Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den maminky, nevím, co to do mého syna vjelo, ale skoro v jednom kuse dělá bláznoviny…třeba furt dělá nějaké ksichtíky, prská, mele pusou, směje se sám sobě, jak potrhlý. Nejdříve mi to připadalo srandovní, ted už nevím, ale docela mě to vytáčí, že se neumí chovat normálně. A do toho ještě začal děsně zlobit, cokoli po něm chci, utíká, dělá ty svoje blbosti. Také začal plácat, házet s hračkama, puzzlem, kopat do hraček.....No prostě je jak utržený z řetězu, vždycky byl živý, ale to šaškování a neposlouchání se mi nějak vymyká z rukou. Snažím se na něj klidně, ale někdy už to nevydržím, když se mi kroutí v rukách a já ho chci obléci, tak i dostal na holou. Když háže s hračkama, tak že je vyhodím do koše, no a to mu nevadí!! Jinak začínám posílat do předsíně do kouta, nesnáší to, pláče a volá mě. Nchám ho tam půl minutky, dyl to nevydržím a pak se zeptám, zda už je hodný, zda už nebude třeba plácat maminku atd…Nevím, zda je to správně, ale nějak se přece naučit poslouchat musí. Co je tohle zase za období, období vzdoru máme za sebou a tedˇ tohle. Dělá ze sebe šaška a neposlouchá, ufff a jdu si dát čokoládu ![]()
ahoj,pochopila jsem správně, že se jedná už o trošku starší dítko?? jestli jo řešila bych to naplácáním na zadek.. to ksichtění bych neřešila, prostě blbne, ale aby tě plácal, nebo kopal do hraček.. asi jsem moc tvrdá matka, ale to bych mu naplácala.. aby ti pak nepřerostl přes hlavu.. ![]()
aajulinka píše:
ahoj,pochopila jsem správně, že se jedná už o trošku starší dítko?? jestli jo řešila bych to naplácáním na zadek.. to ksichtění bych neřešila, prostě blbne, ale aby tě plácal, nebo kopal do hraček.. asi jsem moc tvrdá matka, ale to bych mu naplácala.. aby ti pak nepřerostl přes hlavu..
Malému jsou dva roky a půl…mě ale připadá, že bych musela plácat celý den, a když mě plácne on a já jsem plácla zpátky, plácl znovu…tak jsem zavedla ten kout…nenechám si věci líbit, taky jsem zastáncem raději tvrdší výchovy, ale nechci bít, protože to u něj aspon si myslím to má opačný účinek, nepomáhá to a ještě to napodobuje. Ach jo, snad se uklidní a zvládneme to…připadá mi, že vyloženě nás teď zkouší, kam až může zajít…
no švagrová měla stejný problém a pomohlo to dávání do kouta, ale vydržela to dýl než půl min.
a když jí plácnul, řekla mu, že je ošklivej a že jestli to bude dělat nebude se s ním bavit.. párkrát to takhle malej ještě zkusil, ona se s ním třeba čtvrt hodiny nebavila, dělala jako by tam nebyl a on přestal.. tak zkus třeba to.. ![]()
Plácat ho za to, že tě plácá - je blbost, ani se to neosvědčilo.
Spíš ho zkus chytit za ruce, dřepni k němu a hodně naštvaně, důrazně (ale nekřičet) mu do očí, aby se na tebe díval, říct něco jako - Moc se zlobím, že mě biješ, to se nesmí!
Přijde mi to mnohem účinnější než naplácat.
Ten kout je dobrý, já posílám do pokoje=)
A blbinky ignorovat, čím méně bude mít diváků a reakcí na svoje jednání, tím dřív ho to přestane tak bavit.
Zasahuju jen v opravdu zakázaných případech - píchá do morčete, zašlapává plastelínu do koberce, zapíná troubu… a tak.
Pipet píše:
Plácat ho za to, že tě plácá - je blbost, ani se to neosvědčilo.
Spíš ho zkus chytit za ruce, dřepni k němu a hodně naštvaně, důrazně (ale nekřičet) mu do očí, aby se na tebe díval, říct něco jako - Moc se zlobím, že mě biješ, to se nesmí!
Přijde mi to mnohem účinnější než naplácat.Ten kout je dobrý, já posílám do pokoje=)
A blbinky ignorovat, čím méně bude mít diváků a reakcí na svoje jednání, tím dřív ho to přestane tak bavit.
Zasahuju jen v opravdu zakázaných případech - píchá do morčete, zašlapává plastelínu do koberce, zapíná troubu… a tak.
Asi budu muset také mín zasahovat, někdy mi připadá, že na něj pořád něco bekám, nezhazuj ty polštáře na zem, neskáke po tom a nejezdi s autíčkem po stěně, asi ho nechat dělat trochu čugr bugr až na to, že nemá svůj pokojík, tedy hračky má v obýváku ![]()
Dřív ti ty blbinky přišly vtipné a proto to dělá..Ono mu bude holt déle trvat, než pochopí, že už to vtipné není..Ignorace je dobrá věc..určitě ho to přejde.
Majda pokoj má… A kde myslíš, že si hraje=) - přece tam nebude sama.
Místo zakazování zkus motivovat k „lepší“ formě té činnosti - Jéé, autíčka ale neumí jezdit po stěně, pojď, postavíme mu dráhu! - z leporel třeba, nebo něco, je to makačka na bednu
, je mnohem složitější takhle přemýšlet a jen neječet, ať toho nechá.
Rozhodně to ale pokaždé nezvládnu a taky ječím - ale když se fakt snažím vymýšlet činnosti, navádět k něčemu, hrát si s ní - tak je milionová.
Jenže nemáš celý den jen k vymýšelní zábavy a hraní, že… Chce to najít nějaký rozumný kompromis ![]()
Pipet píše:
Majda pokoj má… A kde myslíš, že si hraje=) - přece tam nebude sama.Místo zakazování zkus motivovat k „lepší“ formě té činnosti - Jéé, autíčka ale neumí jezdit po stěně, pojď, postavíme mu dráhu! - z leporel třeba, nebo něco, je to makačka na bednu, je mnohem složitější takhle přemýšlet a jen neječet, ať toho nechá.
Rozhodně to ale pokaždé nezvládnu a taky ječím - ale když se fakt snažím vymýšlet činnosti, navádět k něčemu, hrát si s ní - tak je milionová.
Jenže nemáš celý den jen k vymýšelní zábavy a hraní, že… Chce to najít nějaký rozumný kompromis
My jsme sice trochu mladší, ale taky se začínáme rozjíždět. Malý má 17 měsíců a začal kousat, začli jsme mu to oplácet, ale museli jsme přestat, protože měl modřiny a vůbec mu nevadillo že ho to bolí (má posunutý práh bolesti). Přišla jsem na to, že když se jako urazím a nebavím s ním tak ho to mrzí a nedělá to, ale zase jen do chvíle kdy zapomene =D jinač rád běhá po gauči, stahuje věci ze stolu a parapetu, rozhazuje vše co najde, tahá kabely, všechno cpe do zásuvek a čím víc ne zazní tím větší je to zábava