Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co se synovým chováním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.3.24 15:09
A když mu upadne na zem třeba kus jídla, tak chceme, aby to došel sebrat. On se úplně zablokuje a ne! I když ho dovedeme až k tomu, dáme mu tam ruku, tak to prostě nesebere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 15:13
@stanuska3 já si právě taky myslím, že až půjde do školy, tak teprv budeme koukat. Naštěstí je to ještě docela daleko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 15:26
@Elinak píše:
@stanuska3 já si právě taky myslím, že až půjde do školy, tak teprv budeme koukat. Naštěstí je to ještě docela daleko
Opravdu se to zlepší, někdo má holky, které jsou jako kluci, tak ti to nepoznají, ale když má někdo tu „hodnou“ holčičku, která si maluje a je v klidu a potom přijde kluk, který se na konci chodníku nezastaví, nenají v klidu, neposedí a pastelka je sprosté slovo, tak se prostě diví a bohužel zvyšují hlas atd. Ono se to třeba v pubertě otočí a ta hodná holčička bude rebel a ten u kluka to proběhne v pohodě… no uvidíme. My zvažovali i psychologa, protože nám syn dělal hrozné scény, něco si umanul (např. v bazénu se sestrou lovili mince), nebylo po jeho, myslel si, že mu je vzala a tu chytrou ségru štípal a mlátil, ona mu to ani neoplatila, jen ho držela dál od sebe, když to viděli tchánovci, tak se děsně divili 
a posílali k psychologovi, ale doktorka nás odrazovala, že by mu dávali nějaké léky na uklidnění, což jsme také nechtěli, čas to opravdu urovnal, neříkám, že je z něj beránek, ale scény jsou jen ojedinělé a musí ho hooodně naštvat. Samozřejmě jsme se taky naučili tomu předcházet, včas oddělit, pokud to jde, tak zabavit, ale všechno až časem, museli jsme se s jeho povahou sžít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 15:52
Mladší dcera je taky o dost divočejší než starší a občas z ní lezu po zdi, ale osvědčuje se prostě pevně držet hranice tam kde to považuju za nutné (bezpečnost, rozcapenost s jídlem…) a zbytek tolik nehrotit. Čím víc bych tlačila, tím spíš by mi odporovala. Časem se pak některý problematický věci zautomatizujou, a můžeš pak zas víc vyžadovat další věci. Ale pořád je to tříleťák, připadá mi to popisované chování normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 16:04
No Guta Jarkovský ani Jaroslav Špaček to zrovna není. Rada? Marihuana. A bude ti vše u zadnice jako jemu. Jah Rastafara live in us!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 18:48
@terien píše:
Je to kluk no, s klukama je to horší. Plus ty ječíš a prd z toho. Kdybys mu rovnou jednu šoupla, on by si ty naschvály příště rozmyslel. S holkama je to prostě lepší.
Cha-cha-cha
Já mám dva hodný kluky a nejmladší holčičku, co je jak z divokých vajec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 19:03
Resila bych jen to dulezite - u nas treba jidlo ( porucil sis a nedojedl, nevadi, nech si na pozdeji, ale jine nebude, pripadne ted mame toto, dej si z toho co ti chutna, ale jine nebude), pak ten uklid ( neuklidis si, kdyz si dohrajes, tak ty hracky asi nemuzes mit, zkusime to s nimi treba zase pristi tyden, spadlo ti na zem, tady mas hadrik/smetacek/ruce a zvedni to prosim, nezvednes, ok, musim to uklidit ja a nebudu mit ted cas si s tebou hrat), venku na odrazedle nezastavis, poridime snuru a budes mit omezeny vyjezd. Ruce klidne umyju, kdyz dela naschvaly, pripadne po zaneradeni koupelny pozadam o utreni, kdyz neutre, utru sama, ale pak ceka. Ono to casem dojde, kdyz je moznost zazit dusledek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 19:31
@starfish_at_night ano, tuto teorii znám, ale přijde mi realizovatelná jen v některých případech. Třeba s těmi hračkami - mají je v pokoji volně přístupné, asi by byl problém zrealizovat „tak, teď si týden nebudeš hrát“. On hračky ani ve finále nepotřebuje, místo toho vyháže skříň v kuchyni.
Důsledek toho, že si po sobě neuklidí a musím to udělat já, tudíž na něj pak nemám čas - no, upřímně myslím, že to ho vůbec netrápí. Děti si většinu času hrají spolu a v jejich věku už ani nemám potřebu jim organizovat veškerý volný čas a jsem ráda, když se spolu zabaví. Ono to likvidování spouště co po nich zůstává zabere dost času. Je to takový začarovaný kruh. A zcela upřímně - já často po všech těch problémech ani nemám chuť se mu nějak věnovat. Což uznávám, je asi špatně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 21:16
@Betula píše:
Cha-cha-cha
Já mám dva hodný kluky a nejmladší holčičku, co je jak z divokých vajec.
Přesně. Kluci bývali zlatíčka oproti holkám 
Holky jsou takové panovacne, urážlivé, vztekle, vycurane.. 🤣 🤣 🤣
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.24 21:24
@Elinak Chapu, a jaky to ma teda pro tebe dusledek, kdyz po sobe neuklidi? Mozna neduveru vuci synovi, vztek, ze musis delat neco navic? Tak mozna hledej to, co mu jako dusledek nemuzes dovolit, abys predesla hazeni jidla na zem?
Hracky muzes z pokoje vzit, odlozit na skrin a pod, pripadne vymyslet jiny dusledek, ktery ti je blizsi. Anebo resit uplne jine veci, nez toto, jako dulezite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.24 07:09
Každé dítě je jiné. Některé se lehce ve třech letech podřídí pravidlům. Jiné v té době ještě není zralé je dodržovat. Ono udělat něco jednou je jedna věc, ale dělat ty věci pravidelně a spolehlivě, je věc druhá. A když na to někdo není zralý, tak když se na něj tlačí, tak odpovídá protitlakem. To je třeba to synkovo nezdravení. On ví, že by to měl udělat, ale cosi mu brání pozdravit. Stydí se? Má odpor k tomu, aby ti vyhověl? Já sama to znám, že když se ode mě něco očekává, tak k tomu mám velkou nechuť. Jako velká se zapřu, tvářím se jako že nic a tu věc udělám. Jako dítě bych se kroutila, mumlala, schovávala si hlavu mámě do klína a nikdo by mě k té činnosti nedonutil. Jak by se stupňovalo napětí, tak bych ztropila tyjátr. Celkově mi přijde, že máš od tříletého kluka velká očekávání. Jdi s ním, jeho tempem. V něčem nespolupracuje, tak se podle toho zařiď. Motorka jen na bezpečném místě nebo ji mít na špagátě. Domů do předsíně jdeš první, synek jde za tebou. Pomoz mu sundat boty, když nebude chtít. Pokud bude přístupný, tak ho nech, ať si je zuje sám. Přes tebe do bytu se obutý prostě nedostane. Do koupelny zase pěkně spolu a pokud spolupráce vázne, pomoz mu. Čas od času při dobré náladě a motivaci ho ty věci zkus nechat dělat samotného. Ale než tyjátr a řev, jdi prostě s ním a vykašli se na očekávání, že to všechno bude dělat spolehlivě sám. Rozčiluje tě to očekávání, že není dost dobrý. Ale on na to má právo a v tomto věku tuplem. U úklidu je fajn pro něj vyhradit jen část věcí nebo mu ty věci podávat. Ale zas jen úměrné množství, které je schopen uklidit. A neřešit tu zatracenou samostatnost, když mu to nejde. To přijde, až bude zralý. U nás na jedno dítě platilo počítání. „Ukliď lego než napočítám do 20.“ Když to stihlo, tak jsem byla v šoku, jak rychlé bylo (to samo už byla velká motivace). Když to ostentativně dělat nechtělo, tak jsem řekla, že lego uklidím já a to tak, že půjde celá krabice na skříň. A šla. Zpět jsem ho vydala většinou až za pár dní. Ale zase - bylo to jen omezené množství lega. Nejde chtít po dítěti, aby uklidilo celý pokoj a když to neudělá, zabavit mu všechny hračky… On je jiný než jeho sestra. Ne horší. Prostě potřebuje jiný přístup.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.24 09:04
Proč dáváš jídlo na výběr? 
prostě uvař co chceš a dej! Nesníš, smůla. Takhle sekýrovat za ruce? To myslíš vážně? tady to je suché, tady moc mokré, tady máš moc mýdla, tady málo mýdla, tady mezi prsty sis to neumyl,… 
ty vo.le, nech ho žít! Buď mu rychle umyj ruce sama, nebo ho nech, ať si je umyje jak chce, klidně jen vodou! Nejdůležitější je, ať si vytáhne rukávy! Boty vyzuj, oblečení vysleč a nedělej zbytečné přednášky! Ve školce se nechá strhnout davem a vše se stejně naučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.24 09:09
@Elinak píše:
Ahoj holky, jdu si postesknout, nebo třeba i pro radu. Máme 2 děti: holku skoro 6 let a kluka 3 roky. Dcera je moc šikovná, samostatná, i když občas trochu uječená. Zvlášť když řádí s bráchou. Společně to dokáží pěkně rozjet, dělají nepořádek, křičí, běhají, dupou, skáčou…a mě z toho tečou nervy. Syn byl oproti dceři hrozně hodné miminko, ale teď si to vybírá. Zlobí, dělá co nemá, pořád strká prsty do jídla, pak je někam utře, poručí si něco k jídlu, dvakrát si kousne a nechá to a za chvíli už chce zas něco jiného, měl období, kdy pořád něco ničil, teď už alespoň vyjádří lítost, když něco zničí. Venku rád jezdí na odrážedle, ale já trnu strachy kdy vjede do silnice nebo někoho srazí a často na něj zakřičím. Když mu něco upadne nebo má uklidit třeba stavebnici, tak to samozřejmě řešíme napřed v klidu a většinou se to vystupňuje až do křiku a pláče, protože nic jinak neudělá. Mytí rukou je pro mě horor, musím nad ním stát a POKAŽDÉ říkat: namoč si ruce, noo, dej je pod tu vodu, tady jsou ještě suchý, ták, namydlit, ještě mydli, tady nemáš mýdlo… trvá to dlouho, vycintá spoustu vody a koupelna je většinou na úklid. Občas se za něj i stydím, když nezdraví, neděkuje… Ale spíš si myslím, že je to taková schválnost, než že by to neuměl. Když po něm něco chci, třeba aby se obléknul, tak to opakuji několikrát a stejně pak musím jít a obléct ho. Když přijdeme zvenku, tak si ani nesundá boty. Mohla bych pokračovat dál a dál. Často na něj křičím, i když vím že je to špatně. Často mi rupnou nervy a brečím, že už dál nemůžu, ale zároveň netuším, jak to řešit. Občas vyčítám manželovi, že by si měl alespoň on zjednat větší respekt, od toho je táta. Ale chápu, že na něj taky nechce křičet. V poslední době mě napadá, jestli nemůže mít nějakou poruchu chování, pak si zase říkám, že je to určitě jen období, co zase přejde. Upřímně, jsem šťastná, když jsou ve školce a je chvíli klid. Je tohle chování u kluků normální? Máte pro mě nějakou radu, abych neskončila v blázinci? Díky
Vždyť mu jsou tři? Chová se jako většina tříleťáků, nic neobvyklého a ty se za něj stydíš? Přestaň na něj křičet. Prostě je to malé dítě a výchova je práce. Chce to víc trpělivosti, děti se nerodí jako dospělé. Chápu, že jsi z toho na nervy, ale to je tvůj problém, ne syna. Musíš udělat něco se sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.24 09:12
@Elinak píše:
Já ho asi moc srovnávám s jeho sestrou, která v jeho věku byla už rozumná, poslechla, pomáhala a třeba na tom odrážedle věděla, kde má zastavit, případně na první zavolání opravdu zastavila. Nejvíc mě štve, že několikrát neposlechne, až se prostě musí zakřičet. Nějak nechápu ten vzdor, neochotu spolupráce, i když ví, co asi bude následovat.
Vzdor je v jeho věku běžný a křikem vývoj nepřeskočíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.24 09:22
@Elinak píše:Čtu ty tvoje příspěvky - máš ho vůbec ráda? Je to tříleté dítě, uvědomuješ si to? A kdo myslíš, že jiný by se měl dětem věnovat než jeho rodiče? Dcera je tvá oblíbená, protože je poslušná a nevyžaduje tolik tvojí námahy. Ale ty máš děti dvě… Co do nich vložíš, to se ti vrátí…
@starfish_at_night ano, tuto teorii znám, ale přijde mi realizovatelná jen v některých případech. Třeba s těmi hračkami - mají je v pokoji volně přístupné, asi by byl problém zrealizovat „tak, teď si týden nebudeš hrát“. On hračky ani ve finále nepotřebuje, místo toho vyháže skříň v kuchyni.
Důsledek toho, že si po sobě neuklidí a musím to udělat já, tudíž na něj pak nemám čas - no, upřímně myslím, že to ho vůbec netrápí. Děti si většinu času hrají spolu a v jejich věku už ani nemám potřebu jim organizovat veškerý volný čas a jsem ráda, když se spolu zabaví. Ono to likvidování spouště co po nich zůstává zabere dost času. Je to takový začarovaný kruh. A zcela upřímně - já často po všech těch problémech ani nemám chuť se mu nějak věnovat. Což uznávám, je asi špatně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
