Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dětský psycholog - obavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
smajlik345
14.12.21 22:20
@Anonymní píše:
Dětská dr., které jsem se svěřila, doporučila nicméně i tak jedno nejmenované soukromé centrum psychologické pomoci, dokonce se to ani neplatí, mají nějaký grant, a jsme objednané na konec ledna, dcera se k tomu celkem upíná že jí to pomůže a že ty myšlenky úplně zmizí.
A do toho mi to centrum poslalo smlouvu, kterou musíme s manželem podepsat oba a je dost divná, třeba jí prakticky nemáme možnost vypovědět, výpovědní lhůta 5 měsíců…i kdyby třeba jen z důvodu. kdy to dceři nesedne…
O archivaci nevím, takže s tím neporadím. Ale doktorka mohla centrum psychologa doporučit, třeba jen proto, že tam má nějakou známu či příbuzného než z důvodu, že by byl kvalitní
A myslím si, že když se jedná o dítě a dětského psychologa je potřeba, aby jste k němu už od začátku měli důvěru jak vy rodiče, tak dítě.
Takže jestli se vám zda centrum divné díky té smlouvě, tak tam nechoďte a běžte jinam.
Dej do google dětský psycholog a dané město, klikni na mapu a máš u toho i reference od druhých
- Citovat
- Upravit
14.12.21 22:57
Souhlasím s tím, ze kdyz se to uz ted nezda, je to špatně. Ale co je to za smlouvu? Psycholog snad neni povinné vyšetření. Kdybyste se rozhodli po prvni schuzce neprijit, tak co vam muzou udelat? Jinak psycholog není doktor takze asi neni vazany lékařským tajemstvím, ale určitě je tu nejala etika, ktera zabraňuje „vytahnuti“ problému do medii apod.
To s tou logopedkou a zneužívánim si pamatuju, to byla hrozná tragedie, ale myslím, ze ojedinělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.21 23:13
Spis ta smlouva bude kvůli těm penězům, aby dostali prachy, musejí zaručit, že fakt bude v jejich péči… 
buď máš zadanku od dětské, pak můžeš jít na pojišťovnu, ale objednací lhůty nebudou nic moc nebo si zaplatit… 
Jinak plížive myšlenky by se měly spíš přijmout, než se o tom nebavit…prostě přijmout ten fakt, že myšlenka nikomu neublíží…v mozku to prý funguje tak, že když na něco myslíme a v těle to způsobí nějaké tělesné procesy, třeba bušení srdce, zvýšeny puls, tak mozek si řekne, že todle je pro nás fakt důležitý a pak nám to furt posílá zpět…funguje to i u kladnejch věci, třeba zamilovanost, člověk na toho druhého pořád myslí, protože mu to dělá dobře, stejně je to i s hnusnejma myšlenkama…lidi co mají OCD, vtirave myslenky, tak podstupují často terapii, kde jsou schválně vystavování svému strachu, zvyknou si, myšlenka odejde..zkusila bych terapeuta co umí KBT
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.21 23:19
To, co ti nakukala kamarádka, je úplná blbost a dost by mě teda zajímalo, proč plácá takové nesmysly o něčem, o čem zcela evidentně nic neví. To bude zas nějaká chytrolínka 
Psycholog jako takový nemá žádnou povinnost evidovat záznamy o sezeních, natož je archivovat. Pokud tak činí, dělá to pouze pro své interní potřeby (např. supervize) a rozhodně se tyto informace nikde nevytahují.
Povinnost dělat a archivovat záznamy má pouze psycholog ve zdravotnickém zařízení - což vyplývá ze zákona a také ze zákona zachovává mlčenlivost a nikomu nic neposkytuje. Poskytnout může pouze na přímý příkaz soudu nebo policie - což se děje zcela ojediněle - obvykle nikoho nezajímá, o čem mluvila holčička před 10 lety, řeší se aktuální stav, aktuální situace, obvykle pomocí soudních znalců.
Existuje tzv. oznamovací povinnost, jejímž smyslem je zabránit možné trestné činnosti - např když nezletilá mluví třeba o tom, že ji děda znásilňuje, psycholog je povinen tuto skutečnost hlásit policii.
Pokud si dcerka půjde popovídat za nějakým psychologem o svém strachu ze smrti a doma neprobíhá žádné domácí nebo sexuální násilí nebo něco takového, není třeba se obávat žádných záznamů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.21 23:20
Smlouva bude kvuli penezum z EU, ten grant musi splnovat nejake podminky a oni to musi vykazat, treba prave to trvani pomoci po nejakou dobu. To ostatni bych neresila. Dneska uz najdes na netu i cislo spodniho pradla sousedky od vedle, tohle je malickost, navic o te archivaci si nedelam iluze, tohle nikdo neschovava.
Co se tyce tematu, dcera by asi potrebovala si to tema vic prozit, osahat. Ne se tvarit, ze smrt neexistuje. Pak s tim maji vsichni v dospelosti problem, strach a radsi zavrene oci, at se s tim nesetkaji.
Příspěvek upraven 14.12.21 v 23:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.21 23:21
L
@Ba-stet píše:
Souhlasím s tím, ze kdyz se to uz ted nezda, je to špatně. Ale co je to za smlouvu? Psycholog snad neni povinné vyšetření. Kdybyste se rozhodli po prvni schuzce neprijit, tak co vam muzou udelat? Jinak psycholog není doktor takze asi neni vazany lékařským tajemstvím, ale určitě je tu nejala etika, ktera zabraňuje „vytahnuti“ problému do medii apod.To s tou logopedkou a zneužívánim si pamatuju, to byla hrozná tragedie, ale myslím, ze ojedinělá.
Mozna maximalne nauctovat poplatek za probehlou, i budouci zrusenou navstevu? Pokud by se mi cokoliv na smlouve nezdalo, tak bych ji nepodepsala a nesla tam - mozna bych nejdriv nasla recenze, a podle toho se rozhodla, jinak bych si pak nasla si nekoho jineho sama.
Jinak pokud maji nejakou takovou smlouvu, urcite by v ni o pripadne archivaci neco muselo byt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.21 23:24
@hani28 píše:
LMozna maximalne nauctovat poplatek za probehlou, i budouci zrusenou navstevu? Pokud by se mi cokoliv na smlouve nezdalo, tak bych ji nepodepsala a nesla tam - mozna bych nejdriv nasla recenze, a podle toho se rozhodla, jinak bych si pak nasla si nekoho jineho sama.
Jinak pokud maji nejakou takovou smlouvu, urcite by v ni o pripadne archivaci neco muselo byt.
Tezko ji naúčtují pul roku, to by v te smlouve muselo byt explicitně uvedeno. Ale holky maji pravdu, bude to kvuli grantu, to mi nedošlo. Nicméně i ze studie se da kdykoliv odstoupit, tady by to slo určitě taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.12.21 00:08
@Anonymní píše:
Ahoj, mám třeťačku, která se od věku, kdy je to normální (říká se cca šest let?), stále nezbavila strachu ze smrti- svojí a naší, jako rodičů. Je to šikovná, úspěšná a usměvavá holčička s řadou zájmů - plavání, hudba atd, nejsme rozvedeni, ani rozhádáni, nemáme nouzi, pracujeme ale i se dětem snažíme věnovat. Před spaním jí občas - někdy takřka každodenně, jindy týden dva ne - silně trápí ty, jak ona říká „špatné myšlenky“. Jediný spouštěč kterého jsem si všimla je když téma smrti někde vidí, slyší - pohádka, babička, která řekne „až tu nebudu“ atd, To je pak děsný. A jediný co pomáhá stoprocentně, je když třeba týden jsme v létě s jinými dětmi, to o ničem takovém najednou ani nevzdechne. Snažili jsme se to dlouho řešit doma (společné povídání večer, samozřejmě o něčem jiném, hezkém, hodně sportu, bylinné čaje pro klidné sny, pod stromečkem bude vysněný králíček - kamarád atd.) a i to celkem neslo ovoce, poslední dobou je to o něco lepší, méně časté- ale bohužel to nezmizelo. Dcera si i vyvinula určité svoje rituály, které jí s tím asi pomáhají - třeba se ošije a říká, že se tu myšlenku snaží „vytřepat“. Přes den je ok, ve škole má jedničky, dvojku jen z AJ, do školy chodí ráda a mají teď príma učitelku. Dětská dr., které jsem se svěřila, doporučila nicméně i tak jedno nejmenované soukromé centrum psychologické pomoci, dokonce se to ani neplatí, mají nějaký grant, a jsme objednané na konec ledna, dcera se k tomu celkem upíná že jí to pomůže a že ty myšlenky úplně zmizí. No, ale už k věci - jedna kamarádka mě teď úplně rozhodila. Že prý toto se všechno archivuje, v případě nedej bože třeba rozvodu (nikdo nikdy neví, že) vytahuje, že to může někdo vytáhnout i v případě že by třeba dcera byla, já nevím, slavná, že psycholog může dítětem manipulovat, že stačí aby řekla že někdy máma zakřičí nebo třeba plácne malého bráchu když dělá něco nebezpečného, a už pomalu volají OSPOD, že byl nějaký případ kdy si logopedka něco vymyslela, dítě odebrali a táta obviněný falešně ze zneužití se prý oběsil, že nebudu smět u toho být…atd.. atd. No prostě úplný horor. A do toho mi to centrum poslalo smlouvu, kterou musíme s manželem podepsat oba a je dost divná, třeba jí prakticky nemáme možnost vypovědět, výpovědní lhůta 5 měsíců…i kdyby třeba jen z důvodu. kdy to dceři nesedne…Prosím o vaše zkušenosti a případné uklidnění obav. Takhle divně to přece nemůže fungovat, vždyť dnes to není tak neobvyklé? Nechci nic zanedbat, máme ve vzdálenější rodině sebevraždu, ale ani nechci vyvolat víc problémů než užitku…anonym z pochopitelných důvodů…
Mohu ti napsat svoji zkušenost. V tomto věku jako jako to má tvoje dcera, jsem to měla taky. Navíc mi umřel dědeček a tím to bylo zesílené. A slyšela jsem, že v tomto věku tak o smrti přemýšlí víc děti. Také jsem měla své rituály, třeba jsem se pravidelně před spaním dívala pod postel, zda tam někdo není. Vidím se ve tvé dceři, rozumím ji. Rodiče mě k žádné psychologie nevzali a přešlo mě to bez psycholožky. Navíc opravdu nevím, jak by s tím psycholožka pracovala. Ani teď, když se na to dívám z pohledu dítěte i pohledu dospělé osoby. Ona si to musí sama v sobe zpracovat a nějak to postupně uzavřít. Pak to přejde. Pomohlo mně o tom mluvit. Ale né před cizí osobou. Mluvila jsem o tom hodně doma a zřejmě i ve školce. Urcite pak i v 1.třídě. Rikala mi později babička, že ji učitelky říkaly, že hodně mluvím o smrti. Až jakoby, že už to nechtějí poslouchat. Tak bych spíš řekla, že s tím mají problém dospělí okolo, že se jim něco takového nechce poslouchat. A chtějí mít tvoji mentalni kapacitu pro sebe, na svoje povídání. U mne to fakt časem přešlo. Trvalo to jistě víc jak rok.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.12.21 00:11
Kdyz nad tim přemýšlím jak dlouho, bylo to urcite vic jak rok, i 2 roky, i tri roky. Pod tu postel jsem se divala urcite nekolik let. Možná i do 4.třídy.
- Citovat
- Upravit
15.12.21 08:41
Má dcera je hodně citlivá a má také strach ze smrti. Svěřila se mi a řekla jsem jí, že když jsem byla v jejím věku, taky jsem nad ní hodně dumala. Nepřijde mi to jako něco patologické. Některé děti mají větší fantazii a nad vším víc přemýšlí. Řekla jsem jí, že si o tom se mnou může kdykoli beze studu promluvit 
To, co ti vykládala kamarádka jsou nesmysly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.21 08:55
Klinicti psychologové (ti, kteří na pojišťovnu) si musí dělat záznamy a vést archivaci z důvodu kontroly zdravotních pojišťoven. Vykazané úkony musí souhlasit se záznamy.
Přes ty číselné úkony dostávají peníze od pojišťoven.
Záznamy a archivace je pro kontrolu, jestli „nesidi“.
Soukrome placený psycholog si nemusí dělat záznamy. Dělá si poznámky pro příští sezení a možná i pro utrideni terapeutických
U terapeuta, kterého si platíte, nemusíte sdělovat své osobní údaje…příjmení, bydliště, pojišťovnu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.21 09:23
U své zdravotní pojišťovny (od dcery) si můžete vyžádat seznam dětských psychologů, kteří se neplatí (mají smlouvu s pojišťovnou). Tito musí dělat záznamy a archivaci.
Soukromí terapeuti nemusí. Stačí jen křestní jména. Údaje dostanou, pokud byste platili bezhotovostne, na platebních údajích z banky. Pracují osobně/online. Tak jestli by vám vadily vaše bankovní údaje, které vidí na vypise, můžete platit hotově.
Platba „z ruky do ruky“ ovšem neumožňuje online terapii zdaleka.
Dětských terapeutu není mnoho. Jste z velkého města? Anonymní budete u soukromého dětského terapeuta, kde budete platit hotově 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.21 10:25
Zakladatelko, me by zajimalo trochu mimo téma - a povídate si s dcerou nekdy o smrti? Treba o koloběhu zivota, o vlastním strachu, jsou knizky, filmy zpracovane pro deti..? Pises jen, ze o tom, nemluvite pred spanim, ale napada mě, jestli z toho neděláte tabu (protože nikdo se rad nevybavuje o smrti, to chapu)…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.12.21 12:27
Ahoj, tady zakladatelka, díky všem, vše jsem pročetla.
Jsem trochu uklidněna, přesto se však v zařízení na některá ustanovení smlouvy vyptám. Právě že, asi kvůli tomu grantu, se tam vypisují nacionále úplně všechna. Na to státní bychom asi prý právě čekaly hrozně dlouho.
Děkuju všem za pomoc a zkušenosti.
Jinak ještě k věci. Žádné násilí u nás opravdu neprobíhá, když nepočítám ojedinělé lupnutí na zadek třeba když vzteklý bráška při slovní hádce sourozenců z ničeho nic ségře fakt ublíží - např. citelně kousne. Tak to pak prostě rukou jedno plácnutí přes zadek přes kalhoty dostane. Ale naštěstí je to málokdy potřeba. Na třeťačku to už pochopitelně ale neuplatňujeme a děti jsou vesměs hodné a dobře vychované, takže i nějaké trestání formou např. zákazu TV probíhá ojediněle.
A k tomu problému samotnému - doma jsme to zkoušeli zvládnout dlouho a přístup mluvit se nám neosvědčil, ve dny, kdy jsme spolu o smrti mluvili, o koloběhu života, o jeho kvalitě a naplnění, o tom, jak se máme, jak žijeme oproti minulosti dlouho a dobře, o tom, že někteří věří i na něco po smrti, tak to bylo ještě horší, nespala třeba do tří, spontánně plakala…u nás fakt lepší nemluvit, je na to opravdu velmi, velmi přecitlivělá. A to nám za jejího života umřela „jen“ její prababička, a ve věku kdy to ještě tolik nevnímala, to nevím co by se dělo kdyby teď třeba nedej bože někdo z dědů a babiček, které má zatím komplet…Sama o terapii stojí, má představu, že jí psycholožka poradí, jak se vtíravých smutných večerních myšlenek zbavit. Což tedy ani nevím, jestli může psycholog naplnit.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, mám třeťačku, která se od věku, kdy je to normální (říká se cca šest let?), stále nezbavila strachu ze smrti- svojí a naší, jako rodičů. Je to šikovná, úspěšná a usměvavá holčička s řadou zájmů - plavání, hudba atd, nejsme rozvedeni, ani rozhádáni, nemáme nouzi, pracujeme ale i se dětem snažíme věnovat. Před spaním jí občas - někdy takřka každodenně, jindy týden dva ne - silně trápí ty, jak ona říká „špatné myšlenky“. Jediný spouštěč kterého jsem si všimla je když téma smrti někde vidí, slyší - pohádka, babička, která řekne „až tu nebudu“ atd, To je pak děsný. A jediný co pomáhá stoprocentně, je když třeba týden jsme v létě s jinými dětmi, to o ničem takovém najednou ani nevzdechne. Snažili jsme se to dlouho řešit doma (společné povídání večer, samozřejmě o něčem jiném, hezkém, hodně sportu, bylinné čaje pro klidné sny, pod stromečkem bude vysněný králíček - kamarád atd.) a i to celkem neslo ovoce, poslední dobou je to o něco lepší, méně časté- ale bohužel to nezmizelo. Dcera si i vyvinula určité svoje rituály, které jí s tím asi pomáhají - třeba se ošije a říká, že se tu myšlenku snaží „vytřepat“. Přes den je ok, ve škole má jedničky, dvojku jen z AJ, do školy chodí ráda a mají teď príma učitelku. Dětská dr., které jsem se svěřila, doporučila nicméně i tak jedno nejmenované soukromé centrum psychologické pomoci, dokonce se to ani neplatí, mají nějaký grant, a jsme objednané na konec ledna, dcera se k tomu celkem upíná že jí to pomůže a že ty myšlenky úplně zmizí. No, ale už k věci - jedna kamarádka mě teď úplně rozhodila. Že prý toto se všechno archivuje, v případě nedej bože třeba rozvodu (nikdo nikdy neví, že) vytahuje, že to může někdo vytáhnout i v případě že by třeba dcera byla, já nevím, slavná, že psycholog může dítětem manipulovat, že stačí aby řekla že někdy máma zakřičí nebo třeba plácne malého bráchu když dělá něco nebezpečného, a už pomalu volají OSPOD, že byl nějaký případ kdy si logopedka něco vymyslela, dítě odebrali a táta obviněný falešně ze zneužití se prý oběsil, že nebudu smět u toho být…atd.. atd. No prostě úplný horor. A do toho mi to centrum poslalo smlouvu, kterou musíme s manželem podepsat oba a je dost divná, třeba jí prakticky nemáme možnost vypovědět, výpovědní lhůta 5 měsíců…i kdyby třeba jen z důvodu. kdy to dceři nesedne…Prosím o vaše zkušenosti a případné uklidnění obav. Takhle divně to přece nemůže fungovat, vždyť dnes to není tak neobvyklé? Nechci nic zanedbat, máme ve vzdálenější rodině sebevraždu, ale ani nechci vyvolat víc problémů než užitku…anonym z pochopitelných důvodů…