Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím ve spolek chtěl bych znát váš názor na určitou věc co se udála v mém životě a to otec vs.3 sourozenci tak tedy pocházím ze třech dětí jsem nejstarší a mám 2 sestry (tedy mám fyzicky ale jinak už ne) můj otec si vždy přál jako první dítě holku kluka ani náhodou
no nezadařilo se mu a místo pipiny mi narost pinďa a to byl průšvih nejhoršího kalibru
druhé děcko a i třetí měli již požadované a preferované přirození
no jo ale co se synkem že? tak mu ten život parádně osladíme ať ví zač je toho loket takže to začalo preferováním sester předemnou a to ve všem (jídlo, zábava, soukromí, a ano i fyzická nahota)za veškeré průšvihy může mladej ps:ať jsem dělal co jsem dělal vždy vše špatně a moje vina tak jsem si jednoho dne řekl ok jak je libo stejně jsem za průsery byt a kárán já tak tedy je začnu i dělat dále to došlo i tak že jakmile začla sestra trošku myslet cca 6let mě bylo cca 10let tak tzv velení když jsme byly doma samy měla ona a já musel bezpodmínečně poslouchat vše co mi bylo nařízeno pokud tak nebylo činěno byl trest ten trest měla za neposlušnost (mou)právo vybrat a udělit opět sestra a já ho byl nucen přijmout celkem potupa že? další rána přišla když byl odjezd do bulharska na dovolenou původně měly jet jen holky otec mě tam nechtěl ani za nic holt nevyšlo mu hlídání a musel mě tam strpět
ale i to mi řádně chtěl osladit holky v plavkách pohoda ale ty mladej budeš nahatej a prostě nezájem (věděl o mém studu nezajímalo ho mé soukromí)došlo to tak daleko že jsem ztropil bordel ale stejně mi to bylo prd platné byl jsem nahý a přes zadel plácaný no řešeni jsem nalezl takové že jsem se na pláži zahrabal do písku a nevylezl jsem ani za boha raději jsem vydržel bez jídla a pití i za cenu toho že mi bylo zle ale vydržel jsem a dosahl sveho dostal kraťasy tyhle a i jiné zkušenosti z dětství však mezi mě a sestry a otce vrazily hluboký klín nenávisti zloby a lhostejnosti především z mé strany sestry jsem už ix let nevyděl a je mi to naprosto ukradene a když otec odešel na věčnost cítil jsem obrovskou úlevu a bylo mi to vlastně i celkem jedno a teď jsem otec já chtěl jsem strašně syna no a nezadařilo se a mám dceru už je jí 5let a stále se s tím nějak nemohu srovnat neděje se ji však to co mě nedávno ale přišla s tím ze by chtěla sourozence což jsem ihned zamítnul a to hned z několika důvodů nechci riskovat že by to byla holka nechci riskovat ze kdyby to byl kluk stalo by se to same dceři z mé strany co mě od mého otce a ani nechci aby měla dcera nad synem nadvládu a jakoukoliv moc takže raději druhé ne no a teď ani nevím co si mám o sobě pomyslet nejsem blázen? nějak psychicky narušenej? či snad zralej do léčebny?
Nejsi zralej do léčebný, ale dobrý psycholog by ti prospěl. Někdy člověk potřebuje zpracovat zážitky z dětství. Jen tedy, své sestry nenávidíš, ale ony za to, jak byly vychovány a jak je nechali se k tobě chovat, opravdu nemohly. Člověku vždycky připadá normální prostředí, ve kterém vyrůstá.
No někam bys zajít měl, nebo budeš jak tvůj otec, máš k tomuto mu pěkně nakročeno.
Vůbec třeba nepíšeš co máma ![]()
Napsaný je to teda hrozně. Sem tam čárka by neškodila.
Jsi dospělý, máš vlastní dítě a řešíš křivdy z dětství, proč? Spoustě lidem se v dětství staly hrozné věci a dost těch lidí se pokouší být lepšími rodiči než byli ti jejich. Ty jsi ale v hloubi duše stejný jako tvůj otec, uražený že tvá dcera není syn. Nechápu to.
@Raduz33 co mamka? Zajdo k psychologovi, ten to pomůže. Můj přítel chtěl taky kluka a máme holčičku, miluje jí nejvíc na světě. Druhé plánujeme a říkal že kdyby to byla zase holka tak že mu to vůbec vadit nebude. Měl by si to řešit ať malá časem necítí, že je tak trochu,,nechtěná''. To dětství se na tobě podepsalo, není se čemu divit ale že tvůj otec byl s prominutím totální kre. tén, neznamená že to budeš přenášet na své děti. Vím že je to těžká situace a proto bych zašla k tomu psychologovi. Myslím si že ti prospěje se z toho vypovídat, věř mi vím o čem mluvím, o některých věcech je lepší mluvit s cizím člověkem než s vlastní rodinou. Na sestry ae nezlob, všechno to zlo způsobil jen a jen táta ale k tomu taky třeba časem dojdeš.
@Raduz33 Byl jsi týrané dítě a neseš si nezpracovaná traumata, které ti řídí život. Vyhledej psychologa. Máš úzkostný strach, abys teď na oplátku netýral dceru. Zbav se toho strachu a raduj se ze své dcery. V jiných rodinách jsou holky i kluci a nikdo nikomu nevládne, ani ho neponižuje, jsou to parťáci.
Vůbec nepíšeš o mámě a stejně tak o své ženě… To je trošku zvláštní, myslím, že pokec s odborníkem by neuškodil, potřebuješ si uvědomit, že za to tvoje sestry opravdu nemohly… Prostě tvůj otec byl… a nejspíš s nimi proti tobě manipuloval…
Klasický případ nedořešené minulosti, kterou nyní přenášíš na své dítě a automaticky předpokládáš, že tvá dcera by byla stejná jako tvé sestry. Tvá dcera není tvá sestra a ty nejsi svůj otec. Ty máš trauma, které bys měl řešit s odborníkem. Tvá dcera bude taková jakou ji vychováš (společně se ženou jenž v tvém příběhu dost divně chybí), bude ctít principy, které jí vštípíš. Tak jako to měly tvé sestry. Bylo jim ukázáno jak se mají chovat a tak se tak chovaly. Děti jsou prostě nepopsaný list a nemůžeš dávat dítěti vinu za nic, ta vina je zvláště ve velmi mladém věku vždy jen na bedrech rodičů, kteří někde udělali chybu.
@Serpentini píše:
Napsaný je to teda hrozně. Sem tam čárka by neškodila.Jsi dospělý, máš vlastní dítě a řešíš křivdy z dětství, proč? Spoustě lidem se v dětství staly hrozné věci a dost těch lidí se pokouší být lepšími rodiči než byli ti jejich. Ty jsi ale v hloubi duše stejný jako tvůj otec, uražený že tvá dcera není syn. Nechápu to.
Ano to s tebou souhlasím píšu fakt strašně i když to nesouvisí s tématem ale tady nejde o češtinu šlo mi o to že to co mám za sebou mi pořád dělá maglajs v hlavě a nevím si s tím rady a ano je spousta lidí co měly třeba i horší dětství nežli já ale co to s tím má společného? ![]()
No o své matce jsem se nějak nezmínil to je pravda má matka mě měla ráda a je i fakt ten že mě vypiplala jako nedonošence ten nedonošenec byl z důvodu že cca 3měsíce před termínem jsem byl narozen tehdy se jednalo o jakýsi lékařský výzkum řízeného porodu ale proč jsem se o ni nezmínil ani na svou maminu nejsem nijak hrdý stala se z ní alkoholička a to ji také připravilo o život i přes veškeré mé snahy nenašla v sobě dost síly a odvahy s tou závislostí něco udělat a to byl její konec no co se partnerky týče tak to je bohužel (dámy prominou)také jedna velká tragedie ono totiž už od nejakých cca 14nácti let až do 31 let jsem nepoznal co je to vztah láska s někým chodit s někým se milovat byl jen sex párkrát do roka a to většinou když se našla nějaká obět zpitá na mol na zábavě jinak jsem byl i v tomto ohledu bez šance a když už byl vztah tak max kamarád a to ještě když se to zrovna dotyčné hodilo prostě takovej blbeček co přiběhne na zavolání pomůže udělá zařídí vyřeší ale nic z toho a nic za to a když tak max trapné děkuju jsi hodnej a zase papa lala po těch letech když už jsem naprosto rezignoval na vše se jaksi objevila holka no narostli mi růžové brýle neviděl jsem neslyšel jsem zamilovanej až po uši pracovala přemýšlela měla dobré názory hospodařila s penězi vyšla i s málem a ještě dovedla ušetřit říkal jsem si chlape bomba to se ti konečně alespoň v životě zadařilo no tohle ji vydrželo tak dva roky pak se narodila dcera a vše se otočilo jako kdyby ji snad přeskočilo nebo já nevím co z hodné a super baby se stala hysterická nemyslící sebelítostivá megera co neudrží korunu co sotva má peníz tak hned hrrrrr a už se jde utrácet za bejkárny a o logickém uvažování ani nemluvě či snaze o nějakou seberealizaci no bylo by toho dost na povidání tak a teď si asi říkáte proč s takovou osobou vlastně ještě jsem? je to prosté sám jsem z nekompletní a nefunkční rodiny a bylo toho dosti zlého a tak jsem se zařekl že moje děcko tohle nezažije i kdyby mě to mělo ve své podstatě zabít tak se stále snažím to nějak udržet
@Raduz33 píše:
Ano to s tebou souhlasím píšu fakt strašně i když to nesouvisí s tématem ale tady nejde o češtinu šlo mi o to že to co mám za sebou mi pořád dělá maglajs v hlavě a nevím si s tím rady a ano je spousta lidí co měly třeba i horší dětství nežli já ale co to s tím má společného?
Má to s tím společného to, že nemůžeš za své dětství a minulost, ale neseš plnou odpovědnost za to jak se k tomu postavíš. Jenže ty jsi zklamaný, že tvoje dcera není syn a za pět let jsi nebyl schopný se s tím srovnat a na základě jejího pohlaví předpokládáš, že by chtěla vládnout případnému sourozenci mužského pohlaví. Stejně jako tvůj otec pohlížíš na jedno pohlaví hůře. Měl bys primárně řešit tohle a svůj vztah k dceři a její přijetí ze své strany, protože ta holka to vycítí. Najdi si psychologa, víc nemám co říct.
A teď i k tomu proč jsem chtěl toho synka nebylo to proto že by se mi vyloženě zhnusilo ženské pohlaví i když už je fakt že si od žen držím odstup a raději vše si řeším sám bez ženského elementu ale chtěl jsem ho proto abych mu mohl dát to co jsem sám neměl a nepoznal od svého otce ale i vychoval z něho kluka se kterým nebudou moci děvčata jen tak zametat a využívat ve svůj prospěch předat veškeré zkušenosti a vědomosti no holt smolík pacholík tak třeba se podaří v příštím životě je mi jasné že mě za to ženské osazensto odsoudí ale už ani na tom mě nějak osobně nezáleží a co se toho psychologa týče tak s tím souhlasím zajdu si tam třeba pomůže třeba ne
@Serpentini píše:
Má to s tím společného to, že nemůžeš za své dětství a minulost, ale neseš plnou odpovědnost za to jak se k tomu postavíš. Jenže ty jsi zklamaný, že tvoje dcera není syn a za pět let jsi nebyl schopný se s tím srovnat a na základě jejího pohlaví předpokládáš, že by chtěla vládnout případnému sourozenci mužského pohlaví. Stejně jako tvůj otec pohlížíš na jedno pohlaví hůře. Měl bys primárně řešit tohle a svůj vztah k dceři a její přijetí ze své strany, protože ta holka to vycítí. Najdi si psychologa, víc nemám co říct.
Ano to máš pravdu nesrovnal jsem se s tím a asi ano mám obavy z toho že by měla nejaké tendence jako z pozice starsího sourozence klukoj nějak vládnout mít nad ním určitou moc moci ho nějak ovládat to je svatá pravda a je to pro mě naprosto nepřípustné ostatně také nevidím důvod proč by tomu tak mělo být i když by věkově byla starší ostatně vydím to i jinde třeba u mých přátel prvorozená dcera druhorozený syn rozdíl 5.5let mezi nimi a kdo myslíte že má doma hlavní slovo když jedou rodiče pryč? ps:holce je 12let a klukoj 7.5roku no vždy to tam má na povel dcerka vzdyť je přeci starší tak mladej má smůlu a musí ač nechce poslouchat jediná jeho záchrana je ta že si ho alespoň občas vemu k sobě a tím se zbaví velitelky
@Raduz33 píše:
A teď i k tomu proč jsem chtěl toho synka nebylo to proto že by se mi vyloženě zhnusilo ženské pohlaví i když už je fakt že si od žen držím odstup a raději vše si řeším sám bez ženského elementu ale chtěl jsem ho proto abych mu mohl dát to co jsem sám neměl a nepoznal od svého otce ale i vychoval z něho kluka se kterým nebudou moci děvčata jen tak zametat a využívat ve svůj prospěch předat veškeré zkušenosti a vědomosti no holt smolík pacholík tak třeba se podaří v příštím životě je mi jasné že mě za to ženské osazensto odsoudí ale už ani na tom mě nějak osobně nezáleží a co se toho psychologa týče tak s tím souhlasím zajdu si tam třeba pomůže třeba ne
Promiň, ale ty nemůžeš dítěti předávat něco, co sám absolutně nezvládáš a to jsou ženský. Ať malý nebo velký. Pořád tam vidíš nějakou křivdu i u dětí
ty vůbec nezvládáš mezilidské vztahy
@pikola píše:
Promiň, ale ty nemůžeš dítěti předávat něco, co sám absolutně nezvládáš a to jsou ženský. Ať malý nebo velký. Pořád tam vidíš nějakou křivdu i u dětíty vůbec nezvládáš mezilidské vztahy
A řešení? krom psychologa?
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.