Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj chtěla bych se podělit o svůj příběh a zeptat se na vaše zkušenosti. Právě jsem se vrátila z potratu, otěhotněla jsem v březnu ale když jsem to řekla příteli tak ten neměl pochopení a nechtěl o tom nic slyšet. Jenže mi je už 34 let a myslím, že na dítě mám nejvyšší věk, nejdříve jsem byla v šoku to musím uznat, ale poté jsem se začala i těšit, jelikož už jeden samovolný potrat mám za sebou před 3 roky a tak do 3 měsíce jsem si to nepřipouštěla.
Pak se ale vše změnilo a já se opravdu začala těšit na miminko i když jsem věděla, že na to budu sama, protože mi přítel do toho ještě oznámil, že se zamiloval.
Bohužel moji radost vystřídala obava, když mi doktor ke kterému jsem měla jít na prenatální vyšetření v II trimestru oznámil, že mám vysoké riziko Downova syndromu 1:50 a musím do Olomouce.
Tam mi vzali plodovou vodu a za 14 dní mi doktor osobně volal, že je potvrzen Downův syndrom a že doporučuje potrat. A že další den se u něj mám zastavit se domluvit jak jsem se rozhodla.
Byl to šok, to přiznávám a za jeden den se člověk měl rozhodnout jestli si dítě nechat nebo ne.
Byla jsem celý den na netu a četla o této nemoci snad vše co jsem našla. Je to hrozné takhle rozhodnout o osudu malého človíčka za jediný den, ale nakonec jsem musela uznat, že sama bych to vše nezvládla, nemám nikoho kdo by mi s tím pomohl a na svou rodinu už vůbec ne.
Jela jsem tedy na druhý den k doktorovi, ten ještě dělal ultrazvuk ale na něm vše bylo v pořádku, žádné srdeční vady nic závažného. Byla jsem nejistá jestli je to opravdu 100% ale doktor říkal, že je, že není nic spolehlivějšího než odběr plodové vody.
Pak to šlo všechno hrozně rychle, jela jsem do Prostějova ke svému doktorovi a ten mě ještě ten den poslal do nemocnice kde mi do tří dní provedli potrat.
Je to hrozné a pořád si říkám, že bych to zvládla třeba i s tím postižením, jelikož nevím, jestli ještě někdy otěhotním. Mělo to být moje první miminko. Chtěla jsem se zeptat, když už jedno miminko mělo Dawnův syndrom jestli když bych ještě náhodou někdy otěhotněla mohl tento problém nastat znovu? To už bych psychicky opravdu nezvládla.
@Katka10 to je mi moc líto
…
k otázce: není to příliš pravděpodobné, tohle postižení se obvykle neopakuje. Měli by tedy Tobě i partnerovi pro jistotu vzít krev, aby se vyloučil možný teoretický přenos, ale vzhledem k tomu, že trizomii pravděpodobně vyhodnotili jako „volnou“ (tj. 3 chromozomy 21, každý sám za sebe), tak je to stejně spíš jen formalita a i jestli Ti krev nevezmou a nebudou vás vyšetřovat, tak by to mělo být příště už v pořádku. Samozřejmě s tím, že riziko DS stále stoupá s věkem…takže pokud budeš čekat další miminko za rok, je ta „šance“ na opakování mnohem menší, než když otěhotníš znova až ve 40. Pak bude další dítě s DS poměrně pravděpodobné, ale ne proto, že jsi teď ve 34 už jednoho Downíka čekala, ale prostě proto, že to populační riziko a čas jsou neúprosní.
tak hodně štěstí
, skutečně při volné trizomii je riziko opakování velmi malé.
je mi moc líto co tě potkalo, opravdu moc. Vzpomínám si jak mi u posledníčka hrozilo to samé, ten stres a zoufalství
ale už jsem doma dvě děti měla.
Při dalším těhotenství je minimální pravděpodobnost že bude miminko opět nemocné, určitě ti tu holky napíšou své příběhy se šťastným koncem ![]()
Je mi strasne luto co sa ti stalo
![]()
na tvojom mieste by som sla za nejakym genetikom aby ti to povedal presne
ziadanku by ti mal dat gnekolog ked si o nu povies ![]()
@Katka10 To určitě může, tak jako u každého to riziko je zvláště ve vyšším věku. Jinak je mi to líto ![]()
To mě mrzí
já bych si ho taky nedokázala nechat, ale taky by mě to hrozně mrzelo a určitě bych si to i vyčítala, to je úplně normální…moc ti přeju, abys našla pořádnýho chlapa a aby ti vyšlo další mimčo
a jestli tě to nějak utěší, tak mám spoustu známých co otěhotněly okolo čtyříctky ![]()
Drž se ![]()
Moc me mrzí co se ti stalo. Mi taky hrozilo ze maly ma DS 1:75 šla jsem na plodovku a byla rozhodnuta ze pokud se potvrdí tak si ho nenechame. Naštěstí vse dopadlo dobře. Tobe přeji aby se ti miminko povedlo. Na chlapy se nikdy neda úplne spolehnout kdyby to tvé bylo zdravé tak by jsi na nej byla stejně sama ja byt tebou tak do 40 nečekám. Věřím ze se najde i ten spravny muz. Hodně štěstí a určitě si nevycitej, ze ses rozhodla jak ses rozhodla!!
Taky mi je to moc líto
já bych se na Tvém místě rozhodla stejně…
přeji Ti, abys měla jednou zdravé miminko v bříšku a nového úžasného partnera, ve kterém budeš mít oporu
![]()
Díky moc za podporu, jen zatím je to hrozně těžké, chápu, že se to zahojí a bude zase líp jen teď je mi z toho hrozně smutno. Když se člověk na něco hrozně těší tak pak to dopadne špatně
. Snad se taky jednou dočkám, jen nevím, nevím nejdřív najít chlapa pak plánovat budoucnost, je toho jaksi moc a času tak málo. Chápu že nejsem jediná, ale říkám si co jsem udělala špatně, že mě to muselo potkat.
Taky je mi to líto, že tě něco tak zlého potkalo, ale jak vidíš, ostatní by se rozhodovaly stejně. Já taky. Na chlapa, co tě opustí se vykašly, nestojí za to!!! Určitě brzy najdeš toho pravého a zdravého mimča se taky dočkáš.
Hodně štěstí! ![]()
Myslím, že pravděpodobnost by ti skutečně řekl nějaký genetik. Pro tvůj klid bych si za ním zašla. Ale neznám nikoho, kdo by měl dvě děti s Downem ![]()
@Katka10 Taky mě to mrzí, muselo to být neskutečně těžký a je to ještě horší tím, že tě opustil partner. Věřím že se na tebe teď bude štěstí o to víc usmívat a brzy potkáš toho pravého a narodí se ti zdravé mimčo
Pro klid bych si došla na genetické vyšetření, máš na něj nárok a pokud se nic nenajde, neboj se dalšího těhotenství
Sama jsem na něm byla po 2 zamlklých těhotenstvích. Většinou se dělá v párech, ale takhle aspoň řeknou tobě, jestli nejsi přenašeč nějaké genové mutace. Hodně štěstí
Taky jsem přemýšlela, že bych na ty testy šla jen mám obavu, aby se nepotvrdilo to nejhorší, že jsem přenašečem to bych ani nepřežila. Člověk s odstupem času přehodnocuje své priority, když jsem byla mladá nechtěla jsem děti dokud nebudu mít zázemí a nebudu se moci dobře o ně postarat, teď když již mám skoro všechno na dosah tak zmizí chlap a já třeba nebudu už moci mít děti nebo budu přenašečem což je vlastně to stejné
Už první potrat jsem nesla dost těžko a tři roky pak snažení a nic a když se to konečně povede tak další dvě rány najednou nejdřív partner ale i to bych přežila když bych věděla že aspoň někoho mám ale tohle je fakt moc přijít o partnera a i o miminko, vlastně člověk zjišťuje že nakonec nic nemá a je ještě ke všemu sám…
@Katka10 Asi partner za moc nestál, když tě v takovéhle chvíli opustil, myslím že nemáš čeho litovat
Zasloužíš si lepšího.
A i kdybys náhodou byla přenašečem, pořád existuje možnost umělého oplodnění s dárcovským vajíčkem. Já po 2. potratu začala chodit do CAR na všemožná vyšetření a byla jsem ráda, že aspoň budu vědět na čem jsem, než žít v nejistotě. Ale opravdu je to hodně vyjímečné, že se něco najde v genetice. Taky jsem se bála těch nejhorších scénářů, ale vím že bych umělé oplodnění podstoupila a ještě ráda. Dnešní medicína opravdu poskytuje spoustu možností
Znám paní, co má 4děti a z toho 2mají DS, takže se opakovat určitě může. Ale jak píšou holky, určitě si nech udělat genetiku, abys věděla jestli jsi třeba nosičem ty apod.