této knížky a „pauzy“ mi syn začal v 2,5 měsících spát 7-11 hodin v kuse. Bylo to super. Ale bohužel jsem v té době ještě nevěděla o špatných spánkových návycích a v době, kdy mu narostly dva zuby (u nás 4. měsíc) jsem si to celé zkazila usínáním s dudlíkem. Bylo to velmi pohodlné, zavinula jsem jej, dala dudlík a syn vypadal, že ihned spí… uspávání za pár minutek. Zanedlouho se ale začal budit, jak mu skončila ta doba, kdy dítě spí tím hlubším spánkem a byl problém. Podařilo se mi ho usínání s dudlíkem odnaučit a teď (6 měsíců) opět spí 8 hodin v kuse.
Založila jsem k té knize vlákno: https://www.emimino.cz/…osti-194673/ a musím ta ještě dopsat odpověď na tu svoji otázku, na kterou jsem nakonec přišla z dalších knih sama.
Co se týká těch Francouzů, autorka tam cituje statistiky a opravdu jim tam většina dětí spí od cca 4. měsíce celou noc, kojené i nekojené děti (ty tam převládají). Ale je to jako se všemi statistikami, vždycky najdete rodiny, kde to zrovna takto nebude. Francouzky se velmi brzy vrací do práce, takže jim nezbývá, než to „nějak vyřešit“ a v některých částech Francie stále prý ještě doktoři velmi brzy doporučí nějakou vyřvávací metodu. O rodičovství se tam ale od dob paní Dolteové prý celkem dost mluví (v televizi, tisku, časopisech, rádiu), takže spousta maminek tam má povědomí o to, co dělat a nedělat a nejspíše jim všichni v rodině říkají, aby „dělaly“ tu pauzu, jen pro to nevolí taková slova.
@Magnificata píše:
Já se zeptám, mám 14 m, doteďka usínala nádherně, stačilo položit do postýlky a spala..nyní, jak nabírá na rozumu, tak je řev, když jí do postýlky položím. Zkoušeli jsme jí tedy uspávat (ležely jsme s ní dokud neusnula), nicméně ona začala blbnout a místo uspvání dělala kotrmelce a uspání trvalo i přes hodinu. Včera jsem se naštvala a zkusila Estvila, chodila jsem k ní po 5 minutách a spala do 20 minut, ale nevím, zda dělám správně, jste s nimi při uspávání???
Obvykle se doporučuje spíše odejít, zvláště v době, kdy je dítěti přes rok. Vaše přítomnost to dítě více aktivizuje a matku to navíc více svádí nějak zakročit na každé zavzlykání, obvykle nedokáže „jen z povzdálí koukat“.
Ale naučit usínat dítě bez špatných návyků by mělo jít i maminkám, které mají dítě u sebe v posteli.
O uspávání dětí starších roku toho ale bohužel už moc nevím.
@weyky píše:
Já nějak nechápu to, že dítě nemá usínat např. za zvuku tlumené tv, ale ani za hrobového ticha…tak jak tedy![]()
a když mi usne u bílého šumu, je to taky zle, protože při nočním probuzení nastala změna situace-ticho!
@kvaček @weyky @weyky @Fima
Ani tolik nejde o to, že je to výcuc z více knih, ony se celkem shodují. Spíše se mi to nepodařilo napsat dobře srozumitelně.
Problém může nastat, když dítě usíná za jiných podmínek, než které panují potom v noci a když se tedy buď hluk nebo přílišné ticho stanou špatnými návyky. Zmínila jsem je z těch knih proto, že to mnoho maminek nenapadne přemýšlet o tomto jako o špatném návyku.
Pro novorozence se mnohdy bílý šum doporučuje (např. Karp), ale pokud ho nenaučíte později usínat bez bílého šumu, po 6. měsíci se v druhé části noci vzbudí, což je normální, a aby znovu usnul, bude bílý šum požadovat. Pokud u bílého šumu hodláte spát pořád celou noc, tak žádný problém (doma) nenastane.
Druhým extrémem jsou maminky, které dítě nechají usínat v pokoji, kde je hrobové ticho. Zavřou okna, všichni z rodiny musí kolem pokoje/postýlky chodit po špičkách, nesmí z ničím šustit, vypíná se televize. Pak, po nějaké době usoudí, že už dítě plně usnulo a jdou otevřít okna, normálně mluví, dělají hluk, pustí si televizi. A pak se diví, že se jim dítě (když přejde mezi spánkovými fázemi) vzbudí a nedokáže znovu v těchto hlučných podmínkách usnout.
Tedy, při jaké obecné hladině hluku dítě usíná, tu by mělo mít i v noci.
@Jitka-DD píše:
Obvykle se doporučuje spíše odejít, zvláště v době, kdy je dítěti přes rok. Vaše přítomnost to dítě více aktivizuje a matku to navíc více svádí nějak zakročit na každé zavzlykání, obvykle nedokáže „jen z povzdálí koukat“.Ale naučit usínat dítě bez špatných návyků by mělo jít i maminkám, které mají dítě u sebe v posteli.
O uspávání dětí starších roku toho ale bohužel už moc nevím.
vidíš zase naprosto nereálná rada, doporučuje se odejít
jo jasně v roce moji kluci už uplně v pohodě vylejzali z postýlky a šup byli u nás, aby zůstali v posteli to bych je tam musela přivázat ![]()
atd…fakt je to o ničem…jo můžeš se v tom patlat do nekonečna, ale realita je vždycky jinde a hlavně každé dítě stejně jako každej člověk na tomto světě je neopakovatelnej originál a tak opravdu neplatí jeden mustr na všechny
![]()
@kvaček píše:
Já si i myslím, že prostě i záleží na štěstí, jaké to dítě prostě más spaní.. I dospělý, každý jinak spí.. Někdo čučí do stropu než usne, někdo usne pomalu všude u televize, u povídání atd,..
U nás je ot tak, že v 7 položím vypije si láhev, pohladím a jdu- to co jsme popisovala je odpolední spaní, ale večer si sám usne, bez kňorání.. V noci se budí jednou buď na mléko a nebo vůbec a budí se v 6 a když teda v noci mléko má tak po té 7 hodině.. a neřekla bych, že bych měla nějaké techniky.. Stejné jak u prvního a tam jsme v noci třeba hodinu uspávali, budil se častěji..
Já zastávám názor, že je někdy vhodné jít svému štěstí naproti a že štěstí přeje připraveným.
Navíc, podle některých studií se některé spánkové problémy mohou promítnout i do dospělosti. Například děti, které bývaly často ve spánku přenášeny (z náručí, od prsa, z kočárku) do postýlky pak v dospělosti stále (hůře) usínají s pocitem, že se jim „něco“ ve spánku stane. A mnoho pravidel platí i pro spánek dospělých, ten, kdo čučí do stropu než usne může mít obvykle spánkový problém stejně jako to dítě. Jen jej třeba neřeší, tak jako mnohé maminky.
Každopádně je krásné, že Vám dítě takto dobře usíná a přišla jste si na to prostě přirozeně. Ono je třeba i časté, že matky u druhého dítěte už tolik například nešílí z každého dětského zavzlykání a nemohou „si dovolit“ zavést některé návyky typu usínání v náručí, protože se ještě starají o jedno dítě.
@Jitka-DD
tak naša malá je zvyknutá zaspávať pri telke, pri hudbe, a keď sa v noci zobudí nejak jej to nevadí. Takto aspoň môžem cez deň niečo urobiť a bežné zvuky v domácnosti jej nevadia. čo mám neter, tak tá spí v úplnom tichu a sestra nemôže pri nej cez deň nič spraviť, lebo ju zobudí každé buchnutie.
Pěkné počtení, ale i tak potřebuji radu, Budou nám dva měsíce a máme problémy s nočním usnutím, bříško nás trápí, ale nějak si nejsem jistá jestli to je pokaždý, ale malá prostě neusne, musím ji uspávat dvě hodiny a někdy i déle, prostě jde vidět, že spát chce, zavře očička, ale za chvíli řev a takhle se to opakuje 2-3hodiny každý večer.
Jistě Vám tento text zabral mnoho času, ale od reality běžných maminek obyčejných dětí je na míle daleko…
Ono je fakt každé dítě jiné, první dcera mi usnula i při hluku, mohli jsme u ní dělat rámus, přenášet spící kamkoliv, druhá je za stejných podmínek úplně jiná, vzbudí se jen při sebemenším šustnutí peřiny, přenést spící se nikdy nepovedlo, vzbudí se při jakkémkoliv zvuku..
@March7 píše:
@Jitka-DD Tento problém řeším už půl roku, děkuji, knihu od Elisabeth už jsem objednala, snad poradí a pomůže. Malá se mi poprvé večer vzbudí vždy zhruba hodinu a půl po usnutí a pak se budí pláčem dost často(v nejhorších nocích 14× za noc). Vypadá to, že bolestí, ale zatím jsme nepřišli na příčinu (alergie vyloučeny, až na kravskou bílkovinu, ale té se vyhýbáme). Rada? Děkuji
Ahoj, já bych poradila vzít k sobě do postele, pokud jste už nezkoušeli..
@March7 píše:
By @Elilen děkuji, u ní to trvá už přes půl roku:-( vypadá to, že se opravdu budí bolestí, jako by si chtěla puknout…ale dávám ji kapky proti bolesti briska, tak já už vážně nevím…Včera se budila:22, 23:15,23:40,0:35,1:05,1:50,4:00…pokazde s pláčem a uklidní se jen kojenim:-(
A jak vlastně usíná? U prsa?
Tu hodinu a půl po usnutí tam bývá takové poloviční probuzení. Pokud děti usínají s dudlíkem, což nevím, jestli máte i vy, tak k tomu se ještě váže tento text z knihy Spánek, sen a dítě: „Objevují se i názory, že miminka, která v noci dumlají, mají výrazně nižší práh probuzení se na sebemenší hluk či podnět, tedy že se vzbudí kdykoli, když jim dudlík či bradavka vyklouzne z úst. Studie ukazují, že tato schopnost snazšího probuzení a lehčího spánku trvá po celou dobu, kdy dítě spí, i když je dudlík již několik hodin zapadlý kdesi v postýlce.“
Nějak jsem měla problém se v tom textu vyznat, ale chápu to tak, že děti uspávané dudlíkem či prsem se prostě obecně asi snadněji vzbudí.
Co se týká kapiček na koliky a problémy s trávením, podáváte je při každém kojení? Má dítě problémy s trávením i přes den?
Ne každému ale takové kapičky zaberou.
Myslím, že by maminky měly vědět, že každé dítě je jiné a že ne všechna pravidla jde právě na jejich dítě napasovat. Já jako pečlivě připravená prvomatka jsem všechno tohle četla. Kromě dudlíku (bez něj by moje dítě nespalo vůbec) jsem se snažila dodržet všechny rady, i když to bylo někdy dost náročné, ale chtěla jsem dělat všechno správně. Díky EM jsem dítě v 7m naučila usínat samo. Budilo se 1-2× na kojení a pak hned usnulo. Po ukončení nočního kojení se budilo jednou. To jsem vrátila (ten zatracený) dudlík a spalo dál. Opravdová legrace začala někdy v 18m a trvá do teď. Uspávání až na dvě hodiny, kdy musím dítě držet za ruku (v lepším případě, v horším drží mě za ucho) a kolem 2 jekot, kdy se uklidní jedině po přestěhování do manželské postele (a to ne vždy), kde naše zlatíčko spí s námi nerušeně až do rána. Vědět na začátku, že má snaha „dopřát dítěti luxus v podobě samostatného usínání a spánku“ bude dítětem odmítnuta, vzala bych si ho do postele hned a ušetřila nám nervy a hodiny pláče. Moje teta v životě žádnou knížku nečetla a dítě jí usne než položí hlavu na polštář, spí celou noc, akorát vstává nejpozději v 5:30 (bez ohledu na to jak spí přes den nebo v kolik usíná v noci). Holt jsme každý orginál už od plenek ![]()