Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Vždyť to říkám, já chci radu co se dějě, co mám dělat, umíte číst? Zatím tu poradilo a vysvětlilo jen pár ženských.
ano, číst opravdu umím, pokud to není jaksi jasné
ale budu se opakovat, rady jsi dostala, jenom špatně neseš kritiku, která se tady na Tebe sesypala. Klukovi se dostává fyzických trestů neoprávněně, to Ti tu bylo vystvětleno a ty se tomu ještě divíš ![]()
@silvik.sk super profilovka ![]()
jinak zakladatelko, neporadím…snažně doufám, že když budu mít děti blíž sebe, tak se té situaci třeba vyhnu…ale třeba taky ne ![]()
Co zkusit linku pro rodiče?
http://cs.wikipedia.org/…%C3%A1_linka
nebo dětského psychologa, ať ti odborně poradí, co se děje a jak to řešit…
Já mám dokonce tři děti blízko po sobě
A radu jsem tu taky dala a nijak neobviňovala. Sama vím, jak dokážou ujet nervy. Ale je fakt, že je potřeba počítat i s kritikou, každej jsme holt ňákej a zbytečně se nevytáčet a neurážet
Zrovna se mi tu ti dva starší řežou a hádají. Ale dělám, že tu nejsem, musela bych se zbláznit
Ono je to během chvilky přejde a zase si spolu hrajou a objímají se. Někde a nějak se prostě musí naučit svoje problémy a emoce řešit ![]()
@verulicek píše:čekala jsem že se tu nani sesypete kvůli tomu že malý dostal na pr del…zakladatelko, tohle tu nesmíš nikdy přiznat
Promin, ale dostat na pr.del může za to, že se ti vyrve z ruky a chce skočit do silnice, nebo za to, že mlátí kočku smetákem. Ale přece ho nemůže mlátit za to, že vyžaduje její pozornost
![]()
Teď jde jen o to, jestli je „matka“ natolik inteligentní, aby rozeznala tyto situace, protože bohužel je dost takových, které mají rovnici „DÍTĚ SE NECHOVÁ JAK JÁ BYCH CHTĚLA“ = „DOSTANE NA PR.DEL / JINÝ TREST“.
@Anonymní píše:
Proto se ptám, co s tím, co dělat. Jste se na mě seypaly jak kdybych ho mlátila od rána do večera. Tady chtít radu, to je fakt za trest
však jsme Ti radily.. nebít, netrestat, zaměřit se na důvod a odstranit ho
prostě se s dítětem naučit pracovat. Jo, je to náročný, ale jde to ![]()
Omlouvám se, nečetla jsem celou diskuzi. (Taky mám teprve malé dítě, takže minimum zkušeností)
Ale i tak… Moje mamka vždycky říkala, že bití dítěte je chyba rodiče. On neustál situaci. Dala jsi 3 příklady a v každém bylo vaším „řešením“ bití. U nás se za bití mamka omlouvala nám (i s vysvětlením proč se to stalo).
A plakat před dítětem ve stylu „maminka pláče kvůli tobě, pociť vinu“ je podle mě citové vydírání.
Navíc evidentně to nejsou návaly vzteku jako takové, ale strach, že odejdeš…
Zakladatelko
Chápu va jaké jsi situaci, nijak neposuzuju ani neodsuzuju. Mám děti 21m od sebe. Pár týdnů před porodem bylo u nás taky peklo, ale vyřešila jsem to tak, že jsem se synovi věnovala ne tak jako předtím, ale o hodně více. Spal se mnou v posteli, pokud měl záchvat vzteku, tak jsem ho co nejvíce objímala, všude chodil se mnou. Po porodu jsem mezi kojením nechávala mimčo (pokud to bylo možné a manžel měl volno) manželovi a šla jsem se synem ven před barák. On nic víc nepotřebuje, než mu ukázat, že ho miluješ. Dítě nedokáže své potřeby vyjádřit, nedokáže říct - maminko, já se bojím toho co máš v bříšku, bojím se té změny, že už nebudu jen já, ten pro tebe nejdůležitější. Ukáže to jediným způsobem jakým to jeho mozek zvládá - bude zlobit, vztekat se, nebo jinak dožadovat pozornosti. Vím, že to je někdy náročné, taky jsem to občas obrečela a i dala na zadek, ale bylo to mé selhání, které situaci nijak nepomohlo. ![]()