Co řešit a co neřešit - syn a kamarádi

@Bibi239 píše:
Ja bych synovi vsvetlila, ze v kamaradstvi jsou si oba rovni, ze neni jeden, ktery posloucha jak hodinky a druhy, ktery se posmiva, ublizuje.Tvuj syn by potreboval posilit sebevedomi, aby nemel potrebu setrvavat ve vztazich kocka-mys, kde on je tou mysi.
Zkusila bych ho prihlasit nekam, kde by mohl potkat kluky s podobnymi zajmy, smyslenim… Treba skaut, nejaky krouzek malych ctenaru, prirodovedcu atd, zvysis mu sanci na normalniho kamarada.

Taky naprostý souhlas.
@SarkaNovo Jako dítě jsem byla v situaci tvého syna, takže docela chápu jeho i tvé pocity. Ale jak už tu zaznělo, toto opravdu není kamarádství. Synovu kamarádovi rozhodně nic neříkej, myslím si, že bys synovu pozici jen zhoršila. Spíš bych se snažila podpořit synovu sebedůvěru a vést ho k asertivnímu chování.
U mě to trvalo několik let, než jsem se odhodlala dotyčné „kamarádce“ říct definitivní a jasné NE, sice jsem pak byla nějaký čas bez kamarádek, resp. jsem se bavila tak trochu s každým, ale pořádně s nikým, ale rozhodně byl konec tohoto kamarádství pro mě přínosný, získala jsem sebevědomí díky tomu, že jsem sebrala odvahu nenechat se sebou orat. A ono se to časem samo vytříbilo, na střední jsem byla celkem společenský člověk a i teď jsem, kamarádů sice nemám mraky, ale takový svůj stálý pevný okruh.