Dcera mi řekla, že umřu.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
No tohle přímo ne, ale je přesně v tom věku, kdy děti začínají mluvit o smrti.
V podstatě si neuvědomují, co to vlastně znamená.
Zrovna minulý týden u nás byla neteř a já slyšela jak si s dcerou hrají….
Neteř: já budu jako pacient a ty doktor ….chvíli nějaký dialog….
Dcera: Mmmm…. paní, vy asi umřete!
Dcera má také 4 roky a slovo umřít používá teď dost často.
Třeba:
- Mami a kdy ta rybička umře?
- Babička je už stará, ona už asi umře
- A umře ten ptáček, když narazí do toho okna?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nebrala bych to vážně. Dítě si v tomto věku konečnost neuvědomuji, ani ji nechápe. Prostě používá slovo, jehož plný význam nechápe a zrovna se jí to slovo zalíbilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, zažili…
Dítě mi vyprávělo, co dělali se sourozencem (tehdy malým miminkem) jako dospělí lidi… projížděli jsme cizím městem, vidělo tam nějaký dům a o něm začalo vyprávět, co tam zažili.
Bylo to tak ve 3 letech.
Zaujalo mě to, ale minulé životy, mi zapadaji do řádu věcí, takže proč by ne?
Druhé dítě v tomhle věku vyprávělo, že až umře, tak se pak zase narodí. Jako houska na krámě to mělo.
- Citovat
- Upravit
Mně syn řekl že ničeho nic, když mu byly asi 3, že za chvilku umře. No příjemné to nebylo. Naštěstí vše ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stalo se mé mamce, šla na rentgen plic před narkózou, našli jí tam nějaký útvar, když mám odpolední, dává dceru spát, dceři bylo tehdy asi 5 a zničehonic píchla babičku do žeber a řekla Plíce, bez žádného kontextu, nic, babička byla dobře vypsychovaná,
nález na plicích má stále stejný a údajně to nic není - 4 roky poté
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nepoužila si někdy to slovo před ní? Takové to hovorové “já z tebe snad umřu”. Člověku to někdy vyletí z pusy ani neví jak. Nebo neslyšela to třeba u babičky? Jooo až ty budeš velká to já už tady nebudu. Řekla bych, že v tomhle věku to těm dětem ještě nedochází. A prostě to jen tak plácnou. Zkus si s ní opatrně popovídat. A vysvětlit jí, že nemůže nikomu říkat, že umře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dítě ve čtyřech letech dost dobře nechápe, jak dlouhé jsou čtyři roky. To je pro něj celý jeho život, takže strašně dlouhá doba. Takže jediné, co ti dcera „vyvěštila“ je, že za hodně dlouhou dobu umřeš. Začíná si uvědomovat, že život není nekonečný, to je v tomhle věku normální. Loni u dcery ve školce dokonce měli nejoblíbenější hru na to, že všichni umřeli.
Příspěvek upraven 22.02.26 v 22:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Trochu jste mě uklidnili. Nemůžu se od začátku jejího života zbavit pocitu, že děti na tento svět, přichází s něčím navíc a ví víc než by měli…ale asi se všechno dá někde odposlechnout a pak nevhodně použít. Zrovna jsem totiž asi v období,,vlastní smrtelnosti,, i tím, že kolem mě umírá spoustu lidí a bohužel i velmi mladých a člověk, když má sám malé děti přemýšlí nad vším možným a pak přijde 4 leté dítě a řekne vám, že tu za 4 roky nebudete.
- Citovat
- Upravit
Děti jsou jen bezprostředně upřímne. Já jsem své prababičce řekla asi v 5 letech že až umre tak se mi bude u ní v bytě pěkně bydlet. No skutečně tam bydlím. Prostě se mi u ní líbilo. Ona se jen zasmála a řekla že bude ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jako malá jsem asi ve čtyřech až pěti letech tvrdila, že nikdy neumřu. Že umřít není možné. A nevím proč, o reinkarnaci se v sedmdesátých letech minulého století nemluvilo, ale byla jsem přesvědčená, že se rodím stále znovu.
- Citovat
- Upravit
No to nevím tedy, ale jdu zatím proti napsanému.
Ne že by smrt u nás byla tabu.
Manželova babička umřela (pro dceru prababička), když byla starší dcera malá.
To chodila na první stupeň, velmi dobře si uvědomovala, že je to konec.
Pár let před tím totiž umřel její manžel (děda mého manžela) pro dceru praděda, tam měla vzpomínku, že spolu hráli pexeso a pak už poté co se řeklo, že umřel, že je to konečná. To ještě byla ve školce.
Nikdy to víc neřešila. Takhle ji to stačilo a věděla, že je to definitivní.
Lidi kolem umírali, ale nějak výrazně se jí to naštěstí netýkalo.
Mezitím se narodila druha dcera, ta pradědu nikdy nepoznala, ale prababičku si pamatuje z fotek a je to pro ni smutné, že si nepamatuje víc, ale to ani dost dobře nejde, protože byla hodně malá.
Před cca třemi lety nám těsně před Vánoci umřel pes.
Tak to byla velká rána.
Nevím jak je to možné, ale žádná z našich holek se tématem smrti nikdy nijak výrazně nezabývaly.
A to ani tehdy, když už to bylo jasné s tím psem.
Spis mají občas obavu abychom neumřeli mi rodiče.
Manžel od toho nemel daleko, pote co se narodila mladší dcera se začal léčit s rakovinou. Starší si to velmi dobře pamatuje.
Někdy říkají, že by si moc přály abychom zažily jejich děti.
Ale že by mi takto některá řekla, že tady nebudu až něco… tak to fakt ne…a taky by mi to asi neudělalo úplně nejlíp.
Se starší dcerou mame i podivný příběh.
Nějakou etapu našich životů jsme žili jinde. Do jejich tří let.
A dost často nám tvrdila, že vidí pána, neměl být nějak zlý, nijak ji neděsil. Prý s námi byl odjakživa.
Měli jsme psa, který tohle nadpřirozeno nikdy nezaznamenal.
Pan s námi sdílel domácnost do doby, než jsme se odstěhovali, pak už o něm nikdy nemluvila.
Prý často stál v koute a jen se díval. Normálně na nej ukazovala, kde zrovna stojí.
Mam za to, že jsme si ho přivezli z hřbitova, kama jsme si zkracovali cestu domu z toho města, kde jsme bydleli.
A ona věděla, že není živý, sama to říkala, takže netuším, zda to má souvislost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Chápu, že tě to možná trochu rozrušilo, ale já bych tomu zase nepřikládala až tak velkou důležitost… 
Děti jsou v takovém věku bystré, a i když si my dospělí myslíme, že si jen hrají a nevnímají o čem se bavíme, tak jsme pak mnohdy a úplně nečekaně překvapeni, s čím vším jsou schopni na nás později „vyrukovat”. 
PS: Já bych je určitě nijak nepodceňovala a pokud nechceš být příště zase nějak nemile překvapena, tak bych si dávala pozor na pusu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je období, kdy se seznamuje se smrtí. Byli jste na hřbitově, to odpovídá. Mě jednu dobu podobné věci říkali obě děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dítě ve 4 letech vůbec nemá pojem jaká doba jsou 4 roky.
A téma smrt a narození je v tomhle věku normální.
Stejně jako téma hovínek 
A použijí kde co slyší. Jsou jak houby.
U nás tedy téma smrt ví co znamená. Pres psy. Oni umírají, stejně jako se rodí ( máme CHS ).
Stejně jako někde v přírodě viděl mrtvé zvíře.
Chodíme na hřbitov. Mluvíme o mrtvých ( příbuzný ).
Zase nežiji ve vzduchoprázdnu.
Uklidnila bych se.
Je to nepříjemné … Ale 4 může být klidně 40 nebo 60
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dnes jsme se bavili s dcerou (za chvíli 4 roky), že se těším, až si začne sama uklízet a ona mi odpověděla, že to bude za 4 roky. Odpověděla jsem, že se těším a ona mi řekla, že to už tu nebudu, že už tu bude jen ona, sestřička a tatínek, že já umřu. Dost mě to vyděsilo. Musím nad tím, od té doby stále přemýšlet.
Když ji byli čerstvě 3 roky a byli jsme spolu poprvé na hřbitově, mluvila tak, jako by si pamatovala, že už něco zažila, až mě to vyděsilo.
Zažili jste něco takového?