Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Covid-psychický stav
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.12.20 19:10
Nevim, kolik je tvemu druhemu diteti, ale to na SS uz by mohlo dost pomoci, ne? Uklid urcite, treba i ty vecere by zvladlo nebo alespon ty pomocne prace. Domaci vyuku uz taky dela samo. Pohlidat mladsiho by taky zvladlo. A neni treba brecet dopredu, vzdyt vubec nemusite byt pozitivni. Vecere v pokoji bude souviset s vekem. Pak teda prace asistenta mi prijde spatne placena a mel by to delat nekdo, kdo je dost stabilni. Pouvazovat o tom, jestli by vam nebylo lepe jinde, kde jsou i slusnejsi vydelky, kdy lze snadneji tvorit rezerva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.20 19:10
Ja té úplně chápu..já už jsem také psychicky naprosto vyzdimana…držela jsem se fakt dlouho, ale od včerejška jsme opět v karanténě, už po nekolikate. Doma děti, jedno navštěvující speciálku. Už to nezvládám, dneska jsem se úplně sesypala. Finančně bojujeme, manžel pracuje v gastronomii, budoucnost velmi nejistá…nevím, jak s tím pracovat…snad někdo poradi
- Citovat
- Upravit
8.12.20 19:10
Ahoj, objednej se k PL.. kamarád kvůli covidu ( a hlavně těm okolnostem kolem covidu) skončil s úzkostnými panickými stavy v Bohnicích. Teď je na AD, zprávy nesleduje, medikace dodržuje, občas medituje a už se cítí a i vypadá dobře… Před 2 měsíci, vypadal strašně… Byl v tenzi, neklidný, špatně spal, nemohl jíst… Naštěstí už o dost lepší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.20 19:11
Ahoj, vím jak se cítíš. I já jsem před zhroucením, sice z jiného důvodu, ale už nemůžu. Jsem zdravotník „coviďák“ a od jara až na malou přestávku jedu v zápřahu. Už se ze mě stává cvok. Psychika na bodu mrazu, spousta zdravotních obtíží nejspíš psychocharakteru a zlepšení či dovolená v nedohlednu. Doma bez většího pochopení. V práci jedu jako motorová myš na šroubek, doma robot v kuchyni atd. Už si nepamatuju, kdy jsem se od srdce zasmála. Nestýkám se s nikým, každý se mě straní…což vcelku chápu…chybí mi kamarádi, pokecání u kafe atd…
Drž se…doufejme, že brzy bude líp…nejsi na tom špatně sama…
- Citovat
- Upravit
8.12.20 19:16
Dite na SS uz by dokazalo udelat domaci prace jako uklid, jidlo a postarat se o mladsiho, hodne se ti ulevi. Nesleduj zpravy, taky se ti ulevi a zauvazuj nad jinym zamestnanim, toto musi byt bidne ohodnoceny. Hlavne klid, nemusite byt pozitivni. Preju mnoho sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Černá vdova
8.12.20 19:29
Také se necítím úplně v pohodě. Jsem sama s dvojčaty, 9. třída. Dcera se chystá na talentovky, bude je mít za začátku ledna, syn bude mít normální přijímačky na SŠ. Taky toho mám plné kecky. Pořád před sebou něco valím a místo toho, abych se těšila na svátky a jen tak utrácela čas, lítám jak motorová myš.
Děti měly on-line výuku, neměly moc čas na nic. Mají náročnou základku. Já chodím do práce, občas mám HO, ale při tom si doma tak maximálně uvařím, jinak pořád visím na drátu.
Děti nebyly u táty od konce července. V srpnu jsem je měla já a on si je od září nebere, protože se bojí nákazy.
Pozitivní je, že se cítím líp než při jarní nákaze, ale už bych si moc přála, aby to skončilo a náš život se vrátil do normálu.
Naštěstí nemusím řešit ničí zdravotní problémy ani naše finanční, takže na tom vlastně nejsem nijak zle. Přesto mě to ubíjí a vím, že nejsem sama.
Takže nám všem přeji hodně sil do dalších dnů. 
- Citovat
- Upravit
8.12.20 19:38
Odkud jsi? Potřebovala bys nějakou partu kamarádů na nějaké srazy venku, nebo kamarádky…nějaké nerizikové společné aktivity s dětmi, společný sport o víkendech, výlety… Vídají se děti s kamarády? Určitě zařídit, aby se s nimi vídali. Nech plavat chvíli méně nutné domácí práce a najdi způsob jak vypadnout ze stereotypu, ideálně ve společnosti dalších lidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.20 19:52
Milé ženy přečetla jsem to jen zběžně… Okamžitě se na všechno vykašlete..aspoň na chvíli.. otevřete láhev vína…pusťte si hudbu co jste poslouchaly dříve…zatancujte si samy nebo s dětmi…je to fuk… případně se běžte vyřvat do lesa.. nebo kontaktujte svoje bývalé kamarády…chce to oporu a vědět, že v té magořině nejste samotné… 
Podpora… kamarádi..sranda… brát se jací jsme… Když mi je nejhůř..mám na to lék..vybavím si jaké asi měly pocity matky kupříkladu v koncentračním táboře..ony byly samy a jejich děti také..ty matky věděly že umřou jejich děti také… A byli sami někdy i oddělené od svých dětí… ty děti se kurva museli bát… A co řešíme teď pár starejch typů co nás brzo dostane do blázince…jo a mimochodem tam už taky neberou každého ☝️️🤣 teď jdou do linie naštvané matky… nemáte úzkosti…jste naštvané.!!!..a nechtějte vědět co se stane až se naserou tatínkové 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.20 19:53
Taky je mi na pi@U. Máme teď doma všichni kovid. I děcka. Je nám zle, už 9.den. Není to žádná chřipečka, je to tak strašně hrozné, že chci zdechnout. Mám totální depresi, nic nepomáhá.
- Citovat
- Upravit
8.12.20 20:07
Chápu, myslím, že v téhle době je to časté. Nikdo neví, co ti nahoře zase vymyslí a jaké následky to bude mít a jak dlouho. Ze všech těch médií mám pocit, že korona nahradí Krista - tj. bude se říkat 20 let po koroně, 50 let před koronou… Za prvé bych nečetla už žádné zprávy ani na ně nekoukala, za druhé zapřáhla děti do chodu domácnosti a za třetí vymyslela něco, na co se každý den můžeš těšit - dobrá večeře, deskovka s dětma, dobrý film, procházka, nějaký sport.. cokoli. Snad bude brzy líp, nemůže to jít takto donekonečna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.20 20:12
Opravdu se tím nenechte pohltit… psychosomatiku znám a je to něco příšerného…oni Vám v podstatě ukázali příbalový leták…a mozek zádá stresem že to prožíváte… okamžitě spustit adrenalin a endorfiny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.20 20:14
Další návod… najděte si si na internetu serotonin.. endorfiny…melatonin… Učte se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.20 22:06
@Anonymní píše:
Ahoj, vím jak se cítíš. I já jsem před zhroucením, sice z jiného důvodu, ale už nemůžu. Jsem zdravotník „coviďák“ a od jara až na malou přestávku jedu v zápřahu. Už se ze mě stává cvok. Psychika na bodu mrazu, spousta zdravotních obtíží nejspíš psychocharakteru a zlepšení či dovolená v nedohlednu. Doma bez většího pochopení. V práci jedu jako motorová myš na šroubek, doma robot v kuchyni atd. Už si nepamatuju, kdy jsem se od srdce zasmála. Nestýkám se s nikým, každý se mě straní…což vcelku chápu…chybí mi kamarádi, pokecání u kafe atd…Drž se…doufejme, že brzy bude líp…nejsi na tom špatně sama…
Taky znam se se svpji schizofrenickou, mam panickou ataku, ze covid chytnu ona taky,, pujdu do nemocnice a kdo se o ni postara, rodice stari, chronicti nemocni a nikdo jiny neni, a taky obrovsky strach co by pripadne nakazeni s ni udelalo..psyvhiatr diagnozy mohou mit velke problemy, chjoooo kdy uz to silenstvi skonci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.20 23:17
Já už jsem ze všeho na takovém psychickém i fyzickém dně, že si jen přeju usnout a mit už navždy klid. Jediné, co mě drží jako robota v chodu, jsou děti, ale i tu si říkám, že by jim snad beze mě bylo líp..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zdravím všechny,
Každý večer si slíbím, že zitra to vezmu za lepší konec, ale nejde to, nemůžu…nevidím žádné světlo na konci tunelu, je mi smutno, furt bych řvala na nic se netěším jenom to potřebuju všechno nějak přežít.
ani nevím jak začít a snad ani nečekám moc rady spíše se chci vypsat.
Poslední dobou cítím, že jsem tak nějak u konce se silami a to bez nějakého konkrétního důvodu. Špatně snáším veškerá vládní omezovací nařízení, vadí mi zmatek který v tom je, to jak nikdo pořádně neví co a jak vlastně je a člověk se na žádné informace nemůže úplně spolehnout. Žiji sama s dětmi a jsem stále víc a víc vyčerpaná z věčného kolotoče- prádlo, žrádlo, bordel, domácí výuka./Omlouvám se za ten slovník/. Jejich otec si je vezme občas na pár hodin, aby se neřeklo, nic neřeší a nic ho nezajímá. Z hlediska nějakého odlehčení a úlevy pro mě, je to totéž jako kdyby si je nebral vůbec. Pracuji na plný úvazek ve školství jako asistent dítěte s těžkou psychiatrickou diagnózou, mám tu práci ráda, naplňuje mne a chci to dělat, ale je to náročné. Před pár týdny jsem musela prostě uprostřed pracovní doby skončit a vzít si na pár dnů neschopenku, protože to prostě najednou dál nešlo…Kdysi dávno jsem se psychicky zhroutila a pamatuji si, že to provázely stejné symptony, jako při tomto jenom v mnohem větší intenzitě. Nějak jsem to zvládla a funguju, ale bojím se jak dlouho.Dnes šlo celé naše pracoviště do karantény, protože se u jednoho dítěte prokázala pozitivita na Covid. Pozítří jdu na test. Starší dítě /1.ročník SŠ/ brečí, že pokud budu pozitivní nedostane se už do Vánoc do školy- je doma už od toho října a špatně a čím dál tím hůře to snáší. To, že budu teď doma za 60% platu mi taky nepřidává. Nemůžu si dovolit odpadnout-bývalý se o děti nepostará, rodiče mám hodné a snaží se mi pomáhat, ale je jim70+, navíc bydlí 70km daleko. Prarodiče ze strany ex nemají zájem. Navíc mi připadá, že se z nějakýho důvodu s dětmi odcizujeme…zacaly si třeba nosit večeři k sobě do pokoje a já jsem ráda, že mám klid
Prosím o anonym, nebo smazat. Děkuji