Co je to osud?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Co je to osud?
Zdravím všechny, kdo čte tyto řádky 
Holky, pevně věřím, že se mezi vámi najde alespoň pár, kdo přemýšlí o pojmech duše, duch osud… Co to vlastně je?
Vnímám duši jako něco, co nám bylo dáno do vínku. Je to „obraz“, který do nás byl vložen přes zážitky rodičů, pobýt v děloze, výchovu, silné emocionální zážitky. Od vloženého obrazu se odvíjí náš život, myslím, že pravě tomuto se říká osud. Svým způsobem je to vězení… Co myslíte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Já duši vnímám jako to nehmotné co dělá člověka takovým jakým je. Když mám jdnovaječná dvojčata tak každé má jinou duši a proto jsou to dva různí lidé i když to hmotné mají stejné. A osud vnímám jako předurčení - je mnoho variant ale ty cesty jsou pevně dané a nikdo s tím nic neudělá. My se jen můžeme rozhodnou kterou cestu zvolíme a tím si zvolit i svůj předem daný osud. Když půjdu na tuhle školu bude můj osud vypadat nějak takto, když půjdu na tamtu školu bude můj osud vypadat nějak takto. Život je plný křižovatek a rozhodování a je jen na nás kudy půjdeme, ale ty cesty jsou už předem dané a to je ten osud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pro mě duše = člověk.
Osud, nevěřím na to, že přesně všechno do puntíku je dané, ale zlomové zásadní události považuji za osudové, že nás mají někam posunout, něco nás naučit. Pak už záleží na nás, jak se k nim postavíme, zda se z nich nějak poučíme nebo ne.
Takže já nevidím vězení, spíš sérii rozhodnutí u různých životních milníků, které tam jsou z nějakého důvodu a vždycky, když nějaké to velké rozhodnutí, poučení nastane, tak se naše budoucnost změní.
Nejsem si jistá, jestli věřím v nevyhnutelnost některých událostí, ale ráda se jí utěšuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gladys píše:
Pro mě duše = člověk.
Osud, nevěřím na to, že přesně všechno do puntíku je dané, ale zlomové zásadní události považuji za osudové, že nás mají někam posunout, něco nás naučit. Pak už záleží na nás, jak se k nim postavíme, zda se z nich nějak poučíme nebo ne.
Takže já nevidím vězení, spíš sérii rozhodnutí u různých životních milníků, které tam jsou z nějakého důvodu a vždycky, když nějaké to velké rozhodnutí, poučení nastane, tak se naše budoucnost změní.Nejsem si jistá, jestli věřím v nevyhnutelnost některých událostí, ale ráda se jí utěšuju.
Gladys: mám to tak to cítění stejné, taky tak nějak uvažuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jinak já věřím na KARMU- to je vlastně odraz OSUDU. Něco s tím spojené
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak osud vnimam jako cestu, ktera je nam predem dana, ale my si smer te cesty muzeme sami menit. Jsou veci , ktere nam osud predurcil, ale my jsme pani sveho osudu a nektere veci prece zmenit jdou. Nevim, jestli mi rozumite, ale ja treba po precteni knihy Tajemstvi vnimam ten svet trochu jinak, a myslim, ze veci muzeme ovlivnit, ne uplne, neco je nam proste dane, ale nevnimala bych to jako vezeni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to zajímavé. Já to vnímám jako něco zázračného. myslím, že osud můžeme měnit jen napůl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, ty ale pojmy duse a osud spojujes. Alespon to tedy tak vyzniva…
To, ze nam byla duse a osud dana rodici pres prenatalni zazitky, emoce a vychovu by potom mohlo znamenat, ze takovy masovy vrah se narodil stejne smyslejicim rodicum? Ze maminka v tehotenstvi premyslela, jak by koho ubodala? Ne, to se mi nezda.
Ten vlozeny obraz od rodicu vidim jako zpusob vychovy, zivotni styl, prostredi ve kterem zijes… to muze byt to vezeni, o kterem mluvis. Ale i z toho se da vymanit a potom mozna „beres osud do vlastnich rukou“ 
Pokud nejaky existuje…
Příspěvek upraven 20.02.12 v 12:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemyslím, že je osud vězení. Prostě jaké si to uděláš, takový to máš. A to „udělání“ je záležitost mnoha životů dozadu.(věřím na reinkarnaci) Takže žádný takový, že přece nikdo nemůže za to, do jakého těla a prostředí se narodil - může si za to sám a měl by se chovat tak, aby se příště zrodil lépe - pokud tedy chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gina108 píše:
Nemyslím, že je osud vězení. Prostě jaké si to uděláš, takový to máš. A to „udělání“ je záležitost mnoha životů dozadu.(věřím na reinkarnaci) Takže žádný takový, že přece nikdo nemůže za to, do jakého těla a prostředí se narodil - může si za to sám a měl by se chovat tak, aby se příště zrodil lépe - pokud tedy chce.
Tak ja byla v minulem zivote nejaka bohata rozmazlena panicka, co mela uplne vsechno. Protoze v tomhle zivote mi to docela chybi… jsem proste zvykla z minula 
Ja to tvdim manzelovi furt! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leni, osud je (asi…) cesta, na které projdeš řadou křižovatek… Na každé křižovatce si musíš vybrat, kterou další cestou se vydáš.
Naše rodina - po přímé otcovské linii - už pět generací žije „kočovným“ způsobem života. Žádný potomek ještě nedožil svůj život ve vesnici, kde se narodil jeho otec. A jsou tady na jižní Moravě rody, které to mají přesně opačně..... Tak možná tohle bych ve svém případě označil jako „osud“… Pořád se někam stěhovat, pořád být v pohybu. I když je to většinou na území 40 krát 40 kilometrů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já duši vubec nemám spojenou s osudem. Myslím, že člověk si utváří život sám, sými rozhodnutími. Tím si mužeme buď přilepšit, nebo přihoršit. A následky svých činů- kdyby byly fakt ošklivé, si ponese dál. Něco jako karma.
Duši si představuju jako něžný obláček toho dobrého i špatného z nás, naše myšlení, pocity a pod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj Leno 
Jako vězení vnímám fyzické tělo a nedostatek odvahy překročit svůj stín.
Na pevně daný osud nevěřím. Ale věřím, že některá setkání a události jsou tu proto, abychom víc pochopili, aby nás posunuli dál.
Duše je mé opravdové já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Usadit se - to by v mém případě znamenalo držet v ruce tak dva a půl miliónu korun (minimálně). Což nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
