Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dětská (ne)trpělivost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.19 22:30
Věnovat mu dostatek pozornosti aby ji nemusel takhle vynucovat.
Trestáním a vlastními propady do emocí ho jenom neurotizuješ - znejistuješ - a když je nejistej, tak chce co? Víc máminy pozornosti.
Pokud opravdu nevíš jak to nastavit tak, abyste oba byli spokojenější, domluv si pár setkání s videotréningem interakcí.
http://spin-vti.cz/…-vti-trenera
A trpělivost holt potřebuješ trénovat u sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.19 22:46
Dceru jsem od malinka vedla k tomu, aby se zabavila sama. Jako jo, přineslo to ovoce, ale občas je to taky na palici. Prostě ale když potřebuju něco udělat, tak počká ať chce nebo ne a vysírat může do aleluja, nereaguju i když mám z ní hlavu jak pátrací balón. Za pár dní přibude miminko, takže bude čekat ať se jí to líbí nebo ne. Ale zase když slíbím, že třeba dojím a přijdu splnit její požadavek, tak to vždy dodržím i kdyby se naskytlo něco, co je třeba udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.19 23:03
Skoro 8 a 5 a ještě nepřestali. Velkou část dne mě nepotřebují, ale jak mi něco chtějí, musí to být hned! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.19 23:44
@Ou a co přesně ten videotréning obnáší? To nás jako někdo bude sledovat po skypu? 
Synovi věnuji myslím mraky pozornosti. 
Nechodí do školky, jsem s ním a mladším dítětem fakt od 7 ráno do 11 večer. A mladší dítě za námi vlaje, není to, že bych si mazlila mimino a o něj celý den nezavadila. Jako sorry, ale bych si za celý den nemohla ani sníst v klidu jídlo nebo dojít na záchod? Tak snad odsud potud ne? Rodiče taky mají své potřeby. O nějakých potřebách celé rodiny nebo domácnosti ani nemluvím. Všechno se točí jenom kolem něho. A když už mě přestane bavit po stopadesáté chválit poskakování po posteli, tak je hned neurotizován? Spíš bych ho potřebovala rázněji naučit, že opravdu musí tolerovat aspoň základní potřeby druhých, protože jsem z toho „neurotizovaná“ já. Ty máš děti? Nebo jsi psycholog? 
- Citovat
- Upravit
1.11.19 06:59
@Anonymní píše:
@Ou a co přesně ten videotréning obnáší? To nás jako někdo bude sledovat po skypu?
Mam takoveho syna. Jako maly potreboval opravdu permanentni pozornost a interakci, jinak jak pises vysiral nebo vymyslel koniny, empatie a chapani, ze ostatni maji sve potreby v podstate nulova. Doma s nim neco udelat sci-fi,, permanentni galeje. Od tech ctyr let se to postupne lepsi (v te dobe mu i zacal byt mladsi sourozenec rovnocenym partakem), v sesti je jiz vcelku snesitelny. Prirozene empaticky asi nebude nikdy, ale da se to vysvetlovanim po lopate naucit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 07:39
Vydržet ten jekot, nepovolit. Musí zkratka pochopit, že si nic nevyrve. Nevidím duvod, proč by potreba dítěte typu postavit komín měla být nadřazená matčině potřebě jít na záchod třeba nebo nutnosti přebrat balík od pošťáka. Takže za mne naprosto klidně ne, teď ne, teď dělám to a to. Až to udělám, přijdu. Pokud chceš vřískat, jdi vedle. Jste matky, které mají dítě vychovat, a ne jeho služky. Mimochodem i chůvy dříve klidně svěřenému dítěti řekly teď ne, nejdriv musím zašít tyhle tvoje punčocháče. Tak neblbnete a neotrocte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 07:40
@Tamtama píše:
Skoro 8 a 5 a ještě nepřestali. Velkou část dne mě nepotřebují, ale jak mi něco chtějí, musí to být hned!
Tak osmileté děcko aby tohle dělalo? To je pak opravdu nevychované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:07
Každý dítě je jiný. Máme 3 holky po dvou letech (aktuálně 8, 6 a 4 roky). Paradoxně ta nejstarší byla od miminka hodně samostatná, vydržela si hrát sama - až na takový ty separační období. Nejmladší je taková, jak píšeš - je schopná jednu věc opakovat hodinu 
- jednou jsem zkoušela co vydrží. Jinak se jí samozřejmě snažím vyhovět, ale tak 50/50, ať chápe, že ne vždy to jde. Když mluvím s manželem, nebo telefonuju a začne, tak jen natáhnu ruku, jakože „stop“. Někdy zabere, někdy ne. Chce to čas. Z cca 5% je otravná i ta 8 letá, když si prostě něco umane.
Takže trénuj, už ho, ale myslím si, že to chce čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:14
Možná je právě ten problém, že si zvykl, že si pořád s ním. Ono má vše svoje meze - jak to věnovat se dítěti, tak ale i opak. Kamarádka bydlí na 3+1, nemá celý den až tak moc co, tak u kluka od malička sedí a ob zvykl, že u něj opravdu musí sedět a podávat mu třeba autíčka. Čeká druhé a je jasné, že to nebude snadné.
My máme barák v rekonstrukci. Ne, že bych na MD stavěla zdi nebo tak něco, to ne, ale té práce je prostě víc. Takže děcka jsou zvyklý že teď ano, jsme spolu, věnuji se vám, ale teď zase ne, protože práce se sama neudělá. Adekvátně věku mají své povinnosti - vysávání, uklízení myčky, utírání prachu, plení záhonů a celkově práce kolem domu.
Zkus ho taky zapojit - v tomhle věku už může klidně vysát, utřít prach nebo asistovat u vaření.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:42
Tak takhle to ma vice ci mene kazde dite. Musis byt trpeliva v tom, aby pochopil, ze obcas proste musi pockat. Za mne je nejucinejsi, kdyz to jde, dite zapojit do toho, co chci ted delat. I tohle ma kazde dite, miluji, kdyz dostanou funkci. Kdyz to neni prace, ale treba se chci najist (i tady se radi zapoji…jeee, mama ji, jdu si pro vidlicku 
) nebo jdu na zachod, at se klidne pridaji. Dcera bude mit tri a skoro vzdy jde se mnou, okomentuje, ze ted musim splachnout, ted si umyt ruce…no a obcas taky musi pockat. Sranda je, ze jsem zjistila, ze nejlip akceptuje kratke „cekej“, coz rikam normalne psovi, ale jednou mi to uteklo a ejhle, funguje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 11:01
@inkakřivák píše:
Tak osmileté děcko aby tohle dělalo? To je pak opravdu nevychované.
dík 
když zrovna nic nedělám, nemám problém jít hned, ale většinou musí počkat.. přesto to zkouší..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 11:11
@Aries6 píše:
Každý dítě je jiný. Máme 3 holky po dvou letech (aktuálně 8, 6 a 4 roky). Paradoxně ta nejstarší byla od miminka hodně samostatná, vydržela si hrát sama - až na takový ty separační období. Nejmladší je taková, jak píšeš - je schopná jednu věc opakovat hodinu
Takže trénuj, už ho, ale myslím si, že to chce čas.
Náš šestiletý mele a mele, i když tělefonuju, ještě se čílí, že (překvapivě) neodpovídám, nefunguje mu aoi zacpat pusu volnou rukou nebo po něm něco hodit či ho vyrazit za dveře (do 10 vteřin je zpět a jede si tu svoji dál). 
Některé děti jsou prostě opravdu náročné víc a trošku dýl. Zas to obvykle bývá vykompenzováno někde jinde něčím jiným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 12:47
@Svistice píše:
Náš šestiletý mele a mele, i když tělefonuju, ještě se čílí, že (překvapivě) neodpovídám, nefunguje mu aoi zacpat pusu volnou rukou nebo po něm něco hodit či ho vyrazit za dveře (do 10 vteřin je zpět a jede si tu svoji dál).
Když telefonuju, odcházím do jiné místnosti s tím, že jim to oznámím. Když dotírají, prostě držím dveře. Nebo na záchodě to samé. Od cca 4 let toto odmítám tolerovat. Jsou prostě hranice, které to dítě musí pochopit. Ano, některé dříve, některé později, jsou různé děti, to je jasné.
Občas jsem jim to vracela - tahala je od oblíbené hry/činnost, televize nebo tabletu (mají dovolený pár minut denně). Na tom dost pochopily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.19 08:14
@Tamtama pokud to nedělá často a nevyrvava si to, pak sejme tomu. Že přijde a chce něco řešit. Ale ne že se pověsí na matku a rici že hmed a teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Už nevím, jak syna naučit trpělivosti. Je mu 3 a půl, asi si ještě počkám, ale kdy vaše děti přestaly být tak šíleně otravné?
Prakticky pořád jsem s ním, hraju si a občas teda jsem jen u něj a dělám si svoje. Ale na jakékoliv počkej, nebo teď nemůžu, začne šíleně vysírat, byť se jedná o 20 vteřin. Například než se napiju, je schopný mi desetkrát říct mamiii, už pojď. Už jsem mu několikrát řekla ne, nepůjdu, za to, že na mě tak škaredě pořváváš a neumíš počkat. Vysvětluju, že jen dodělám nejnutnější a zase mu budu věnovat pozornost, ale evidentně to vůbec nemá výsledky. Co s tím? 