Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dceru mám raději :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
QQQQ
30.8.11 00:37
Já to mám podobně, jen bych neřekla že syna miluji miň. Miluji ho jinak…byl hodně problémové dítě, nemá povahu která mi vyhovuje, porod byl horor, musela jsem si k němu vztah vypěstovat. Dcerka byla zase dítě věčně vysmáté, na každého se culila, komunikovala, má povahu celá já, milovala jsem ji od první chvíle, porod byla pohádka a ona byla tak malinká… dnes jim je 7 a 8 let a jsme zase někde jinde. Davídek je v pohodě(až na tu povahu) a z Kristinky nám roste umíněná nána 
Davča je teď samá sranda, samý vtípek, Kristina kvůli všemu ječí, hned se urazí… Miluji je každého jinak a přitom stejně moc. A nijak jsem to neřešila a neřeším 
- Citovat
- Upravit
30.8.11 00:38
A jaký je syn? Já mám období, kdy mám stejný pocit, jenže Vinďa je komplikovaný, uvztekaný, protivný, nekontaktní a to udělá taky svoje. Ono se to časem srovná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.11 00:41
To neni že bych toho druhého nemilovala.Obě to jsou moje děti a žila bych za ně,ale Kristýnku mám prostě raději.Už od narození s ní lítám po doktorech a musím přiznat,že jsem první 3 měsíce nespala ze strachu že by se jí něco mohlo stát a obulela jsem každé zakašlání.Nedělám rozdíly,ale cítím to tak..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.8.11 00:42
Kury píše:
A jaký je syn? Já mám období, kdy mám stejný pocit, jenže Vinďa je komplikovaný, uvztekaný, protivný, nekontaktní a to udělá taky svoje. Ono se to časem srovná
Syn je hodně rozmazlený a paličák po mě:-(.
- Citovat
- Upravit
30.8.11 00:43
Ahoj,
třeba je to jen vědomí, že maličká tě teď potřebuje víc než bráška, a proto jí dáváš ze sebe víc.
Neboj. Nejsi nikterak „vadná“ a špatná.
Příroda určitě ví, proč ti tyhlety emoce uštědřila, věř tomu a ber to tak, že to je takhle dobře.
Sázím na to, že se to časem srovná samo.
Musím přiznat, že jestli se nám někdy podaří druhý dítě (ještě to tedy odkládáme 
), tak ho asi budu od samýho začátku taky víc „žrát“. Na mateřství jsem nebyla citově vůbec připravená, byl to pro mě šok a mateřská láska k synovi ve mě musela teprve podtupně růst, rozhodně nebyla od prvního dne 
Teď už tu lásku v sobě znám a jsem si jistá, že u dalšího dítěte budu bezhlavě zamilovaná už od první sekundy, což jsem jako prvomatka bohužel nebyla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
QQQQ
30.8.11 00:43
Já jsem si taky s Kristinkou(mojí ) bližší než z Davčou. Nec si z toho nedělej
- Citovat
- Upravit
30.8.11 00:45
Rampepurna píše:
Ahoj,
třeba je to jen vědomí, že maličká tě teď potřebuje víc než bráška, a proto jí dáváš ze sebe víc.
Neboj. Nejsi nikterak „vadná“ a špatná.
Příroda určitě ví, proč ti tyhlety emoce uštědřila, věř tomu a ber to tak, že to je takhle dobře.
Sázím na to, že se to časem srovná samo.
Musím přiznat, že jestli se nám někdy podaří druhý dítě (ještě to tedy odkládáme
Krásně napsáno a já se k tomuhle názoru přidávám, měla jsem to u malýho taky tak, láska přicházela postupně. Ale je tu a to je hlavní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
QQQQ
30.8.11 01:08
Když tak nad tím přemýšlím. Kristinka byla taky jako miminko hodně nemocná, potřebovala mě neustále. Zato Davídek byl zdravý, kojit chtěl po 4.hodinách, zbytek dne prochrněl-tak to bylo do půl roku dětí, potom to bylo jak jsem popsala výše. Že by nás ty nemocní drobečci tak nějak víc připoutali? Mám ale pocit, že k Davídkovi jsem se učila lásce zato Kristinka byla láska na první pohled 
- Citovat
- Upravit
30.8.11 01:17
To je fuk, ono to bude jak na houpačce, jednou bude hodnější on, jednou ona a podle toho aktuální pocit lásky, ale ve finále to bude šul nul Hlavní je, že milujeme obě děti, že se o ně stejně staráme a že je hlídáme, aby se navzájem nezakously 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 07:19
Myslím, že to není tím, že bys měla dceru raději 
Taky je mi jedno dítě bližší, je to syn..Ale miluju obě děti, dala bych za ně život(což jde v různých situacích vyzkoušet), např. když dcerka minulý týden spadla u příbuzných do bazénu, my jsme tam všichni byli, ona uklouzla, měla rukávky, pud sebezáchovy silný, ale těch pár vteřin, než jsem k ní doplavala, bylo hrozných 
Jsem v tomto směru racionalista..Syn je mi povahově bližší, kopíruje moje vlastnosti(i ty špatné), částečně můj styl jednání a moje zájmy, lépe se mi s ním pracuje..Od narození chodí brzy spát a brzy vstává, což mi vyhovuje..Tolik se nevzteká..
Dcerka má tendenci chodit spát pozdě,teď už se nám to podařilo zkorigovat, ale byly doby, kdy jsem padala večer na hubu, je uřvaná, vzteklá, mívá občas záchvaty až modrá,což mě hodně vysiluje.Je urážlivá..Je výtvarně a hudebně nadaná - výtvarně nadaná nejsem určitě, co se týče hudebky, mám zvládnutou hru na dva nástroje ale o nějakém nadání se mluvit nedá,nevnímám tak sama od sebe rytmus..Ale v tomto směru se jí věnovat můžu..
Já to taky „neřeším“, jen jsem chtěla napsat do této diskuze..Kdybych měla někdy třetí, bude zase jiné a vím, že ho budu moc milovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 07:54
Myslim, ze vetsina matek ma nektere z deti „oblibenejsi“, proste ji vyhovuje vic povahou, jednanim..U nas je mi momentalne „blizsi“ syn, nebot je hodne empaticky, trpelivy, mazlivy..proste me tyto vlastnosti berou vic nez vzpurnost a zbrklost dcery. Vim, ze bych dychala za oba, nemam tak kvuli nejake lehke preferenci vycitky. Ono to za par let zase muze byt naopak, ze jo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 08:14
Láska má spoustu podob - nevěřím, že existují dvě stejné. Nelze milovat dvě bytosti úplně stejně - protože každá z nich je jiná. Kdo tvrdí, že má všechny děti „stejně rád“, ten si to namlouvá rozumem, protože by CHTĚL, aby tomu tak bylo.
Láska ke každému člověku je jiná, i když jsou vůči mně na „stejné úrovni“ - máma x táta, babička x děda, dcera x syn… Každý z nich je jedinečný, každého z nich mám ráda úplně jinak.
Co je ale zásadní u dětí - musí s nimi být zacházeno stejným způsobem, obě musejí mít stejná privilegia a stejné povinnosti, a láska k oběma by měla být bezpodmínečná (tj. miluji a respektuji Tě takového, jaký jsi, se vším všudy, ať jsi jakýkoli). Pokud snad cokoli z toho nedělám srdcem, musím to dělat rozumem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Omlouvám se za anonym, ale je to tak lepší…
.Nedělám žádný rozdíl,ale mám strach,že to tak časem bude a já bych mu nerada ublížila.Měla jste některá stejný problém?Jak jste ho řešila??
Mám dvě děti - tříletého syna a 5měsíční dcerku, která je od narození nemocná.Už od chvilky,kdy jsem si malou donesla domů z porodnice jsem zjistila,že je něco jinak.O malou jsem měla od jejího narození panickou hrůzu.Nespala jsem strachem,že by se jí něco mohlo stát a brečela kvůli každému zakašlání.Boužel cítím,že malou miluji více,než mého syna