Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
2,5letá hodně zlobí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.12.11 21:40
Hodně silně zlobí.....
Dobrý den, už si nevím rady! Mám 2,5 letou holčičku, která už několik týdnu bez ustání zlobí, vůbec mě neposlouchá,mého muže občas ano. Ale já mám sní velké problémy, podle mě je trochu hyperaktivní. Dělá mi schény na veřejnosti, když něco nedostane, nebo něco chce. Doma slovo NE je pro smích, protože na něj nereaguje.Jsem z toho zoufalá, a pořád přidává do ohně, občas to nevydržím a skončí v rohu s nařezáním přes zadek. prosíím pomocte mi! Předem moooc děkuji Aneta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.12.11 21:44
no na to nemám co říct, pokud to nejde po dobrém musí to jít po zlém…předpokládám že po dobré stránce, neustálého vysvětlování, pak zakazování už jste to zkusili takže nezbývá nic jiného.. alespon podle mého… nechci být nějaká zlá ale asi je to i dost rozmazlená holčička ne?nic proti z mýho syna taky vyrůstá mazánek, taky mě to čeká… musíte přijít na věc která na ní bude platit no.. to je těžký radit když tu holčičku neznáme..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
6.12.11 21:44
Já bych to viděla,že zkouší první vzdor,bude hůř 
Třeba ne,nesmíš ustupovat 
- Citovat
- Upravit
6.12.11 21:45
a pokud má něco společného s hyperaktivitou tak by si to měla řešit s lékaři…ale hyperaktivita by se projevila už dříve
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:46
nad tím jsešm přemýšlela jestli je rozmazlená, ale tohle dítě je vedený zkrátka už od mala. Takže nechápu, proč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:48
no ona je akční od malinka, ale ještě jsem to neměla potřebu řešit, protože byla v pohodě a poslouchala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:48
prostě to je následek nedůslednosti. Začni na sobě makat v tom,co chceš,aby dcerka nedělala,tátovi to jde nejspíš líp,takže má autoritu,jestli to nevychytáš,smiř se s převrženýma věcma v obchodě,když dceři nevyhovíš,s vztekajícím se ležícím dítětem na zemi,když nevyhovíš apod…To není hyperaktivita,to je přirozené zkoušení,kam až bude moct zajít .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:50
já si taky myslím že to není hyperaktivita, ta se projevu trochu jinak, měla jsem totiž podezření u svého syna, taky je dost živej na svůj věk… bude to boj.. ale neboj až budou v pubertě může to být ještě horší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:51
tatínek není pořád doma, takže je pro ní vzácností. Jo jenže jak to vychytat? Jsem z toho úplně hotová. Vedu ji zkrátka od mala a bylo vše v pohodě,ale poslední dobou začala šíleně vzdorovat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silwinka87
6.12.11 21:51
zakladatelko
Taky bych řekla,že vzdoruje a zkouší,co si může dovolit..Rozhodně neustupuj,drž se nastavených mantinelů,je to kdo z koho a ona vydrží dlouho..Náš malý to umí taky..Když se začne vztekat,beze slova opouštím místnost,nebo pošlu pryč něho a řeknu mu,ať přijde až ho to přejde..Patří to k věku a musíš to vydržet.. 
- Citovat
- Upravit
6.12.11 21:51
Co na to říct… Takhle starý dítě už sice má rozum, ale na druhou stranu ho nemá tolik, abys ho řezala a posílala do kouta jenom proto, že nevydržíš s nervama. Chtělo by to víc informací, když nevíme, jakým způsobem vychováváš, tak se těžko radí. Mně když se malej vzteká, tak ho pošlu do pokoje (nebo ho tam odnesu), řeknu mu, ať se vzteká o samotě, že na to nejsem zvědavá. A ať přijde, až bude klidnej. Když se náhodou vztekne v krámě, tak si ho nevšímám (mám ho ve vozíku, nereaguju), řeknu mu, že vztekat se může, ale nepomůže mu to. Když byl menší, uplatňovala jsem i metodu podporování - ty se tak krásně vztekáš, ukaž, jak to umíš. Když neposlechne, vyhrožuju čertem (ač jsem teda přísahala, že to dělat nebudu, ale raději čert, než abych mu hned jednu lískla 
), když to fakt nejde, plácnu na zadek (jedna stačí, žádný řezání), nebo přes ruce, v závislosti na situaci. Za každé okolnosti vysvětlím, co bylo špatně, proč, a jak to mělo být správně. Musím říct, že mám teda extrémně hodný dítě, tak se mi to kecá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:55
Třeba Ti něco z toho pomůže
Nerozmazlujte mě.
Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu - já vás jen zkouším.
Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději - cítím se tak bezpečněji.
Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
Nedělejte ze mě menšího, než jsem.
Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád.
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
Dokážu se s nimi vyrovnat.
Nesekýrujte mě.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.
Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate.
Neříkejte mi, že mě nemáte rádi.
I když někdy dělám příšerné věci.
Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
Pro mne jsou hrozivé skutečně a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.
Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě šokuje, když to tak není.
Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
Nezapomeňte, jak rychle dospívám.
Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím - snažte se.
Nezapomeňte, že nemohu vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění.
Ale to vám nemusím říkat, že ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 21:58
no jo…to je období vzdoru 
…tím si projdeme všechny 
…
JSEM NAŠLA TOTO
Na počátku období vzdoru, tedy kolem druhého roku života, se záchvaty vzdoru objevují tím spíše, čím víc je dítěti bráněno v uskutečňování jeho záměrů, čím víc je omezována svoboda jeho pohybu. Únava může vzdor probudit ještě rychleji, případně může záchvatu dodat na intenzitě. Pět až sedm záchvatů denně není v této době žádnou vzácností. Kolem třetích narozenin se jejich četnost mnohdy sníží, ale stupňuje se jejich síla. Podněty mohou být v této fázi různé.
Dítě chce „samo“, ale „samo ještě neumí“. Je přesvědčeno o svých schopnostech, ale nedaří se mu uspět tak, aby se ukázal viditelný výsledek jeho úsilí. „Nemám ti pomoci?“ I po takové větě může následovat výbuch hněvu.
Nebo je dítě hluboko ponořené do své hry. Najednou se objeví rodiče a přeruší ji: „Pojď, miláčku. Jdeme ven!“ Emocionální exploze je pak zcela pochopitelná.
Případně je dítě zvyklé na určité rituály, které se musí měnit následkem vnějších okolností (přichází či přijíždí návštěva, odjíždí se na dovolenou). Dítě reaguje na změnu rituálů zklamáním, které se projevuje frustrací, výbuchy vzteku a křiku.
Stává se, že zvídavost dítěte je trvale omezována rodičovským „Ne!“ a že rodiče dítě neberou vážně. Pak dítě revoltuje, brání se, a protože se dosud neumí bránit slovně, upadá do nezvladatelných záchvatů vzdoru.
Významu a dynamice dětských záchvatů vzdoru můžeme porozumět, porozumíme-li vývojovému kroku, který dítě činí v této době, mezi druhým a pátým rokem života. Rozvíjí své tělesné zdatnosti: chce se samo oblékat, chce samo jíst, chce všechno dělat samo. A všechno chce dovést do konce – proto se zlobí a protestuje, když mu někdo pomůže a přeruší tím jeho aktivitu.
Zároveň je dítě hrdé na svou právě nabytou svobodu pohybu. Zato na všechno, co tuto svobodu hodlá omezovat (byť by to byly pásy v autě), reaguje výbuchem.
Mezi druhým a pátým rokem života se mnoho věcí dává do pohybu. Dítě se musí rozloučit se svým životem mazlíčka. Rozšiřuje svůj akční rádius. Otevírají se mu nové horizonty a nové možnosti. Prostory, které tím získává, jsou nejen výzvou, ale také pramenem úzkosti a nejistoty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
