Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Čtyřletý a jeho nezvladatelné chvilky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
1.5.16 17:42
To že se chová zle k ostatním, to je když je třeba už rozjařený a najednou z ničeho nic třeba chce vyprovokovat k nějaké reakci, ale samozřejmě že když začne na někoho dorážet, nebo ho i jakoby (né moc silně) kopat, že se mu to nelíbí. V té chvílli je prostě syna třeba odtáhnout silou, protože nereaguje. Ale pak se zase zklidní a pokračuje ve hře…
- Citovat
- Upravit
1.5.16 17:45
Holka, nezávidím, to je moje noční můra, že se mi dítko sekne mimo můj dosah 
ale rada asi není, počlat, až z toho vyroste. náš 4 a čtvrt letý má taky často záseky, ale o hodně menší, než ještě před rokem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.16 17:53
Zkušenosti mám s dcerou - je to opravdu beran a ve 4 letech se tak podobně chovala též 
Tedy nešlo o to, že by ubližovala jiným dětem nebo je nějak omezovala, ale prostě se zabejčila a nereagovala na nic, navíc s oblibou ječela na celé kolo . Nejefektivnější řešení byla hrubá síla - popadnout a odnést 
Jediný, co ve finále pomohlo je čas - záchvaty zabejčenosti časem ubývají, jinak nepomohlo absolutně nic. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.16 17:56
Zase mi to nepříjde jako tragédie. a něco z čeho by neměl vyrůst.
Otázka je, co si mám představit pod slovem zlý. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.16 18:11
Mě to též nepřijde jako něco neobvyklého. Je ještě malý. Je ve své hře, má nějakou představu a pak přijde jiné dítě a naruší mu ji. Mám taky čtyřletého syna a zrovna v pátek jsem ho sundávala z prolejzky. Chlapeček vylezl nahoru a sedl si na „jeho“ místo a to byl konec. Vylezl tam, opřel se o něj a ječel na celé kolo, že tam chce. A chlapeček nehnul ani brvou a seděl tam dál. Prvně jsem synovi domlouvala ze spoda, vysvětlovala jsem a nakonec jsem tam musela vylézt za ním a sundat ho dolů. Počkala jsem až se vyřve a pak jsem ho zabavila něčím jiným. Jelikož tyhle scény máme skoro pokaždé, tak mi to nepřijde jako nějak divné. Podle mě je důležité, aby matka adekvátně zareagovala a nenechala ho omezovat nebo ubližovat ostatním dětem. Taky čekám až to přejde. Ale právě jsme se vrátili z výletu, kde malej celou cestu přes les ječel, bo si představoval, že jehnědy spadlé na zem jsou housenky a vlezou na něj. Takže nám se na lepší zítřky zatím neblýská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.5.16 18:18
Zakladatelka:zlý - no, příjde mi, že když už je v opozici, tak to chce ještě na někoho přenést, nebo si to na něm vybít… Jako že naschvál toho druhého někam nepustí, nebo když ležel na té trampošsce, tak začal do jedné holčičky kopat, ale né silně. Já nevím, nerozumím, kde se to v něm bere. Jakmile se uklidní, tak zase s ostatníma kooperuje…
- Citovat
- Upravit
1.5.16 18:20
Upřímně si myslím, že děláš z komára velblouda. 
Některé děti takové zkrátka jsou. Nemyslím si, že to, že mají vlastní hlavu, je špatné. Náš starší, když si něco umane, tak s ním nehne nic a nikdo. Nesnažím se ho předělat, ani jeho chování nahlas nesoudím, jen vždy vysvětluju, jaké pro něj může mít jeho volba důskedky. Většinou o tom dokáže přemýšlet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den, raději anonymně, je to citlivé a trápí mě to. Vím, že výkyvy v chování malého nejsou zas tak běžné a ráda bych, kdybyste se k tomu vyjádřily. Třeba má některá přece jenom podobnou zkušenost. Vždy si říkám, jak se nejlépe zachovat, ale jsem v koncích a nic mě nenapadá.
Jde o to, že syn 4 a půl roku je dost živý a vždy byl, je taky hodně umanutý, ale s tím se učíme pracovat, v poslení době se dokážeme domluvit a zdá se mi, že se to zlepšuje. Když jsme sami, tak malý je zlatý, chytrý, zvídavý, komunikativní. Ze školky na něj nebyly nikdy výtky, snad jen že s kamarády někdy moc řádí. To že je dost neovladatelný, když je v ráži, si myslím, že není zas až tak nic neobvyklého. Taky pak už neumí přestat a neuvědomí si, kdy už končí legrace. Někdy se to ostatním dětem nelíbí, ale vždy je jeden z nás po ruce, abysme ho vzali bokem a uklidnili. Teď se dostávám k tomu, co mě trápí. Včera a dneska došlo k velmi podobné situaci na dětských hřištích, kdy se malý ponořil do hry na oblíbené průlizce a pak když tam přišly jiné děti, tak je tam nechtěl pustit (ostatní nebyly problém, jenom tato jedna zvlášť oblíbená). Tak jsem to tam šla řešit, ale syn se prostě zasekl a řekl, že ani za nic a odmítal se z průlizky hnout, bohužel byl mimo můj dosah, takže jsem ho nemohla sundat. Prostě se zabejčil a odmítal se pohnout a děti tam pustit a na mě vůbec nereagoval. Cítila jsem se hrozně špatně v tu chvíli a prostě jsem čekala, až ho to přejde. Pocit selhání. Dneska podobná situace na trampolíně, kdy tam bylo více dětí. Syn nejdříve skákal, pak si tam ale lehnul a odmítal se pohnout, na naše výzvy nereagoval a když už byl v opozici, tak začal být hnusný i na jednu holčičku, která tam na trampolíně byla. To už jsem ho vytáhla a šel si sednout ke stolu. Plakal, podle mě bral jako příkoří, že si tam nemohl ležet, kdy chtěl. Vysvětlovala jsem mu, co bylo špatně a na trampolínu ho už nepustila. Za chvíli už bylo zase vše v pořádku a malý se choval vzorně. Je to paličák, ale ty jeho výkyvy mě opravdu mrzí. V tu chvíli se zabejčí a nic na něj neplatí. Někdy mu prostě chvilkově přeskočí a třeba se i začne zle chovat k ostatním. Já to samozřejmě zatrhnu, promluvím si s ním a pak je zase hodný a vše je v pořádku. Máte s takovým chováním některá zkušenosti? Omlouvám se dlouhý text a i tak mám pocit, že jsem se nevyjádřila tak přesně, jak bych chtěla