Co to bylo? Sen nebo ..

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.05.19 23:05
Co to bylo ? Sen nebo ..

Mnozí z nás zažili ve svém životě nějakou větší ztrátu. Kdo má či měl nějakého mazlíčka, moc dobře ví, že jejich odchod bolí stejně jako odchod milovaného člověka.
Jsem milovníkem zvířat a doma jich máme hned několik. Některé posbírané z útulků či ulice a dva koupené. Milujeme je všechny do jednoho, ačkoliv soužití s nimi ne vždy je procházka růžovou zahradou.
Jeden z nalezenečků - pejsek, s námi strávil pouhý měsíc, ale za tu dobu nám neskutečně přirostl k srdci. Byl přátelský, hravý, úžasný. A mladý. Miloval nás bezpodmínečně a my jeho. Byl tak vděčný za domov! Pro svou povahu si získal každého z nás, i srdce našich zbývajících mazlíčků.
Bohužel se stalo, co se stát nemělo - snědl něco velmi toxického, zřejmě cosi venku, doma nemáme nic v jejich dosahu. V jednu chvíli byl hravý, plný života, energie, šťastný, že má fajn domov.. a o hodinu později leží doma v komatu. Okamžitě na vet, tam si jej nechali s tím, že máme doufat v nejlepší, ale připravit se na nejhorší. Nedožil se rána.
Byl to šok, rána z čistého nebe. Jeho smrt jsme velmi těžce nesli.
Když je člověk nešťastný, zoufalý, napadají jej různé věci. A nejinak to bylo i s námi. Chtěli jsme svého mazlíčka zpět. Za každou cenu. Zázrakem, jakkoliv, prostě začnete doufat, že stát se může cokoliv, i změnit běh času, prolnutí realit..
Od mala jsem poměrně hodně napojena na přírodu a tajemno mi není cizí, občas se mi dějí věci, které jsou proti běžné logice.
A tak jsem si řekla, že zkusím oslovit „ty nahoře“ a prostě požádat o pomoc. Velmi intenzivně jsem ten večer vysílala své myšlenky všem „bytostem světla“.
Byla jsem v pololeže na posteli, cítila jsem mírné vibrace a svět kolem mě začal mizet.
A pak jsem se náhle ocitla kdesi. Šla - plula jsem nějakým prostorem. Po mé levici jsem míjela 4 podivné bytosti. Menšího vzrůstu, v kleče, ruce sepnuté jako při modlitbě, malé zobáky, větší nelidské oči, od hlavy přes temeno směrem dozadu po zádech jakýsi výrůstek, ale nejvíc mě praštily do očí jejich křídla. Jako kdybyste nakreslili tvar křídla motýlů, ale nebylo tam žádné chmíří, peří.. byly holé, tlusté, robusní, masité, v barvě kůže, ne velké, ale opravdu silné. Po celé délce těla. Kolem bylo světlo z nějakých svící - svíček, nevím, neprohlížela jsem si je, nebyl čas.
A přímo naproti mě byla modrá víceruká bytost, jakoby na „trůně“. Začala se mnou „promlouvat“. Ne slovně, ale slova mi rezonovala v hlavě. Nestačila jsem ani zformovat myšlenku a již jsem měla odpověď. O diplomacii nemohla být řeč, cokoliv mi blesklo v hlavě, v surové, nediplomatické, nepřipravené otázce, okamžitě bylo odhaleno, přečteno a hned jsem měla odpověď. Chtěla jsem žádat o vrácení mazlíčka, ale víceméně mi běželo hlavou především „proč“. Proč se to stalo, proč musel odejít tak náhle, nečekaně, tak mladý a že je to nespravedlivé.
Bylo mi „řečeno“, že tohle je koloběh života. Že okamžik narození a smrti je daný, že s tím se nedá nic dělat. Že nás mazlíček bude mít brzy nový život, že se znovu narodí a že bychom ho neměli tady zdržovat, má úkol. A když mi blesklo hlavou, jestli se narodí znovu jako pes, tak že „tohle je ale jeho volba, to si musí určit on sám“.
A pak mi ještě bylo řečeno, že to, co se stalo, že se stát muselo. Že on potřeboval tu zkušenost s milující rodinou, aby se mohl dál rozvíjet. I když to byla zkušenost krátká, ale to byl účel, proč byl přiveden k nám.. aby ještě ten zbývající čas pocítil pocit, že je milovaný a že miluje. Že tuhle zkušenost musel prožít, protože to bylo pro něj hodně důležité.

Ta „audience“ nebyla dlouhá, aspoň mně to tak připadalo. Pak jsem už jen otevřela oči a zase jsem byla doma na posteli. Do rána jsem už neusnula, leželo mi to v hlavě.
Ráno jsem pak sedla na internet, našla jsem si, že ta víceruká modrá bytost byl zřejmě Višnu, který má na starosti koloběh života (reinkarnace) a že možná právě proto jsem se dostala k němu, protože jsem chtěla narušit nějaký řád a dělala jsem mu bordel v plánech. :)
Ale nešly mi na rozum ty okřídlené bytosti se zobáky. Dcera pak našla, že to jsou „Višnovo létající prostředky“, že díky nim se pohybuje časem, prostorem, dimenzemi i sférami. A ta póza, kdy jakoby klečeli a ruce sepnuté, v té jsou prý vždy v přítomnosti Višny, je to výraz respektu.
To mi dost vyrazilo dech, protože i kdybych vycházela z toho, že moje fantazie prostě jen běžela na plné obrátky a modrou vícerukou bytost jsem si prostě jen vyvolala ve snu, tak o existenci těch dalších bytostí jsem neměla nejmenší tušení a přesto to do sebe všechno zapadlo jak puzzle.
V každém případě, jen sen to zřejmě nebyl. Pomohlo mi to pochopit něco a smířit se s předčasným odchodem našeho mazlíčka. I když to stále bolí, myslím na něj již jen v podobě, že mu přeji ten nejkrásnější život, až se znovu narodí. A že lásku, kterou tady dostal, bude mít vždy tam uvnitř, v sobě, že to mu již nikdo nikdy nevezme.

Pokoušela jsem se od té doby ještě několikrát znovu mluvit s modrou bytostí, ale již se to nepovedlo. Zřejmě mi bylo řečeno vše, co jsem se dozvědět měla a nevidí důvod, proč si dát znovu dýchánek. Pokud jsem se tam dostala, byť jen jednou, vlastně se můžu cítit poctěna, že si na mě ten čas udělal a trpělivě vysvětloval.

Mohla bych to považovat za sen, představu nebo jen hrátky vlastní fantazie, ale já opravdu neměla potuchy o okřídlených bytostech, které jsou jeho nedílnou součástí. A přesto jsem je viděla a dodnes jsem schopna popsat je velmi detailně.
V každém případě, ať už to bylo cokoliv, mně to pomohlo vnitřně, vyrovnat se se ztrátou a možná i něco víc pochopit.

Tuhle podivnou příhodu nevyprávím nikde na potkání, nechtěla bych, aby mě měl někdo za blázna. Ale něco jsem zažila. A možná ten, kdo ví, kdo věří či má sám nějaké podobné zkušenosti s tajemnem, mi pomůže pochopit, co se vůbec odehrálo.
Ten zážitek mám stále v sobě. Sny rychle zapomínám, ale tady jsem schopna pamatovat si detaily. Mrzí mě, že malířská můza mě minula obloukem a mé malířské umění zakrnělo na úrovni dítěte první třídy, protože ten moment bych opravdu ráda zvěčnila v obraze.

Jen mám od té doby silné nutkání vytvořit si doma malý svatostánek boha Višny a občas se mu poklonit, vzdát úctu a poděkovat za ten čas, který mi věnoval.
Jen na závěr dodávám - do toho okamžiku jsem víc tíhla ke křesťanství. Dnes stojím na rozcestí.

Reakce:
maličká.su
Povídálka 24 příspěvků 15.05.19 23:30

Velmi mě to zaujalo. Mám zkušenosti s asrální m cestováním. Ale zažila jsem i lucidní snění. Taky mám zážitky během meditace, kdy mě navštívil jeden velmi moudrý, starý muž. A mnoho dalších. Ty zážitky jsou neskutečne. Za hranou omezeného lidského chápání.
A nejúžasnější jsou ty čisté. To co se přihodilo vám. Přímé napojení se na jinou realitu. Ten zážitek ve vás zůstane napořád. A to že se domníváte, že byste ho nedokázala umělecký ztvárnit..no možná se pletete. Udělejte to tak, jak to cítíte. O tom to přece je.
Kdybyste nebyla schopna přijmout toto sdělení, tento zážitek by nenastal. Kdybyste nebyla schopna přijmout pravdu. Ptala jste se PROČ. dostala jste odpověď.
I váš tahle skutečnost zajisté obohatila. A dokonce ve vás vyvolala touhu po vědění.
Buďte za to vděčná.
Přeji plno krásných životních zážitků :kytka:

Váš příspěvek
Reklama