Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojte, jsem ve 25 tt (první těhu) a poslední měsíc a půl, mě přepadají hrozný úzkosti, návaly breku a vzteku. Celou dobu předtím jsem byla štěstím bez sebe,že budeme mít miminko, byla jsem veselá. Na mimi se teda těším stále, to na věci nic nemění,ale ty stavy. Je to v pohodě a najednou mě přepadne taková šílená úzkost, že by člověk vyletěl z kůže a bulim a bulim a nevim proč.Hi Měli jste to holky taky? Asi to k tomu patří, vim, ale přijdu si někdy jak blázen.
Nemusíš si vůbec připadat jako blázen. Holt se ti bouří hormony a to k těhotenství patří i depky, který se střídají s pocitem štěstí a zase ze starchu jestli všechno zvládneš, jestli budeš dobrá máma,obavy o mimi, aby bylo zdravé atd…
Ale neboj se, je to naprosto normální. A jako "zkušená "druhorodička ti můžu říct, že takové pocity nastupují opět v období šestinedělí.
Ale hlavu vzhůru, zvládne to každá maminka a ty určitě taky, už jenom to vědomí, že nejsi jediná, každá z nás jsme si tím prošla
Přeju ti krásný zbytek těhotenství, zdravé a krásné miminko
![]()
Neboj, to patří k věci:) a jak píše Klea, 6tinedělí je obdobné, ne-li horší. Na to manžela připrav, že musí mít s tebou velkou trpělivost…:)
Drž se a těš se:)
K.
díky holky za podporu, asi nemá cenu s tim bojovat. Protože stejně když to potlačim, tak to vyplave někde jinde. Jinak vám všem přeji krásný svátky a hodně klidu a pohody.
Taky jsem měla tyto stavy, hlavně jsem řvala ze vzteku, no hrůza.Teď je to lepší. Jen mě děsíte, že v 6nedělí je to přinejmenším to samé
Manžel to jaksi moc nechápe…hlavně to nějak zrovna v tu chvíli nespojí s tím, že je to hormony a že za to moc nemůžu a měl by proto brát ohledy… ![]()
Holky! U nás se taky neberou ohledy
. Asi to bude tím, že většinou jsem „statečná holka“, která všechno zvládne a nikoho moc nezatěžuje, takže když potom nějaký „rozmar“ přijde, tak nikoho(=manžela) ani nenapadne spojovat to s těhotenstvím. Holt jsem divná, nabručená, protivná ženština, která nevytváří rodinnou pohodu, jak by se očekávalo. Možná to tak má být… Já tedy osobně neznám chlapa, který by tyhle stavy chápal a omlouval. Možná, že by mi takový přišel moc slaďoučký. Jak si vždycky říkáme s mou kamarádkou; co jsme si uvařily (vzaly) to si budem muset sníst (=vyžrat). Hlavu vzhůru! Každopádně jsem vděčná za tyhle servery, díky nimž si alespoň nemusíme připadat divné, když víme, že nejsme samy (u mě se to tedy vztahuje spíš než na těhotenství na šestinedělí, ale ono je to prašť jak uhoď
). Mějte se!
Brrrrr, šestinedělí…
TO teprve byla síla
(nechci strašit, možná to přežiješ ve zdraví - já měla uprděné, ukřičené a spaní odmítající mimino v kombinaci s mou neschopností vyrobit dost mlíka)
ALE - teď už je dobře a užívám si to…
![]()
Čauky,
já to měla na začátku těhotenství - jsem tvrdej realista ale jak jsem otěhotněla plakala jsem i při pohledu na kočičku. Pak to bylo dobrý a katastrofa přišla jak jsem dorazila z porodnice domů - malej řval a já netušila proč, byla jsem zoufale nevyspalá a pořád jsem měla na mysli jak jsem neschopná matka. Až budu rodit příště domluvím se s manželem aby se mnou zůstal první týden doma.
Ahoj, já jsem teď teprve v 9tt, ale nějak to na mě leze. Ze začátku jsem měla radost, ale teď mi začíná docházet, o co všechno přijdu a je mi do breku. Tak třeba včera přišel katalog na zimní dovolenou. Miluju snowboard a lyže a letos po Xletech můžu v zimě leda tak postavit sněhuláka. Jsem to i obrečela. Je mi taky furt nevolno, jsem unavená, náladová a nemám chuť na sex a nic mě nebaví. Jsem asi sobecká, ale občas na mě jde myšlenka jestli to celý byl dobrej nápad, jestli jsme neměli ještě počkat apod…Je mi 28 a s přítelem jsme spolu 10let. Zažívala jste nějaká něco podobného? Jsem z toho všeho nějaká otrávená ![]()
@Barbarbar píše:
Ahoj, já jsem teď teprve v 9tt, ale nějak to na mě leze. Ze začátku jsem měla radost, ale teď mi začíná docházet, o co všechno přijdu a je mi do breku. Tak třeba včera přišel katalog na zimní dovolenou. Miluju snowboard a lyže a letos po Xletech můžu v zimě leda tak postavit sněhuláka. Jsem to i obrečela. Je mi taky furt nevolno, jsem unavená, náladová a nemám chuť na sex a nic mě nebaví. Jsem asi sobecká, ale občas na mě jde myšlenka jestli to celý byl dobrej nápad, jestli jsme neměli ještě počkat apod…Je mi 28 a s přítelem jsme spolu 10let. Zažívala jste nějaká něco podobného? Jsem z toho všeho nějaká otrávená
Něco podobného jsem si taky prošla, měly jsme zaplacenou dovolenou a když jsem otěhotněla vlezla na mně depka proč zrovna teď že jen kvůly prckovy nepojedu a pod… jestli byl dobrý nápad miminko si nechat že jsme možná měla jít na potrat ale co prcek začal kopat nějak to ze mně spadnulo
![]()
Neboj, je to jen rok - za rok vezmete kočár a budete se u něj střídat, za dalších deset let bude prcek sjíždět svahy s tebou ![]()
Dík moc za povzbuzení. Dneska mě to nějak bere…asi to hnusný počasí a chce se mi spát. Zítra snad bude líp (i když…jdu kámošce na svatbu, tak si nesmim zapomenout vzít kapesník, jsem nějaká cíťa teď
)
@Barbarbar píše:
Dík moc za povzbuzení. Dneska mě to nějak bere…asi to hnusný počasí a chce se mi spát. Zítra snad bude líp (i když…jdu kámošce na svatbu, tak si nesmim zapomenout vzít kapesník, jsem nějaká cíťa teď)
Tak si zalez do postele a v klidu se prospi pokud můžeš:-)
Ahoj, tak já to začínám mít až ted poslední dobou.Jsem 32tt. nemůžu spávat, otočit se, pořádně si sednou, chvila stání - hned bolesti. Prostě mrčím a vztekám se jak nějaký rozmazlený dítko a to ani nemám ještě nějaký extra bříško
![]()