Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@sajitko Ahoj tak já mám naprosto stejné pocity. O dítěti jsme uvažovali jen chvíli a povedlo se to hned napoprvé. Já už si ale druhý den po sexu uvědomila, že teď dítě rozhodně nechci, ale ukázalo se, že už jsem byla těhotná. jsem v 6.týdnu a na potrat bych asi nešla, ale uvažuji o tom. Umírá mi teď zvířátko a já jsem na dně. Všechno mi přijde jako noční můra, že se mi život úplně podělal a to dítě prostě nechci. Pořád jen brečím, s přítelem se hádáme. A já se cítím blbě a hnusně, za to, jak jsem odporná. Platí pro mě do posledního slova vše, co jsi napsala.
Nejradši bych vrátila čas
Nechci být těhotná a nechci to dítě
a přijdu si jako největší svině, ale přijde mi, že ze mě vymizely jakékoli mateřské city, i když já nikdy nebyla vyloženě mateřský typ. Ale i ty kousíčky jsou fuč. Přitom je mi už přes 30 a přítel je hodný. Ale přijde mi, že jsem úplně na špatném místě ve špatný čas ![]()
Zdravím všechny tehotne či maminky. Vkládám to jsem raději anonymne, protože se za to stydím a už jsem vážně zoufala, chtěla jsem si založit vlastni téma, ale nešlo mi to anonymne a to nechci.
nikdy bych takhle nikam nepsala a nezadala o pomoc. Vím, že už je tu pár takových diskuzí, ale ráda bych psala sama za sebe. Omlouvám se za chyby co udělám, pisu přes telefon a nechce se mi to opravovat. Vkládají se mi tam slova automaticky. Takže jak už jsem tu někde četla s přítelem jsme se snažili o miminko, zijeme spolu sice krátce, ale oba jsme ho moc chtěli. Mam už skoro 3 letos dcerku z prvního vztahu, který nevyšel a nechci se tu o nem ani bavit, nebylo to pro nás obě Hezký. Našli jsme si tedy konecne chlapa a tátu jak má být. Takže zjistila jsem, že jsem tehotna a mela jsem z toho maximalni radost to stejne přitel a všichni kolem. Do dvou týdnů jsem začala přemýšlet uplne jinak.
začalo mi byt spatne, hnusne v puse, únava, prostě jsem nezvladala nic doma a s dcerkou jsme trávili dopoledne tak, že ho prolezim
přijdu si vázne uplne k ničemu. Přitel si začal myslet, že nejsem normální, že všechno moc přeháním, to samé máma, ktera tohle v tehotenstvi vůbec nezná. Dostala jsem se az do nějaký deprese, kdy přemýšlím a klidně se na to za me zlobte o potratu jako o úniku z toho věcného trápení. Upozorňují, že pro me to vždycky byla ta poslední věc na kterou bych kdy chtěla jít. V prvním tehotenstvi jsem tohle nezazila
a teď? Když mám konecne to co jsem, do chtěla tak se denne trápím a radši jsem sama, když me nikdo neotravuje.
hrozne me to mrzí a vůbec, ale vůbec nevím co s tim mam dělat, jsem snad vic zoufala a vic v depresi než, když jsme s malou resili přitele, který se k nám nechoval hezky a my jsme díky němu meli menší dluhy apod. vsechno jsem zvládla, hlavně díky rodičům, bylo mi 20 let a malou mam hezky vychovanou, nikdy nestradala kromě táty, postavili jsme se na vlastni nohy. A, když mám konecne vše tak mam pocit, že mi něco chybi a jako únik ze všeho jsem začala už přemýšlet i o potratu
přijdu si vázne jako cvok, jsem v zacarovanem kruhu, snad všechno nesnáším, k příteli nemam žádný cit, ani jsem netušila, že pokud je to těhotenstvím a tohle mi začalo az v tehotenstvi tak, že něco takového vůbec existuje jako tehotenska deprese
a teď jen Prosím vás všechny, pokud jste něco takového zazili dejte vědět, budu opravdu moc ráda za každou zprávu od vás. Doufám, že to nebudou jen spatne vůči me
Děkuju.
Milá santelago, pokud se i to tady zobrazí, jak to dopadlo? Stejné pocity mám i já, i když jsme těhotná tak krátce, že to vlastně ani nemám ještě potvrzené od doktora… Ale mám takovou depresi, že třeba je na něco reklama v tv a dřív bych si řekla třeba Jé, nová chuť brambůrek, ta může být dobrá, a ted si řeknu, že stejně nebudu mít v životě peníze si to koupit a tak…
Ahoj, zrovna jsem pročítala diskuzi a narazila jsem na tvůj příspěvek. Vím, že už je to staršího data, ale chci se zeptat, jak to vše dopadlo a jak jsi to zvládla. Protože uplně ty samé pocity mám já a je i z toho všeho zle.
![]()
Dobrý den prosím vás má někdo skušenosti. S léky v těhotenství rivotril a jiné léky na uskosti. Pbraka jsem 11 let prášky na uskosti rivotril a na spaní kelilept. Nyní jsem těhotná a musela jsem všechno vysadit včera a dnes jsem léky musela užít měla jsem panicke ataky že jsem to nemohla zvládnout nevím co mám dělat lékař mi řekl že nemůžu žádné léky ale vím že některé těhotné ženy berou. Antidepresiva. Jsem už bezradna děkuji
@Anonymní píše:
Zdravím všechny tehotne či maminky. Vkládám to jsem raději anonymne, protože se za to stydím a už jsem vážně zoufala, chtěla jsem si založit vlastni téma, ale nešlo mi to anonymne a to nechci.nikdy bych takhle nikam nepsala a nezadala o pomoc. Vím, že už je tu pár takových diskuzí, ale ráda bych psala sama za sebe. Omlouvám se za chyby co udělám, pisu přes telefon a nechce se mi to opravovat. Vkládají se mi tam slova automaticky. Takže jak už jsem tu někde četla s přítelem jsme se snažili o miminko, zijeme spolu sice krátce, ale oba jsme ho moc chtěli. Mam už skoro 3 letos dcerku z prvního vztahu, který nevyšel a nechci se tu o nem ani bavit, nebylo to pro nás obě Hezký. Našli jsme si tedy konecne chlapa a tátu jak má být. Takže zjistila jsem, že jsem tehotna a mela jsem z toho maximalni radost to stejne přitel a všichni kolem. Do dvou týdnů jsem začala přemýšlet uplne jinak.
začalo mi byt spatne, hnusne v puse, únava, prostě jsem nezvladala nic doma a s dcerkou jsme trávili dopoledne tak, že ho prolezim
![]()
přijdu si vázne uplne k ničemu. Přitel si začal myslet, že nejsem normální, že všechno moc přeháním, to samé máma, ktera tohle v tehotenstvi vůbec nezná. Dostala jsem se az do nějaký deprese, kdy přemýšlím a klidně se na to za me zlobte o potratu jako o úniku z toho věcného trápení. Upozorňují, že pro me to vždycky byla ta poslední věc na kterou bych kdy chtěla jít. V prvním tehotenstvi jsem tohle nezazila
![]()
a teď? Když mám konecne to co jsem, do chtěla tak se denne trápím a radši jsem sama, když me nikdo neotravuje.
hrozne me to mrzí a vůbec, ale vůbec nevím co s tim mam dělat, jsem snad vic zoufala a vic v depresi než, když jsme s malou resili přitele, který se k nám nechoval hezky a my jsme díky němu meli menší dluhy apod. vsechno jsem zvládla, hlavně díky rodičům, bylo mi 20 let a malou mam hezky vychovanou, nikdy nestradala kromě táty, postavili jsme se na vlastni nohy. A, když mám konecne vše tak mam pocit, že mi něco chybi a jako únik ze všeho jsem začala už přemýšlet i o potratu
přijdu si vázne jako cvok, jsem v zacarovanem kruhu, snad všechno nesnáším, k příteli nemam žádný cit, ani jsem netušila, že pokud je to těhotenstvím a tohle mi začalo az v tehotenstvi tak, že něco takového vůbec existuje jako tehotenska deprese
![]()
a teď jen Prosím vás všechny, pokud jste něco takového zazili dejte vědět, budu opravdu moc ráda za každou zprávu od vás. Doufám, že to nebudou jen spatne vůči me
Děkuju.
@Anonymní píše:dobrý den úplně vás chápu mám úplně stejný pocit. Miminko jsme chtěli 3 roky teď se to podařilo a já mám deprese ne těším se uvažuji o potratu je mi zle. Však musím říct že jsem 11 let brala léky na uskosti. A doktor mi vše vysadil dnes jsem si léky vzala protože mi je hrozne nespím nejím. Zvracim tělo jsko by mi hořelo. Nedá se to popsat. Místo radosti a teseni jsem na dně připadám si jako cvok. Ale je to psichika všechno
Zdravím všechny tehotne či maminky. Vkládám to jsem raději anonymne, protože se za to stydím a už jsem vážně zoufala, chtěla jsem si založit vlastni téma, ale nešlo mi to anonymne a to nechci.nikdy bych takhle nikam nepsala a nezadala o pomoc. Vím, že už je tu pár takových diskuzí, ale ráda bych psala sama za sebe. Omlouvám se za chyby co udělám, pisu přes telefon a nechce se mi to opravovat. Vkládají se mi tam slova automaticky. Takže jak už jsem tu někde četla s přítelem jsme se snažili o miminko, zijeme spolu sice krátce, ale oba jsme ho moc chtěli. Mam už skoro 3 letos dcerku z prvního vztahu, který nevyšel a nechci se tu o nem ani bavit, nebylo to pro nás obě Hezký. Našli jsme si tedy konecne chlapa a tátu jak má být. Takže zjistila jsem, že jsem tehotna a mela jsem z toho maximalni radost to stejne přitel a všichni kolem. Do dvou týdnů jsem začala přemýšlet uplne jinak.
začalo mi byt spatne, hnusne v puse, únava, prostě jsem nezvladala nic doma a s dcerkou jsme trávili dopoledne tak, že ho prolezim
![]()
přijdu si vázne uplne k ničemu. Přitel si začal myslet, že nejsem normální, že všechno moc přeháním, to samé máma, ktera tohle v tehotenstvi vůbec nezná. Dostala jsem se az do nějaký deprese, kdy přemýšlím a klidně se na to za me zlobte o potratu jako o úniku z toho věcného trápení. Upozorňují, že pro me to vždycky byla ta poslední věc na kterou bych kdy chtěla jít. V prvním tehotenstvi jsem tohle nezazila
![]()
a teď? Když mám konecne to co jsem, do chtěla tak se denne trápím a radši jsem sama, když me nikdo neotravuje.
hrozne me to mrzí a vůbec, ale vůbec nevím co s tim mam dělat, jsem snad vic zoufala a vic v depresi než, když jsme s malou resili přitele, který se k nám nechoval hezky a my jsme díky němu meli menší dluhy apod. vsechno jsem zvládla, hlavně díky rodičům, bylo mi 20 let a malou mam hezky vychovanou, nikdy nestradala kromě táty, postavili jsme se na vlastni nohy. A, když mám konecne vše tak mam pocit, že mi něco chybi a jako únik ze všeho jsem začala už přemýšlet i o potratu
přijdu si vázne jako cvok, jsem v zacarovanem kruhu, snad všechno nesnáším, k příteli nemam žádný cit, ani jsem netušila, že pokud je to těhotenstvím a tohle mi začalo az v tehotenstvi tak, že něco takového vůbec existuje jako tehotenska deprese
![]()
a teď jen Prosím vás všechny, pokud jste něco takového zazili dejte vědět, budu opravdu moc ráda za každou zprávu od vás. Doufám, že to nebudou jen spatne vůči me
Děkuju.