Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera je mě nebere
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.11.18 06:11
@bugoška pokud je malá jinde zcela bez rpoblémů určitě jsi nijak neselhala ve výchově,začalo toto chování fakt až s nástupem do mš? Víš hodně mě napadá že malé chybíš a tímto na sebe upozorňuje hodně dětí zvlotí takovýto přístup,jen hlavně ať mamka kolem mě pořád skáče. Určitě je to náročné,mám doma to samé akorát už to trvá 10 let ale to je trochu jinde malá je nemocná…tobě bych asi poradila,u malé být velmi důsledná,nebát se dát i více na dupu,pokud dělá sény tak odejít ignorovat,ale úplně jako by tam nebyla,když bude kousat zkus jí to vrátit,u nás to pomohlo jak jsem to udělala poprvé malá byla z toho tak mimo že zbytek dne jsem o ní ani nevěděla,pak přišla proč jsem to udělala že to bolelo,tak jsem vysvětlila že jsem jen udělala to samé co ona, a pokud che kousat dál budu také…že ti nadává babo jedna to mohla pochytit v mš oba prckové co jsou v mš taky přišli s tolika novými výrazy až nestačím 
. Chápu že je to pto tebe hodně psychicky náročné,ale zkus být tvrdá,neústupná,scény kdykoliv a kdekoliv ignorovat pokud jsou opravdu jen v té přítomnosti,nebát se dát rázně najevo tak takhle ne. Klidně zavřít za trest do pokojíčku jako zaracha,nepustit za trest pohádku a pod. Ale i by jsem zkusila pokud bude malá ochotná zkusit si promluvit proč to dělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.11.18 06:17
Zkouší hranice, kam až může dojít. Máma na tohle bývá vděčný objekt, protože máma je jistota, u cizích si to nedovolí, u tatínka taky ne, toho zazlobí, on ji nalupá a ona ví, že s tatínkem není radno si takhle zahrávat. Ty jí hlavně nesmíš dávat najevo, jak jsi z jejího chování utrápená a zničená a že si s ní nevíš rady. Naopak, musí z tebe cítit jistotu a hlavně jasně vymezené hranice. A důslednost. Nejsem příznivec bití, ale zastávám názor, že pár plácnutí ještě žádnému dítěti trauma nezpůsobilo. Pro upřesnění - nikoli výprask, ale dvě tři třepnutí přes zadek a i to použít až jako poslední možnost. Jinak bych ve tvém případě dělala asi tohle: Scéna a klekání při odchodu ze školky, z obchodu… čapnout řvoucí do náruče, beze slova nejkratší cestou domů, v předsíni sundat boty a tak jak je i v budně ji zavřít od pokojíku, říct, ať se svlíkne a přijde, až bude hodná. To samé dělat s kousáním a pliváním - vykázat, nekomunikovat. A naopak, když je hodná, věnovat se jí, hrát si s ní, povídat, mazlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:00
Ahoj. Taky jsem chtěla napsat, když se třeba doma vzteká, zavřít do pokojíku- a ať přijde, až bude hodná…Když kousne- ihned plácnout, zavřít do pokoje a opět ať přijde až se uklidní. Venku je to horší, ale v podstatě to samé- vztekáš se- aha, tak žádné hřiště a ihned domů- jestli se bude vztekat ještě doma, tak opět zavřít, až se uklidní, ať přijde…
Chce to naprostou důslednost.
Jo a hlavně, když bude hodná, tak buď velmi milá a moc a moc se jí snaž věnovat- ať má jasno, co je pro ni výhodnější… řekla bych, že se snaží upoutat pozornost- negativní pozornost je pro ni lepší, než žádná pozornost…A je to trochu normální asi v tomto věku, takové to období vzdoru. Prostě důslednost a metoda cukru a biče( je právě hodná- odlož okamžitě svou práci a jdi si s ní vystřihovat nebo číst pohádku atd… vzteká se- zavřít a ignorovat)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:01
Já bych zkusila co nejméně mluvit a zasahovat fyzicky. Tedy ne bít, ale začne kousat? Tak ji neokřikovat..ale chytit pevně (určitě máš fyzickou převahu), podívat se do očí a teprve říct NE. Jasně, klidně, musíš jí ukázat tu převahu v těchto chvílívh, pokud se jí budeš snažit umluvit a dáš jí šanci jesti je na ní, zda poslechne a když ne, tvoje zoufalství vzrůstá…získává pocit převahy, ve kterém si libuje. Oprosti se od toho, že venku je to trapas, když ječí. No tak ječí. Chytni pod paži a jdi, nediskutuj. A zároveň ve chvílích, kdy je přístupná co nejvíce tulit, říct jí, že i když se zlobíš někdy, pořád ji miluješ…Možná tě „trestá“ za školku, protože z jejího pohledu tys ji tam dala, táta ten chodí do práce celou dobu, žádná změna, s tebou byla doma. Částečně jak psala Brumi, negativní pozornost taky pozornost a takési zkus s manželem vyříkat, aby nepřekračoval to, co ty nastavíš. ?inimálně dokud se váš vztah s dcerou neposune… Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:03
Všude a s každým je hodná.. Právě proto tebe zlobí, potřebuje vypustit emoce a kdo jiný to vydrží než máma.. Není to tak, že by tě neměla ráda, naopak s tebou se cítí nejistejsi, proto se chová všelijak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 07:18
@bugoška ahoj, mám podstatně menší dítě, takže zkušenost nemám, ale chtěla jsem tě jen povzbudit, že naopak vždy obdivuji maminky, co ustojí takovou scénu. Například když vidím v nakupaku triletaka s hysterakem a u něj stojí maminka a klidně čeká, až ho to přejde, mám chuť jí zatleskat 
Není vůbec lehké nenechat se tím vidirat a takhle malé dítě prostě občas potřebuje placnout po zadečku, protože logické domluvě ještě úplně nerozumí.
Jinak kousnutí bych oplatila, ne moc, ale aby to cítila a bylo to „au“. Souhlasím s tím, co tu padlo - zkouší hranice a maminka je bohužel nejjistější cíl. Ať zkusí cokoliv, ví, že ji budeš milovat, tak si dovolí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 08:37
@bugoška Jak píšou holky, chce to důslednost a hlavně vydržet. Můj syn to také zkoušel a ještě zkouší, naštěstí už v menší míře. Akorát on začal tak v roce a půl a teď má 2,5. Někdy jsem byla opravdu zoufalá. Taky jsem měla pocit, že mne nemá rád. U nás byl ještě problém, že trpěl na afektivní záchvaty, takže začal modrat a přestal dýchat. To už naštěstí přešlo, ale pořád ho kontroluji, když ho to chytne. Jakmile dostane záchvat vzteku, počkám, až se nadechne, pak ho vezmu a odvádím do pokoje. Klidným hlasem mu řeknu, ať přijde, až se uklidní. Jinak se celkově snažím předcházet situacím, které způsobují záchvaty vzteku.
Také na mne všichni koukají, když to něj přijde, ale už jsem se to naučila ignorovat. Jinak u nás se to pomalu lepší. Teď od září co chodí do školky, už je mnohem lepší, mám pocit, že si mne odpoledne chce užít a nemá čas zlobit. A večer před spaním si k němu chodím na chvilku lehnout a pomazlit se.
Hlavně vydrž, uvidíš, že se to pomalu bude lepšit. Ale chápu, že je to náročné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 08:40
Rekla bych, ze tohle je klasický triletak. Zase to prejde. Co poradit? Pevné nervy nas mlady mel šílene zachvaty vzteku, rval klidne 2 hodiny, pocural se u toho a poblil, nesmela jsem na nej sáhnout, kdykoliv jsem se ho snažila uklidnit, tak jecel, ze me nema rad. Zkoušeli jsme vse, po dobrem i zlem. Jednou jsem to nedala, dostal fakt hodně na zadek a od te doby to uz nezkusil ( tohle teda nedoporučuji, ale nekdy neni na vybranou) ted kdyz to přehání, posílám do kouta. Ze začátku se tomu smal, ale po chvili zjistil, ze ma smulu a bude tam stát, dokud nebude opravdu hodny. Kdyz přiběhne a snazi se nejak mi škodit, beru to jako klasický signal, ze se nudí a odvádim pozornost. Bud jde se mnou varit, uklízet, nebo navrhnu hru a jdeme hrát. Snazim se mu hodně naslouchat a věnovat tolik pozornosti, kolik potrebuje a musim rict, ze se to během par týdnu hodně zlepšilo. Hlavne se nenechat vytočit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 08:52
Období vzdoru spojené s nástupem do školky. Obrnit se trpělivostí, nedovolit jí kopat, bouchat a plivat (recept na to, jak to vyřešit musíš najít ty podle dítěte - co bude adekvátní trest - stačí chytit za ruku, kterou chce bouchnout a říct: ne…? nebo funguje princip nedovolení něčeho, co má ráda - pohádka, čtení, sladké, panenka? případně odeslat do pokoje a přijít může až se omluví)… Moje první dítě bylo a dodneška je opravdu výchovný oříšek - nikdy se tedy fyzicky nevybíjel na mně, občas ve školce na ostatních dětech, vztekání začalo až později.
Druhé dítě začíná teď - byl úplně úžasný, takové dokonalé dítě, co mu řekneš to udělá nebo neudělá… poslední týden z něj ale taky květu, když není po jeho, začne dupat a vřískat…
A obrň se proti ostatním pohledům - moje děti se vždycky chovaly nejhůř, když jsem chtěla, aby se chovaly dobře. A že někdo kouká, jak se tvoje dítě vzteká při odchodu ze školky? No a co, nebuď závislá na tom, jak tě kdo hodnotí, stůj si za svým… pokud se vzteká někde odkud nemůžeš odejít, tak jí nech a odejdi trochu stranou, ale aby na ní viděla, po pár minutách můžeš přijít a zkusit obejmout a domluvit se… Pokud můžete odejít (jako třeba ta školka), tak jí prostě popadni do náručí a odejdi. Ona když nebudou diváci se uklidní rychleji.
A hlavu vzhůru, za pár let bude líp. Pak budeš v první třídě řešit e-maily od učitelky, že tvoje dítě líbá jiné dítě a že to není přípustné… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 09:29
souhlasim s holkama nahoře. Všechny děti si tím více či méně projdou, je to kombinace toho, že si uvědomují že MŮŽOU a nástupu do školky. Spousta dětí si tím vydupává pozornost, protože často ženská s nástupem prcka do školky nastoupí do práce, případně se věnuje druhému mladšímu. A ten tříleťák je najednou z domácí jistý pohody vhozeno do školky, odpoledne maminka nemá čas, protože po práci vaří, uklízí a já nevim co všechno a to dítě má najednou pocit, že se na něj všichni vykašlali. A kdo to odnese nejvíc? No máma přece. Není to špatnou výchovou, já si naopak myslím, že to je naprosto zdravý období a když se zvládne, to dítko z toho pak vyleze mnohem silnější, vychovanější, pohodovější.
Co poradit, to je těžký, na každýho prcka platí něco jinýho. Ale základem by měly být pevný nervy, nenechat se vtáhnout do hry, kterou ty nechceš. Já třeba zpětně vidim, jak sem kolikrát byla zbytečně „hrubá“, jen proto, že sem si právě moc brala ty blbý čumáky ostatních, měla sem pocit, že selhávám, a pak sem si ten vztek a frustraci vylila na dítěti. Přitom ten prcek si fakt nic výchovnýho nevezme z toho, že v záchvatu, kdy fyzicky fakt není schopnej normálně přemýšlet, ho třeba praštim, nebo sem na něj hnusná nebo na něj sázím tresty…
Na jednu stranu sem se v tomhle období i já hodně naučila, na druhou stranu, sem fakt ráda, že to máme za sebou.
Prcek se prostě musí naučit, jak v jakých situacích reagovat a postupně ten nevnímací vztek přetavit v to, že bude schopnej říct, co má vlastně za problém.
Nám třeba pomohlo, že sem to nenechala dojít až do toho záchvatu, ani sem neodváděla pozornost (z toho se nenaučí, jak reagovat), ale když sem viděla, že se to blíží, tak sem mu věnovala 100% pozornost s tím, že „klid, dejchej, podívej se na mě a pověz, co potřebuješ“.
A taky sem se naučila třídit, co je důležité a co ne a nezasypávala ho tunami nesmyslů, na kterých sem beztak bazírovala jen proto, aby „někdo“ blbě nečuměl.
A dělám to tak s úspěchem dodnes, sou věci, o kterých si mládě rozhoduje samo. Mě to ušetří nervy, on se naučil, že jeho rozhodnutí má i následky (viz větrací boty v listopadu - jako fakt mu byla zima, takže po dvou dnech od tý doby nosil dobrovolně teplý. Zatímco kdybych mu ty boty nazula násilím, tak by byla scéna jako prase a prali bysme se s botama další měsíc každý ráno).
Nesmlouvám jen u věcí nebezpečných.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 09:31
Jo a samozřejmě, dítěti se věnovat.
Vyprdnout se na nádobí nebo prach, a každý den strávit nějaký čas jen s ním, aby neměl pocit, že je odstrčenej, protože „máma na něj už nemá čas“. A udělat si vždycky chvíli na pomazlení a ujištění, že jí miluješ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
22.11.18 09:34
@bugoška
Muž řve na tebe, řve i na ni. Ona vidí, že on je ten silnější v rodině a tak je při něm. A s tebou zametá proto, že s tebou zametá otec.
- Citovat
- Upravit
22.11.18 09:44
@Mar__tanka1983 Tak toto je po dlouhé době nej příspěvek k takovému tématu, co jsem tu četla. 
Napsala jsi to moc hezky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 10:28
@Mar__tanka1983 Já třeba zpětně vidim, jak sem kolikrát byla zbytečně „hrubá“, jen proto, že sem si právě moc brala ty blbý čumáky ostatních, měla sem pocit, že selhávám, a pak sem si ten vztek a frustraci vylila na dítěti. Přitom ten prcek si fakt nic výchovnýho nevezme z toho, že v záchvatu, kdy fyzicky fakt není schopnej normálně přemýšlet, ho třeba praštim, nebo sem na něj hnusná nebo na něj sázím tresty…
Naprosto souhlasím. Postupně jsme si začala uvědomovat, že spoustu věcí řeším přehnaně nebo je vlastně řeším kvůli tomu okolí, pohledům, mému pocitu, že musím „ukázat“, že se sebou nenechám zametat apod… Čím víc jsem se zklidnila a neuhla, ale v klidu, tím méně dítě vyvádělo. Čím více silou, tím více ona vzpurná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.18 10:41
@lea79 díky 
@anupati tak tak. Ten pocit „čumí na mě, jak se mnou dítě zametá, tak já JIM ukážu, že sebou zametat nenechám“ je pěkná mrcha. Toho když se máma zbaví, tak si ušetří spoustu a spoustu potíží dobudoucna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
