Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den děvčata. Mám dotaz stydim se za něj. nevím co mám dělat. V sobotu moje dcerka který bude červenci 8 let. Poprvé ukradla babičce penize, mě tvrdi že je našla v lese.Ale ja ji nevěřím, řekla sem at mi poví jak to bylo a přízná se.Co mám dělat mám ji vynadat nebo ji nějak potestat. Manželovy to nemohu říct tem ji by zbil. Je mi hrozně trapně před babičkou co si o mojí rodině ted mysli. Moc děkuju za odpovědi.
@Marcelinkac Rozhodně bych to nepřešla. Musela by sama peníze babičce vrátit a omluvit se. Zkus si promluvit, na co ty peníze chce a kdyžtak jí dát možnost si je „vydělat“ - nějakou prací doma.. Nebo začít s kapesným, podmíněné samozřejmě, že si bude dobře plnit své povinnosti.
Řešila bych to s ní absolutně v klidu. Tohle jsou první problémy, u kterých ona musí poznat, že se nemusí bát ti cokoli přiznat a přijít za tebou s jakýmkoli problémem ![]()
Jestli dostane sprdunk, tak příště se ti nesvěří.
Nepřejít, řešit, nikoliv ale zcela poklidně, vysvětlit. V 8 letech již dobře ví, co dělá, navíc si vymyslela legendu, kde peníze vzala.
Jestli jsi si 100% jistá, že ty peníze opravdu babičce ukradla, tak upřímně, udělat to můj syn, tak mu minimálně jednu výchovnou plácnu, hlavně za to, že lže a vysvětlila bych, že krást a ani lhát se nemá. Nejsem zastánce nějakýho extrémního bití nebo tak něco, ale jsou situace, kdy minimálně jedna výchovná nebo plácnutí na zadek + menší přednáška o slušném chování neuškodí
plus zamozřejmě peníze babičce vrátit a omluvit se
Určitě nepřecházet! To by jí mohlo vnuknout myšlenku, že se vlastně nic nestalo.
Peníze babičce vrátit, teda ona at je vrátí s omluvou, šla bych tam s ní at je to jakkoliv nepříjemná situace nechat jí to pěkně vypít do dna.
Babička není včerejší, pochopí to. ![]()
@BlueFairy tenhle postup bych praktikovala pouze v případě, že by se ke krádeži přiznala. Ale jestli mi do očí zalže, že peníze někde našla, tak promiň, ale potom důvěru zklamala a musí se naučit, že zklamaná důvěra se těžko obnovuje
A jsi si opravdu jistá, že ty peníze babičce vzala? A kolik to bylo? My jako děti rodičům také kradly, drobné ![]()
Já jako dítě občas asi 2× něco sebrala, ne peníze, neviděla jsme v tom nic extra špatného, prostě jsme to strašně chtěla. Zlodějka ze mě není, až později jsme pochopila, co to znamená něco jinému vzít.
Dcerka asi ví, že se to dělat nemá, když si k tomu vymyslela nějakou historku…ale víš 100% jistě, že to byly peníze babičky?
Základ je si o tom promluvit bez nějakého křiku, bití, hysterie, toho, že z ní automaticky uděláš tu „špatnou a zlodějku“, jinak se ti pak už nesvěří nikdy s ničím. Já bych zjišťovala na první místě proč to vzala a na co to chtěla.
Pak ybch vysvětlila co to znamená, že je to špatné, ale že si nemyslím, že je špatná, že prostě udělala chybu a na jednu chybu má nárok každý, ale je potřeba ji napravit a už ji nikdy neopakovat. Jak to napravit a jaké by byly následky, to už záleží na situaci, jestli omluva(záleží taky jaká je babička atd), odečtení z kapesného, odpracování atd…
@lekarnicka28 píše:
@Marcelinkac Rozhodně bych to nepřešla. Musela by sama peníze babičce vrátit a omluvit se. Zkus si promluvit, na co ty peníze chce a kdyžtak jí dát možnost si je „vydělat“ - nějakou prací doma.. Nebo začít s kapesným, podmíněné samozřejmě, že si bude dobře plnit své povinnosti.
Souhlas se vším
.
Myslím, že nejvíce odrazující od dalších krádeží je ta ostuda při přistižení (tady by tak fungovala ta omluva babičce).
@AndrejkaS píše:
@BlueFairy tenhle postup bych praktikovala pouze v případě, že by se ke krádeži přiznala. Ale jestli mi do očí zalže, že peníze někde našla, tak promiň, ale potom důvěru zklamala a musí se naučit, že zklamaná důvěra se těžko obnovuje
Aha, já jsem myslela, že se pak přiznala. Každé dítě zpočátku ze strachu zalže ale pak ho to přinutí se přiznat.
No, tak to je situace, kdy je třeba maximálně zachovat chladnou hlavu. V osmi si musí být vědoma, že to, co provedla, je vážná věc. Takže je třeba zjistit, proč to udělala. Jestli potřebuje peníze na něco, k čemu by se normálně nedostala (může to být já nevím sladkost, nebo hračka, nebo cokoli, co jí nekoupíte, co má zakázaný, nebo něco, čím si potřebuje zvednout prestiž mezi spolužákama). Nebo jestli si to nepotřebovala „zkusit“, jaký to je, něco ukradnout. jestli to zjistíte nebo ne, jak se zachováte, resp. co na to babička, jestli s ní bude držet basu…
Snažíme se kluky odmalinka učit, že pokud se přiznají, tak že se incident obejde bez tyátru, nadměrného kázání, trestu. Dostanou dosatečný prostor, aby se přiznali, opakujeme jim „pravidla“. Naopak trest přijde - pokud se nepřiznají. Doufám teda, že takhle se naučí důvěře k nám. Prostě až jednou udělají fakt průser, že si můžou přijít s důvěrou poprosit o pomoc, o řešení. Že se nemusí bát, že budou potrestání za něco, co už tak jako tak je jejich průser.
Babička vi také že to byla moje dcerka. Včera ji vratila penize a omluvila se. Jenomže mě mrzí že mi lže a tvrdi že je našla, a žadné penize babičce nevzala. Řekla sem ji že mi muže duvěžovat, at se mi svěří ale nechce mi pravdu říct. Chodí do 2 třídy a zhoršila se i ve škole. Doma mi nechce ničim pomahat asi řarli na mladší sestru.
@Marcelinkac
Normálně spolu jděte za babičkou a dcera pěkně ať jí ty peníze podá z ruky do ruky, u toho ať se omluví.
Myslím, že se bude cítit tak trapně, bude to taková hanba, že to už víc neudělá.
@Emilie přesně tak. To plácnutí přes zadek bych mu neudělala ani tak pro tu krádež, jako spíš pro následné lhaní. Protože chybu může udělat každej, ale tím, že bude lhát, jí určitě nenapraví