Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Deninina Mám hodné tříleté dítě. Asi to taková rarita není, to, že je víc dětí akčních, divokých, nezvladatelných bude možná i pokřivená optika emimina (nebo diskusí obecně) - všechny ženské tu mají nevěrné chlapy a nesnesitelné děti ![]()
Diskuse se založí, když JE problém. Nenapadlo by mě zakládat diskusi na téma „dítě dobře spí“, „dítě dobře jí“, „dítě nezlobí“, „dítě se nevzteká v obchodě“ atd. Tím pádem jsou matky pohodových dětí v podstatě mlčící skupina. Je fakt, že coby monomatka si můžu pískat a dovolit vysvětlovat a přesvědčovat - je na to čas a prostor.
K poznámkám, že ta hodnost brzo přejde - radši ať mě varují a spletou se, než naopak
Sama vnímám vzrůstající náročnost s věkem, protože tříleté dítě (i zlaté) vyžaduje víc pozornosti, chce zkusit víc věcí (a zejména prosadit svou) - krom toho mně osobně už hrabe z rodičáku a stříhám metr do školky.
Ale tak samo, že všechny pozitivní vlastnosti mých dětí jsou dáno mojí výchovou. Všechny negativní vlastnosti zdědili, damozřejmě od otce. ![]()
@Lama Lama Tak to ti závidím. Já díky silné ženské linii dopadnu jako moje máma, která v mé pubertě volala „já ji snad ani nemůžu mlátit, vona je celá po mně!“
Mimochodem do mých ca 14 let nevěřila na pubertu, neb u jejích dvou mladších bratrů a syna prošla zcela nepostřehnutelně.
Mám v podstatě hodné dvouleté dítě, které teda nechce chodit na nočník. Je to malej ráček a je neuvěřitelně citlivej a někdy kňouravej. Neválí se po zemi ale dokáže se hrozně rozplakat když se po cestě do alberta nestavíme do pet centra koukat na ryby
( období milovaných ryb trvalo asi měsíc).Když jdeme z hřiště udělá pápá děti, pápá písku, fňukne a ale jde a pak je v poho, na druhou stranu když nechce utíká a přivolám ho jenom na tik tak
.Nechodí do louží v jiných botách než v holinkách, dobře spí, jí a stejně se tam období vzdoru projevuje. Tisíckrát sáhne psovi do misky s vodou, tisíckrát už otevřel šuplata kdekoliv po bytě. Nenechám si skákat dítě po hlavě, přeci jen je hrozná zodpovědnost vychovávat normálního člověka kterého si jednou bude možná brát nějaká holka a já bych nechtěla aby byla chudák ale snažím se nekřičet a neplácat ne že bych to neuznávala ale ono to na citlivečka prostě jinej dopad než horší pláč mít nebude, takže u nás funguje už teď zákaz oblíbených hraček, pohádky atd. A stejně si myslím že mám skvelé, hodné dítě o kterém by mi někdo řekl že je spratek tak možná jendou
.Bohužel část dítěte se sá ovlivnit výchovou qa vzorem z rodiny ale pak je tam ta osobnost a povahové rysy děděné a s těmi člověk nic neudělá. Já nejsem kliďas jsem kozoroh, přítel vodnář taky ne zrovna flegmatik ale to naše zlato nás učí a jednou ze mě díky němu bude taky o dost lepší člověk. Ségra mi kolikrát říká že tam kde já jsem v klidu ona by už omdlívala a to má roční holku která je děsnej nezmar
.
Já neznám hodné dítě… jakože tím myslím, takové, které dělá jenom to co máma chce..Myslím, že je to nereálné..
Já si myslím, že umění je dítě naučit, že takto se chovat nemá a ono vlastně někdy to zlobení musí být, aby vědělo, že takto ne.. Takže i to zlobení v tom obchodě, kdy ta máma řekne, tak to teda ne..
U nás, když řeknu upřímně - 5 let, jsem ráda, že nemám kluka, který je drzý na mě, je sice umínění, odmluví, ale neni drzý na mě, ale stačí jednou, dvakrát mu prostě rázně číct, tohle ne, a na 99 % to příště už neudělá..