Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tohle začal dělat syn tak měsíc dva před porodem a potvrdily mi to i sousedky, že u nich to bylo stejné. No už větří nějakou změnu
. Řekla bych že je to takové předžárlení:-). Ale rozhodně bych to neřešila bitím - to situaci jenom zhorší a po porodu nastane peklo. Zkus s ním trávit hodně času, věnuj se mu, chce tě prostě jenom pro sebe - mně to přijde normální. Ano scénky jsou blbé ale snažit se to i chápat, prostě on to jinak „říct“ neumí tu bezmoc. Já jsem se u syna naučila - a to je velký vztekloun mu říct - chápu, že se zlobíš ale je potřeba…bla, bla. Dítě pak cítí nějakou podporu, že není na to sám. A to není benevolence protože pak to dítě musí udělat co po něm chci, ale je tam víc pochopení.
a ne ho zmlátit a myslet si, že tím se to vyřešilo, právě naopak.
Příspěvek upraven 06.08.14 v 09:58
Take si myslim, ze je to zarleni na miminko.
Bitim a sprchou?? to akorat umocnujete a prohlubujete jeho zavislost.
Ja bych spis nazev diskusr zmenila na co s rodicema nez co se synem. Mam deti 2 roky po sobe, proste jednoduse te ma rad a chce pozornost, je to uplne normalni. Nechapu proc se to resi bitim a jeste ke vsemu sprchou, normalne bych dite nechala byt, at se vyvzteka a pak v klidu situaci vysvetlit. Popravde je mi ho teda trochu lito.
S vasim pristupem ho po narozeni mimi budete bit od rana do vecera, to teprve zacne a to ze ti syn utira slzy a tak mi prijde jako citove vydirani z tve strany, si to predstav opacne
Je to možná žárlivost, každopádně pokud je až tak nepříčetný, tak bych se ho spíš snažila uklidnit, než mlátit a dávat pod ledovou sprchu. To mu nic nepřinese… A jestli takhle reaguje v situacích, kdy ho „opouštíš“, tak bych se ho na to snažila připravit, jako třeba „Odpoledne pojedu s babičkou na chvíli pryč, zase se za tebou vrátím a (případně) něco ti přivezu…“ atd.
Zakladatelko, mám pocit, že jsi v termínu, kdy máš jistě nachystané věci pro miminko a s prckem o něm asi i mluvíš. Nebo mluvíš o miminku s jinými a prcek to slyší. Tohle chování je normální forma žárlení na miminko vy mu svým přístupem dáváte prostor k tomu, aby měl pocit, že ho mimčo připraví o rodiče. Není normální řešit tyto projevy výpraskem. Tohle je cesta do pekel a upřímně nechápu, co si myslíte, že tím vyřešíte (kromě toho, že si asi na chvíli ulevíte
)
Syn slibuje, že už to neudělá? Proboha, víš, jakou paseku musí tohle dělat s jeho psychikou? On se musí cítit být vinen za to, že projeví svůj strach - bohužel formou scény, kterou ty ani manžel nedokážeš v klidu přejít? S ním není vůbec nic, ale ty a manžel byste se nad sebou měli zamyslet. Protože takovým jednáním akorát nahráváte tomu, že syn bude na miminko žárlit čím dál více a nedej bože, aby mohl chtít potom tomu novorozeněti nějak ublížit, protože "ono může za to, že vy už na něj nemáte čas a vše řešíte bitím
"
A také byste měli trochu zapracovat na jeho sebevědomí, protože tímhle stylem z něj jednou vyroste zdeptaný jedinec, který bude mít strach udělat nebo říct cokoli, co by chtěl. To, že se chodí za každou blbinu omlouvat, a slibuje hory doly - to není u malého dítěte normální. Naopak byste za ním měli chodit vy, a omluvit se, že vás to mrzí, ale že vám v tu chvíli ruply nervy a proto dostal výprask, případně tu sprchu. A věř, že vím, o čem mluvím. Maminka mě v dětství řezala hlava nehlava za každou blbost a následky si z toho odnáším dodnes a dává mi to sakra hodně zabrat, abych na sobě zapracovala a neměla strach…
Příspěvek upraven 06.08.14 v 10:06
Žárlí, do toho období vzdoru, zkrátka normální vývoj 3-letého dítěte.
Bitím a sprchou rozhodně nic manžel nevyřeší. Ba naopak. Chudák kluk.
Děláš zásadní kravinu - používáš na něj hrubou sílu - Tebou uváděné bití.. On prostě a jednoduše žárlí, evidentně má aji období vzteku.. Nauč se pracovat sama se sebou, s emocemi, pak s nim.. tohle je špatně. Stanov hranice, ale vyžaduj dodržení bez násilí.. chudák prcek, pár bych zasloužila spíš ty ![]()
Třeba u toho prádla, zkusila si se s ním chvíli pomazlit a pak sebrat prádlo spolu nebo hne dostal?
a tu sprchu jako ze ho manžel osprchoval ledovou vodou???
Zarli na miminko, ted s tvym velkym briskem uz je to pro nej daleko vic viditelne a hmatatelne nez kdyz mu nekdo pul roku rika, ze bude mit sourozence, pritom mama je furt stejna ![]()
Já jsem se s ním celý den, akorát už nemůžu jisté věci, to je jasné. Na mimi se těší, pěkně o něm mluví, hladí bříško. Nechovám se k němu jinak než kdy jindy. Pořád má celou moji pozornost. @peeli Citové vidírání? Myslíš, že mi to dělá dobře? Pane bože ![]()
Je to malý kluk, teprve se učí zvládat své emoce. Od toho jsi tu ty jako matka, jeho vzor, abys mu byla příkladem a pomohla mu. Chudák sám neví, co se s ním děje. Ještě se pak omlouvá. kdo to ale nezvládá víc, jsi ty - vyhrožuješ mu (jestlibudeš zlobit, nikam nepůjdeš), biješ ho a ještě tá ledová sprcha! ![]()
Jak se má učit tyto emoce zvládat, když ty sama ho to neumíš naučit?
Zamysli se nad tím.
Nebít netrestat
cítí se nejistý, bojí se, chce upoutat na sebe pozrnost
tím, že ho zbiješ to jen zhoršíš, bude se cítiti ješt více ohrožený a nechtěný a až se to díte skutečně narodí a budeš se muset věnovat miminu a jeho odsouvat lehce na vedlejší kolej
víš jaký je to záhul na psychiku dítěte???
Vždy kydž začne takto „zlobit“ tak ho vem do náruče, obejmi, popusinkuj a řekni, že ho miluješ, ale musíš udělat toto, protože toto, ale že se zase vrátíš a zse ho obejmeš a budete si hrát…
Zdravím ženy, potřebuju od vás slyšet váš názor na situaci kt.se teď poslední měsíc děje. Můj syn (téměř 3,5roku) poděkuje, poprosí, udělá co mu řeknu… poslední dobou má neskutečné návalaly vzteku. Popíšu na třech situacích.
1.Měli jsme jet odvézt neteř na tábor, syn ten den trochu zlobil, tak mu říkám, že jestli bude zlobit dál, nepojede s náma. Nic se neměnilo a tak jsem rozhodla, že odvezeme neteř já a manžel. V tu ránu šílený záchvat že já nikam nepojedu. Když jsem stejně šla málem rozmlátil branku, že já prostě nejedu! Dala jsem mu na zadek, ale držel mě a řval jak smyslů zbavený.
2.Jeli jsme s mojí mamkou na veterinu, měla nemocného kocoura, takže injekce na umrtvení. Říkám, že se mnou nemůže(u toho přece nemusí být). Opět stejný scénář, kdy se na mě pověsí a hystericky řve. Odešla jsem, od manžela výprask a ledová sprcha. Poté, prý chvíli trucoval v pokoji a pak se přišel manželovi omluvit
3.Včera, nespal odpoledne usnul na chvíli kolem 6 a když se vzbudil byl protivný. Chápu. Šla jsem ven sebrat prádlo a najednou za mnou přiletěl zase v tom stavu, že žádný prádlo sbírat nebudu. Vyhazazoval mi věci z koše a strkal do mě, ať se k těm šňůrám ani nepřibližuju. Dostal.
Můžete my prosím vás říct, co mám dělat? Jsem ve 32.tt a fakt to nedávám. Když se situace uklidní, bulím jak želva. Syn mě objímá, utírá slzy a slibuje, že už to nikdy neudělá. Co to s ním je? Syna miluju nade vše, je to vymodlené miminko.
Díky