Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Děti a naše nervy (v dobrém)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.4.15 19:47
Děti a naše nervy (v dobrém)
Ahoj, zakládám novou diskuzi na specifické téma. Protože nejde o žádný výchovný problém, ale spíš problém nás, matek a dospělých, otevírám diskuzi k širokým debatám na různá témata…
začnu s sebou. Přítek má chlapečka(3 roky, máme ho na víkendy). Je to naprosté zlatíčko, je hodný, na můj vkus velmi mile vychovaný, je pořádný(to má dokonce myslíme v povaze po rodičích)atd. Já si uvědomuju několik věcí:
1. že je to neskutečně hodné, chytré a šikovné dítě, dělá nám radost a máme ho moc rádi.
2. že jsem pravděpodobně jako dítě byla v lecčems horší (povahou větší bordelář, atd)
3. že je to jen v mé hlavě a klučík za nic nemůže.
A teď, co mě trápí…
a)Mluví. Furt. A mě to drásá nervy. Je víkend, jsem doma a budí mě v půl osmé, jdeme si hrát, povídat, třeba stokrát přečteme knížku s obrázky od začátku do konce. Pak je třeba chvíli klid, ale doprovázený neustálým kecáním. Neustálým. Přítel se mi diví, že to nedokážu odfiltrovat, neposlouchat. že on to umí. No, já ne… Někdy už mě z toho bolí hlava, ujíždí nervy a já vůbec vlastně nevím proč, protože si uvědomuju, že tohle je jen pohodové povídavé HODNÉ dítě, co nezlobí a je to vlastně fajn. To tedy přítel jde a zaměstná ji nebo tak, samozřejmě kvůli tomu nikdy nevyletím, vím, že je to můj problém.
Nemáte tip jak to zvládnout? Špunty do uší nosit nemůžu…
b) Pozornost. Neustále. Ano, občas si hraje sám. Na pár minut třeba i sám a potichu. Síly v ukojování malého pozornosti si s přítelem střídáme, já ho obdivuju, že on o ty nervy přichází jen, když třeba vaří a on mu do toho ruchá a jemu to vadí..já bývám unavená už i z her a mrzí mě to..hrajeme desetkrát za sebou uplně stejnou hru, jsem z toho vyšťavená, ae je mi líto, že bych mu to měla kazit, protože vím, že sám si hrát není tak fajn že ho to opravdu MOC baví.. samozřejmě, když potřebuju klid vysvětlím, respektuje to..ale trvá to nejvýše deset, patnáct minut. Pak zase…
c)Strašně mě vytáčí ta neskromnost a sbeckost tříletých dětí 
. Chápu, že prostě ještě nedospěly do nějakého sociálnějšího vnímání, že my jsme byli TAKY TAKOVÍ. Třeba je schopen neustále zkoušet, jestli dostane čokoládu..pořád jen myslí na blbou čokoládu, když ji dostane, chce další.. věci, ktré doma najde, považuje jako by mu patřily, všechno si přivlastňuje, vezme parfém a vyleje ho, protože si s tím chce hrát, pokreslí zeď, i když ví, že nesmí, protože jeho „chci“ je silnější než on. A takové ty manýry- já chci tohle, ne už to nechci, já tohle.. a když si s přítelem spolu chvíli povídáme (a ne s ním), začne nám skákat do řeči, dožadovat se opět pozornosti.. vím, že jsou to děti, je můj problém, že mě tale sebestřednost štve u kohokoli..
Chtěla jse se prostě zeptat - maminky, jak tohle zvládáte denno denně? SS přítelem jsme většinou ty víkendy tak vyfluslí, že asi sex není… Já jsem teď těhotná a trochu se začínám bát, co až to budeme mít denně, když mě to vyčerpává už teď… nebo jestli i na to zvyknu. A tak. Děkuju za pochopení…stydím se, že to nezvládám s noblesou, a to je to jen občas na víkend.. jinak ho samozřejmě miluju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.4.15 19:53
Co se týká sobeckosti malých dětí, ta já „miluji“, když tříleté dítě nastoupí do tramvaje, sedačky obsazené a dítě nahlas pronese :Já CHCI sedět!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 19:56
Che, tohle je úúplně v pohodě, věř, že to bude milionkrát horší 
Počkej, až se ti to slaďoučké miminečko pos.re a pobleje zrovna když je čerstvě převlečené, počkej, až se tři roky pořádně nevyspíš. Ale příroda je milosrdná, tvůj mozek degraduje na úroveň primátů a nebudeš to tak řešit jako teď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 19:58
Moje trileta dcera rika na veskere vybaveni domu, vectne auta a cesty, ze je to jeji:D takze to je srandovni a normalni:)) a mluvi taky furt… 3 letaci uz jsou fajn, to deti, co maji polovinu, to je katastrofa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 19:59
@Niemeyer hrozne sem se nasmála 
promin..
mám třetí dítko, ted už je mi ta sobeckost více příjemná jak u prvních dětí a více si jí užívám. Ale i tak nekdy nemám sílu odpovídat a večer padám na hu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 20:01
@Niemeyer přítel má pravdu. Naučit se vypnout mi pomohlo a moc 
při čtení mě ještě napadlo, že se máte, když přijde v půl osmé, u nás se vstává v půl páte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 20:02
@Niemeyer Já myslim, že u vlastního to budeš vnímat jinak, taky ti třeba někdy poleze na nervy, ale bude to jiné, zvykneš si a mateřská láska dělá divy… a ten nevlastní ti možná poleze na nervy ještě víc 
Mě nevlastní dítě nebaví, je hodný, nic špatného nedělá, ale i tak se vždycky těším až zase pojede…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 20:03
Mám jedináčka, a důrazně ho učím, že jeho CHCI není důležité, že jsou tu i ostatní.
Na jednotlivé věci se třeba ptá, jestli jsou jeho, tak odpovídáme, že jsou moje, tatínka…a taky, když něco chce, musí poprosit.
A taky, když něco dostane, musí se rozdělit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 20:08
@momi33 jak důrazně a jako na většinu chci? Vždyť to je hnací motor..tohle v nich utlačovat mi přijde divné 
jasně, neskáču, jak „píská“, ale nestavěla bych to do pozice, že jeho pocit není důležitý 
Nebo to, že se musí rozdělit. jako jo, taky to malému říkám, ale nemusí a záleží na situaci (třeba lopatku na hřišti ano, ale pokud má svou joo oblíbenou věc a je jeho, tak proč by jí měl někomu půjčovat?)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
5.4.15 20:09
Kolik mu bylo, když jsi ho poznala a začala s ním trávit čas?
Já to taky dlouho kousala třeba od kamarádky dcery, dokud jsem neměla vlastní děti. Je to těžký, člověk jak je sám, je zvyklý na nějaký svůj rytmus a když do něj náhle vstoupí dítě, notabene s takovýmto přístupem, těžko se s tím člověk nějak popasuje, neví, jak na to, jak se domluvit. U vlastního je nástup takového chování přeci jen postupný, člověk si postupně zvyká. I když mimino taky vyžaduje pozornost, když zrovna nespí, a celkově je jeho přítomnost v lecčems omezující (nemůžeš se jen tak sebrat a někam vypadnout, když potřebuješ jít ven i s dítětem, je vypravování se na dlouho atd.). Já myslím, že až budeš mít svoje, tak to bude prostě jiné, protože bude tvoje. A je moc fajn, že k partnerovo synovi máš tak kladný vztah, chceš mu být dobrou tetou a hlavně partnerkou, to se u nevlastních maminek moc často nevidí. 
- Citovat
- Upravit
5.4.15 20:11
@Niemeyer Ono s vlastním dítětem si na to zvykáš postupně. Syn má polovinu. Skutečných slov umí jen pár a stejně pusu nezavře vlastně je zticha jen když spí
Navíc u „cizích“ dětí je to prostě jiné. já mám třeba synovce a taky ho mám moc ráda, ale i tak jsem šťastná, když po víkendu u nás jedou se sestrou (maminkou) domů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 20:12
@Gina108 píše:
Che, tohle je úúplně v pohodě, věř, že to bude milionkrát horší
To musím potvrdit..mozek fakt postupně degraduje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.15 20:12
Já jsme z našich „zlatíčrk“ taky na nervy. Většinou se seknou a protestují, vztekají se a řvou, když to nejmíň potřebuji - musíme někam jít, musím něco vyřídit, telefonuji. Navíc jsou strašně ukecaní a pořád melou pantem, starší má navíc období „a proč“ To mám sto chutí na něj kolikrát zařvat, ať už je chvilku zticha. A myslím, že už jsem to taky na něj párkrát zařvala. A co je nejhorší, naši kluci mají hodně silnéa pronikavé hlasy (mají to po mě a po mém tátovi). Takže když křičí z plných plic normální dítě, tak je to asi tak dvoutřetinová síla, jako naši. A to vlastně ani nemusí křičet, oni i takhle hrozně nahlas a pronikavě „normálně“ mluví. Teď, když jsem byla nachlazená, tak mi z jejich projevou praskalo v uchu. Někdy mám pocit, že se z nich sesypu. Největší miláčci jsou, když spí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
