Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@pocker Naštěstí bydlíme v paneláku takže nějaké práce kolem baráku nemusíme dělat a jsem za to nesmírně ráda 🙏 🙏.
Já to mám tak, že nesnáším, když já dělám a manžel se válí. Pokud oba něco děláme (a je fuk, zda zrovna sekám já zahradu a on vaří nebo on štípe dříví a já vysávám), jsem s tím v pohodě. A ještě lépe, pokud si pak oba na tu zahradu sedneme se sklenkou vína a užíváme si, že máme hotovo, co je potřeba
Nic jako typicky mužské práce nebo typicky ženské práce neuznávám, oba umíme víceméně vše, jen ne vše rádi děláme ![]()
@unuděná Tak asi. Na domě se dělá, co a jak je potřeba a na co stačí síla. A na co je chuť. Já třeba nerada sekám, ale ráda ryju, muž ne. Zase muž buduje, ale nenávidí mytí záchodu. Já to jen nesnáším. Tak ho myju. Prgolu bych nepostavila, on ano.
Dělám chlapské práce, protože jsem bez chlapa a chudá, tak si to nemůžu ani zaplatit. Na druhou stranu zatím tak nějak zvládám.
@pocker píše:
Ahoj holky, ty co bydlí v domě a mají zahradu, děláte chlapské práce jako je sekání, řezání, štípání dřeva, rytí rýčem na zahradě, kopání brambor.. atd?
Já to nedělám, protože je to pro mě těžší práce pro ženskou a chlap na mě kouká, proč si to jako neudělám sama? On taky nevaří, nežehlí, nevytírá a ani postel si neustele.. jaký máte na to názor? Měla by žena dělat chlapské práce a chlap ženské? Nebo máte role rozdělené?
Jako že sekání trávy sekačkou je těžší práce? To dělají i synové tak od 12 let, spíš dřív. Rytí rýčem nebo kopání brambor žena taky zvládne v pohodě, pokud nemáte celé pole.
Neškatulkujeme práce na ženské a chlapské, dělíme si je tak nějak přirozeně nebo podle domluvy a potřeby.
Asi tvému chlapovi přijde, že toho děláš málo a on moc. Můj by mi nikdy neřekl, proč si něco neudělám sama. Ale taky by mě nenechal se dřít, pokud bych sama nechtěla.
U nás v rodině dělali vždy všichni všechno. Je to efektní, protože já si bez chlapa dovedu zatopit a vyměnit žárovku. Brácha si dovede uvařit a vyprat. Netahala jsem třeba hodně těžké věci apod., ale jinak chlapské práce zvládám a i mě to baví.
Je to kolikrát efektivnější, než chodit do posilovny. ![]()
Nemáme práce rozdělené na chlapské a ženské, spíše máme ty „chlapské“ rozdělené na ty, kde je potřeba síla (to dělá chlap) a kde je potřeba zručnost (dělám to já), třeba dřevěné stavby na zahradě, nábytek, vyměnit jističe, když jsem pokládala dlažbu, on mi materiál nosil do patra, nesekám trávník, ale když je potřeba traktůrek opravit, jdu se v tom pohrabat já.
Dříví a kopání na zahradě je o mojí náladě, jestli chlap řekne,,musím jít chystat dříví" a já ho nechám jít, nebo mu strčím děcka a jdu tam raději sama, jsou dny kdy je mi jedno jak těžká práce to bude, hlavně že tam nikdo nebude ječet. ![]()
Ja o sobe hrde muzu rict, ze chlapa k nicemu nepotrebuju, protoze zvladnu vicemene vsechnu potrebnou praci, drevo si nastipu, koupelnu si oblozim, betonuju, zed umim postavit. Kdyz jsem si vymyslela novou terasu a muz nemel cas ji realizovat a me se nechtelo cekat, az bude mit v praci volneji, tak jsem rozebrala starou dlazbu, vykopala a odvozila hlinu pul metru do hloubky, naobjednala ve stavebninach material, navozila sterk a pak s pokladanim nove zamkovky uz mi manzel prisel pomoct. Na druhou stranu od sveho muze ocekavam jako samozrejmost, ze uklidi, navari, vypere a postara se o dite.
Vyrostla jsem na vesnici, venku makali všichni, doma jen ženské. Radši jsem jako dítě štípala dříví, než ho rovnala. Dříví, uhlí, seno, brambory by snad ani při rozdělení chlapi - ženské nešlo včas udělat. V dětství v naší vesnici trávu obvykle sekali chlapi, ale s příchodem sekaček se to nějak stalo ženskou záležitostí ![]()
V dospělosti dávám přednost bydlení ve městě s tím, že jsme vzájemně zastupitelní, tedy vlastně vodu a elektřinu nedělám, ale nemám problém práci zaplatit. Ale zas u nás je auto jen mojí záležitostí.
Dělení prací uznávám pouze v rovině fyzicky nezvládnu nebo nechce se mi.
@Livi92 píše:
U nás v rodině dělali vždy všichni všechno. Je to efektní, protože já si bez chlapa dovedu zatopit a vyměnit žárovku. Brácha si dovede uvařit a vyprat. Netahala jsem třeba hodně těžké věci apod., ale jinak chlapské práce zvládám a i mě to baví.Je to kolikrát efektivnější, než chodit do posilovny.
Koukám je relativní, co kdo považuje za chlapské práce. ![]()
Se žárovkou bych muže vůbec neotravovala, komu při rozsvěcení prskne, ten ji vymění.
Topit má ve vlastním zájmu umět každý v rodině od puberty výš, přeci nebude rodina klepat kosu, než se vrátí určený topič. ![]()
V zadání bylo „ti, co bydlí v domě se zahradou“, on je to fakt značný rozdíl mezi pracemi v bytě.
Potřebuju vylézt na střechu a těsně pod hřebenem sedlovky doplnit pár ulítlých šindelů, doomítat na čisto venkovní zeď, do které přes lodžii zateklo, zedník to zomítal na hrubo a pak si zlomil ruku
, zaizolovat lodžii, přes kterou mi právě do té zdi zateklo a zaboha sem nemůžu dostat vytíženého izolatéra (do zimy to určitě stihnem, mladá paní
).
Tu pískovou filtraci od bazénu zazimovat do dílny prostě neunesu, kdybych se zbláznila. Řezat dřevo motorovkou mám oprávněně přísně zakázáno (řeže a štípá syn v plné síle), vozit a skládat sice můžu, ale moc mě to neba a když to není nezbytně nutné, nehrnu se k tomu.
A rodinní chlapi zas považují za zbytečné trávit hodiny u vaření oběda, pečení buchet (ale dají si rádi) a zpracovávání úrody ze zahrady.
Naprosto v klidu do tří v noci z vlastního rozhodnutí zavařuju přebytek paprik do leča na zimu, steriluju červenou řepu a patlu se se sirupem z bezinek a aronie za studena.
Ale když začne kapat bojler (podělá se elektrika, kroupy pomlátí zimní zahradu…), jde to totál mimo mě a jsem tomu ráda. ![]()
@sirikit Každého baví něco jiného a důležitá je domluva a spokojenost. Mně třeba skládání dřeva baví. Baví mě stříhat stromky a drapat se v hline. Nebaví mě dělat doma podlahy. No tak je dělá muž a jsme spokojení oba. Asi takto - neexistuje práce mužská a ženská. Jen jsou práce, na které jednoduše fyzicky žena nestačí, normální žena. Ale nějaká vzpěračka klidně. Co vím, tak v padesátých a šedesátých dělaly ženy i zednickou i ve slévárně.
Důležité je, aby ti dva se domluvili.
@inkakřivák píše:
@sirikit Každého baví něco jiného a důležitá je domluva a spokojenost. Mně třeba skládání dřeva baví. Baví mě stříhat stromky a drapat se v hline. Nebaví mě dělat doma podlahy. No tak je dělá muž a jsme spokojení oba. Asi takto - neexistuje práce mužská a ženská. Jen jsou práce, na které jednoduše fyzicky žena nestačí, normální žena. Ale nějaká vzpěračka klidně. Co vím, tak v padesátých a šedesátých dělaly ženy i zednickou i ve slévárně.
Důležité je, aby ti dva se domluvili.
Amen.
Tuhle se chlap s povzdechem vydal kopat brambory a já (taky s povzdechem) povídala, že mu půjdu pomoct.
A on mě vrátil na značku s tím, že to u nich byla vždycky chlapská práce. ![]()
Nebránila jsem se vůbec a místo toho šla převlíct peřiny a odnosit muškáty do zimní zahrady.
Fakt záleží na rodinných zvyklostech a pokud někde stojí žena u míchačky, zatímco chlap vaří nedělní oběd, nemám s tím sebemenší problém.
U nás by to neprošlo: muž by oběd bez problémů zvládl, ale já cihlu do ruky prostě nevezmu. ![]()
U nás se chlapské a ženské práce nerozlišují
Zahrada je tak nějak víc moje (ve smyslu, že mě tam ty práce baví, manžel na to úplně není), takže trávu sekám většinou já (teď už mi pomáhají děti). Prostřihávám keře, záhon si zryju taky sama (nemám žádné velké lány, takže to je práce na cca 1/2 hoďky), dřevo sekáme jen na gril a s tím také nemám problém to udělat. Brambory nepěstujeme, ale co si pamatuju z dětství, babička si je na oběd vykopávala sama. Nebo třeba tchyně - ta žije sama, zahrádku má teda jen malou u bytovky, ale obstarává si ji celou sama, vč. rytí.
Já osobně nedělám jen to, co je opravdu nad moje fyzické síly - stěhování, tahání pytlů s cementem apod.
Manžel zase naopak nemá problém s tím vyklidit myčku, vyluxovat doma, občas něco uvaří (teda někdy u toho remcá
ale nakonec to udělá, když je potřeba). Jediné, co fakt nikdy nedělá, je praní a žehlení svých košil - to je prostě nad jeho síly
.
@unuděná píše:
Já to mám tak, že nesnáším, když já dělám a manžel se válí. Pokud oba něco děláme (a je fuk, zda zrovna sekám já zahradu a on vaří nebo on štípe dříví a já vysávám), jsem s tím v pohodě. A ještě lépe, pokud si pak oba na tu zahradu sedneme se sklenkou vína a užíváme si, že máme hotovo, co je potřebaNic jako typicky mužské práce nebo typicky ženské práce neuznávám, oba umíme víceméně vše, jen ne vše rádi děláme
@sirikit píše:
Koukám je relativní, co kdo považuje za chlapské práce.
Se žárovkou bych muže vůbec neotravovala, komu při rozsvěcení prskne, ten ji vymění.
Topit má ve vlastním zájmu umět každý v rodině od puberty výš, přeci nebude rodina klepat kosu, než se vrátí určený topič.
V zadání bylo „ti, co bydlí v domě se zahradou“, on je to fakt značný rozdíl mezi pracemi v bytě.
Potřebuju vylézt na střechu a těsně pod hřebenem sedlovky doplnit pár ulítlých šindelů, doomítat na čisto venkovní zeď, do které přes lodžii zateklo, zedník to zomítal na hrubo a pak si zlomil ruku![]()
, zaizolovat lodžii, přes kterou mi právě do té zdi zateklo a zaboha sem nemůžu dostat vytíženého izolatéra (do zimy to určitě stihnem, mladá paní
).
Tu pískovou filtraci od bazénu zazimovat do dílny prostě neunesu, kdybych se zbláznila. Řezat dřevo motorovkou mám oprávněně přísně zakázáno (řeže a štípá syn v plné síle), vozit a skládat sice můžu, ale moc mě to neba a když to není nezbytně nutné, nehrnu se k tomu.
A rodinní chlapi zas považují za zbytečné trávit hodiny u vaření oběda, pečení buchet (ale dají si rádi) a zpracovávání úrody ze zahrady.
Naprosto v klidu do tří v noci z vlastního rozhodnutí zavařuju přebytek paprik do leča na zimu, steriluju červenou řepu a patlu se se sirupem z bezinek a aronie za studena.
Ale když začne kapat bojler (podělá se elektrika, kroupy pomlátí zimní zahradu…), jde to totál mimo mě a jsem tomu ráda.
Slovy „zatopit“ myslím to, že pomůžu navozit z lesa dříví, připravím a nanosím dřevo/uhlí, naštípu na menší polínka a třísky, vynesu popel, vyčistím a nastavím kotel, úspěšně zatopím a umím topit tak, aby se ohřál celý dům. Nemluvím o tom, že otočím kolečkem na topení. Vyrostla jsem na statku, takže mi fakt nemusíš vyprávět, co se dělá kolem baráku. ![]()
EDIT: A k těm žárovkám, mám kamarádky, které si na takové věci volají do dnes tatínka, protože u nich doma to dělal on. Když jsem si doma sama opravila protékající splachování, tak měly vykulené oči, jak jsem to jako bez chlapa dokázala. ![]()