Dcerka má panický strach i přes den!

Napsat příspěvek
Velikost písma:
17609
19.1.16 02:16
@kkatarinka píše:
Vlastně nevím jestli to psát, ale moje neteř tohle má od první třídy…bohužel má teď 11 let a není schopná spát sama atd… byly u psychologa (u dvou různých), jedna jim řekla že má velkou představivost a to co my vidíme třeba jako kruh, oni si domyslí něco divného čeho se bojí…neteř si dokonce myje každý den vlasy, protože se bojí že v nich budou brouci… a taky jí nedokáže nikdo pomoci

Nevím, ale tohle mi už příjde jako obsedantně kompulzivní porucha. Asi bych hledala odborníka, který pomoct dokáže. Pochybuji, že tohle přejde samo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17609
19.1.16 02:58
@Lucy_VM píše:

Ale přece ty děti musí pochopit, že i miminko potřebuje nějakou péči rodičů ne? :think:

Příspěvek upraven 18.01.16 v 23:32

Ona to chápe, ale prostě se bojí. Asi fakt neví čeho.
Mám podobné dítě. Od mala ubrečené, bálo se hluku, světla, tmy, tak různě. Bylo to náročné. Špatně i snáší změny, miluje řád a pravidelnost. Zřejmě lehká porucha autistického spektra, ale tak nějak postupně se se vším vypořádáváme a zvládáme. U nás byl třeba najednou velký problém strach z červené diody v čidle zabezpečovačky. Vysvětlovali jsme pořád dokola, že nás světýlko chrání, ale zbytečně. Celkem velká rána byla, když jsem se od mámy dozvěděla, že malá spí celou noc jak prkno, ani se nehne. Tím, že odmalinka spí sama v pokoji, jsem to nevěděla. Takovou měla hrůzu, že se radši ani nehnula, aby to nespustila. To bylo špatné. Řešila jsem, co s tím, ale naštěstí v té době byla porucha celé zabezpečovačky a ta byla dlouhou dobu vypnutá. Po opětovném zapnutí to bylo zapomenuto a problém už není. Taky mi nebyla schopná vysvětlit, proč se bojí, přitom třeba podobná blikající světýlka za okny na plotě nevadily :nevim: Je to složité.

Tři týdny mi nepříjde moc, ale nepodceňovala bych to. Určitě je dobrý nápad poradit se s doktorkou při nejbližší návštěvě. A kdyby by se třeba psychologovi podařilo najít/odstranit přičinu, uleví se vám všem. Vím, jak je to náročné, u nás o to horší, že je to navázané hlavně na mě.

A ještě doporučím lehké „otužování“. Nedošla by si třeba malá pro bonbon na stůl do jiné místnosti? Pak třeba pro bonbon do obýváku, kde by byla puštěná televize s oblíbenou pohádkou, která by jí na chvilku zaujala apod. Třeba časem zapomene sama. U nás to někdy na něco zabere, i když ona si zas za chvíli vymyslí něco jiného ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4000
19.1.16 05:07
@Lucy_VM píše:
Děkuji za názor. Ale pokud to jinak nepůjde, určitě pomoc vyhledáme…

Psala jsi, že nepomohlo nic - vše selhalo.. Moc už dlouho nečekej a řeš to s odborníkem pokud možno co nejdříve :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
72725
19.1.16 08:01

@Lucy_VM u nás toto taky proběhlo, odeznělo asi po půl roce.. ale jako kluk byl vždy srabík, tak jsem to moc neřešila..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11117
19.1.16 08:06
@Lucy_VM píše:
Děkuji za názor. První jsem chtěla vědět, jestli se s tím někdo nesetkal, nebo jak by to řešili ostatní maminky… Nevím zda by dcerka vůbec byla ochotná povídat si o tom s někým cizím, není zrovna moc důvěřivý člověk. :roll: Ale pokud to jinak nepůjde, určitě pomoc vyhledáme…

vubec se toho neboj. psycholog nemusi hned mluvit s ni. nekdy je i lepsi, kdyz tam jde prvni rodic (nejlip oba kdyz to jde) a vsechno popise, vysvetli, zodpovi vsechny otazky a psycholog uz na zaklade toho neco poradi a uz ma predstavu, co je problem a kam to smerovat. protoze nektere veci je lepsi pred ditetem nerikat. (at nema pocit, ze si myslis, ze je „divna“).
psycholog si umi najit cestu i k daleko tezsim pripadum nez je tva dcera, to se neboj, ti jsou zvykli na jine kalibry ;)
ja byla u psychologa se synem ve 2,5r, kdy absolutne nemluvil a na ciziho cloveka se nepodival. Taky to slo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4000
19.1.16 08:13
@martina.se píše:
@Lucy_VM u nás toto taky proběhlo, odeznělo asi po půl roce.. ale jako kluk byl vždy srabík, tak jsem to moc neřešila..

Nejhorší je, že cokoliv co člověk neumí dobře zpracovat a jen to potlačí, tak to pak může vyvstat později i v dospělosti a projevit se daleko ve větší míře…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3540
19.1.16 08:31

Já nevidím problém jít s ní na záchod a spát společně, zas tolik toho nechce, proč jí teda posílat do jiného pokoje když chce být v pokoji s váma? :nevim: Řekla bych že pokud ji vyjdete vstříc přejde tak to přejde, spíš potřebuje pořádně domazlit než výhrůžky. Dělala bych to tak chce jít do kuchyně, fajn musí počkat až přebalím nebo jít sama, jiná varianta není. Ať si nabere hračky z pokojíka protože se jde krmit miminko a nikdo už tam s ní v tu chvíli nemůže, tak bude muset počkat až bude miminko najedené. Ale fakt nechápu když u ní tatínek seděl co bylo za tak šílenej problém s ní tam dojít. Ale odborník je asi na místě, minimálně vám objasní v čem je problém

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21918
19.1.16 08:38
@evick2 píše:
Já nevidím problém jít s ní na záchod a spát společně, zas tolik toho nechce, proč jí teda posílat do jiného pokoje když chce být v pokoji s váma? :nevim: Řekla bych že pokud ji vyjdete vstříc přejde tak to přejde, spíš potřebuje pořádně domazlit než výhrůžky. Dělala bych to tak chce jít do kuchyně, fajn musí počkat až přebalím nebo jít sama, jiná varianta není. Ať si nabere hračky z pokojíka protože se jde krmit miminko a nikdo už tam s ní v tu chvíli nemůže, tak bude muset počkat až bude miminko najedené. Ale fakt nechápu když u ní tatínek seděl co bylo za tak šílenej problém s ní tam dojít. Ale odborník je asi na místě, minimálně vám objasní v čem je problém

Presne tak.
Zakladatelko promin mi, prijde mi, ze ty holcicce vubec nerozumis, detska psychika je slozita. Holka v tobe, ve vas, potrebuje mit jistotu.Tu ale neziska, pokud ji budete nadavat nebo vyhrozovat.Ona to schvalne nedela. Nevim, proc je problem ji vyhovet a chodit s ni, s tim, ze samozrejme ne vzdy to jde hned.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
72725
19.1.16 08:43
@minoe píše:
Nejhorší je, že cokoliv co člověk neumí dobře zpracovat a jen to potlačí, tak to pak může vyvstat později i v dospělosti a projevit se daleko ve větší míře…

jj, ale u kluka to přešlo.. zavedla jsem noční svícení, přes den puštěnou tv, teď už to dávno nevyžaduje :palec: měl bujnou fantazii (to má tedy i teď), ale teď už si zdůvodní, proč to či ono jde nejde a pod..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4000
19.1.16 09:38
@martina.se píše:
jj, ale u kluka to přešlo.. zavedla jsem noční svícení, přes den puštěnou tv, teď už to dávno nevyžaduje :palec: měl bujnou fantazii (to má tedy i teď), ale teď už si zdůvodní, proč to či ono jde nejde a pod..

Záleží jak to dlouho přetrvává, zakladatelka psala, že už zkoušeli všechno možné a stále bez výsledku :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
72725
19.1.16 12:22
@minoe píše:
Záleží jak to dlouho přetrvává, zakladatelka psala, že už zkoušeli všechno možné a stále bez výsledku :nevim:

je mi to jasné.. u nás to taky nebylo hned :think: ale každý zná své dítko nejlíp..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19.1.16 19:53

Asi moc neporadím, jen chci napsat svou vlastní zkušenost. Já sama jsem asi v pěti letech začala trpět panickým strachem z „větru“. Zní to opravdu divně, ale bylo to hrozné, ve chvíli, kdy více foukalo, jsem byla na nervy, postupem se to začalo zhoršovat a zhoršovat, dělala jsem hysterické scény, když jsem ráno vstala a viděla přes okno, že se hýbou lístky na stromech, že ven nejdu, takže mě mamka musela do školky vyloženě táhnout. Tehdy jsem to neuměla vůbec ovládat, ani jsem nedokázala vysvětlit, proč se toho vlastně bojím nebo co to způsobilo… Prostě jsem měla strach, že se „nám něco stane“… Rodiče se mnou asi v deseti letech byli už i u psychologa, jelikože se to vystupňovalo opravdu hodně, třeba jsem celou noc nespala a třepala se strachy u mamky v posteli a neustále se jí ptala, kdy už to přejde (přitom třeba šla jen jemně slyšet meluzína). Psycholožka nepomohla, akorát mě to ještě více vydráždilo, ale pak mamka dostala od nějaké známé tip na sirup, tuším Novopasit se jmenuje. Je na úzkostné stavy a to zabralo. Nejprve jsem se jen mírně zklidnila a pak už to šlo samo i bez něj. Uvědomila jsem si, že se vlastně není čeho bát a přešlo mě to úplně. Teď v dospělosti se mi úzkostné stavy bohužel vrátily, my citlivější jedinci to máme v životě těžší, stačí drobnost, chvilkový stres a je to zpátky… Ale osobně věřím v minulé životy apod. a myslím si, že tyto „nevysvětlitelné strachy“ jsou jen vzpomínkou na něco, co se nám kdysi v minulém životě stalo. Četla jsem o spoustě lidech, kteří si při hypnózách vzpomněli na to, jak třeba zemřeli někde zavřeni, ve tmě, ve strachu… Třeba má tvá dcera v sobě stále nějakou vzpomínku, jen si na ni doopravdy nepamatuje, jen to má v sobě a proto se bojí. Doporučuju opravdu se na to podívat na internetu, možná si přečíst nějakou knihu, následně zkusit navštívit někoho, kdo se tímto zabývá. Neházela bych to za hlavu, chcete jí přeci pomoct. Důležité je si uvědomit, že se tím netrápíte jen VY, ale především ONA! A vím, že je to moc těžké, ale potřebuje ujistit, že jí máte rádi, že se jí nic nestane, křik, výčitky a zloba to jen zhorší, bude se cítit provinile a vlastně ani nemá za co, nemůže za to…
Přeji moc stěstí a držím palečky! :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11439
19.1.16 23:29
@evick2 píše:
Já nevidím problém jít s ní na záchod a spát společně, zas tolik toho nechce, proč jí teda posílat do jiného pokoje když chce být v pokoji s váma? :nevim: Řekla bych že pokud ji vyjdete vstříc přejde tak to přejde, spíš potřebuje pořádně domazlit než výhrůžky. Dělala bych to tak chce jít do kuchyně, fajn musí počkat až přebalím nebo jít sama, jiná varianta není. Ať si nabere hračky z pokojíka protože se jde krmit miminko a nikdo už tam s ní v tu chvíli nemůže, tak bude muset počkat až bude miminko najedené. Ale fakt nechápu když u ní tatínek seděl co bylo za tak šílenej problém s ní tam dojít. Ale odborník je asi na místě, minimálně vám objasní v čem je problém

Zcela souhlasím. Holka pláče strachy a pro rodiče je problém s ní jít na záchod. To dítě potřebuje podporu, porozumění, aby získala zpátky jistotu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1690
20.1.16 14:49

Děkuji všem za názor!!! Zkoušíme to zatím tak, že její chování nekomentuji a podle vašich rad s ní všude chodíme, říkáme jí že jí milujeme a že je pro nás pořád ta nejdůležitější, a ani se sestřičkou se nic nemění. :* Až půjdem k doktorce zeptám se jí na to, případně na kontakt na nějakého psychologa a uvidíme. Jinak zkoušíme čaje proti úzkosti, být tu pro ní co nejvíce a snad se to brzy zlepší… :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1690
23.3.16 11:03

DOBRÝ DEN, CHTĚLA BYCH JEŠTĚ JEDNOU PODĚKOVAT VŠEM, CO SE ÚČASTNILI TÉTO DISKUZE! CHCI VÁM JEN ŘÍCT, ŽE U NÁS TO OPRAVDU BYLA JEN ŽÁRLIVOST, PROTOŽE STEJNĚ JAKO TO PŘIŠLO, TAK TO ZASE ODEZNĚLO! :* MALÁ BUDE MÍT ZA CHVÍLI 3 MĚSÍCE A STARŠÍ DCERKA UŽ JE TAK MĚSÍC ÚPLNĚ V POŘÁDKU, NEBOJÍ SE, HRAJE SI SAMA V POKOJÍČKU, SESTŘIČKU MILUJE A VŠECHNO JE ZASE TAK JAK MÁ BÝT!! :hug: TAKŽE DĚKUJI VŠEM ZA RADY I ZA ZKUŠENOSTI, SNAŽILA JSEM SI TOHO NEVŠÍMAT A PŘEŠLO TO SAMO! :kytka: JSEM MOC RÁDA, ŽE UŽ JE TO ZA NÁMI!! :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin