Dát výpověď nebo přetrpět?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
No takhle, jsešbtam druhým měsícem, předpokládám tedy, že ve zkušebce. Tudíž ukončit pp můžeš hned. Kdežto po zkušebce musíš dodržet výpovědní lhůtu, během které ti těch cest můžou nadělit dost.
Plus negativní hodnocení pro budoucího zamtele.
Takže bych šla asi hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jestli víš, že to není práce pro tebe, tak tam nezůstávej…nemá to cenu, abys byla neustále v nervech…navíc nedodrželi, co slíbili…vysílat tě budou a nic s tím neuděláš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Opravdu chcete pracovat pro nekoho, kdo nedrzi slovo a nebere vas vazne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych šla hned. Toto je zrovna zásadní věc (plus k tomu péče o psa a tátu) a vypadá to, že na této pozici před cestováním neutečeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jsem odešla ve zkušebce z firmy, kde nedodrželi slovo. Dokonce hrubé porusili smlouvu, bo jsem dělala jinou pozici, než na jakou mě přijímali a bylo to bez výčitek v hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V práci jsem ve zkušební době chtěla dát výpověď. Tak nějak mě uchlácholili, ať zůstanu. První půl rok byla fakt makačka a byla jsem téměř permanentně ve stresu. Avšak během roku si to sedlo a byla jsem v práci spokojená a začala si práci i užívat a už bych neměnila. Momentálně jsem na RD.
Pokud víš, že si na cestování nezvykneš a budeš z toho v háji, tak se na to vykašli a najdi si jinou práci.
Jestli máš zkušební dobu 3 měsíce, tak zkus ještě vydržet, jet na jednu cestu a uvidíš, co to s tebou udělá. Podle toho se rozhodni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu, mám stejnou povahu, jakékoliv vybočení z všednosti dnů mě ničí. V téhle práci je cestování zjevně trvalá součást, není to něco, co máš jen na začátku překonat. Nevnímají tvoje potřeby, nedodržují, co slíbili. Hledala bych něco jiného s tím, že pro tohle místo prostě nejsem ten správný typ.
Jsem učitelka, naštěstí na škole, kde nikdo nikoho nenutí nikam jezdit, když nechce. Samozřejmě se konají lyžáky, jazykový kurz, biologický kurz a bla bla. Jsem jazykář, takže lyžáky a ty další kurzy se mě netýkají, max. ten jazykový. Řekla jsem, že jet nechci, a všichni to respektovali, nakonec jel přímo ředitel. Mně bohatě stačí jednodenní akce typu olympiáda a projektové dny. Takže záleží vždy na dané škole, s takovouhle bys určitě byla v pohodě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, našla jsem si poměrně lukrativní zaměstnání v oboru marketingu. Nyní jsem tam druhým měsícem. Všechno je poměrně OK, chovají se ke mně hezky, práce je to zajímavá ale… naše společnost má pobočky po celém světě. Já jsem introvert, neřidič, prošla jsem i před lety i panickými atakami a již před nástupem jsem jim to řekla - i že hledám práci v místě bydliště. Jakékoliv vybočení z normálu mi dělá zkrátka problém. Byla jsem uchlácholena, že jde jen o cesty na počátku, kvůli zaškolení. Uběhlo pár dní a začaly naskakovat další datumy, min. jednou za měsíc, kde bych měla s kolegyní jet. Ač nejsem event manager, jako ona. Jak říkám, pro jinou mladou holku práce snů, pro mě neskutečné nervy. Zítra mě čeká první cesta, uvidím, jak to zvládnu (řidit nemusím). Ale už nyní vím, že to nebude pro mě… Jsem neustále v tenzi, kdy se zase přijde s nějakým datumem. Promluvila jsem si s nimi o tom, ale kompromis byl, že se cesty smrštily do pár dnů, nebo se řeklo, že je to nutné. Daly byste výpověď hned, nebo proste čekaly, jak se to bude vyvíjet? Zas takové peníze tam nemám, abych dělala polovičního evenťáka k tomu na půl zdarma. Navíc se starám o psa, živím z části a starám se o otce, a nechci trajdat po světě - což oni vědí, ale bez výsledku. Na druhou stranu jsem vystudovaná učitelka a říkám si, že i tam by mi třeba 3× za rok bylo řečeno, že mám jet na školu v přírodě/lyžák a taky by se mě nikdo na nic neptal… Vůbec nevím, jak to v sobě zpracovat
Podobnou diskuzi jsi před nedávnem už zakládala, že? 
ty odpovědi nebudou jiné než tenkrát - pokud ti to nevyhovuje tak odejdi, netrap se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja bych na tu prvni cestu zitra jela a zkusila si, co to cele obnasi. Po ni bych se rozhodla.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj, našla jsem si poměrně lukrativní zaměstnání v oboru marketingu. Nyní jsem tam druhým měsícem. Všechno je poměrně OK, chovají se ke mně hezky, práce je to zajímavá ale… naše společnost má pobočky po celém světě. Já jsem introvert, neřidič, prošla jsem i před lety i panickými atakami a již před nástupem jsem jim to řekla - i že hledám práci v místě bydliště. Jakékoliv vybočení z normálu mi dělá zkrátka problém. Byla jsem uchlácholena, že jde jen o cesty na počátku, kvůli zaškolení. Uběhlo pár dní a začaly naskakovat další datumy, min. jednou za měsíc, kde bych měla s kolegyní jet. Ač nejsem event manager, jako ona. Jak říkám, pro jinou mladou holku práce snů, pro mě neskutečné nervy. Zítra mě čeká první cesta, uvidím, jak to zvládnu (řidit nemusím). Ale už nyní vím, že to nebude pro mě… Jsem neustále v tenzi, kdy se zase přijde s nějakým datumem. Promluvila jsem si s nimi o tom, ale kompromis byl, že se cesty smrštily do pár dnů, nebo se řeklo, že je to nutné. Daly byste výpověď hned, nebo proste čekaly, jak se to bude vyvíjet? Zas takové peníze tam nemám, abych dělala polovičního evenťáka k tomu na půl zdarma. Navíc se starám o psa, živím z části a starám se o otce, a nechci trajdat po světě - což oni vědí, ale bez výsledku. Na druhou stranu jsem vystudovaná učitelka a říkám si, že i tam by mi třeba 3× za rok bylo řečeno, že mám jet na školu v přírodě/lyžák a taky by se mě nikdo na nic neptal… Vůbec nevím, jak to v sobě zpracovat
Asi bych dala výpověď.
Řeším to stejné a nevím, tedy vím.. Kdybych měla jistotu, že jinou práci najdu hned, tak jdu pryč, ale takhle nevím.
U mě byla ta chyba, že jsme nevěděli prac. dobu (jedná se o novou otevřenou pobočku) a bohužel to vypadá, že v práci budeme od 9 do 19 hod 6 dní v týdnu (přijedu domu v 8 večer a druhý den ráno mohu jet zpět)
Budu to řešit i s psychologem, taky mám nějaké psychické problémy a díky tomu, nedokáži práci brát jako dočasnou (což by mi možná psychický pomohlo), ale jako trvalou.. Protože díky ni, nemám ani čas si najít partnera a utéct na mateřskou 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Asi bych dala výpověď.Řeším to stejné a nevím, tedy vím.. Kdybych měla jistotu, že jinou práci najdu hned, tak jdu pryč, ale takhle nevím.
U mě byla ta chyba, že jsme nevěděli prac. dobu (jedná se o novou otevřenou pobočku) a bohužel to vypadá, že v práci budeme od 9 do 19 hod 6 dní v týdnu (přijedu domu v 8 večer a druhý den ráno mohu jet zpět)
Budu to řešit i s psychologem, taky mám nějaké psychické problémy a díky tomu, nedokáži práci brát jako dočasnou (což by mi možná psychický pomohlo), ale jako trvalou.. Protože díky ni, nemám ani čas si najít partnera a utéct na mateřskou
Ta pracovní doba je nějaká dlouhá, ne? To by měla moc hodin…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V čem firma porusila slovo? Služební cesta je úplně normální soucast prace. To, že jednou měsíčně jedeš na služebku znamená, že máš práci v místě bydliště.
Nestahuj kaťata prilos brzy, brod je ještě daleko.
Vyjed na první sluzebku, jednak se dostaneš z komfortní zóny, což evidentně dost potřebuješ trénovat a jestli to das, získáš sebevědomí a příště to půjde líp.
To, žes měla panicke ataky neznamená, že se do konce života zavres doma.
Nepodléhej dopředu své uzkosti a zkus ji překonat.
- Citovat
- Upravit
Ty už jsi tady psala a rady a názory jsi dostala. Co víc chceš?
- Citovat
- Upravit
Ahoj, našla jsem si poměrně lukrativní zaměstnání v oboru marketingu. Nyní jsem tam druhým měsícem. Všechno je poměrně OK, chovají se ke mně hezky, práce je to zajímavá ale… naše společnost má pobočky po celém světě. Já jsem introvert, neřidič, prošla jsem i před lety i panickými atakami a již před nástupem jsem jim to řekla - i že hledám práci v místě bydliště. Jakékoliv vybočení z normálu mi dělá zkrátka problém. Byla jsem uchlácholena, že jde jen o cesty na počátku, kvůli zaškolení. Uběhlo pár dní a začaly naskakovat další datumy, min. jednou za měsíc, kde bych měla s kolegyní jet. Ač nejsem event manager, jako ona. Jak říkám, pro jinou mladou holku práce snů, pro mě neskutečné nervy. Zítra mě čeká první cesta, uvidím, jak to zvládnu (řidit nemusím). Ale už nyní vím, že to nebude pro mě… Jsem neustále v tenzi, kdy se zase přijde s nějakým datumem. Promluvila jsem si s nimi o tom, ale kompromis byl, že se cesty smrštily do pár dnů, nebo se řeklo, že je to nutné. Daly byste výpověď hned, nebo proste čekaly, jak se to bude vyvíjet? Zas takové peníze tam nemám, abych dělala polovičního evenťáka k tomu na půl zdarma. Navíc se starám o psa, živím z části a starám se o otce, a nechci trajdat po světě - což oni vědí, ale bez výsledku. Na druhou stranu jsem vystudovaná učitelka a říkám si, že i tam by mi třeba 3× za rok bylo řečeno, že mám jet na školu v přírodě/lyžák a taky by se mě nikdo na nic neptal… Vůbec nevím, jak to v sobě zpracovat