Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Prosím vás,
potřebovala bych poradit. Dcera mi začala šíleně lhát a já vůbec netuším jak se k tomu postavit a už mi přijde, že je to každý den něco. Jedná se fakt o kraviny. Třeba si vymyslí, co měla k jídlu ve skolce nebo, že auto, co si chtěla vzít ze školky tvrdila, že je její. Nebo tátovi tvrdila, že já jsem něco povolila. Je toho fakt moc.
Máte s tím někdo zkušenosti jak postupovat? Protože se prý vynadat nedoporučuje. Děkuju moc za odpovědi těch, co si tím prošli. ![]()
Promlouvat si o tom, vysvětlovat.. Porad, furt a stále dokola
Úplně normální.. u nás je to taky pořád „Babička/maminka/tatínek dovolili“
a občas si vymýšlí co k obědu jedla, nebo kupodivu, že nejdla a pak nám učitelka ve školce řekne, že naopak tam seděla jako poslední dokud to nesnědla úplně všechno i když si ostatní děti u hrály…
Zatím to řešíme tak, že: 1)Nikdy nelžem ani my i když by to mohli být „nevinné“ lži, či nezjistitelné 2)Vždy když by mohla zalhat a pokusit se třeba ujít trestu a nezalže, tak netrestáme a pochválíme, že se přiznala a společnými silami zkusíme napravit co se stalo (třeba včera shozený obraz)
Ty jo, můj 4letý taky občas lže ale ví, že úpokud se nepřizná, skončí v pekle, takže se raději vždy přizná. Tohle může být zcela normální věku a pomine to, ale také to může být příznakom jiného problému. Asi bych po telefonu zkonzultovala PPP, zda to řešit, nebo zda vyčkat.
@eva333 No, je to těžké. Přiznávám, že to může bejt i nějaký jiný problém, nejlehčí jsme to s dcerou neměli, utíkala jsem když byla malé mimino od chlapa, co mě týral a pak jsme byli 2 roky samy, tak snad to není tím.
@gabrriel No upřímně, už jsem z toho celkem zoufalá, protože je už to každou chvíli fakt něco. To s tou pochvalou po přiznání je dobrý nápad. A jak postupujete při lži? Jen jí vysvětlíte, že se nikdy nelže? Já to začala dnes řešit protože někdy o víkendu už jsem na ní vyjela, protože zase lhala a tentokrát v nějaké důležité věci, ale už si vůbec nepamatuju o co šlo. ![]()
@eva333 píše:
Ty jo, můj 4letý taky občas lže ale ví, že úpokud se nepřizná, skončí v pekle, takže se raději vždy přizná. Tohle může být zcela normální věku a pomine to, ale také to může být příznakom jiného problému. Asi bych po telefonu zkonzultovala PPP, zda to řešit, nebo zda vyčkat.
zas tak radikálně bych to hned neřešil. Prvně bych zkusil ukázku toho, že lhaním se nic získat nedá, protože teď jen zkouší na rodičích a všech co prostě může a nemůže a je to pro něj novinka, stejně asi jako když se naučilo chodit a testovalo kam dojde. Prostě se naučit stavět mantinely. Snad jen pokud by se to zhoršovalo.
@Miarr @Miarr Aha, tak to bych asi fakt požádala o radu psychologa, může to býtklidně reakce na něco, co prožila…ale také nemusí. Každopádně nic nepokazíš, když zavoláš do pedagogicko-psych. poradny.
@Miarr - tak to řeknem vždy a k tomu jsou tam formy trestu ve stylu - žádná pohádka, dobrota, nebo třeba, že s lhářkou se nebavím a nehraju si s ní… a při tom když řekne že něco rozbila, tak ji pochválím, že nelhala a jdem to spravovat, když jde o něco rozbitého, či prostě podle situace i kdyby byla fakt „na ranu“.
My když už tak máme větší problémy s odmlouváním. Někdy je jak andílek a udělá vše oč jiu požádáme a někdy teda zas absolutně stojí na hlavě i když jde o drobnost
Já bych byla optimistická. Lhaní je v tomto věku přirozená součást sociálního vývoje a naopak ukazuje na to, že dítko je vývojově v tomto směru v pořádku, protože např. třeba autistické děti nelžou. Dítě si tak zkouší to, že my dospělí vlastně nevíme všechno. Postupným vývojem si uvědomí, že si může zalhat, ale taky zjistí, že stejně tak někdo druhý může zalhat jemu a to mu pomáhá v rozvíjení všech sociálních dovedností. U dětí do 6 let je lhaní zkrátka v pořádku, ač se může zdát opak. Zpozorněla bych až u školního dítka. Tam může přetrvávat bájná lhavost a na rozdíl od toho předškoláka už to v pořádku není. Takové děti si pak takhle kompenzují nějaké frustrace, nespokojenost, přitahují pozornost apod., ale to se týká opravdu až starších dětí. Lži bych samozřejmě usměrňovala, vysvětlovala, ale rozhodně netrestala apod.
@Miarr u nás jsem vysvětlovala, že bych jí už nemohla nic věřit, na všechno bych se musela ptát paní učitelky, tatínka nebo tak… že když třeba lže, že ji bolí bříško, tak by mohla taky být zbytečně v nemocnici a dostat nějaké hnusné léky a podobné příklady.
Určitě existují výchovné pohádky o tom, jak děti dopadnou, když lžou (třeba http://www.karcoolka.cz/…incezne.html)
U nás je to teda spíš vymýšlení a bujná fantazie než cílené lhaní, takže když se cíleně zeptám, jestli opravdu nebo jestli se na to mám zeptat paní učitelky, tak se většinou pravda ukáže ![]()
a souhlasím s @gabrriel - ukázat, že přiznaná nepříjemnost (rozlité, rozbité apod) se dá v klidu vyřešit, zatímco lhaní je průšvih.
Přijde mi, že v tomhle věku děti kolikrát úplně nerozlišují mezi realitou a fantazií a když něco moc chtějí, tak uvěří tomu, že to tak je, třeba i že ta bájo hračka je jejich a né sousedovic Vendulky.
Vymýšlení, co měla k jídlu, bych extra neřešila, to mi přijde neškodné.
Povolování bych halt dle možností koordinovala s tatínkem - prostě bych se ptala jeho, pokud by šlo o něco, co se mi nezdá a nebyl by v dosahu, tak bych to klidně do jeho příchodu zatrhla.
My se teda doma celkem shodnem a já jsem ta „hodnější“, takže to mám snazší.
@eva333 píše:
Ty jo, můj 4letý taky občas lže ale ví, že úpokud se nepřizná, skončí v pekle, takže se raději vždy přizná. Tohle může být zcela normální věku a pomine to, ale také to může být příznakom jiného problému. Asi bych po telefonu zkonzultovala PPP, zda to řešit, nebo zda vyčkat.
a mě by teda zajímalo, co budeš dělat až bude vědět, že žádný peklo neexistuje, otázka jestli si pak nebude vymýšlet víc ![]()
Já se při výchově řídím tím, že nevyhrožuju ničím nesplnitelným ani ničím pro malý děti velmi vzdáleným
@medunka23 píše:
a mě by teda zajímalo, co budeš dělat až bude vědět, že žádný peklo neexistuje, otázka jestli si pak nebude vymýšlet víc
Já se při výchově řídím tím, že nevyhrožuju ničím nesplnitelným ani ničím pro malý děti velmi vzdáleným
To je holt ten problém věřících…
@gabrriel píše:
To je holt ten problém věřících…
no jako ono ale pro dítě i byť věřícího, je peklo velmi vzdálený pojem.. Přirovnám to sice asi blbě, ale k tomu, že naší dvouleťačce říkáme že budeme mít miminko a maminkce roste v bříšku, přijala to jako fakt, ale dokud mi viditelně nenarostlo břicho, tak fakt nevěděla o čem mluvíme, opakovala to po nás, dneska už břicho i pusinkuje a sahá jak kope. Mě to s tím peklem přijde podobně
![]()
@gabrriel To je trochu omyl, normální věřící peklo moc neřeší a rozhodně s ním nevyhrožují dětem
To by se totiž mj. tlouklo s konceptem Spasitele, krom toho, že takhle děsit děti je blbost. Ale to jen tak na okraj.
No asi mi nezbývá jen než o tom s ní mluvit a mluvit a odměnit pravdu, když je potřeba. Je to těžký. ![]()